9 As 230/2015

Rubrum

9 As 230/2015 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Invest Troja s.r.o., se sídlem Košická 63/30, Praha 10, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2013, č. j. 42008/2013-MZE- 16231, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 11 A 140/2013 – 40, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č. j. 11 A 140/2013 – 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 9. 4. 2009, č. j. S-MHMP- 513385/2007/OOP-IV-965/R-35/2009/Fi, rozhodl v pochybnostech podle § 3 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), že pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc. č. 1513/1 k. ú. Troja, o výměře 8 247 m2, je pozemkem určeným k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně je napadla u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu odmítl usnesením citovaným v záhlaví. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nenaplňuje definici rozhodnutí podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a je tak podle § 70 písm. a) téhož zákona vyloučeno ze soudního přezkumu.

3. Vysvětlil, že se nejedná o úkon správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují konkrétní subjektivní práva nebo povinnosti žalobkyně, pouze byl závazně 9 As 230/2015 deklarován charakter pozemku, což samo o sobě do práv či povinností žalobkyně nezasahuje. Shodné závěry obsahuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008, č. j. 1 As 62/2008 – 75. Městský soud dodal, že pozemek je zařazen jako zeleň a z rozhodnutí Národního výboru hlavního města Prahy ze dne 23. 3. 1970, č. j. OKHZ 2571/69, 176/70, vyplývá, že sice byl vyňat z lesního fondu, ale mají na něm být zachovány stávající lesní porosty jako vysoká zeleň k plnění jejich funkcí.

4. Proti usnesení městského soudu nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného, replika stěžovatelky

5. Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdila nezákonnost napadeného usnesení. Namítala, že judikatorní závěry, o které městský soud opřel své rozhodnutí, byly překonány usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 As 89/2008 – 80, publ. pod č. 1999/2010 Sb. NSS. Dle něj rozhodnutí v pochybnostech podle § 3 odst. 3 lesního zákona podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud tento názor aplikoval i v navazujících věcech, např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2009, č. j. 5 As 94/2008 – 44.

6. Dále zmínila rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006 – 68, dle kterého krajské soudy jsou povinny řídit se právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v obdobných věcech. Uvedla také, že napadené usnesení neobstojí z hlediska principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť předchozí žaloba v této věci byla věcně projednána (napadené rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím vydaným v dalším řízení vedeném poté, co původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 24. 5. 2013, č. j. 5 Ca 184/2009 – 37, pozn. NSS).

7. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaný přisvědčil názoru stěžovatelky, nicméně navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl z důvodu hospodárnosti; žaloba je z věcného hlediska neopodstatněná. Stěžovatelka reagovala v replice, kde především konstatovala, že takto postupovat nelze, neboť by došlo k tzv. odebrání instance a zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

9. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem napadeného usnesení v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

10. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu je otázka, zda rozhodnutí v pochybnostech podle § 3 odst. 3 lesního zákona, respektive rozhodnutí o odvolání proti 9 As 230/2015 - 35 pokračování takovému rozhodnutí, je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a zda podléhá přezkumu správních soudů.

11. Městský soud popsal, proč napadené rozhodnutí (úkon správního orgánu) nepovažoval za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a ztotožnil se s právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 27. 8. 2008, č. j. 1 As 62/2008 – 75 (rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud však souhlasí se stěžovatelkou, že tento názor byl překonán usnesením jeho rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 As 89/2008 – 80, publ. pod č. 1999/2010 Sb. NSS, na které v podrobnostech odkazuje.

12. Soudní řád správní definuje v § 65 odst. 1 rozhodnutí jako úkon, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti jednotlivců. Tato definice zahrnuje jednak konstitutivní rozhodnutí, jednak rozhodnutí deklaratorní (závazně určují jeho práva nebo povinnosti).

13. Nejvyšší správní soud v posledně uvedeném usnesení dospěl k závěru, že rozhodnutím v pochybnostech podle § 3 odst. 3 lesního zákona se sice přímo neukládají práva či povinnosti (nejedná se tedy o konstitutivní rozhodnutí), nicméně určením, zda je pozemek pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, se zároveň rozhodne o aplikaci celé řady právních norem sloužících k ochraně těchto pozemků a závazně se tak určují práva a povinnosti vlastníků pozemků nebo jejich uživatelů. Jedná se o deklaratorní rozhodnutí, které zasahuje do právní sféry jedince.

14. Z výše uvedených důvodů i rozhodnutí žalovaného naplňuje znaky rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a není ze soudního přezkumu vyloučeno podle § 70 písm. a) s. ř. s.

15. Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že se nezabýval námitkou stěžovatelky o překvapivosti napadeného usnesení. Pro závěr o nezákonnosti tohoto rozhodnutí totiž bylo stěžejní, že městský soud nesprávně zhodnotil otázku přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného ve správním soudnictví.

16. Konečně k návrhu žalovaného, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl z důvodu hospodárnosti (žaloba dle jeho názoru není důvodná), soud uvádí, že stěžovatelka napadla usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, v úvahu tedy přichází pouze přezkum důvodů k tomuto postupu. Meritem věci se v tomto řízení zabývat nemohl.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto napadené usnesení městského soudu podle § 110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Městský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

18. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mezi účastníky rozhodne městský soud (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). 9 As 230/2015 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. ledna 2016 JUDr. Radan Malík předseda senátu