9 As 242/2024

Rubrum

9 As 242/2024 - 15 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: J. T., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2024, č. j. 10.01-000291/24-0002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a P. T., a Schenker Sullen Studio s. r. o., se sídlem Hlavní 103, Březová, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024, č. j. 11 A 102/2024-8, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost žalobkyně s e o d m í t á .

II. Kasační stížnost P. T. s e o d m í t á .

III. Kasační stížnost Schenker Sullen Studio s. r. o. s e o d m í t á .

IV. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaná výše nadepsaným rozhodnutím nevyhověla žádosti žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala správní žalobu, kterou městský soud nyní napadeným usnesením odmítl pro překážku věci zahájené. Řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 11 A 102/2024 bylo totiž zahájeno až poté, co již bylo zahájeno řízení ve věci obsahově shodné žaloby vedené v téže věci pod sp. zn. 11 A 82/2024.

2. Žalobkyně, P. T. a Schenker Sullen Studio s. r. o. brojili proti výše napadenému usnesení jednou kasační stížností, která byla podána u provozovatele poštovních služeb dne 3. 12. 2024 a doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 4. 12. 2024.

3. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky, za nichž může přistoupit k meritornímu projednání věci.

4. Co se týče kasační stížnosti podané žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“), tu je nutné odmítnout, jelikož stěžovatelka podala kasační stížnost opožděně. 9 As 242/2024

5. Ze spisu vedeného u městského soudu vyplývá, že městský soud napadené usnesení stěžovatelce doručoval do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Protože stěžovatelka na adrese bydliště uvedené v žalobě nebyla zastižena, zásilka byla dne 8. 11. 2024 uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb a stěžovatelce byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Přestože si stěžovatelka písemnost vyzvedla dne 21. 11. 2024, učinila tak až po uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí (viz doručenka na č. l. 8 spisu vedeného u městského soudu). Dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se písemnost považuje za doručenou posledním dnem desetidenní lhůty. O této skutečnosti byla stěžovatelka provozovatelem poštovních služeb v den uložení zásilky poučena (viz obálka na č. l. 4 spisu vedeného u zdejšího soudu). Dnem doručení napadeného usnesení stěžovatelce tedy bylo pondělí 18. 11. 2024.

6. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V souladu s § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

7. Dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, bylo pondělí 18. 11. 2024 (den doručení napadeného usnesení). Lhůta pro podání kasační stížnosti proto uplynula v pondělí 2. 12. 2024. Dle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, je-li podání v poslední den lhůty zasláno poštou, k čemuž však v dané věci nedošlo. Kasační stížnost stěžovatelky podaná dne 3. 12. 2024 u provozovatele poštovních služeb je tedy opožděná, zmeškání lhůty přitom nelze prominout (§ 106 odst. 2 s. ř. s.).

8. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky odmítl [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.].

9. Co se týče kasačních stížností P. T. a společnosti Schenker Sullen Studio s. r. o. (dále jen „stěžovatelé“), ty je nutné odmítnout z důvodu, že byly podány osobami k tomu zjevně neoprávněnými.

10. Dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., byl-li návrh podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, soud usnesením návrh odmítne, nestanoví-li tento zákon jinak.

11. Dle § 102 věty první s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.

12. Za osoby oprávněné k podání kasační stížnosti se dle § 102 věty první s. ř. s. považují účastníci řízení před krajským soudem a osoby zúčastněné na takovém řízení (včetně těch, o nichž krajský soud nesprávně vyslovil, že nejsou osobami zúčastněnými na řízení, a osob, které uplatnily práva osob zúčastněných na řízení teprve po vydání napadeného rozsudku, jak implicitně vyplývá z § 106 odst. 2 věty druhé s. ř. s.). 9 As 242/2024 - 16 pokračování

13. Stěžovatelé nebyli účastníky řízení ani osobami zúčastněnými na řízení před městským soudem, je tedy třeba posoudit, zda nebyly opomenutými osobami zúčastněnými na řízení. Z § 34 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že pro to, aby se určitý subjekt stal osobou zúčastněnou na řízení, musí být splněny dvě podmínky. První podmínka je materiální a splňuje ji ten, kdo je přímo dotčen na svých právech a povinnostech vydáním napadeného správního rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a dále ten, kdo může být přímo dotčen zrušením správního rozhodnutí soudem či vydáním soudního rozhodnutí podle návrhu, ale není účastníkem řízení. Druhá podmínka je formální a splní ji ten, kdo výslovně oznámí, že bude v řízení práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat (viz rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009-190, č. 2341/2011 Sb. NSS). Teprve kumulativním splněním obou podmínek se subjekt stává osobou zúčastněnou na řízení.

14. Stěžovatele nelze považovat za osoby zúčastněné na řízení, jelikož nesplňují ani jednu z výše uvedených podmínek, neboť napadené rozhodnutí o neurčení advokáta stěžovatelce jako žadatelce přímo nezasahuje do práv stěžovatelů, nýbrž se týká pouze stěžovatelky. Ze spisu vedeného u městského soudu navíc nevyplývá, že stěžovatelé učinili výslovné oznámení o uplatnění práv osob zúčastněných na řízení. Takového postavení se nedomáhají ani v kasační stížnosti. Pro úplnost kasační soud poznamenává, že není pochybením, že městský soud stěžovatele nevyzval, zda v soudním řízením hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení, a v tomto ohledu nevydal samostatné rozhodnutí, jelikož již z povahy řízení před žalovanou je zjevné, že stěžovatelé nemohou být osobami zúčastněnými na řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2013, č. j. 4 As 80/2013-49, odst. [49]). Řízení před žalovanou se totiž týkalo žádosti o určení advokáta dle § 18c zákona o advokacii podané pouze stěžovatelkou, nikoliv stěžovateli.

15. Stěžovatelé tedy nepatří do okruhu osob oprávněných k podání kasační stížnosti dle § 102 věty první s. ř. s. a jsou zjevně neoprávněni k podání kasační stížnosti proti napadenému usnesení. Proto Nejvyšší správní soud přistoupil k odmítnutí jejich kasačních stížností podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

16. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. ledna 2025 JUDr. Radan Malík předseda senátu