9 As 26/2016

Rubrum

9 As 26/2016 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobců: a) T. P., a b) nezl. D. P., oba zast. JUDr. Františkem Kubínem, advokátem se sídlem Dlouhá třída 461/3, Havířov - Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. OAM-841/ZA-ZA02-ZA15-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, č. j. 62 Az 11/2015 – 21, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé“) domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že jejich žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle § 25 písm. i) téhož zákona, a že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Estonská republika. 9 As 26/2016

2. Společně se žalobou stěžovatelé požádali o ustanovení advokáta, neboť se dostatečně neorientují v zákonech České republiky a potřebují právní pomoc pro doplnění žaloby. Krajský soud žádosti vyhověl napadeným usnesením specifikovaným v záhlaví, a ustanovil jim zástupcem JUDr. Františka Kubína, advokáta se sídlem Dlouhá třída 461/3, Havířov – Město. Advokáta současně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil žalobu o upřesnění žalobních bodů.

3. Za účelem posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků byli stěžovatelé vyzváni k prokázání majetkových, výdělkových a osobních poměrů. Z předložených informací soud zjistil, že stěžovatelka a) je vdaná, žádá o udělení azylu i jménem svého nezletilého syna [stěžovatel b)], oba se nachází v Pobytovém středisku, kde pobírají pouze finanční příspěvky namísto stravy. Další příjmy ani majetek nemají. Soud tedy vyhodnotil, že jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé jsou cizinci, nemají znalost českého jazyka, neorientují se v právním řádu České republiky a nemají dostatek finančních prostředků k placení právních služeb advokáta, vyhověl jejich návrhu a ustanovil jim zástupce.

II. Obsah kasační stížnosti

4. Proti usnesení krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost, v níž namítali, že postupem soudu jim bylo odňato právo zvolit si právní zastoupení podle svého uvážení. K tomu dodali, že uvedený bod a další body kasační stížnosti budou formulovány a doplněny později po konzultaci se zástupcem.

5. Ustanovený zástupce reagoval na informaci o probíhajícím řízení ze dne 4. 2. 2016, č. j. 9 As 26/2016 – 4, se kterou mu soud na vědomí zaslal kopii kasační stížnosti, její důvody však dále nerozšířil ani nerozvedl.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

7. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Usnesení krajského soudu přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

8. Stěžovatelé spatřují pochybení krajského soudu v tom, že jim odepřel právo zvolit si právního zástupce podle svého uvážení. Ze soudního spisu však kasační soud ověřil, že ve své žádosti o ustanovení zástupce neuvedli žádnou preferenci ohledně toho, kdo by měl být jejich zástupcem. V případě, že by navrhli ustanovení konkrétního zástupce, soud byl měl k jejich návrhu přihlédnout a zhodnotit ho (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího 9 As 26/2016 - 19 pokračování správního soudu v rozsudku ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 – 141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS).

9. Žádost o ustanovení zástupce byla zcela obecná: „Předkládám soudu žádost, aby mi soud ustanovil advokáta a tlumočníka, z důvodu mé nedostatečné češtiny a nedostatečné orientace v zákonech ČR. Pomoc advokáta potřebuji zejména proto, abych mohla svou žalobu doplnit.“ Krajský soud s ohledem na text žádosti postupoval zcela řádně, vyzval stěžovatele k doložení majetkových, výdělkových a osobních poměrů, a jelikož vyhodnotil, že splňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a shledal, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jejich práv, ustanovil jim zástupce z řad advokátů. Ze soudního spisu je zřejmé, že při tom přihlédl k tomu, že sídlo vybraného advokáta se nachází nedaleko pobytového střediska, v němž jsou ubytováni stěžovatelé, proto s nimi může být poměrně snadno v kontaktu, a vyhodnotil, že zastává generální praxi, která je zcela dostačující pro zastupování v posuzované věci.

10. Kasační soud vzhledem k uvedenému neshledal žádné pochybení krajského soudu. Z úřední činnosti je mu známo, že stěžovatelé následně požádali o ustanovení jiného advokáta. Tento návrh byl zamítnut usnesením krajského soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 62 Az 11/2015 – 26, proti němuž si podali samostatnou kasační stížnost, o níž bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

IV. Závěr a náklady řízení

11. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil kasační námitce, proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly žádné náklady v řízení o kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. února 2016 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu