9 As 271/2014

Rubrum

9 As 271/2014 – 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1613-1627/13/13, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 32, žalobce částečně osvobodil od soudního poplatku za řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1613-1627/13/13. Městský soud žalobci přiznal osvobození ve výši 2 700 Kč, neboť dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobce nepostačují k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Částečné osvobození soud přiznal proto, že neshledal žádné zvlášť závažné důvody, aby žalobce nenesl alespoň část nákladů spjatých s řízením.

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve včasné kasační stížnosti uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“); namítl tedy nesprávné posouzení právní otázky městským soudem a zmatečnost řízení před soudem.

3. Nesprávné posouzení stěžovatel spatřuje především v tom, že § 36 odst. 3 s. ř. s. nedovoluje soudu měnit výši soudního poplatku, nýbrž přiznat osvobození částečně či 9 As 271/2014 v plné výši. Městský soud navíc neodůvodnil, proč dospěl k výsledné výši soudního poplatku 300 Kč. Stěžovatel zpochybnil také místní příslušnost městského soudu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

5. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost a není v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje § 105 odst. 2 s. ř. s. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o částečném osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 – 22).

6. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Stěžovatel namítl, že soud není oprávněn výši soudního poplatku měnit, nýbrž je oprávněn od něj pouze plně či z části osvobozovat. Přesně to však městský soud udělal, když ve výroku uvedl, že „žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků z části, a to ve výši 2 700 Kč, takže jeho poplatková povinnost z podané žaloby činí 300 Kč.“ Tomuto výroku odpovídá i odůvodnění, kde soud výslovně uvádí, že žalobce má zaplatit poplatek pouze ve výši jedné desetiny částky stanovené zákonem. Soud si tedy byl vědom toho, jaká je zákonná výše poplatku a pouze stěžovatele osvobozoval od povinnosti tento poplatek v celé výši platit. Městský soud tedy neměnil zákonnou výši poplatku. Uvedená námitka proto není důvodná. Dále stěžovatel namítá, že městský soud neodůvodnil, proč dospěl k výsledné výši soudního poplatku 300 Kč. S tím se Nejvyšší správní soud neztotožnil, neboť městský soud uvedl, že stěžovatel by měl platit alespoň část soudního poplatku a zvolená částka není pro něj neúnosná (viz str. 4 napadeného usnesení). Ani tato námitka tak není důvodná.

9. Námitku zpochybňující místní příslušnost městského soudu Nejvyšší správní soud v nynějším řízení nehodnotil, neboť tak učinil již dříve v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojil proti postoupení věci právě Městskému soudu v Praze Krajským soudem v Českých Budějovicích (srov. usnesení NSS ze dne 30. 8. 2013, č. j. 8 As 77/2013 – 10, odst. 6. a 7.).

10. Lze tedy shrnout, že městský soud žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků posoudil správně. Soud měl pravomoc stěžovatele osvobodit pouze z části a svou úvahu dostatečně odůvodnil. Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1, poslední věty, s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou. pokračování 9 As 271/2014 - 18

11. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2014 JUDr. Radan Malík předseda senátu