9 As 50/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M. B., zastoupený JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 584/24, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. KRPL-45849-45/ČJ-2023-1800PZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2025, č. j. 59 A 7/2025-75, takto:

Výrok

Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Příkazem na místě podle § 91 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, uložilo Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, územní odbor Česká Lípa, obvodní oddělení Stráž pod Ralskem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 10. 6. 2022 žalobci (dále jen „stěžovatel“) pokutu ve výši 200 Kč. Ten jako řidič motorového vozidla zn. Citroen Jumper, které téhož dne v 14:51 hodin projíždělo silnicí č. II/278 na území města Stráž pod Ralskem přibližně 300 m od kruhového objezdu ve směru Noviny pod Ralskem, nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, čímž spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Policie stěžovateli vydala příkazový blok na pokutu na místě zaplacenou.

2. Z oznámení Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 17. 2. 2023 se stěžovatel dozvěděl o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení. Dne 4. 5. 2023 požádal o obnovu příkazního řízení z důvodu, že podpis na příkazovém bloku není jeho podpisem. Nebylo jeho vůlí vyřídit věc formou příkazního řízení na místě. Stěžovatel prokazoval svá tvrzení čestným prohlášením, kopií příkazového bloku a znaleckým posudkem soudního znalce z oboru písmoznalectví, podle něhož nelze stanovit, zda je na příkazovém bloku podepsán stěžovatel či jiná osoba.

3. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 11. 2. 2024, č. j. KRPL-45849-39/ČJ-2023-180117, žádost o obnovu řízení zamítl, neboť k ní nebyly dány důvody podle § 100 odst. 1 správního řádu. Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, odbor služby pořádkové policie v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání stěžovatele zamítlo a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdilo.

4. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, č. j. 60 A 4/2024-45, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Tento rozsudek Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) následně zrušil. Učinil tak rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 5 As 232/2024-35, z důvodu, že krajský soud ve věci rozhodl specializovaným samosoudcem, ačkoli ve věci obnovy řízení měl rozhodovat v senátu. V případě obnovy řízení již totiž nešlo o věc „přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč“ ve smyslu § 31 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

5. Ve věci tak znovu rozhodoval krajský soud, který napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Nepřisvědčil argumentaci stěžovatele, že ve věci rozhodl v obou stupních stejný správní orgán, tedy žalovaný. Krajský soud odkázal na čl. 19 závazného pokynu policejního prezidenta č. 221/2011 ze dne 14. 12. 2011, kterým se upravují některé postupy v řízení o přestupcích (dále jen „závazný pokyn č. 221/2011“), a přílohu k tomuto pokynu, podle nichž o odvolání proti rozhodnutí o obnově řízení, v němž územní odbor rozhodl o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, rozhoduje odbor služby pořádkové policie krajského ředitelství policie. O odvolání nemělo rozhodovat Policejní prezidium České republiky (dále jen „policejní prezidium“), jehož oprávnění se týká pouze odvolání proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení. Ve zbylé časti rozsudku se krajský soud zabýval námitkami směřujícími proti věcnému posouzení důvodů obnovy řízení, kterým nepřisvědčil.

6. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud podle stěžovatele posoudil otázku, který správní orgán je příslušný rozhodnout o podaném odvolání, v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 66/2013-29. Podle tohoto rozsudku je krajské ředitelství policie správním orgánem a každý další útvar, který je jím zřízen, je toliko jeho vnitřní organizační jednotkou. Žalovaný proto nemůže současně rozhodovat jako správní orgán prvního stupně i jako odvolací orgán. O odvolání proti jeho rozhodnutí mělo rozhodnout policejní prezidium. Stěžovatel uplatnil i další námitky, které se týkají posouzení důvodů obnovy řízení krajským soudem.

II. Důvody pro předložení věci rozšířenému senátu

7. Devátý senát při předběžném projednání věci rozhodl podle § 17 odst. 1 s. ř. s. o jejím postoupení rozšířenému senátu. Právní názor, k němuž dospěl, je odlišný od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2025, č. j. 5 As 54/2025-38. V něm pátý senát v jiné obdobné věci stejného stěžovatele shledal v pravomoci policejního prezidia řídit činnost policie podle § 6 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), také pravomoc stanovit aktem řízení (závazným pokynem), který útvar policie, případně jeho organizační článek, je věcně příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o obnovu příkazního řízení. Tento právní názor ale devátý senát nesdílí.

8. Přestože Nejvyšší správní soud rozhoduje ve stejné věci stěžovatele podruhé, tato skutečnost nebrání jejímu postoupení do rozšířeného senátu. Rozsudek NSS č. j. 5 As 232/2024-35 se zabýval výlučně složením, v jakém krajský soud prvně rozhodl o žalobě stěžovatele (tedy otázkou, zda mohl rozhodnout specializovaným samosoudcem). Toto posouzení nebylo podmíněno řešením jakékoli právní otázky, která by se týkala věcné příslušnosti žalovaného k vydání žalobou napadeného rozhodnutí. V tomto rozsudku tak nebyl ve vztahu k této právní otázce ani jen implicitně vyjádřen právní názor, kterým by byl nyní devátý senát s ohledem na jeho kasační závaznost vázán. II.a Právní názor devátého senátu

9. Podle § 124 odst. 11 písm. d) zákona o silničním provozu „[p]olicie vykonává dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích tím, že projednává příkazem na místě přestupky podle tohoto zákona“. Toto ustanovení upravuje pravomoc policie, aniž by stanovilo, který její útvar je k výkonu této pravomoci věcně a místně příslušný. Organizace policie je totiž „na zákonné úrovni upravena pouze v základním rozsahu, a především z toho pohledu, kdo je nositelem originální rozhodovací pravomoci“ (rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2009, č. j. 4 Ads 139/2008-49).

10. Nezbytné základní prvky organizačního uspořádání policie jsou vymezeny v § 6 odst. 1 zákona o policii, podle něhož „[p]olicii tvoří útvary, jimiž jsou a) Policejní prezidium České republiky […] v čele s policejním prezidentem, b) útvary policie s celostátní působností, c) krajská ředitelství policie […], a d) útvary zřízené v rámci krajského ředitelství“. Odstavec 2 stanoví, že „[ú]tvary policie uvedené v odstavci 1 písm. b) zřizuje na návrh policejního prezidenta ministr. Útvary policie uvedené v odstavci 1 písm. d) zřizuje na návrh ředitele krajského ředitelství policejní prezident.“ Zmínit je třeba i odstavec 3, v němž je uvedeno, že „[p]olicejní prezidium řídí činnost policie“.

11. Zatímco § 3 dřívějšího zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2008, přímo vymezil některé útvary či služby policie, nyní účinný § 6 platného zákona o policii přenechává oprávnění stanovit podrobnosti organizačního uspořádání příslušným funkcionářům. Tím byl vytvořen prostor k tomu, aby změny organizačního uspořádání mohly být prováděny jednodušším způsobem podle vývoje bezpečnostní situace (srov. důvodová zpráva k návrhu zákona o policii, Poslanecká sněmovna, 5. volební období, 2006-2010, sněmovní tisk 439/0, část týkající se § 6 až § 8 návrhu zákona).

12. Nejvyšší správní soud k platné zákonné úpravě uvedl, že „[p]olicejní prezident je v rámci řízení Policie České republiky zákonem zmocněn k vydávání vnitřních předpisů (např. v podobě závazných pokynů), jimiž ukládá pokyny a stanovuje způsob organizace a výkonu činnosti svěřené Policii České republiky jednotlivými útvary. Vnitřní organizaci Policie České republiky přitom nelze vnímat toliko jako organizační členění a vymezení vzájemných vztahů jednotlivých článků (útvarů), avšak je třeba ji chápat rovněž ve funkčním pojetí. Jinými slovy, policejní prezident má zákonné zmocnění vydávat interní akty vztahující se nejen k vnitřní struktuře Policie České republiky, ale také k oblasti výkonu jejích činností (oprávnění a povinností) stanovených zákonem. Přitom je v zásadě omezen toliko platnými a účinnými právními předpisy a povinnostmi z nich plynoucími, přičemž dbá jejich smyslu a účelu“ (rozsudek ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 154/2015-57).

13. Podle závazného pokynu č. 221/2011, respektive jeho přílohy, o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě rozhoduje územní odbor krajského ředitelství policie, resp. jeho obvodní oddělení (část B1 přílohy). Právě prostřednictvím obvodního oddělení územního odboru krajského ředitelství policie příkazem na místě uložila stěžovateli pokutu.

14. V nyní posuzované věci nejde o samotný příkaz na místě, nýbrž o žádost o obnovu příkazního řízení, resp. o rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo podle § 100 odst. 1 správního řádu rozhodnuto o žádosti o obnovu příkazního řízení. Podle § 100 odst. 2 věty třetí správního řádu rozhoduje o obnově řízení „správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni“. Jelikož v příkazním řízení rozhodovala policie, je právě ona věcně příslušným správním orgánem pro rozhodnutí o žádosti o obnovu příkazního řízení. Rozhodnutí o žádosti stěžovatele o obnovu příkazního řízení vydala policie prostřednictvím územního odboru krajského ředitelství policie, resp. jeho obvodního oddělení, který byl v organizační struktuře policie již dříve příslušný uložit pokutu příkazem na místě.

15. Jde-li o rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o obnovu příkazního řízení, příslušnost odvolacího orgánu obecně stanoví § 89 odst. 1 správního řádu, podle něhož „[n]estanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán“. Podle § 178 odst. 1 správního řádu „[n]adřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor.“ Zákon o policii v § 5 stanoví, že „[p]olicie je podřízena ministerstvu“. Výslovné určení nadřízeného správního orgánu ve vztahu k policii zákon o policii ani zákon o silničním provozu neobsahují.

16. O odvolání stěžovatele rozhodla policie žalobou napadeným rozhodnutím prostřednictvím odboru služby pořádkové policie krajského ředitelství policie. Postupovala na základě čl. 19 závazného pokynu č. 221/2011 a části C1 jeho přílohy. Tato příloha také připouští, že „v odůvodněných případech může ředitel KŘP určit jiný odvolací a přezkumný orgán ve své působnosti“.

17. Devátý senát konstatuje, že o žádosti o obnovu příkazního řízení stejně jako o odvolání proti rozhodnutí o této žádosti rozhodovala policie prostřednictvím různých organizačních članků krajského ředitelství policie, stanovených závazným pokynem č. 221/2011. V prvním případě tak učinil územní odbor krajského ředitelství policie, resp. jeho obvodní oddělení. Tomuto postupu nelze nic vytknout. Zákon stanovil pravomoc uložit pokutu příkazem na místě, jakož i pravomoc rozhodnout o žádosti o obnovu příkazního řízení policii, přičemž bylo na policejním prezidiu, aby podle § 6 odst. 3 zákona o policii určilo, který z útvarů policie či dokonce jeho organizační článek takovéto rozhodnutí vydá.

18. Pokud však jde o rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o obnovu příkazního řízení, zákon nevymezuje, že by k němu byla rovněž věcně příslušná policie, případně její konkrétní útvar či organizační článek, ani obecně nespecifikuje, že by v její organizační struktuře měl některý z útvarů policie či jeho organizačních článků postavení nadřízeného správního orgánu. Taková hierarchie nevyplývá ani z vymezení útvarů policie v § 6 odst. 1 zákona o policii. To ale znamená, že o odvolání měl rozhodnout nadřízený orgán policie. Policie neměla oprávnění rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o obnovu příkazního řízení, neboť takový postup by byl v rozporu s § 89 odst. 1 a § 178 odst. 1 správního řádu. II.b Odlišný právní názor vyslovený v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu

19. Jak již bylo uvedeno výše, právní názor devátého senátu se odchyluje od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 54/2025-38. Pátý senát při posouzení, zda žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno věcně příslušným správním orgánem, zdůraznil, že policie je správním orgánem sui generis. K tomu dodal, že „[p]odle § 6 odst. 1 téhož zákona policie vytváří útvary a dle odst. 2 útvary policie uvedené v odst. 1 písm. b) zřizuje na návrh policejního prezidenta ministr a útvary policie uvedené v odst. 1 písm. d) zřizuje na návrh ředitele krajského ředitelství policejní prezident, přičemž dle odst. 3 uvedeného ustanovení policejní prezidium řídí činnost policie. Policejní prezident je pak v rámci řízení policie oprávněn vydávat vnitřní předpisy nejen ohledně vnitřní organizace, ale i ke způsobu výkonu činnosti svěřené policii. Odvolací orgán je tedy v souladu se správním řádem určen zvláštním zákonem, přičemž nadřízeným správním orgánem je obecně ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Postup dle § 89 odst. 1 správního řádu, kterého se stěžovatel dovolává a na základě něhož argumentuje, že příslušným správním orgánem by měl být nadřízený policejní orgán krajského ředitelství policie, by byl na místě v případě, pokud by odvolací správní orgán nebyl určen zvláštním zákonem“ (rozsudek NSS č. j. 5 As 54/2025-38, bod 27).

20. Podstatu právního názoru pátého senátu lze shrnout tak, že pravomoc policejního prezidia řídit policii podle § 6 odst. 3 zákona o policii zahrnuje také pravomoc určit útvar policie nebo jeho organizační článek, který bude jako správní orgán věcně příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí policie o žádosti o obnovu příkazního řízení. Podle devátého senátu ale tento výklad nemá v odkazovaném ustanovení dostatečný právní základ. Pravomoc určit aktem řízení, kdo je v organizační struktuře policie příslušný vykonávat působnost, kterou zákon svěřuje policii jako správnímu orgánu, není to samé, jako stanovit, že policie, její útvar či organizační článek jsou správním orgánem příslušným k vydání určitého rozhodnutí (v tomto případě rozhodnutí o odvolání).

21. Rozšířený senát vymezil správní orgán jako „svazek kompetencí“, kterými je nadána určitá entita, aniž by s nimi sama mohla dále disponovat. Konkrétně uvedl, že „velmi často bude v jednom správním orgánu či soustavě správních orgánů v institucionálním smyslu existovat řada entit, které budou správními orgány v kompetenčním smyslu, jelikož zákon s nimi počítá a svěřuje jim, a právě jen jim, určité kompetence, přičemž nepřipouští, aby jim byly uvedené kompetence bez změny zákona odebrány a převedeny na jinou entitu v rámci dané instituce či soustavy institucí. Složitou a vnitřně bohatě členěnou instituci naopak bude možno považovat za toliko jeden správní orgán v kompetenčním smyslu, pokud sama tato instituce může svoji strukturu bez nutnosti změnit zákon modifikovat tak, že jí svěřené kompetence budou v rámci této instituce vykonávat jiné její články, než tomu bylo doposud“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014-58, č. 3257/2015 Sb. NSS, bod 35).

22. Platí nicméně, že „[t]o, jak je určitá komplexnější instituce či soustava institucí řízena ve smyslu organizačním či manažerském […], může mít pro určení, zda v rámci takovéto instituce či soustavy institucí existují určité entity jako správní orgány v kompetenčním smyslu, význam pouze potud, pokud pravidla řízení této instituce umožňují bez změny zákona modifikovat kompetence jejích jednotlivých článků. Pokud ano, nasvědčuje to v té míře, v jaké je taková změna možná, spíše závěru o neexistenci samostatných správních orgánů v kompetenčním smyslu v rámci takové instituce a tomu, že tato instituce je správním orgánem v kompetenčním smyslu jen jako celek. Závěru o tom, že kompetence určité entity jsou vymezeny zákonem, zásadně nebrání ani to, že stanovení některých dílčích parametrů kompetencí zákon svěřuje podzákonnému předpisu či zákonem předvídanému vnitřnímu nebo statutárnímu předpisu řídící či organizační povahy“ (usnesení rozšířeného senátu č. j. Nad 288/2014-58, bod 36).

23. Nadto je třeba dodat, že „[p]ersonální, kontrolní či metodické pravomoci vedení instituce vůči […] jejím nižším článkům […] samy o sobě neznamenají, že v rámci této instituce nemohou existovat určité nižší články jako samostatné správní orgány v kompetenčním smyslu – pokud takové články podle zákona existovat musí a pokud mají vymezeny určité kompetence, kterých nemohou být zbaveny, pak samotná skutečnost, že jejich vedoucí mohou být vedoucím celé instituce jmenováni či odvoláni, že tyto články podléhají určitému metodickému vedení a jiným formám kontroly ‚shora‘ a že v rovině institucionální, provozní (např. zajištění věcných a technických prostředků pro činnost, propojení informačními a komunikačními systémy apod.) tvoří pouhou součást určité komplexní instituce, jim nebere charakter správního orgánu v kompetenčním smyslu“ (usnesení rozšířeného senátu č. j. Nad 288/2014-58, bod 37).

24. Zákon o policii nestanoví pro případ, že určitý zákon svěřuje působnost správního orgánu policii, žádné obecné pravidlo, které by jí umožňovalo rozhodovat také o odvolání proti rozhodnutí, které vydala jako správní orgán v první stupni. Pouze některé zvláštní zákony, které svěřují působnost správního orgánu konkrétním útvarům policie nebo jeho organizačním článkům, rovněž určují, kdo je v takovém případě nadřízeným správním orgánem. Například zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje v § 164 působnost odboru cizinecké policie krajského ředitelství policie jako správního orgánu, což v § 163 odst. 1 písm. f) bodu 1 doplňuje pravidlem, že ředitelství služby cizinecké policie vykonává působnost nadřízeného správního orgánu ve vztahu k odborům cizinecké policie.

25. Nestanoví-li zákon policii pravomoc rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí, které vydala jako správní orgán v prvním stupni, pak nelze na základě pravomoci řídit činnost policie podle § 6 odst. 3 zákona o policii určit, který útvar policie či jeho organizační článek je příslušným k výkonu této působnosti. Uvedené ustanovení nelze vykládat tak široce, aby teprve na jeho základě policejní prezidium založilo věcnou příslušnost jednotlivých útvarů policie či jejich organizačních článků k rozhodování o odvolání. To by mohl učinit pouze zákon. Nedostatek zákonného základu proto nemůže nahradit ani závazný pokyn č. 221/2011, který má povahu toliko aktu řízení. Tyto závěry odpovídají kompetenčnímu pojetí správního orgánu, jak jej formuloval rozšířený senát v usnesení č. j. Nad 288/2014-58. Pro určení odvolacího správního orgánu se uplatní obecné pravidlo podle § 89 odst. 1 a § 178 odst. 1 správního řádu.

26. Byl to pátý senát, který v rozsudku č. j. 5 As 54/2025-38 poprvé vysvětlil, z jakého důvodu považuje závazným pokynem č. 221/2011 určený odbor krajského ředitelství policie za správní orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o obnovu příkazního řízení. Přesto nejde o jediný případ, kdy Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci, v níž žalobce podal žalobu právě proti rozhodnutí o odvolání vydanému na tomto základě. Učinil tak již v rozsudcích ze dne 31. 10. 2012, č. j. 8 As 97/2012-33, ze dne 25. 10. 2013, č. j. 4 As 86/2013-35, ze dne 29. 5. 2014, č. j. 9 As 18/2014-27, ze dne 13. 8. 2014, č. j. 4 As 93/2014-40, ze dne 16. 1. 2018, č. j. 8 As 108/2017-34, a ze dne 4. 3. 2021, č. j. 9 As 259/2019-40. Tyto rozsudky se ale otázkou věcné příslušnosti určeného odboru krajského ředitelství policie nezabývaly, neboť k tomu nesměřoval žádný z důvodů kasační stížnosti. Devátý senát uzavírá, že z výše uvedených důvodů je třeba se od právního názoru pátého senátu odchýlit.

III. Předložení věci rozšířenému senátu

27. Jelikož devátý senát dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, předkládá rozšířenému senátu k rozhodnutí následující otázku: Zahrnuje pravomoc policejního prezidia řídit činnost policie podle § 6 odst. 3 zákona o policii také pravomoc určit útvar policie nebo jeho organizační článek, který bude jako správní orgán věcně příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí policie o žádosti o obnovu příkazního řízení? P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: Filip Dienstbier, Lenka Krupičková, Petr Mikeš, Barbara Pořízková, Ivo Pospíšil, Aleš Roztočil a Karel Šimka. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. Podat svá vyjádření k obsahu předkládajícího usnesení mohou ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení. V Brně dne 3. září 2026 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu