9 As 51/2026

Rubrum

9 As 51/2026 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Mgr. L. B., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, zast. Mgr. Matyášem Ritterem, advokátem, sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výrokům I. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2026, č. j. 65 A 79/2025-35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o třech odvoláních proti rozhodnutím Odborného učiliště a Praktické školy Mohelnice (dále „učiliště“) z 2. 4. 2025. Jimi učiliště odmítlo žalobcovy žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „informační zákon“). O dvou odvoláních bylo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen“ ministerstvo“) během soudního řízení rozhodnuto. Ve věci třetího odvolání rozhodnuto nebylo. Soud žalobě vyhověl a rozhodl, že je o něm povinen rozhodnout žalovaný, a to do 15 dnů od právní moci jeho rozsudku.

2. V projednávané věci je sporné, zda měl o dosud nerozhodnutém třetím odvolání proti rozhodnutí učiliště ve věci svobodného přístupu k informacím rozhodnout žalovaný, a zda mu proto lze přičíst nečinnost.

3. Krajský soud se nejprve obecně zabýval otázkou příslušnosti k rozhodování o odvoláních podle informačního zákona. Shrnul dosavadní judikaturu NSS týkající se určení nadřízeného orgánu škol a školských zařízení. Podle ní je za nadřízený orgán považován správní orgán, který školu zapsal do rejstříku škol a školských zařízení. Soud 9 As 51/2026 zdůraznil, že tyto závěry byly přijaty za odlišných skutkových (rozsudek NSS z 30. 1. 2013, č. j. 1 As 160/2012-41, č. 2812/2013 Sb. NSS) a právních okolností (rozsudek NSS z 6. 12. 2018, č. j. 7 As 235/2018-35). Dále odkázal na rozsudek NSS z 16. 2. 2022, č. j. Komp 3/2021-26, č. 4320/2022 Sb. NSS. Uvedl, že věc se týkala subjektů, které nevykonávají vrchnostenskou veřejnou správu, a proto u nich není možné určit nadřízený orgán podle § 178 správního řádu.

4. K projednávané věci krajský soud zdůraznil, že učiliště je příspěvkovou organizací zřízenou Olomouckým krajem, která vykonává i vrchnostenskou veřejnou správu. Dle § 183 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), plní krajský úřad úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení při rozhodování v oblasti státní správy. Nadřízeným orgánem učiliště ve smyslu § 178 odst. 1 správního řádu je tak žalovaný.

5. Ačkoli byl věcně příslušným odvolacím orgánem žalovaný, rozhodnutí ministerstva o dvou odvoláních žalobce nejsou nicotná, neboť ministerstvo je nadřízeným orgánem věcně příslušného správního orgánu. Ve vztahu k těmto odvoláním již nečinnost netrvala. U třetího odvolání však krajský soud zjistil, že žalovanému nebylo postoupeno a dosud o něm nebylo rozhodnuto. Odpovědnost za průběh odvolacího řízení nese odvolací orgán. Trvající nečinnost proto soud přičetl žalovanému a uložil mu povinnost o odvolání rozhodnout.

II. Kasační stížnost, vyjádření a stanovisko

6. Žalovaný (dále „stěžovatel“) napadl kasační stížností rozsudek krajského soudu ve výrocích I. a IV. z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

7. Stěžovatel namítá, že krajský soud neaplikoval správnou právní úpravu. Pro věc je rozhodné znění školského zákona do 31. 8. 2025, krajský soud ale rozhodoval dle znění účinného od 1. 9. 2025. Dle dosavadní právní úpravy není stěžovatel nadřízeným správním orgánem učiliště ve věcech dle informačního zákona. Pokud by se na věc měla přece jen aplikovat nová právní úprava, tak ani podle ní není nadřízeným správním orgánem učiliště v těchto věcech. Je nadřízeným jen v oblasti státní správy dle školského zákona. Pokud by ale snad měl být stěžovatel nadřízeným orgánem i v těchto věcech, tak by mohl být nečinný až ve chvíli, kdy na něj budou nerozhodnuté věci převedeny, což ke dni rozhodování krajského soudu nenastalo.

8. Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit.

9. Žalobce uvedl, že krajský soud správně posoudil otázku věcné příslušnosti i nečinnost stěžovatele a správně aplikoval § 183 odst. 3 školského zákona ve znění účinném od 1. 9. 2025. Navíc již před novelou školského zákona bylo možné dovodit příslušnost stěžovatele jako nadřízeného orgánu. Novelizace účinná od 1. 9. 2025 pouze výslovně potvrdila právní stav, který měl být respektován i dříve. Krajský soud správně vycházel z právního stavu existujícího v době svého rozhodování. Kasační stížnost navrhl zamítnout.

10. NSS si ve věci vyžádal stanovisko ministerstva (§ 74 odst. 1 s. ř. s.) To uvedlo, že opravdu rozhodlo o dvou odvoláních žalobce. Ohledně své pravomoci vycházelo z toho, že nadřízeným orgánem povinného subjektu je pro účely § 16, případně § 16a informačního 9 As 51/2026 - 46 pokračování zákona, ten správní orgán, který pověřil povinný subjekt výkonem veřejné správy. V případě školy tedy správní orgán, který školu zapsal do rejstříku škol a školských zařízení.

11. Ministerstvo dále uvedlo, že se nově ztotožňuje s právním názorem vysloveným krajským soudem v napadeném rozsudku. Má za to, že od 1. 9. 2025 je nadřízeným správním orgánem škol a školských zařízení zřízených jako příspěvkové organizace krajský úřad, a to na základě § 183 odst. 3 školského zákona ve spojení s § 178 odst. 1 správního řádu. Tento výklad je praktičtější a lépe odpovídá organizaci veřejné správy. Dosavadní praxe vedla k právní nejistotě a průtahům. Ministerstvo současně připustilo, že proti tomuto výkladu lze vznést určité argumenty, zejména s ohledem na subjekty vykonávající veřejnou správu ve více oblastech. Po vydání napadeného rozsudku ministerstvo změnilo dosavadní praxi, informovalo o tom krajské úřady a nově zastává stanovisko, že k rozhodování o odvoláních podle informačního zákona je příslušný krajský úřad.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

12. Stěžovatel napadl kasační stížností jen některé výroky rozsudku krajského soudu. Konkrétně brojí proti výroku I., kterým bylo vyhověno žalobě ohledně jednoho odvolání, a proti výroku IV., kterým soud rozhodl o nákladech řízení. NSS tak přezkoumal rozsudek krajského soudu jen v tomto rozsahu.

13. Kasační stížnost není důvodná. III.

1. Rozhodná právní úprava

14. Stěžovatel namítl, že se měla použít právní úprava účinná v době podání odvolání, nikoli právní úprava účinná v době rozhodování krajského soudu.

15. Věc se týká žaloby na ochranu proti nečinnosti. O nečinnostních žalobách krajský soud rozhoduje podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (rozsudky NSS z 26. 11. 2021, č. j. 1 Azs 221/2021-32, č. 4284/2022 Sb. NSS, body 37 a 68, a z 29. 1. 2024, č. j. 10 Afs 93/2023-36, bod 9). Podstatné je tedy, který orgán byl v době rozhodování krajského soudu příslušný ve věci rozhodnout a podle jakého znění zákona měl být určen.

16. Zákon č. 267/2025 Sb., který s účinností od 1. 9. 2025 novelizoval školský zákon, neobsahuje ve vztahu k řízení, které je předmětem této věci, žádné přechodné ustanovení. NSS v rozsudku z 31. 12. 2009, č. j. Komp 6/2009-35, č. 2021/2010 Sb. NSS, bod 28, uvedl, že při neexistenci přechodných ustanovení přechází ke dni účinnosti změny právní úpravy působnost vést řízení na orgán, který je v dané věci příslušný podle nové právní úpravy. Pro projednávanou věc je tak rozhodná nová právní úprava účinná v době rozhodování krajského soudu. I kdyby stěžovatel nebyl příslušný podle dřívější právní úpravy, v rozhodné době již příslušný být mohl (a byl, viz níže). Není rozhodné, zda došlo ke změně příslušnosti, nebo zda byl stěžovatel příslušný podle obou právních úprav. NSS se proto nemusí zabývat otázkou, kdo byl příslušný rozhodnout o odvolání před 1. 9. 2025. Šlo by o akademickou úvahu bez vlivu na projednávanou věc.

17. Relevantní je pro věc tedy to, kdo měl kompetenci o věci rozhodnout v době rozhodování krajského soudu, a to dle právní úpravy účinné od 1. 9. 2025. 9 As 51/2026 III.

2. Nadřízený orgán

18. Ve věci není sporu o tom, že učiliště je povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Naopak je sporné, kdo je (po 1. 9. 2025) nadřízeným orgánem učiliště při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí dle informačního zákona.

19. Učiliště je příspěvkovou organizací. Zároveň jako subjekt veřejné správy (ředitel je pouze vykonavatel veřejné správy, viz rozsudek NSS z 27. 7. 2011, č. j. 1 As 53/2011-109, č. 2437/2011 Sb. NSS, bod 27) rozhoduje o právech a povinnostech, jak výčtem stanoví zejména § 165 odst. 2 a obecně § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona. Jde tak o správní orgán ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu.

20. Z § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o informace rozhoduje jeho nadřízený orgán. Podle § 20 odst. 4 téhož zákona se tento orgán určuje podle § 178 správního řádu. Není-li možné jej tímto způsobem zjistit, rozhoduje v odvolacím řízení Úřad pro ochranu osobních údajů (§ 20 odst. 5 informačního zákona).

21. Nejvyšší správní soud proto musel posoudit, zda lze nadřízený orgán učiliště určit podle § 178 správního řádu.

22. Podle § 178 odst. 1 správního řádu je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčí-li jej zvláštní zákon, je jím orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor.

23. Nelze-li nadřízený orgán určit podle odstavce 1, použije se § 178 odst. 2 správního řádu. Ten mimo jiné stanoví, že u právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy je nadřízeným správním orgánem orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, pak orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil.

24. Použití § 178 odst. 1 správního řádu zásadně předpokládá pozitivní zákonnou úpravu (rozsudek NSS z 22. 6. 2021, č. j. Komp 2/2020-44, č. 4230/2021 Sb. NSS, bod 44). Aby tedy bylo možné pro účely instančního postupu podle informačního zákona vycházet z tohoto ustanovení, musí zákon označit orgán, který má být nadřízeným správním orgánem jiného správního orgánu, nebo orgán, který má rozhodovat o odvolání, popřípadě orgán, který nad ním má vykonávat dozor. Po novele informačního zákona provedené zákonem č. 111/2019 Sb. již tuto vlastnost nelze pouze dovozovat (rozsudek NSS č. j. Komp 3/2021-26, bod 37).

25. NSS již také zdůraznil, že § 178 odst. 1 správního řádu je třeba vykládat s ohledem na působnost správního řádu podle § 1 odst. 1 a 3. Správní řád upravuje postup správních orgánů při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy a nevztahuje se mimo jiné na právní jednání činěná ve sféře nevrchnostenské (rozsudek č. j. Komp 2/2020-44, bod 43).

26. V projednávané věci jde o sféru vrchnostenské veřejné správy (viz bod 19), a § 178 odst. 1 správního řádu se proto může uplatnit. Zvláštním zákonem, který by mohl upravovat postavení orgánu nadřízeného učilišti, je především školský zákon. 9 As 51/2026 - 47 pokračování

27. Podle § 183 odst. 3 školského zákona plní krajský úřad úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení při rozhodování o právech a povinnostech v oblasti státní správy podle tohoto zákona.

28. Právní řád tedy obsahuje ustanovení, které nadřízený orgán stanoví. Nečiní tak však bez dalšího; jeho působnost omezuje na rozhodování o právech a povinnostech v oblasti státní správy podle školského zákona.

29. NSS se proto dále zabýval tím, zda takto omezené vymezení postačuje k závěru, že stěžovatel byl příslušný rozhodovat v projednávané věci.

30. Vymezení instančně nadřízeného správního orgánu má význam především při rozhodování o právech a povinnostech, tedy v oblasti vrchnostenské správy. Tomu odpovídá i výklad § 178 odst. 1 správního řádu s ohledem na působnost správního řádu podle § 1 odst. 1 a 3, podle nichž se správní řád nevztahuje mimo jiné na právní jednání činěná správními orgány ve sféře nevrchnostenské (rozsudek NSS č. j. Komp 2/2020-44, bod 43). Slova „při rozhodování o právech a povinnostech“ tak ve skutečnosti nepředstavují samostatné omezení. V projednávané věci navíc bylo o právech rozhodováno, konkrétně o právu na informace. NSS se proto dále zabývá pouze výkladem omezení „v oblasti státní správy podle tohoto zákona“.

31. Pro určení nadřízeného orgánu není třeba, aby zvláštní zákon upravoval instanční vztah výslovně pro účely informačního zákona (viz Furek, A. § 20 [Užití SpŘ]. In: Furek, A., Rothanzl, L., Míšek, J., Ludvík, O. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 2. vydání. C. H. Beck, 2025, s. 1671). Není tedy nutné, aby byl tento orgán výslovně stanoven pro oblast poskytování informací. Takový požadavek by ostatně popíral smysl odkazu na § 178 správního řádu. Je-li však pro tuto oblast nadřízený orgán určen zvláštní právní úpravou, je třeba podle ní postupovat. V projednávané věci tomu tak není.

32. Omezené vymezení instančního vztahu postačuje i pro oblast poskytování informací. Informační zákon primárně nestanoví vlastní instanční postup, ale navazuje na již existující vazby mezi správními orgány. Právě to je smyslem odkazu v jeho § 20 odst.

4. Účelem je, aby o poskytování informací rozhodoval především orgán, který má předchozí vztah k požadované materii, a rozumí tak jak požadovaným informacím, tak jejich kontextu. Pouze nelze-li takový orgán podle § 178 správního řádu určit, stanoví informační zákon příslušnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. Jde o „záchranné“ ustanovení, které se má použít jen výjimečně, pro účely informačního zákona a tehdy, nelze-li postupovat jinak.

33. V projednávané věci lze právo vyložit jinak. Lze přijmout výklad, podle něhož postačuje i omezené vymezení nadřízeného orgánu. Omezení na oblast státní správy upravenou zákonem, který instanční vztah zakládá, není nijak neobvyklé. Zvláštní zákony v oblasti veřejné správy typicky upravují instanční a procesní vztahy právě jen v oblasti, na kterou dopadají.

34. Dále je třeba uvést, že učiliště je povinným subjektem právě proto, že je školou podle školského zákona. Jako škola vykonává působnost v oblasti veřejné správy především na jeho základě. Školský zákon je základním předpisem upravujícím výkon veřejné správy školou a současně stanoví její instanční vazby vůči krajskému úřadu. Jde pro ni o kmenový zákon, který také určuje její nadřízený orgán. 9 As 51/2026

35. Nadřízeným orgánem školy, která je příspěvkovou organizací, je při poskytování informací podle informačního zákona příslušný krajský úřad. Takto zákonem založený instanční vztah postačuje pro určení nadřízeného orgánu podle § 178 odst. 1 správního řádu, a tedy i pro účely § 16 informačního zákona.

36. Namítlo-li ministerstvo, že v určitých případech může mít povinný subjekt dva nadřízené orgány podle dvou různých zákonů, je třeba připustit, že taková situace může teoreticky nastat. Není sice žádoucí, nelze ji však považovat za striktně zakázanou ani za neřešitelnou bez jakékoliv obdoby (srov. např. rozsudky NSS z 23. 11. 2007, č. j. 2 As 20/2007-67, či č. j. Komp 2/2020-44, bod 51). Jak by měla být taková hypotetická situace řešena, však NSS nyní neposuzuje, neboť to není předmětem tohoto řízení. III. 3 Přičitatelnost žalovanému

37. Stěžovatel též stručně namítl, že by mohl být nečinný až ve chvíli, kdy na něj budou nerozhodnuté věci převedeny, což ke dni rozhodování krajského soudu nenastalo.

38. Námitka není důvodná. V odvolacím řízení je to odvolací správní orgán, kdo je procesně odpovědný za průběh řízení bez průtahů (rozsudek NSS z 3. 2. 2016, č. j. 1 As 224/2015-36, bod 25). Není povinností účastníka řízení, aby sám zjišťoval, kde se spis zrovna nachází. Odvolací orgán nese odpovědnost i v případě, že nemá správní spis fakticky k dispozici (rozsudky NSS z 4. 11. 2015, č. j. 2 As 198/2015-20, bod 27, a z 21. 4. 2016, č. j. 4 As 28/2016-38, bod 18). Není tedy pravda, že by stěžovatel mohl být nečinný až po obdržení spisů.

IV. Závěr a náklady řízení

39. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl soud bez jednání podle § 109 odst. 2 věty první s. ř. s., podle které o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.

40. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl NSS podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesní úspěch je třeba přičíst žalobci, kterému by proto jinak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Soud mu přesto náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v řízení o kasační stížnosti nějaké náklady vznikly (žalobce nebyl zastoupen advokátem a podání soudu zasílal přes datovou schránku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. srpna 2026 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu