9 As 53/2018

Rubrum

9 As 53/2018 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. B. Q., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2014, č. j. 4476/DS/2014, JID: 140357/2014/KUUK/Píš, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 42 A 1/2015 - 32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla výrokem I. zrušena rozhodnutí stěžovatele i Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru kontroly, ze dne 17. 7. 2014, č. j. MM/OK/PD/32919/14/R (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení.

2. Zrušeným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních 9 As 53/2018 komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 28. 4. 2014 v 15:02 hod na rychlostní silnici R-63, ve směru jízdy do SRN, řídil motorové vozidlo tovární značky VW Transporter, RZ X, kde překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou dopravním značením, neboť v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost 60 km/hod, mu byla měřícím zařízením naměřena rychlost 102 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/hod mu tedy byla naměřena minimální rychlost jízdy 98 km/hod. Uvedeného přestupku se dopustil dvakrát během dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, porušil tedy § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč, zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 3 měsíců a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Předmětem sporu je otázka, zda bylo ve výroku prvostupňového rozhodnutí dostatečně konkrétním způsobem vymezeno místo spáchání přestupku.

4. Místo skutku bylo ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí popsáno jako „na rychlostní silnici R-63, ve směru jízdy do SRN“.

5. Krajský soud konstatoval, že srovnatelným vymezením se NSS zabýval již dříve (např. v rozsudcích ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014 - 37, ze dne 8. 1. 2015, č. j. 9 As 214/2014 - 48, či ze dne 23. 11. 2010, č. j. 4 As 28/2010 - 56). V posledně jmenovaném rozhodnutí z pohledu dostatečné určitosti vymezení místa spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí neobstálo určení: „na silnici I. třídy č. 56 na ulici Frýdlantská v obci Frýdek-Místek“, neboť neumožňovalo přesně zjistit, kde mělo k protiprávnímu jednání dojít. Obdobně rozhodl NSS i v rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 As 17/2017 - 28, kde bylo místo skutku vymezeno takto: „na ulici Vídeňská v Pohořelicích“. Jednalo se o delší komunikaci a vymezení místa bylo značně široké. Bez potřebných skutkových zjištění proto nešlo vyloučit, že na komunikaci Vídeňská v Pohořelicích byla různá dopravní regulace nejvyšší povolené rychlosti. Oproti tomu ve věci řešené v rozsudku ze dne 25. 6. 2015, č. j. 9 As 290/2014 - 53, NSS považoval za dostatečné vymezení místa „u obce Panenský Týnec na silnici I/7“. Zde se však situace lišila v tom, že správní orgán postavil na jisto, že v úseku měření rychlosti byla stanovena jednotná regulace povolené rychlosti účastníků silničního provozu.

6. Silnice I/63 (v době spáchání přestupku označovaná jako R-63) patřila do 31. 12. 2015 mezi tzv. rychlostní silnice. Od 1. 1. 2016 se z ní stala silnice pro motorová vozidla. Zákon o silničním provozu ve znění účinném do 30. 12. 2015 v § 18 odst. 3 stanovil, že řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3.500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/hod; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km/hod.“ Z uvedeného je zřejmé, že obecná nejvyšší dovolená rychlost na dané komunikaci v rozhodném období činila 130 km/hod. Pakliže byl žalobce obviněn z překročení této rychlosti, požadavky na specifikaci místa skutku by v souladu s rozsudkem NSS ze dne 25. 6. 2015, č. j. 9 As 290/2014 - 53, byly nepochybně nižší. Za situace, kdy však správní orgán prvního stupně presumoval, že k překročení rychlosti na silnici I/63 mělo dojít v místě, kde je svislou dopravní značkou omezena maximální dovolená rychlost na 60 km/hod, bylo třeba místo skutku konkretizovat podrobně. To 9 As 53/2018 - 24 pokračování však prvostupňový orgán neučinil a ve výroku svého rozhodnutí pojal tento údaj značně široce.

7. S ohledem na požadavky stanovené judikaturou NSS na výrokovou část rozhodnutí, zejména s ohledem na vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu či vyloučení překážky věci rozhodnuté, ale i zajištění řádného práva na obhajobu, proto krajský soud konstatoval, že pojetí místa skutku ve výroku prvostupňového rozhodnutí bylo zcela nedostatečné, neboť z něj nebylo patrné, v jaké části komunikace, která dle údajů Ředitelství silnic a dálnic měří přibližně 7 km, k jeho spáchání mělo dojít.

8. Pro úplnost krajský soud dodal, že je to výroková část, která jako jediná může zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení, proto nestačí, bylo-li místo skutku přesněji konkretizováno pouze v listinném výstupu ze silničního rychloměru obsahující přesné souřadnice GPS či prostřednictvím uvedení kilometru komunikace v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pakliže správní orgány místo skutku nekonkretizovaly přímo ve výrocích svých rozhodnutí, založily svým jednáním zásadní vadu řízení, neboť způsobily, že místo skutku bylo zaměnitelné s jiným.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

9. Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

10. Nesouhlasí se závěrem vysloveným krajským soudem. Místo vymezení skutku považuje za dostatečné, neboť nebylo ve výroku vymezeno pouze jako „na rychlostní silnici R-63, ve směru jízdy do SRN“, ale místo bylo dále upřesněno, a to slovy „v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost 60 km/hod.“

11. Navrhuje zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

12. Žalobce ve vyjádření citoval několik rozsudků NSS a uvedl, že v posuzované věci byl spor o tom, zda v místě, kde došlo k údajnému přestupku, vskutku platilo dopravní značení omezující nejvyšší povolenou rychlost na 60 km/hod, a proto soud uznal žalobní námitku spočívající v nedostatečné konkretizaci místa přestupku. Následné tvrzení stěžovatele, že k přestupku došlo „v úseku, kde byla rychlost omezena na 60 km/hod“ nijak nemůže přispět k přezkoumatelnosti výroku prvostupňového rozhodnutí, tj. zda k posuzovanému jednání došlo v úseku, kde je rychlost omezena na 60 km/hod. Tím spíše za situace, kdy obecně právní předpis stanoví, že na dálnici je dovoleno jet rychlostí 130 km/hod, a je-li v nějakém úseku povoleno jet rychlostí pouze 60 km/hod, jde o výjimku z obecného pravidla. Z těchto důvodů navrhuje kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

13. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná pověřená osoba ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněného důvodu, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout 9 As 53/2018 z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

14. Podle § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném pro projednávanou věc, musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1).

15. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že na výrok rozhodnutí o přestupku jsou kladeny vysoké formální požadavky. Již v minulosti dovodil, že v zájmu právní jistoty obviněného musí být skutek ve výroku rozhodnutí správního orgánu popsán dostatečně určitě, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem. V tomto smyslu slouží výrok rozhodnutí ústavní hodnotě právní jistoty a je klíčovou normativní částí rozhodnutí. Zároveň je třeba trvat na tom, aby zahrnoval vedle popisu skutku i všechny další okolnosti, které jsou rozhodné pro subsumpci daného skutku pod konkrétní skutkovou podstatu přestupku (srov. rozsudky NSS ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 As 92/2009 - 65 či ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 As 17/2017 - 28).

16. Je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zaručit jen konkretizací údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, č. 1546/2008 Sb. NSS, srov. také rozsudky NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 1 As 180/2012 - 43, nebo ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014 - 39).

17. V nyní posuzované věci bylo místo spáchání přestupku specifikováno takto: na rychlostní silnici R-63, ve směru jízdy do SRN, kde je nejvyšší dovolená rychlost 60 km/hod.

18. Silnice R-63 není krátká (měří přibližně 7 km) a v rozhodném období patřila mezi rychlostní silnice, kde byla pro vozidla nepřevyšující 3 500 kg stanovena maximální povolená rychlost 130 km/hod (§ 18 odst. 5 zákona o silničním provozu). Mělo-li ke spáchání přestupku (naměřená rychlost 98 km/hod po odečtení odchylky) dojít v části silnice, kde byla maximální povolená rychlost omezena svislou dopravní značkou na 60 km/hod, bylo třeba ve výroku dané místo specifikovat přesněji, nejen odkazem na číslo silnice a směr jízdy, a to např. zmíněním blízkého dominantního objektu či za pomocí souřadnic GPS.

19. Na daném závěru nemůže nic změnit ani námitka stěžovatele, že krajský soud v odůvodnění rozsudku nevzal v potaz další upřesnění místa spáchání přestupku, konkrétně vymezení: „v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost 60 km/hod.“ Je pravda, že krajský soud v rozsudku při popisu místa spáchání přestupku uváděl v kurzívě pouze číslo 9 As 53/2018 - 25 pokračování silnice a směr jízdy žalobce, nikoli však nejvyšší povolenou rychlost v daném místě. Z odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že krajský soud vzal rychlost uvedenou ve výroku prvostupňového rozhodnutí do úvahy (viz č. l. 4 napadeného rozsudku) a také na ni postavil část odůvodnění.

20. NSS přisvědčuje názoru krajského soudu, že z celkového vymezení místa spáchání přestupku není seznatelné, kde přesně mělo k přestupkovému jednání dojít. Značně široké vymezení místa spáchání přestupku ve výroku nevyhovuje smyslu vymezení skutku konstatovaného v bodu [15] tohoto rozsudku.

21. Jak již bylo uvedeno v napadeném rozsudku, konkretizace místa spáchání přestupku musí být obsažena již ve výrokové části a nikoli až v odůvodnění rozhodnutí, jak tomu bylo v tomto případě (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2010, č. j. 4 As 28/2010 - 56), a proto nebyly naplněny požadavky na konkretizaci místa spáchání přestupku.

IV. Závěr a náklady řízení

22. Z výše uvedených důvodů soud v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

23. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

24. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení proti stěžovateli. Žalobce učinil jedno písemné podání ve věci samé, tj. vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], za něj mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu]. K mimosmluvní odměně mu soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů zástupce ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celková částka odměny za zastupování tak činí 3 400 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH, a proto se částka zvyšuje o příslušnou sazbu DPH ve výši 714 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí 4 114 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen uhradit k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. května 2019 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu