9 As 63/2019

Rubrum

9 As 63/2019 - 17 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. M. J., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2019, č. j. 59 A 91/2018 - 56, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný podal dne 4. 3. 2019 Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2019, č. j. 59 A 91/2018 - 56. Tímto rozsudkem bylo (výrokem I.) zastaveno řízení před krajským soudem v rozsahu žalobního požadavku, aby soud žalovanému zakázal pokračovat ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného v dokumentu nazvaném „Žádosti podané a vyřízené v režimu zákona č. 106/1999 Sb.“, výrokem II. byl zásah žalovaného, spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného, označen za nezákonný a konečně výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 12 200 Kč.

2. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti výslovně uvedl, že jí napadá toliko výrok III. rozsudku krajského soudu z důvodu nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, neboť krajský soud – stručně vyjádřeno - nezohlednil skutečnost, že žalobci šlo podáním žaloby toliko o částku, která mu bude přiznána na náhradě nákladů řízení. Rovněž v závěrečném petitu kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že navrhuje zrušení toliko výroku o náhradě nákladů řízení.

3. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve otázkou, zda jsou v dané věci splněny veškeré podmínky řízení, a shledal, že kasační stížnost je nepřípustná.

4. Podle § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen 9 As 63/2019 proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí. Výkladem tohoto ustanovení se zabýval v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64 (č. 2116/2010 Sb. NSS), rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který dospěl k jeho restriktivnímu výkladu, totiž že dané ustanovení se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení.

5. Z obsahu dané kasační stížnosti je zřejmé, že tato směřuje výlučně do výroku III. rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovateli uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Tato skutečnost vyplývá jak z textu odůvodnění kasační stížnosti, tak z jejího petitu.

6. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná a nezbylo mu tak, než ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnout.

7. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. března 2019 JUDr. Radan Malík předseda senátu