9 As 67/2026

Rubrum

9 As 67/2026 - 51 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci navrhovatele: Ing. M. M., zastoupený Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti odpůrci: Město Františkovy Lázně, se sídlem Nádražní 208/5, Františkovy Lázně, zastoupené JUDr. Janem Brožem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 3 Územního plánu Františkovy Lázně, vydané usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 30. 7. 2025, č. 25/319/25, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. I. M., v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2026, č. j. 77 A 79/2025-120, o návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti s e n e p ř i z n á v á odkladný účinek.

II. Odpůrce je povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatel podal návrh na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 3 Územního plánu Františkovy Lázně, vydané usnesením zastupitelstva odpůrce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 30. 7. 2025, č. 25/319/25 (dále jen „změna č. 3 Územního plánu“), a to v rozsahu textové a grafické části týkající se pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. X (dále jen „dotčené pozemky“). Dotčené pozemky byly územním plánem dlouhodobě vymezeny v ploše s funkčním způsobem využití BR – plochy bydlení v rozptylu (dále jen „plocha bydlení“), a tedy určeny pro výstavbu rodinného domu. Přestože navrhovatel na dotčených pozemcích dosud stavbu nerealizoval, jsou tyto napojeny na inženýrské sítě a připraveny k potenciální zástavbě. Změnou č. 3 Územního plánu byly dotčené pozemky vymezeny v územní rezervě R29 s funkčním využitím v nezastavitelné ploše ZO – zeleň ochranná a izolační (dále jen „plocha zeleně“), což prakticky vyloučilo jejich stavební využití. Změnu územního plánu stěžovatel odůvodnil zejména tím, že má být obnovena historická pěší trasa spojující přírodní prvek Komorní hůrka s rybníkem Amerika, která bude lemována zelení.

2. Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) návrhu vyhověl a v textové a grafické části dotčených pozemků změnu č. 3 Územního plánu zrušil. V napadené části byla tato 9 As 67/2026 změna totiž nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost způsobenou rozporem mezi grafickou a textovou částí v označení nového funkčního využití dotčených pozemků a rovněž pro nevypořádání námitky o diskriminačním přístupu vůči navrhovateli. Dalším důvodem nezákonnosti bylo nedodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu do vlastnického práva navrhovatele k dotčeným pozemkům. Územní plán se tak ve zrušené části vrátil do podoby, ve které byl ve znění před napadenou změnou, čímž se obnovilo původní funkční využití dotčených pozemků.

II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření navrhovatele

3. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Napadeným rozsudkem byly přesunuty dotčené pozemky z plochy zeleně do již neexistující plochy bydlení, v důsledku čehož je lze nyní zastavět způsobem, který neodpovídá veřejným zájmům ani zájmu stěžovatele. Může na nich být realizována stavba rodinného domu, která znemožní v lokalitě obnovit zcela zásadní historickou pěší trasu. Stěžovatel v uvedeném spatřuje porušení svého práva na samosprávu. Dále poukazuje na nezbytnost řešení obsaženého ve změně č. 3 Územního plánu a na absenci srovnatelných alternativ.

4. Realizací zástavby na dotčených pozemcích budou zcela zmařeny dosavadní snahy stěžovatele o obnovení pěší trasy, což se s ohledem na to, že již vynaložil určité finanční prostředky pro obnovení této trasy, promítne do jeho majetku. Další dopad se bude týkat bezpečnosti silničního provozu, neboť nebude možné odvrátit stav hrozícího nebezpečí v podobě kolize motorového vozidla s chodci. O přiznání odkladného účinku je tak žádáno právě za účelem zajištění ochrany veřejného zájmu, který souvisí s právem města na samosprávu, udržitelným rozvojem města, jakož i snahou o zajištění bezpečnosti silničního provozu. V tomto ohledu stěžovatel upozorňuje na usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 30. 4. 2015, č. j. 1 As 67/2015-36, a ze dne 27. 5. 2019, č. j. 5 As 98/2019-29, ve kterých byla řešena obdobná situace a v obou případech byl odkladný účinek kasačním stížnostem přiznán.

5. Jelikož navrhovatel nezačal realizovat výstavbu rodinného domu a neučinil tak ani v posledních 20 letech, nemůže mu vzniknout jakákoli újma v důsledku přiznání odkladného účinku. Nelze shledat ani existenci jiného důležitého veřejného zájmu, se kterým by přiznání odkladného účinku mohlo být v rozporu. Stěžovatel tvrdí, že výkon napadeného rozsudku by (nejen) pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jeho přiznání není v konkrétním případě v rozporu s veřejným zájmem. Pouze bude zachován současný stav.

6. Navrhovatel navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat. Má za to, že stěžovatel vznáší toliko hypotetickou konstrukci tvrzené újmy. V současnosti neexistuje žádná pěší trasa, která by vedla přes jeho pozemky a měla být obnovena. Stěžovatel ani ničím nedoložil, že by taková trasa historicky existovala a poukazuje na alternativy vedení této trasy. Nepřiléhavý je také argument ochrany zdraví a života osob, které z Komorní hůrky přecházejí k rybníku Amerika. Tento argument navíc stěžovatel uplatnil teprve v návrhu na přiznání odkladného účinku. 9 As 67/2026 - 52 pokračování

7. Odkladný účinek kasační stížnosti by pro navrhovatele znamenal újmu. Obnovení krajským soudem zrušené regulace by mělo za následek bezprostřední dopad do hodnoty pozemků (snížení tržní hodnoty nezastavitelných pozemků) a možnosti s nimi nakládat. Navrhovatel vynaložil finanční prostředky na napojení pozemku na technickou a dopravní infrastrukturu nezbytnou pro výstavbu rodinného domu, kterou zde v minulosti zamýšlel realizovat. Újma navrhovatele je tedy konkrétní, bezprostřední a majetkově významná. Naproti tomu újma stěžovatele je založena na neurčité a předstírané představě budoucí obnovy historické pěší trasy. Nelze tedy dospět k závěru, že újma stěžovatele je nepoměrně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikla navrhovateli.

III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku

8. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Soud podle § 73 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jsou-li splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. I když zákon přiznává oprávnění navrhnout přiznání odkladného účinku pouze žalobci, Nejvyšší správní soud připustil jeho přiznání i na návrh stěžovatele, kterým je žalovaný správní orgán (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS).

9. Ustanovení § 73 s. ř. s. upravuje rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tento návrh uplatnit nelze, neboť v soudním řádu správním schází zákonný podklad pro jeho použití (srov. usnesení NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010-20). To ale neplatí v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, v němž takový zákonný podklad představuje citovaný § 107 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015-182, č. 3415/2016 Sb. NSS, odst. [40] až [53]).

10. Návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není důvodný.

11. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje mimořádnou povahu odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti. Jeho přiznáním odnímá před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno.

12. Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že nepřiznáním odkladného účinku by hrozilo nebezpečí v podobě kolize motorového vozidla s chodci. Napadený rozsudek na stávajícím řešení silničního provozu a jeho bezpečnosti nic nemění a ani v obecné rovině neznemožňuje realizovat deklarovaný záměr obnovení historické cesty. Obecné a ničím nepodložené je rovněž tvrzení o riziku majetkové újmy, podle něhož měl stěžovatel již vynaložit blíže 9 As 67/2026 neupřesněné finanční prostředky na obnovení cesty. Nejvyšší správní soud připomíná svůj závěr, že finanční náklady související se změnou územního plánu nelze považovat za závažnou újmu zdůvodňující přiznání odkladného účinku (např. usnesení NSS ze dne 21. 2. 2024, č. j. 6 As 367/2023-28, odst. [13], ze dne 14. 11. 2024, č. j. 10 As 209/2024-34, odst. [7], nebo ze dne 19. 12. 2025, č. j. 22 As 277/2025-49, odst. [8]).

13. Stěžovatel dále poukázal na hrozbu realizace stavby na dotčených pozemcích. Nejvyšší správní soud v stěžovatelem odkazovaném usnesení č. j. 1 As 67/2015-36 odkladný účinek kasační stížnosti přiznal. Vydání územního rozhodnutí totiž mohlo mít za následek „znemožnění komplexního řešení využití území v souladu s celkovou koncepcí rozvoje města“. Tato obava byla opodstatněná, neboť již byla podána žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby (odst. [9] citovaného usnesení). Obdobně byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti v situaci, kdy navrhovatelka již deklarovala v území své stavební záměry a s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasila z důvodu, že by její stavební činnost byla omezena (srov. usnesení NSS ze dne 19. 1. 2016, č. j. 8 As 152/2015-64, odst. [26] a [27]).

14. Nynější návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se od uvedených případů skutkově liší. Stěžovatel neuvádí ani nedokládá, že by na dotčených pozemcích již nějaká stavební činnost probíhala, bylo vedeno řízení o žádosti o umístění stavby nebo by navrhovatel deklaroval svůj záměr příslušné řízení zahájit, což by mohla být okolnost nasvědčující tomu, že obnova historické pěší trasy by mohla být zmařena. Tvrzená hrozba realizace stavební činnosti proto zůstala pouze v hypotetické rovině a nemůže představovat újmu, která by mohla zdůvodnit přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

15. Nepřiléhavý je i odkaz stěžovatele na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 98/2019-29. V tomto případě návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podal z pozice odpůrce krajský úřad, který zrušil část územního plánu obce. Návrh byl nicméně zamítnut.

16. Neprokázal-li stěžovatel existenci závažné újmy, která by mu hrozila v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozsudku, nebyl dán ani důvod, aby Nejvyšší správní soud tuto újmu poměřoval s újmou, jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout navrhovateli nebo jiným osobám. Stejně tak se nebylo třeba zabývat tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem.

17. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.

18. Nejvyšší správní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS). Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku 9 As 67/2026 - 53 pokračování soudních poplatků, který je přílohou k citovanému zákonu, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

19. Soudní poplatek lze zaplatit: - v hotovosti na pokladně soudu, - bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1090406726. QR Platba P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. července 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu