9 As 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Mailboxde.cz s.r.o., IČO: 28909194, se sídlem Křižanská 195, Liberec XXII – Horní Suchá, zast. Mgr. Adélou Pinkavovou, advokátkou se sídlem Perlová 371/5, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. O-572600/D24042660/2024/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné na řízení: MBE WORLDWIDE S.P.A., se sídlem Viale Lunigiana 35/37, Milano, Italská republika, zast. Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Štefánikova 256/34, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2025, č. j. 9 A 102/2024-126, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně j e p o v i n n a zaplatit osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6 134,70 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Lukáše Lorence, advokáta se sídlem Štefánikova 256/34, Praha 5, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně (dříve „My freight, s. r. o.“) podala žalovanému dne 8. 6. 2021 přihlášku slovní ochranné známky sp. zn. O-572600 ve znění „Mailboxde.cz“ (dále jen „přihlašované označení“ nebo „Mailboxde.cz“ či „přihláška ochranné známky“), a to pro výrobky ve třídách 16, 35, 36 a 39 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZNŘ“) podala proti zápisu přihlašovaného označení námitky z důvodu existence prioritně starší kolizní slovní ochranné známky Evropské unie č. 835579 ve znění „MAIL BOXES ETC.“ (dále jen „namítaná ochranná známka“; přihlašované označení a namítaná ochranná známka společně dále jen „srovnávaná označení“), zapsané pro výrobky a služby ve třídách 16, 35, 36, 38, 39 a 42 mezinárodního třídění výrobků a služeb.

2. Žalovaný námitkám OZNŘ vyhověl a přihlášku ochranné známky zamítl rozhodnutím ze dne 27. 3. 2024, č. j. O-572600/D22032531/2022/ÚPV (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), v celém rozsahu. Žalobkyně brojila proti zamítnutí přihlášky ochranné známky rozkladem, který předseda žalovaného nyní napadeným rozhodnutím rovněž zamítl. Předseda žalovaného (dále jen „předseda“) shledal, že byly naplněny předpoklady pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“), tj. shodnost přihlašovaného označení s namítanou ochrannou známkou a současně podobnost výrobků a služeb, na něž se srovnávaná označení vztahují. Předseda zkoumal sémantické hledisko a dospěl k závěru, že srovnávaná označení jsou si z tohoto hlediska podobná v rozsahu slovní části a slovních prvků „Mailbox/MAIL BOXES“ a části „de“ a „.cz“ mají limitovanou rozlišovací způsobilost. Část namítané ochranné známky „ETC.“ bude většinou spotřebitelské veřejnosti vnímána jako fantazijní pojem. Dále shledal, že fonetický vjem porovnávaných označení je velmi podobný. Zkoumal také vizuální hledisko a dospěl k tomu, že slovní prvky „Mailbox“ a „MAIL BOX“ jsou velmi podobné, části „de.cz“ a „ETC“ nejsou vizuálně zvýrazněny a mají nízkou rozlišovací způsobilost. Rozdíl v zápisu malými a velkými písmeny nehraje u slovní ochranné známky žádnou roli. Dále předseda nepřisvědčil námitkám žalobkyně týkajícím se nepodobnosti výrobků a služeb ve třídách 16 a 35.

3. Žalobkyně proti výše nadepsanému rozhodnutí podala žalobu, kterou městský soud zamítl nyní napadeným rozsudkem. Městský soud úvodem poukázal na to, že žalobkyně ve značné části žaloby pouze opakovala rozkladovou argumentaci a nepředestřela relevantní argumentaci. Městský soud souhlasil s předsedou, že koncové části srovnávaných označení „de“, „.cz“ a „ETC.“ nemají vysokou míru rozlišovací způsobilosti a průměrný spotřebitel zaměří svoji pozornost na shodné výraznější a delší slovní části „Mailbox“ a „MAIL BOXES“. Nepřisvědčil žalobní námitce, že předseda měl významy slov „mail“ a „box“ hodnotit odděleně. Žalobní argumentace judikaturou Tribunálu, Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie byla rozporná, nikoliv podporující závěr žalobkyně o odlišnosti srovnávaných označení. Slovní prvky „Mailbox“ a „MAIL BOXES“ jsou pro svou délku a umístění na začátku dominantními prvky obou označení ve vztahu ke kratším prvkům „de“, „.cz“ a „ETC.“ popisného charakteru. Městský soud nepřisvědčil námitce použití prvku „Mailbox“ v různých obchodních firmách, jelikož firemní právo se řídí odlišnými pravidly než právo známkové.

4. Městský soud se zabýval fonetickým hlediskem a dospěl k závěru o fonetické podobnosti srovnávaných označení. Co se týče vizuálního hlediska, podobnost srovnávaných označení je dána na základě delších shodných prvků „Mailbox“ a „MAIL BOXES“ s převažujícím umístěním oproti koncovým částem, které jsou výrazově zkratky, mají nižší rozlišovací charakter a neupoutají vjem průměrného spotřebitele.

5. K otázce srovnání výrobků a služeb městský soud odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém bylo vysvětleno, že není nezbytné, aby srovnávané výrobky a služby byly shodné ve všech svých aspektech. Postačí, když je nalezena shodnost či podobnost alespoň v některých charakteristikách a oblastech. Žalobkyně se v žalobě zaměřila pouze na tvrzení, že výrobky „3D obtisky k použití na jakémkoli povrhu“ ze třídy 16 v přihlášce ochranné známky nespadají do kategorie kancelářských výrobků ve třídě 16, pro které je zapsána namítaná ochranná známka. Tento závěr nezvrátí podobnost ve zbytku kolizních výrobků z téže třídy. Dále nepřisvědčil žalobní námitce, dle které by cílovými spotřebiteli „správy počítačových souborů“ ve třídě 35 přihlašovaných výrobků a služeb měli být odborníci a specialisté v IT. Správa počítačových souborů bude v dnešní době inherentní součástí i poskytování namítaných výrobků a služeb (konkrétně „reklamních a obchodních služeb, včetně podnikového vedení a organizace podniku“ ve třídě 35). Městský soud také zaujal závěr, že „služby v oblasti celního odbavení; služby z oblasti (dopravního) pojišťovnictví a finanční informace a poradenské služby, finanční služby“ ve třídě 36 přihlašovaných výrobků a služeb jsou součástí namítaných výrobků a služeb ve třídě 36, tj. „služby peněžních převodů“. Městský soud k porovnávaným výrobkům a službám uzavřel, že předseda a žalovaný vycházeli ze zásad známkové judikatury, když z široce formulovaných položek vycházeli nejprve z toho, jak jsou k sobě charakterově přičleněny v seznamu výrobků a služeb a posléze jak jsou k sobě blízké v oblasti potřeby.

6. Městský soud tedy dospěl k názoru, že mezi přihlášeným označením a namítanou ochrannou známkou existuje pravděpodobnost jejich záměny relevantní spotřebitelskou veřejností ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ. Nepopřel, že srovnávaná označení vykazují několik rozdílů, nicméně tyto nejsou způsobilé překonat převažující podobnost ve všech porovnávaných aspektech. Poukázal také na kompenzační zásadu. Závěrem zdůvodnil, které důkazy a z jakého důvodu v soudním řízení neprovedl. II. Obsah kasační stížnosti a navazujících vyjádření II.a Kasační stížnost

7. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadené rozhodnutí i napadený rozsudek zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, případně zrušit napadený rozsudek a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu.

8. Stěžovatelka úvodem shrnula průběh dosavadního řízení. Dále poukázala na judikaturu SDEU a Nevyššího správního soudu, dle které při posouzení existence pravděpodobnosti záměny musí být kumulativně splněny dvě podmínky, a to shodnost či podobnost přihlašovaného označení s namítanou ochrannou známkou, a shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, k nimž se přihlašované označení a namítaná ochranná známka vztahují. Dále poukázala na hledisko průměrného spotřebitele.

9. Co se týče sémantického hlediska, stěžovatelka má za to, že jakákoliv podobnost mezi srovnávanými označeními spočívá maximálně v části „Mailbox“ a „MAIL BOXES“, která je ve vztahu k srovnávaným třídám výrobků a služeb povahou popisná a nedistinktivní. Český překlad těchto částí „poštovní schránka“, resp. „poštovní schránky“, případně samostatně „pošta“ a „krabice“ je pro českého spotřebitele běžně známý a frekventovaný. Slovní prvek „mailbox“ se pravidelně objevuje i v obchodních firmách společností na českém i globálním trhu. Má tedy ve vztahu ke srovnávaným třídám výrobků a služeb popisný charakter a také významovou návaznost na obecné a popisné označení přihlášených výrobků a služeb, konkrétně služeb poštovních, zásilkových a odesílatelských. Pokud se srovnávaná označení shodují v nedistinktivním prvku, je třeba se při jejich hodnocení podobnosti zaměřit na celkový dojem, který vyvolávají (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2024, č. j. 6 As 315/2023-44).

10. Dle stěžovatelky mají na celkový dojem obou označení vliv přípony „de.cz“ a „ETC.“. Zkratka „ETC.“ nepředstavuje významotvornou příponu, která by měnila významový obsah předcházejících písmen, nýbrž samostatné slovo. Jde o běžnou zkratku, která naznačuje, že se jedná o poštovní schránky a další související služby. Takové dělení je ve vztahu ke srovnávaným výrobkům a službám nadále popisné a obecné. Přesto stěžovatelka nezpochybňuje platnost namítané ochranné známky. Výraz „mailbox“ se však od roku 1998, kdy byla namítaná ochranná známka registrována, stal běžně srozumitelným a frekventovaně užívaným označením. Stěžovatelka odkázala na rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2023, č. j. 10 As 101/2021-56, č. 4475/2023 Sb. NSS, odst. [40], dle kterého pokud si soutěžitel zaregistruje označení s nižší rozlišovací způsobilostí pro specifické výrobky a služby, musí počítat s nižší mírou ochrany a s tím, že ostatní soutěžitelé jsou oprávněni registrovat a používat podobná označení.

11. Jako klíčový identifikační a významový prvek stěžovatelka shledává označení „de.cz“, který přihlašované označení odlišuje od namítané ochranné známky. Je okamžitě rozpoznatelný jako kombinace dvou doménových přípon, jelikož „de“ označuje Německo a „.cz“ Českou republiku. Není rozhodné, zda se nachází na počátku, ani že není vizuálně oddělen od slovních prvků „mail“ a „box“. Naopak „ETC.“ má ustálený a obecně srozumitelný význam „a tak dále“, je vnímán jako doplňující, rozšiřující bez samostatné rozlišovací funkce. Přihlašované označení „Mailboxde.cz“ nepůsobí jako obecné pojmenování schránky či poštovní služby, ale jako specifický identifikátor online subjektu. Je tedy významově odlišné od obsahu namítané ochranné známky „MAIL BOXES ETC.“.

12. Stěžovatelka se dále vyjádřila k fonetické podobnosti. Namítá, že městský soud vycházel pouze z podobnosti prvních částí srovnávaných označení, které jsou však nedistinktivní ve vztahu ke srovnávaným třídám výrobků a služeb. Koncové prvky však dodávají srovnávaným označením jiné fonetické znění při jejich zvukové reprodukci. Prvek „de.cz“ má výrazně členitou a systematickou delší rytmickou strukturu. Oproti tomu prvek „ETC.“ má povahu jednolitého lexikálního celku, jehož výslovnost je ustálená a plynulá. Přízvuk dopadá na první slabiku „et“ a následující části jsou vyslovovány rychleji s menší intenzitou. Stěžovatelka dále porovnala počet slabik srovnávaných označení, který se liší. Městský soud dostatečně nevysvětluje, proč by existence dílčích shodných hlásek měla převážit nad zjevně odlišnou strukturou a rytmikou závěrečných částí srovnávaných označení.

13. Stran vizuální podobnosti stěžovatelka vyzdvihuje rozhodující význam koncových prvků pro vizuální vnímání srovnávaných označení. Pokud jsou počáteční slovní prvky nositeli snížené rozlišovací způsobilosti, nemohou samy o sobě plnit funkci jednoznačného identifikátoru obchodního původu výrobků a služeb (srov. rozsudky NSS č. j. 6 As 315/2023-44, a ze dne 29. 5. 2014, č. j. 9 As 181/2012-84). Stěžovatelka dále poukázala na část „de.cz“, která vytváří vizuální kontrast a je schopna upoutat pozornost českého spotřebitele. Skutečnost, že prvek „de“ je ve spojení se slovní částí „Mailbox“ uveden bez mezery, je právně irelevantní. Ochrana se vztahuje na samotné slovo či slovní spojení uvedené v přihlášce, nikoliv na jeho případnou typografickou úpravu (rozsudek Tribunálu ze dne 11. 6. 2014, T-281/13, Golam v. OHMI – meta Fackler Arzneimittel [METABIOMAX], bod 41.). Překryv prvních částí přihlašovaného označení a namítané ochranné známky nemůže převážit nad zřetelnými rozdíly v jejich koncových prvcích, které nejsou marginální. Celkový vizuální dojem srovnávaných označení je tedy odlišný.

14. Stěžovatelka shrnula, že co se týče celkové podobnosti srovnávaných označení, ta je výrazně omezena tím, že podobnost vyplývá pouze z popisných prvků, které mají ve vztahu ke srovnávaným výrobkům a službám malou distinktivitu. Naopak koncové části „de.cz“ a „ETC.“ mají výraznou míru odlišnosti a dopad na celkový vizuální, fonetický a významový dojem ze srovnávaných označení.

15. Městský soud dle stěžovatelky v otázce podobnosti srovnávaných výrobků a služeb vytrhl závěry rozsudku SDEU ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97, z kontextu. Tento rozsudek ukládá povinnost posuzovat podobnost výrobků a služeb na základě všech relevantních faktorů, zejména jejich povahy, účelu, způsobu užití, komplementarity či konkurenčního vztahu. Stěžovatelka v bodech 93. až 123. žaloby detailně vymezila, které jednotlivé přihlašované služby nelze považovat za shodné či podobné službám namítaným, městský soud se však omezil na obecné konstatování o podobnosti služeb jako celku a s žalobní argumentací se nevypořádal dostatečně. Stěžovatelka také nesouhlasí s tvrzením městského soudu v bodě 150. napadeného rozsudku, jelikož individuální posouzení podobnosti jednotlivých služeb je určující.

16. Stěžovatelka uzavřela, že srovnávaná označení jsou celkově dostatečně odlišitelná, aby u veřejnosti nevyvolala nebezpečí záměny. Není splněna ani jedna z kumulativních podmínek v § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ.

17. V další části kasační stížnosti stěžovatelka zdůvodnila namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud pouze reprodukoval argumentaci žalovaného a OZNŘ, aniž by ji podrobil vlastnímu právnímu hodnocení (viz body 146. a 147. napadeného rozsudku). Závěry městského soudu jsou nesrozumitelné a vnitřně rozporné, např. v bodu 147. napadeného rozsudku, kde městský soud tvrdí, že argumenty stěžovatelky vyvrátil výše a nepovažuje za nutné se jimi blíže zabývat, nicméně tyto argumenty nikdy nevyvrátil. Za vyvrácení žalobního tvrzení o nižší rozlišovací způsobilosti popisných prvků „Mailbox“ a „MAIL BOXES“ nelze považovat obecnou poznámku v bodě 139. napadeného rozsudku.

18. Stěžovatelka dále brojí proti tomu, jakým způsobem městský soud reprodukoval žalobní námitky, tedy, že je vytrhl z kontextu a přisoudil jim význam, který z jejich skutečného obsahu nevyplývá. Příkladem je bod 140. napadeného rozsudku, kde městský soud konstatoval, že nelze přihlížet k četnosti výskytu prvku „Mailbox“ v obchodních firmách, jelikož firemní právo se řídí odlišnými pravidly než právo známkové. Dle stěžovatelky tento závěr míjí podstatu námitky, jelikož tím chtěla vyjádřit, že běžnost a rozšířenost prvku je relevantním hlediskem při posouzení rozlišovací schopnosti (srov. rozsudek č. j. 10 As 101/2021-56, odst. [41]). Městský soud také mylně stěžovatelce přiřkl argument, že koncové prvky „de“, „.cz“ a „ETC.“ mají vyšší míru popisnosti než části „Mailbox“ a „MAIL BOXES“ (viz body 139., 48. a 49. napadeného rozsudku). Stěžovatelka nesouhlasí se závěry městského soudu v bodě 136. napadeného rozsudku, jelikož význam slov „mail“ a „box“ měla za relevantní přinejmenším pro některé kategorie srovnávaných výrobků. Také vypořádání žalobní námitky týkající se fonetického hlediska v bodě 143. napadeného rozsudku je povrchové a neodůvodněné. Paušální je rovněž tvrzení ve stejném bodě rozsudku, že namítané rozdíly ve výslovnosti označení „Mailbox“ a „MAIL BOXES“ nejsou relevantní, jelikož by se tyto rozdíly promítly do výslovnosti obou označení shodně a nevedly by k náležitému rozlišení. Stěžovatelka dále upozornila na nepřiměřeně hodnotící tón vůči její žalobní argumentaci bez věcného odůvodnění, např. v bodě 133. napadeného rozsudku.

19. Městský soud v bodě 157. napadeného rozsudku zdůvodnil neprovedení dokazování recenzemi z webových stránek s odůvodněním, že nepředstavují náležitý důkazní materiál a jsou nepřípustné, jelikož mají formu prostých odkazů na internetové stránky bez dalšího podkladu, který by prokazoval obsah takových stránek v konkrétním čase. Dle stěžovatelky je tento postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a krajských soudů, dle které nelze odmítat provedení důkazů webovými stránkami, na které stěžovatelka odkázala za pomoci url odkazů jen proto, že nepředložila „výtisk“ těchto stránek (rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2013, č. j. 1 As 20/2013-64, odst. [36], a rozsudek městského soudu ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 A 26/2024-111, bod 88.). Kasační argumentaci podpořila dalšími odkazy na rozsudky zdejšího soudu a krajských soudů.

20. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s neprovedením důkazu stanoviskem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (dále jen „ÚJČ AV ČR“) ze dne 16. 12. 2024 v bodě 157. napadeného rozsudku. Dle stěžovatelky nezávaznost není důvodem pro odmítnutí důkazu a použití stanoviska není vázáno na konkrétní procesní předpis ani typ řízení, není tedy vyloučeno jeho použití i ve správním soudnictví. Stěžovatelka vyjmenovala několik rozsudků kasačního soudu, které pracují se stanovisky ÚJČ AV ČR (např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2023, č. j. 10 As 326/2021-97). II.b Vyjádření žalovaného

21. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s městským soudem a navrhl kasační stížnost zamítnout. Uvedl, že rozlišovací způsobilost srovnávaných ochranných známek se hodnotí v rámci posuzování existence pravděpodobnosti záměny vždy s ohledem na dotčené výrobky a služby. Stěžovatelka opomíjí skutečnost, že shledaná nižší rozlišovací způsobilost namítané ochranné známky nemůže zpochybnit závěr o pravděpodobnosti záměny, jelikož pravděpodobnost záměny srovnávaných označení byla shledána ze všech hledisek, stejně jako podobnost či shodnost srovnávaných výrobků a služeb. Co se týče námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, žalovaný má napadený rozsudek za přezkoumatelný (viz rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2024, č. j. 2 As 61/2023-30, odst. [22], a judikatura městským soudem citovaná v bodech 131. a 132. napadeného rozsudku). K námitce týkající se neprovedení důkazů žalovaný odkázal na § 52 s. ř. s., dle kterého soud rozhodne, který z navržených důkazů provede, což musí v rozsudku odůvodnit. Městský soud tak učinil v bodě 157. a 158. napadeného rozsudku. II.c Vyjádření OZNŘ

22. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření rovněž navrhla kasační stížnost zamítnout. Dle ní jsou srovnávaná označení do velké míry identická a vysoce podobná v důsledku přítomnosti prvků „Mailbox“ a „MAIL BOXES“, zejména ze sémantického, ale také vizuálního a fonetického hlediska. Prvky „de.cz“ a „ETC.“ nejsou distinktivní, což potvrzuje i argumentace stěžovatelky jejich významovým obsahem, a tedy nemohou odpoutat pozornost spotřebitelů od identické počáteční (byť popisné) části obou označení. Prvek „de.cz“ nevyjadřuje rozsah služeb ani jejich druh, jelikož dle § 4 písm. c) ZOZ se mezi popisná označení řadí výslovně i odkazy na zeměpisný původ zboží a služeb. Nelze opomíjet prvky i přes relativně nižší rozlišovací způsobilost (rozsudek SDEU ze dne 12. 7. 2007, Limoncello, C-334/05 P, body 41. až 42.). Stěžovatelka bezdůvodně rozlišuje mezi nedistinktivními prvky „mail“, „boxes“, resp. „mailboxes“ na jedné straně a mezi prvky „de.cz“ a „ETC.“ a přisuzuje jim odlišnou váhu. Při hodnocení podobnosti je potřeba se zaměřit na celkový dojem. Spotřebitelé se zaměří na počáteční významově ucelené a oddělitelné části „mail boxes“ a „mailbox“, které jsou shodné a převažují co do délky nad koncovými částmi. Pokud je jednou ochranná známka zapsána, jako celek má alespoň minimální míru rozlišovací způsobilosti (rozsudek SDEU ze dne 24. 5. 2012, F1-Live, C-196/11, body 40. až 41.).

23. Srovnávané výrobky a služby jsou identické a vysoce podobné. Osoba zúčastněná na řízení se dále blíže vyjádřila ke sporným výrobkům a službám, ke kterým se vztahovala žalobní argumentace, a to k 3D obtiskům, správě počítačových souborů a službám třídy 36. Dále poukázala na to, že stěžovatelka v rozkladu a žalobě zpochybňovala pouze dvě, resp. tři konkrétní položky ze seznamu přihlašovaných výrobků a služeb, přesto dospěla k názoru, že srovnávané označení nesměřují na podobné či shodné výrobky a služby.

24. Co se týče námitky nepřezkoumatelnosti, městský soud se ztotožnil s argumentací žalovaného, na niž v podstatné části odkázal. Stěžovatelka dokola opakovala a opakuje svoji nelogickou, vnitřně rozpornou a judikatuře neodpovídající argumentaci. V rozsahu, v jakém byly relevantní pro probíhající řízení a způsobem odpovídajícím jejich závažnosti, se městský soud vypořádal s veškerými žalobními námitkami. Městský soud rovněž nedezinterpretoval argumentaci četností výskytu označení v obchodních jménech subjektů působících v České republice. Žalobní argumentace nevypovídala nic o tom, byly-li dané společnosti skutečně aktivní na trhu, na jakém segmentu, zda šlo o segment odpovídající výrobkům a službám, případně pod jakým označením tyto společnosti nabízely své výrobky a služby. K další námitce o možné dezinterpretaci OZNŘ poukázala na body 37. a 38. žaloby, ve kterých stěžovatelka popsala geografickou konotaci prvků „de“, „.cz“ a že zkratka „ETC.“ běžně vyjadřuje „a tak dále“. Tedy sama konstatovala popisnost těchto prvků. K vypořádání žalobních námitek týkajících se fonetického hlediska se OZNŘ ztotožnila se závěry městského soudu k této otázce.

25. Stěžovatelkou navržené důkazy byly odmítnuty s poukazem na jejich opožděnost nebo nezpůsobilost dokumentovat skutkový stav k rozhodnému datu vydání napadeného rozhodnutí. Městský soud k odkazům na webové stránky jednoduše konstatoval, že tyto doklady nejsou způsobilé prokázat skutkový stav k rozhodnému datu. Ani stanovisko ÚJČ AV ČR nevypovídalo nic o skutkovém a právním stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

26. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, stěžovatelka je zastoupena advokátkou (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasačních stížností a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

27. Kasační stížnost není důvodná. III.a Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku

28. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se zdejší soud nejprve tímto důvodem. Ke konkrétnímu obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, nebo ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS. Konstatování nepřezkoumatelnosti by mělo být vyhrazeno opravdu výjimečným případům, kdy není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrno hodnocení podstatných důvodů či skutečností (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, odst. [29]).

29. Povinnost řádného odůvodnění přitom neznamená povinnost podrobně odpovědět na každý dílčí argument účastníka řízení, postačí proti námitkám účastníka řízení postavit vlastní argumentační celek, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 222/18, obdobně rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, odst. [16], nebo ze dne 30. 3. 2023, č. j. 9 As 123/2022-55, odst. [12]). Krajský (městský) soud může ve svém odůvodnění odkázat na přezkoumávané rozhodnutí správních orgánů, resp. se s jejich odůvodněním ztotožnit. Podle zásady hospodárnosti a ekonomie řízení totiž není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené (viz např. rozsudky NSS ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47). Nejvyšší správní soud proto obecně považuje za přípustné, aby si krajský (městský) soud, nedochází-li k jiným závěrům, správné závěry žalovaného se souhlasnou poznámkou osvojil, je-li napadené správní rozhodnutí řádně odůvodněno. Uvedené lze uplatnit v situaci, opakuje-li žalobce odvolací (rozkladovou) argumentaci, neboť doslovnou repeticí odvolacích námitek fakticky nepolemizuje se závěry žalovaného správního orgánu.

30. Napadený rozsudek je přezkoumatelný.

31. Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku odkazoval na napadené rozhodnutí, které měl za správné a dostatečně zdůvodněné. Nejvyšší správní soud má tento postup za souladný s výše citovanou judikaturou, jelikož se podstata žalobních námitek kryla s podstatou námitek rozkladových. Městský soud tedy neměl důvodu odchýlit se od závěrů žalovaného, pokud s nimi souhlasil.

32. Takový postup městský soud využil zejména při vypořádání námitky týkající se posouzení vizuálního hlediska v bodech 146. a 147. napadeného rozsudku. Stěžovatelka v kasační stížnosti městskému soudu vytýkala, že pouze reprodukoval argumentaci žalovaného a OZNŘ, aniž by ji podrobil vlastnímu právnímu hodnocení. Kasační soud má za to, že městský soud na stěžejní žalobní námitky reagoval, vypořádal se s namítanou judikaturou a správně konstatoval, že žalobní argumentace se týkala převážně nedistinktivnosti prvků „Mailbox/MAIL BOXES“ a vyzdvihování rozdílných prvků „de.cz“ a „ETC.“. Dle kasačního soudu nelze městskému soudu vytknout, že v této otázce odkázal na závěry žalovaného, který se těmito otázkami dostatečně zabýval (viz str. 41 až 45 napadeného rozhodnutí).

33. Srozumitelné je rovněž tvrzení v bodě 147. napadeného rozsudku, ve kterém městský soud uvedl, že závěry o nižší rozlišovací způsobilosti prvků „Mailbox/MAIL BOXES“ vyvrátil výše a nebude se jimi dále zabývat. Zdejší soud ověřil, že konkrétně v bodech 134., 137. a 139. napadeného rozsudku městský soud připustil závěr o nižší distinktivnosti prvků, nicméně rovněž vysvětlil, proč koncové odlišné prvky nejsou schopny odstínit celkový dojem o podobnosti srovnávaných označení. Také odkazoval na příslušné závěry předsedy, který se touto problematikou blíže zabýval.

34. Stěžovatelka dále v kasační stížnosti namítla, že městský soud dezinterpretoval její žalobní námitku týkající se četnosti výskytu prvku „Mailbox“ v podnikatelské praxi jako indikátoru oslabené rozlišovací způsobilosti. Městský soud dle stěžovatelky tuto argumentaci nesprávně interpretoval v bodě 140. napadeného rozsudku a následně vypořádal s tím, že tato námitka nevypovídá o četnosti výskytu prvku „Mailbox“ a firemní právo se řídí odlišnými pravidly. Nejvyšší správní soud ověřil ze soudního spisu vedeného u městského soudu, že stěžovatelka odkazovala na názvy obchodních firem v bodě 19. žaloby (viz č. l. 4 soudního spisu městského soudu), a to v návaznosti na závěry předsedy na str. 35 napadeného rozhodnutí. V této pasáži napadeného rozhodnutí předseda uvedl, že spojení „Mailbox/MAIL BOXES“ není v českém prostředí běžně užíváno ve spojení se srovnávanými výrobky a službami. Proti tomu stěžovatelka brojila v žalobě uvedením několika názvů obchodních firem na českém trhu, aniž by vysvětlila, zda názvy obchodních firem jsou užívány v souvislosti s užíváním ochranné známky pro srovnávané výrobky a služby. Nejvyššímu správnímu soudu se tedy jeví logická úvaha městského soudu, který na žalobní námitku v bodě 140. napadeného rozsudku reagoval tím, že výskyt prvku „Mailbox/MAIL BOXES“ v obchodních firmách nevypovídá o jejich vnímání spotřebiteli jako součásti ochranné známky uvedené na výrobcích či v souvislosti s poskytováním služeb těmito obchodními firmami, a že se firemní právo řídí odlišnými pravidly než právo známkové.

35. Městský soud měl dále dle stěžovatelky dezinterpretovat její žalobní argumentaci, když konstatoval v bodě 139. napadeného rozsudku, že sama stěžovatelka v žalobě uvedla, že prvky „de“, „cz“ a „ETC.“ mají vyšší míru popisnosti než části „Mailbox/MAIL BOXES“. S tímto se však stěžovatelka neztotožňuje. Nejvyšší správní soud má za to, že městský soud tuto úvahu učinil na základě toho, že stěžovatelka v žalobě opakovaně uváděla, že prvky „de“, „.cz“ a „ETC.“ jsou běžné a často užívané spojení, jejichž význam je pro veřejnost známý (viz body 27. a násl., 37. a 38. žaloby na č. l. 5 a 6 soudního spisu městského soudu). Ostatně v bodě 137. napadeného rozsudku vysvětlil, že stěžovatelka už v jejím vyjádření v prvostupňovém řízení vyzdvihovala koncové části jako odlišující, na druhou stranu je považovala za prvky známé, užívané širokou veřejností, a tedy ve smyslu známkoprávním nevykazující zvláštní distinktivní způsobilost. Kasační soud tedy závěry v bodě 139. napadeného rozsudku nemá za učiněné na základě nesprávné interpretace žalobních námitek.

36. Městský soud měl dle stěžovatelky dezinterpretovat žalobní námitku, ve které tvrdila, že dle ní sporné prvky „Mailbox/MAIL BOXES“ jsou svým významem popisné a charakterizují přinejmenším některé kategorie kolizních výrobků a služeb a žalovaný jim přisoudil vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti, než který mají (viz bod 14. žaloby na č. l. 3 soudního spisu městského soudu). Městský soud v bodě 139. napadeného rozsudku tuto žalobní námitku shledal nerelevantní, jelikož se význam společných prvků hodnotí ve vztahu ke kolizním výrobkům a službám, nikoliv ke všem přihlašovaným službám. Je pravdou, že stěžovatelka v žalobě nic netvrdila o všech přihlašovaných službách a výrobcích, tedy takový názor městského soudu nebyl zcela přiléhavý. Nicméně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že toto pochybení městského soudu nemá vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Jak je níže vysvětleno, shodné prvky byly shledány méně distinktivními pouze vůči malé části kolizních výrobků a služeb. Přesto žalovaný a následně předseda dospěli ke konečnému závěru, že shodné prvky „Mailbox/MAIL BOXES“ mají běžnou rozlišovací způsobilost vůči všem posuzovaným kolizním výrobkům a službám (viz odst. [45] tohoto rozsudku). Žalobní námitka nemohla být shledána důvodnou, tedy napadený rozsudek není nezákonný.

37. Vypořádání žalobní argumentace týkající se rozdílů z fonetického hlediska v bodě 143. napadeného rozsudku je též přezkoumatelné. Městský soud jasně, byť stručně, zdůvodnil, že fonetickou podobnost staví na zvukové shodě první části srovnávaných označení a že možnosti výslovnosti prvních slovních prvků by se do výslovnosti obou označení promítly shodně a nevedly by k náležitému rozlišení. Městský soud se ztotožnil s názorem předsedy na str. 37 a násl. napadeného rozhodnutí, resp. závěrem žalovaného v prvoinstančním rozhodnutí, že při jakékoliv variantě vyslovení bude zvuková reprodukce porovnávaných označení značně blízká. Nejvyšší správní soud také upozorňuje, že předseda otázku důrazu na počáteční část slovního spojení neopřel pouze o to, že český spotřebitel je zvyklý vyslovovat vždy první slabiku, ale i o rozhodovací praxi SDEU, ze které vyplývá obdobný závěr. Městský se také zabýval výslovností prvků „de“, „.cz“ a „ETC.“.

38. Ke kasační námitce (uplatněné v rámci argumentace stran fonetického hlediska), že tvrzení městského soudu v bodě 144. napadeného rozsudku je zjednodušující a nepřesvědčivé, Nejvyšší správní soud uvádí, že takové odůvodnění je ve spojení se závěry předsedy na str. 39 a 40 jeho rozhodnutí logicky zdůvodněné. Předseda se totiž zabýval shodou hlásek prvků „.cz“ a „ETC.“ a rovněž vysvětlil, že i fonetické rozdíly v koncových částech srovnávaných označení nepřevažují nad zvukovou shodou počátečních částí. S ohledem na citovanou judikaturu v odst. [29] tohoto rozsudku je takové odůvodnění zcela dostatečné. III.b Obecná východiska pro posouzení pravděpodobnosti záměny dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ

39. Dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek vlastníka starší ochranné známky podaných u žalovaného, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

40. Pravděpodobnost záměny mezi dvěma ochrannými známkami existuje tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že výrobky pocházejí ze stejného podniku, případně z podniků ekonomicky propojených (rozsudek SDEU Canon, bod 29.; z judikatury NSS například rozsudky ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012-46, č. 2859/2013 Sb. NSS, odst. [24], nebo ze dne 18. 12. 2024, č. j. 7 As 35/2024-57, odst. [21]). Smyslem ochranné známky je odlišení výrobků jednoho výrobce od zboží pocházejícího od jiných subjektů – musí tedy být především schopna zajistit, že si spotřebitel spojí (třeba i různé) výrobky označené toutéž či obdobnou ochrannou známkou s konkrétním výrobcem (rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2022, č. j. 5 As 71/2021-30, odst. [20]).

41. Rozhodující pro hodnocení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele. Pravděpodobnost záměny musí být hodnocena celkově, tedy s přihlédnutím ke všem kritériím podstatným pro okolnosti případu (rozsudek SDEU ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C-251/95, body 22. a 23., nověji rozsudek č. j. 7 As 35/2024-57, odst. [32]). Celkové posouzení záměny předpokládá určitou vzájemnou souvislost mezi relevantními kritérii, a to zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Menší stupeň podobnosti mezi těmito výrobky nebo službami může být tedy vyvážen vyšším stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (Canon, bod 17.). Obě podmínky zaměnitelnosti, tedy shodnost nebo podobnost označení a shodnost nebo podobnost výrobků a služeb, však musí být splněny současně (rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006-97, č. 1064/2007 Sb. NSS, shodně také rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2024, č. j. 10 As 208/2023-71, č. 4650/2024 Sb. NSS, odst. [33]).

42. Dvě označení jsou podobná, pokud jsou z pohledu relevantní veřejnosti alespoň částečně shodná v jednom nebo více relevantních aspektech (rozhodnutí Tribunálu ze dne 27. 11. 2007, T-434/05, Gateway/OHIM-Fujitsu, Siemens Computers). Pro posouzení stupně podobnosti mezi označeními je nezbytné určit stupeň vizuální, fonetické nebo významové (sémantické) podobnosti mezi nimi a, je-li to vhodné, určit důležitost, která má být těmto různým prvkům přisouzena, při zohlednění kategorie relevantních výrobků a okolností, za nichž jsou uváděny na trh (rozhodnutí SDEU ze dne 27. 4. 2006, L'Oréal, C-235/05).

43. Podobnost jednotlivých označení se posuzuje z hlediska průměrného spotřebitele, který má průměrnou paměť, průměrnou pozornost a průměrný smysl pro detail, kdy v jeho paměti utkví pouze všeobecné znaky označení a jeho celkový dojem (viz např. rozsudky NSS ze dne 3. 12. 2009, č. j. 3 As 13/2009-76, ze dne 27. 2. 2013, č. j. 7 As 125/2012-41, či ze dne 20. 2. 2023, č. j. 10 As 318/2020-75, odst. [29]). III.c Sémantické hledisko a rozlišovací způsobilost prvků tvořících srovnávaná označení

44. Při posouzení podobnosti srovnávaných označení „Mailboxde.cz“ a „MAIL BOXES ETC.“ předseda tato označení rozdělil na prvky „Mailbox/MAIL BOXES“ a prvky „de“, „.cz“ a „ETC.“. U každého zvlášť zkoumal významy těchto slov, podobnost ze sémantického hlediska a jejich rozlišovací způsobilost.

45. Co se týče prvků „Mailbox/MAIL BOXES“, mezi účastníky není sporné to, že tyto prvky lze přeložit do českého jazyka jako „poštovní schránka“, resp. „poštovní schránky“. Stěžovatelka velkou část své kasační argumentace staví na tom, že slovní prvek „Mailbox/MAIL BOXES“ má ve vztahu ke srovnávaným třídám výrobků a služeb popisný charakter, a to zejména k službám třídy 39, poštovním, zasílatelským, přepravním a logistickým službám, ale také ve vztahu k výrobkům a službám zařazeným v kolizních třídách 16, 35 a 36, které mohou představovat prostředky, podpůrné činnosti či související administrativní služby nezbytné pro zasílatelské a expediční služby. Dle stěžovatelky je tedy tento slovní prvek popisný, tedy nedistinktivní. Nicméně jak žalovaný, tak i městský soud připustili popisnost výrazu „Mailbox/MAIL BOXES“, ze které plyne nižší rozlišovací způsobilost, ale to pouze ve vztahu ke službám poštovním a zasílatelským ve třídě 39. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se stěžovatelkou, že se popisný význam promítá i do výrobků a služeb zařazených v ostatních kolizních třídách. Význam slovního prvku „Mailbox/MAIL BOXES“ nelze spojovat např. s balicími materiály, kancelářským materiálem, obchodními, reklamními či finančními službami ve třídách 16, 35, 36, jak tvrdí stěžovatelka. Takový závěr nelze vyvodit pouze z toho, že tyto výrobky a služby mohou v obchodní činnosti teoreticky souviset se službami zařazenými v třídě 39. Ve vztahu k ostatním kolizním třídám tedy nelze shledat popisnost prvku „Mailbox/MAIL BOXES“. Vzhledem k této skutečnosti lze uzavřít, že prvky „Mailbox/MAIL BOXES“ mají běžnou míru rozlišovací způsobilosti.

46. Lze se ztotožnit s názorem stěžovatelky, že ochranná známka s vyšším stupněm obecnosti by měla být chráněna v nižší míře; tento názor vychází z jí citovaného rozsudku č. j. 10 As 101/2021-56, odst. [40]. Stěžovatelka nicméně přehlíží podstatu argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí, která je v souladu se závěry citovaného rozsudku desátého senátu uvedenými v jeho odst. [46] a [47]. Z nich vyplývá, že lze dospět k závěru o pravděpodobnosti záměny i přestože shodné prvky srovnávaných označení vykazují nízký stupeň rozlišovací způsobilosti, a to pokud ostatní prvky mají nižší (nebo srovnatelně nízký) stupeň rozlišovací způsobilosti, nebo mají zanedbatelný vizuální vliv a celkový dojem srovnávaných známek je podobný, nebo celkový dojem srovnávaných označení je vysoce podobný či totožný (shodně také rozsudek č. j. 6 As 315/2023-44, odst. [18]).

47. Žalovaný a následně i městský soud se zabývali významem a rozlišovací způsobilostí koncových prvků „de“, „.cz“ a „ETC.“. Nejvyšší správní soud se s nimi ztotožňuje v tom, že tyto prvky jsou popisné, tedy mají velmi omezenou rozlišovací způsobilost. A to z důvodu, že prvek „.cz“ značí název internetové domény registrované v České republice, na jejíž používání jsou spotřebitelé zvyklí, a prvek „ETC.“ s českým výrazem „a tak dále“ není v českém prostředí až tak běžně užíván a může být vnímán spíše jako fantazijní prvek. Ani prvek „de“, který má ustálený význam jako označení pro německou doménu, rovněž není dostatečně odlišujícím elementem.

48. Žalovaný rovněž dostatečně vysvětlil, že významový kontrast nemůže vyvolávat ani spojení „de.cz“, které dle stěžovatelky značí odkaz na propojení německého prostředí s Českou republikou zároveň. K této evokaci totiž může průměrný spotřebitel dojít až při delším a podrobnějším rozboru přihlašovaného označení, s čímž se i kasační soud ztotožňuje. Spojení „de.cz“ se nachází na konci přihlašovaného označení, není tak výrazné jako shodující se prvky, a proto mu průměrný spotřebitel nebude věnovat takovou pozornost jako dominantnímu prvku srovnávaných označení, natož přemýšlet nad tím, že spojení německého prostředí s Českou republikou může odkazovat na obchodní činnost stěžovatelky. Ostatně k této otázce městský soud příznačně konstatoval, že průměrný spotřebitel zaměří svoji pozornost na shodné, delší, a tím výraznější slovní části „Mailbox/MAIL BOXES“. Přesto stěžovatelka opakovaně (stejně jako v rozkladové argumentaci a žalobě) vyzdvihuje rozpoznatelnost a individuálnost prvku „de.cz“, aniž by se závěry žalovaného a městského soudu kvalifikovaně polemizovala. Z tohoto důvodu kasační soud blíže odkazuje na závěry napadeného rozhodnutí a uzavírá, že srovnávaná označení nesou stejný významový obsah, tj. poštovní schránky/boxy, a přítomnost prvků „de“ a „.cz“ v přihlašovaném označení a prvek „ETC.“ u zapsané ochranné známky nejsou coby kratší a popisné prvky schopny srovnávaná označení dostatečně odlišit, aby průměrný spotřebitel přisuzoval srovnávaným označením „Mailboxde.cz“ a „MAIL BOXES ETC.“ zcela odlišný význam. III.d Fonetické hledisko

49. Stěžovatelka staví fonetickou nepodobnost srovnávaných označení opět na dle ní odlišné zvukové reprodukci koncových prvků „de“, „.cz“ a „ETC.“. Taková kasační argumentace však dle Nejvyššího správní soudu neobstojí. Fonetická podobnost srovnávaných označení byla v napadeném rozhodnutí a rozsudku postavena na základě znění počátečních částí „Mailboxde“ a „MAIL BOXES“, jelikož český spotřebitel klade důraz na první slabiku. Stěžovatelka se však v kasační stížnosti omezila na pouhý nesouhlas s tímto odůvodněním a nebrojila proti němu bližší argumentací. Městský soud stěžovatelce již v bodě 143. a 144. napadeného rozsudku vysvětlil, že ani rozdílný pohled na výslovnost prvků „de“, „.cz“ a „ETC.“ nepřekoná shodu převažujících shodných částí na začátku srovnávaných označení. Přesto stěžovatelka v kasační stížnosti, stejně jako v předchozích řízeních, detailně popisuje strukturu celků „de.cz“, „ETC.“, zaměřuje se na výslovnost prvku „de“ jako [dé é] či počet slabik. Tímto se již zabýval předseda a stěžovatelce vysvětlil, že průměrný spotřebitel se nevyjadřuje ve slabikách, ale jednotlivé výrazy vyslovuje v celku. Stěžovatelka tento názor však opakovaně ignoruje a zaměřuje se pouze na odlišení srovnávaných označení koncovými prvky, nikoliv na shodu v jejich počátečních částech. Z tohoto důvodu kasační soud tuto námitku považuje za nedůvodnou. III.e Vizuální hledisko

50. Stejně jako v kasační argumentaci týkající se fonetického hlediska, i kasační námitky stran hlediska vizuálního jsou zaměřené pouze na dle stěžovatelky odlišné koncové prvky srovnávaných označení. I v tomto případě stěžovatelka přehlíží skutečnost, že předseda vizuální podobnost srovnávaných označení postavil na tom, že průměrný spotřebitel přijde do vizuálního kontaktu nejdříve s opticky delším shodným řetězcem slov a dalším prvkům, které mají nízkou rozlišovací způsobilost, nevěnuje takovou pozornost. Přestože předseda stěžovatelce vysvětlil, že není žádného relevantního důvodu, aby spotřebitel vnímal písmena „de“ jako samostatnou část, která by potlačila vizuální podobnost první části, stěžovatelka opakovaně přisuzuje koncovým částem rozhodující význam a proti tomuto názoru předsedy blíže nebrojí. Naopak se jeví její kasační argumentace poněkud rozpornou, jelikož na jedné straně poukazuje na ochranu slovních ochranných známek jako celků bez ohledu na konkrétní grafické ztvárnění, na druhou stranu přisuzuje nedistinktivnímu prvku „de“ rozhodný vizuální význam.

51. Dle Nejvyššího správního soudu jsou závěry žalovaného, potažmo městského soudu, v souladu s judikaturou citovanou stěžovatelkou, tj. rozsudky č. j. 6 As 315/2023-44, odst. [18] a násl., č. j. 9 As 181/2012-84, odst. [41] a násl. a č. j. 10 As 101/2021-56, odst. [46] a [47]. Z této judikatury vyplývá obecné východisko, ze kterého je při posouzení podobnosti nezbytné vyjít, a to, že i přestože shodující se prvky mají nižší míru rozlišovací způsobilosti, pokud ostatní prvky jsou méně distinktivní nebo mají zanedbatelný vizuální vliv, celková podobnost srovnávaných označení může být dána (viz odst. [46] tohoto rozsudku). Tak se tomu stalo i v nyní projednávané věci. Jak je výše uvedeno, shodné prvky mají pouze k jedné třídě kolizních výrobků a služeb nižší míru distinktivity, nikoliv však žádnou (blíže viz odst. [45] tohoto rozsudku). Předseda tedy posuzoval, zda vizuální odlišnost navodí zbylé prvky, tedy prvky „de“, „.cz“, „ES“ a „ETC.“, které však nesou nízkou míru rozlišovací způsobilosti. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s městským soudem a předsedou, že dominantním a více distinktivním prvkem je v tomto případě počáteční sled písmen „Mailbox“ a „MAIL BOX“, který v konečném důsledku způsobí to, že celkový vizuální vjem srovnávaných označení je podobný. Průměrný spotřebitel věnuje pozornost distinktivním a dominantním složkám označení, neboť zrak se na rozlišující a dominantní komponenty soustředí více než na prvky méně výrazné (rozsudek č. j. 9 As 181/2012-84, odst. [41]). K opačnému závěru nelze dojít ani na základě poukazu stěžovatelky na to, že kasační soud neshledal vizuální podobnost u označení „RED BULL / REDMAX“ v již citovaném rozsudku devátého senátu, jelikož v tomto případě se jednalo o zcela jiné skutkové okolnosti a odlišné prvky nesly mnohem vyšší míru distinktivity než v nyní projednávané věci. III.f Podobnost výrobků a služeb

52. Stran posouzení podobnosti kolizních výrobků a služeb Nejvyšší správní soud uvádí, že kasační námitky směřují spíše proti způsobu vypořádání žalobních námitek městským soudem než ke konkrétnímu zpochybnění možnosti záměny ve vztahu ke srovnávaným výrobkům a službám. Stěžovatelka totiž namítá, že městský soud neprovedl řádné a komplexní posouzení pravděpodobnosti záměny a nevěnoval se žalobním námitkám k jednotlivým konkrétním službám ve světle rozsudku SDEU Canon.

53. Při srovnávání výrobků a služeb, k nimž se ochranné známky vztahují, je třeba vycházet z kategorií, pro něž byla známka přihlášena, nikoliv z jejich zamýšleného či faktického využití. Pro hodnocení podobnosti není určující, zda jsou výrobky a služby zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění, ale je třeba vzít v úvahu všechna podstatná kritéria charakterizující vztah mezi výrobky či službami – jejich povahu, zamýšlený účel a způsob použití, relevantní veřejnost, prodejní místa, to zda se výrobky a služby vzájemně doplňují, či si konkurují apod. (viz např. rozsudky NSS ze dne 23. 8. 2012, č. j. 7 As 89/2012-48, ze dne 11. 10. 2016, č. j. 2 As 96/2015-59, č. 3510/2017 Sb. NSS, ze dne 15. 9. 2022, č. j. 1 As 67/2022-72, č. j. 10 As 208/2023-71, odst. [36], a ze dne 9. 4. 2026, č. j. 6 As 23/2026-34, odst. [46], z judikatury SDEU již citovaný rozsudek ve věci Canon). Podobnost mezi výrobky může být založena i jen na jediném z těchto kritérií (rozsudek Tribunálu ze dne 2. 6. 2021, ve věci T-177/20, Hispano Suiza, bod 53). Určujícím hlediskem při hodnocení je, zda by relevantní veřejnost vnímala srovnávané výrobky jako výrobky se společným obchodním původem (rozsudek Tribunálu ze dne 4. 11. 2003, ve věci T-85/02, Castillo, bod 38).

54. Městský soud správně v bodě 149. napadeného rozsudku konstatoval, že srovnávané výrobky a služby nemusí být shodné ve všech aspektech (viz judikatura citovaná výše). Stěžovatelka sice v kasační stížnosti tvrdí, že se městský soud nezabýval některými spornými službami, na které v žalobě poukazovala, nicméně již konkrétně neuvádí, o které konkrétní služby se mělo jednat. Městský soud se konkrétně zabýval spornými přihlašovanými výrobky a službami, tj. 3D obtisky k použití na jakémkoliv povrchu ze třídy 16; správou počítačových souborů ze třídy 35; službami v oblasti celního odbavení, službami z oblasti (dopravního) pojišťovnictví, finančními informacemi a poradenskými službami a finančními službami ze třídy 36, a to v rozsahu uplatněných žalobních námitek.

55. Skutečnost, že žalobní argumentace byla značně rozsáhlá, neznamená, že se s ní městský soud nevypořádal odpovídajícím způsobem, jak nesprávně stěžovatelka namítá v kasační stížnosti, pokud je odůvodnění napadeného rozsudku dle ní stručné. Městský soud již na začátku právního posouzení vymezil, že žalobní argumentace byla sice detailní, nicméně právně nerelevantní (viz bod 133. napadeného rozsudku). Proto odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém byl podrobně porovnán seznam přihlašovaných výrobků a služeb s namítanými výrobky a službami. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že hodnocení předsedy obsahovalo logické a řádně odůvodněné úvahy o souladu povahy, charakteristik, účelu, prodejních míst či relevantní veřejnosti srovnávaných výrobků a služeb. Skutečnost, že u některých služeb předseda shledal nižší stupeň podobnosti (tj. 3D obtisky k použití na jakémkoliv povrchu ze třídy 16 s namítanými výrobky kancelářský materiál a potřeby; správa počítačových souborů ze třídy 35 s namítanými reklamními a obchodními službami, včetně podnikového vedení a organizace podniku), však neznamená, že závěr o podobnosti srovnávaných služeb a výrobků neobstojí. Jedná se o zlomek z celého výčtu kolizních výrobků a služeb, navíc, jak je uvedeno výše, judikatura neklade požadavek na stoprocentní shodu kolizních výrobků a služeb. Nejvyšší správní soud také připomíná, že i v tomto případě nelze odhlédnout od kompenzační zásady, dle které menší stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami může být tedy vyvážen vyšším stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (Canon, bod 17.). Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační námitka stran nedostatečného posouzení podobnosti srovnávaných výrobků a služeb je taktéž nedůvodná. III.g Pravděpodobnost záměny dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ

56. Nejvyšší správní soud shrnuje, že existence pravděpodobnosti záměny dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ je dána. Je naplněna první podmínka, a to podobnost srovnávaných označení, přestože první část označení „Mailbox/MAIL BOXES“ může mít vůči některým kolizním výrobkům a službám nižší rozlišovací způsobilost. Obecně lze dospět k názoru, že toto slovní spojení má běžnou míru distinktivity při zohlednění všech kolizních výrobků a služeb. Proti tomuto závěru stěžovatelka v kasační stížnosti nebrojila bližší argumentací nad rámec námitek doposud uplatněných v rozkladovém a soudním řízení před městským soudem. Věcnou argumentaci zaměřila na odlišení srovnávaných označení na základě koncových prvků, které dle ní, mají významný vliv na závěr o nepodobnosti srovnávaných označení. I přesto kasační soud dospěl ke stejném závěru jako městský soud a předseda, že tyto prvky nejsou způsobilé srovnávaná označení odlišit pro jejich nízkou míru distinktivity. Dle judikatury SDEU totiž platí, že průměrný spotřebitel obvykle vnímá ochrannou známku jako celek, nevzpomene si na všechny její detaily, ale na její výraznější a dominantní prvky (viz rozsudek SDEU SABEL, bod 23).

57. Naplněna byla i druhá podmínka, a to podobnost nebo shodnost kolizních výrobků a služeb. Stěžovatelka v kasační stížnosti brojila spíše než věcnou polemikou se závěry městského soudu proti způsobu vypořádání jejích žalobních námitek a tomu, že nebyly kolizní výrobky a služby posouzeny individuálně. Dle kasačního soudu předseda a následně městský soud požadavkům na komplexní posouzení kolizních výrobků a služeb dostáli a jejich posouzení je dostatečné, logické i věcně správné. III.h Námitka neprovedení důkazů

58. Stěžovatelka v kasační stížnosti brojila jak proti neprovedení důkazu url odkazem na recenzi na internetových stránkách, tak proti neprovedení důkazu stanoviskem ÚJČ AV ČR.

59. Dle § 52 odst. 1 s. ř. s. [s]oud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i důkazy jiné.

60. Je na úvaze a rozhodnutí soudu, zda navrhovaný důkaz provede, či nikoli. Jak zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 9. 2018, č. j. 1 As 145/2018-57, odst. [15], vysvětlil, procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí uvést, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací hodnotou. Třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2019, č. j. 2 As 66/2018-70). Jestliže tak soud nepostupuje, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2). To se ale v nyní řešené věci nestalo.

61. Co se týče kasační námitky týkající se neprovedení důkazu spočívajícího v odkazu na recenzi na webových stránkách, městský soud v bodě 157. napadeného rozsudku odmítl provést tento důkaz s odůvodněním, že nepředstavuje náležitý důkazní materiál a je nepřípustný, jelikož se jedná o prostý odkaz na internetové stránky bez dalšího podkladu prokazujícího obsah těchto stránek v konkrétním čase.

62. Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka v žalobě své tvrzení o fonetické reprodukci prvku „de“ podepřela důkazem video recenzí, který označila jako: „Uživatelské online video recenze ze dne 11. 5. 2021, dostupné on-line na webové adrese https://www.youtube.com/watch?v=Ellp3V8IQ0o&t=237s; Výslovnost napadeného označení je slyšitelná v 8. minutě a 35. sekundě předmětného videa.“ (viz bod 53. na str. 15 žaloby na č. l. 8 soudního spisu městského soudu). V prvé řadě lze stěžovatelce přisvědčit v tom, že z ničeho nevyplývá, že měla k url odkazu na video doložit podklad, který by prokázal obsah internetových stránek v nějakém konkrétním čase. Ani sám městský soud nezdůvodnil, o jaký konkrétní čas by mělo jít (např. okamžik podání žaloby, vydání napadeného rozhodnutí apod.). Naopak, jak ostatně vyplývá ze stěžovatelkou citované judikatury, v případě dokazování je povinností správního orgánu, aby zachytil stav internetové stránky formou tisku či uložením na elektronickém nosiči dat pro zachycení skutkového stavu, ze kterého vycházel (viz rozsudky NSS ze dne 12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011-58, odst. [27], ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 Afs 129/2018-29, odst. [47]). Městský soud tedy pochybil, když navrhovaný důkaz označil za nepřípustný.

63. Nicméně v nyní projednávané věci kasační soud dospěl k závěru, že se jedná o vadu, která neměla vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka odkazem na internetové stránky chtěla prokázat zřetelné vyslovování koncovky „de“ jako [dé-e] daným spotřebitelem v uživatelské recenzi v online video recenzi. Závěry o fonetické podobnosti srovnávaných označení jsou totiž primárně založené na podobnosti počátečních prvků „Mailbox/MAIL BOXES“. Městský soud v bodě 144. napadeného rozsudku také příznačně upozornil na to, že i přes jakékoliv varianty výslovnosti prvků „de“, „.cz“ a „ETC.“, tyto prvky obsahují shodné hlásky a dostatečně se od sebe rovněž neliší. Městský soud tedy připustil variantu výslovnosti prvku „de“, kterou stěžovatelka chtěla prokázat důkazem video recenzí. Tento důkaz by tedy byl v nyní projednávané věci nadbytečný.

64. Městský soud také neprovedl důkaz stanoviskem ÚJČ AV ČR ze dne 16. 12. 2024 s odůvodněním v bodě 157. napadeného rozsudku, že toto stanovisko nezakládá právní názor, který by byl pro správní orgány závazný. Připustil, že by mohlo být teoretickým základem pro výklad některých aspektů (ne)podobnosti označení, nicméně rozlišovací způsobilost jednotlivých prvků označení závisí nejen na jazykovém výkladu, ale i na dalších aspektech (např. úvaze o vztahu k výrobkům a službám, které mají být přihlášeným označením označeny). Městský soud tedy shledal důkaz stanoviskem ÚJČ AV ČR ze dne 16. 12. 2024 nadbytečným a kasační soud se s tímto názorem zcela ztotožňuje. Žalovaný totiž v napadeném rozhodnutí provedl detailní rozbor prvků srovnávaných označení (a to jak ze sémantického, tak fonetického či vizuálního hlediska), vypořádal se se související argumentací stěžovatelky, stejně jako následně městský soud v napadeném rozsudku.

65. Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem v bodě 158. napadeného rozsudku, že přijatelnost stanoviska ÚJČ AV ČR jako důkazu v civilním řízení vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 454/04, nezakládá automatickou relevanci stanoviska ÚJČ AV ČR ze dne 16. 12. 2024 pro nyní projednávanou věc. Ani skutečnost, že správní soudy se stanovisky ÚJČ AV ČR pracují, neznamená, že provedení důkazu stanoviskem předloženým stěžovatelkou v řízení před městským soudem bylo pro přezkum nyní napadeného rozhodnutí nezbytné. Městský soud tedy postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou, když neprovedení důkazu stanoviskem ÚJČ AV ČR ze dne 16. 12. 2024 řádně a dostatečně zdůvodnil tím, že pro nyní projednávanou věc by bylo nadbytečné.

66. Mimo to Nejvyšší správní soud připomíná, že městský soud neprovedl důkaz stanoviskem ÚJČ AV ČR ze dne 16. 12. 2024 rovněž z důvodu, že soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání, tedy ke dni 2. 10. 2024, a stěžovatelka tento důkaz neuplatnila v námitkovém řízení. Proti tomuto závěru však stěžovatelka v kasační stížnosti již nebrojila.

IV. Závěr a náklady řízení

67. Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

68. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

69. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud rozhodoval podle § 60 odst. 5 s. ř. s. aplikovaného na základě § 120 s. ř. s., dle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Osoba zúčastněná na řízení bránila svá práva, která jí vyplývala z namítané ochranné známky. Soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta za zastupování [sepsání vyjádření ke kasační stížnosti, tj. 1 x 4 620 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dále paušální náhradu 1 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce OZNŘ je společníkem obchodní společnosti LORENC IP advokátní a patentová kancelář s.r.o., která je plátcem daně z přidané hodnoty, pročež se jeho odměna a náhrada hotových výdajů navyšují o tuto daň ve výši 21 %. Za řízení o kasační stížnosti tak náhrada nákladů činí celkem 6 134,70 Kč. Žalobkyně je tedy povinna OZNŘ nahradit náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Lorence. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. září 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu