9 As 89/2020

Rubrum

9 As 89/2020 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. J., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2018, č. j. OD 439/18-2/67.1/18112/Li, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2020, č. j. 31 A 8/2018-33, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2020, č. j. 31 A 8/2018-33, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 9. 4. 2018, č. j. OD/18/11040/AZD. Tím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Toho se dopustil tak, že jako provozovatel motorového vozidla nezajistil dodržování povinností řidiče, přičemž blíže neurčený řidič dne 10. 8. 2017 v 19:19 hodin v obci Turnov překročil nejvyšší povolenou rychlost 80 km/h, kdy mu byla stacionárním úsekovým rychloměrem používaným Městskou policií Turnov naměřena rychlost 89 km/h (po odečtení odchylky). Tím došlo k porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4. téhož předpisu.

2. Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného 9 As 89/2020

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností a uplatňuje tři kasační námitky – postup v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu, neměření automatizovaným technickým prostředkem bez kontroly a neoznámení úseku měření rychlosti dopravní značkou. Napadený rozsudek požaduje zrušit a věc krajskému soudu vrátit k dalšímu řízení.

4. U první námitky – postup v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu – stěžovatel namítá nesprávné posouzení naplnění podmínek stanovených tímto ustanovením. Krajský soud odkazuje na listinu obsahující souhlas Policie ČR s měřením, nicméně tato listina nebyla předmětem rozhodování správního orgánu a správní rozhodnutí se o ní nezmiňují. Splnění zákonných podmínek pro měření rychlosti by měl ale správní orgán prokázat. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou stěžovatel odkazuje, pak není možné nahradit nedostatek odůvodnění správního rozhodnutí v soudním řízení.

5. Druhá námitka se dotýká naplnění definice „automatizovaného technického prostředku bez obsluhy“ měřícím zařízením v tomto případě. Krajský soud má v neprospěch obviněného presumovat splnění první podmínky, a to že jsou měřena všechna vozidla nepřerušovaně v řadě za sebou, neboť bylo prokázáno, že v průběhu procesu vystupuje strážník, který rozhoduje o oznámení přestupků správnímu orgánu. Podle stěžovatele pak lze pochybovat i o splnění druhé podmínky, a to zda se jedná o prostředek trvale nainstalovaný, projektovaný a zabudovaný do určitého prostoru. To dovozuje ze Záznamu o měření, ze kterého vyplývá, že výsledek je ovlivnitelný postupem instalace zařízení. Mělo-li by se jednat o prostředek splňující druhou podmínku, musel by být nejdříve instalován a až následně ověřen.

6. Třetí námitka se vztahuje na neoznámení měřeného úseku, kdy stěžovatel nesouhlasí s argumentací krajského soudu o neexistenci povinnost označit měřené místo značkou IP31. Podle stěžovatele jde totiž pouze o jednu z možností, jak naplnit povinnost vyplývající z § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“). Další možností je například umístění informace na webové stránce. K žádnému prokazatelnému informování stěžovatele ale nedošlo. Znalost soudu o existenci informace na webových stránkách z úřední činnosti nelze považovat za přezkoumatelnou znalost, neboť obsah této stránky není součástí spisového materiálu. Za dostatečné informování pak nelze považovat ani založení vyjádření Policie ČR do správního spisu.

7. Dle vyjádření žalovaného byla zákonnost řízení dodržena a navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

8. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku 9 As 89/2020 - 37 pokračování krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

9. Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

10. K první kasační námitce, směřující proti absenci vypořádání se s oprávněním Městské policie Turnov měřit rychlost v daném úseku podle § 79a zákona o silničním provozu správními orgány, uvádí Nejvyšší správní soud následující. Stěžovatel v průběhu správního řízení nikdy nenamítal absenci tohoto oprávnění (podaný odpor i odvolání byly blanketní). Nelze tak vytýkat správním orgánům, že se této skutečnosti nevěnovaly. Za nastalé situace totiž nebylo potřebné, aby blíže zkoumaly pochybnosti, které může mít o těchto skutečnostech jiná osoba (stěžovatel) a které ani ve správním řízení nikdo nevyjádřil. Úkolem správních orgánů není „domýšlet“ za účastníka, který byl ve správním řízení pasivní, nejrůznější v úvahu přicházející situace a veškeré možné konstrukce vyvracející spáchání přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2020, č. j. 1 As 424/2019- 29, odst. 17 a judikaturu tam citovanou).

11. V souladu s citovaným rozsudkem je pak i postup krajského soudu, pokud odkázal na vyjádření Policie ČR, dopravního inspektorátu územního odboru Semily ze dne 22. 12. 2016, č. j. KRPL-121907-1/ČJ-2016-181106-13, který je součástí spisového materiálu (č. l. 6 správního spisu). Z toho vyplývá naplnění podmínek § 79a zákona o silničním provozu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2021, č. j. 8 As 140/2019-42, odst. 40). Námitka tak není důvodná.

12. Kasační soud se neztotožňuje ani s druhou námitkou stěžovatele ohledně nenaplnění pojmu „automatizovaného technického prostředku bez obsluhy“ předmětným měřícím zařízením. Jak poznamenal již krajský soud (odst. 28 napadeného rozsudku), z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „jediným dělícím kritériem je režim měření, kdy v případě automatického jsou snímána veškerá projíždějící vozidla a zaznamenávána jejich rychlost. Naopak v případě manuálního výběru měřeného vozu a měření rychlosti provádí obsluha rychloměru.“ (rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 213/2017- 37, odst. 55).

13. Namítá-li tak stěžovatel, že po zaznamenání je na strážníkovi výběr, které přestupky budou předány k řešení správnímu orgánu, pročež nemůže jít o „automatizovaný technický prostředek bez obsluhy“, míjí se s výše uvedenou definicí. Podmínkou totiž je pouze to, aby byla zaznamenána všechna vozidla, tj. aby nedocházelo k manuálnímu výběru vozidel, která budou zaznamenána. Tento závěr stěžovatel svojí argumentací nevyvrací. Skutečnost, že v rámci následného postupu vybere strážník městské policie ze všech zaznamenaných záznamů jen některé k předání správnímu orgánu, nikterak do uvedeného nezapadá. Sám totiž tento strážník nevybírá, které vozidlo bude zaznamenáno a které nikoliv. Ke stejnému závěru ostatně dospěl krajský soud (odst. 29 napadeného rozsudku), od kterého se kasační soud nemá důvod odchýlit.

14. Druhá část námitky je taktéž nedůvodná. Zde Nejvyšší správní soud odkazuje na odůvodnění krajského soudu, který se s touto námitkou již vypořádal (odst. 29 9 As 89/2020 napadeného rozsudku). K závěru, že se jedná o měřidlo trvale nainstalované, projektované a zabudované do určitého prostoru, lze bez pochybností dojít z ověřovacího listu Českého metrologického institutu i záznamu o měření, které jsou součástí spisového materiálu (č. l. 2 a 9 správního spisu).

15. Nicméně třetí námitka, týkající se informování o pořizování záznamů podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, je důvodná.

16. Krajský soud pochybil, pokud tuto stěžovatelovu žalobní námitku vypořádal bez dalšího tak, že součástí správního spisu je výše citované vyjádření Policie ČR a že mu je z blíže nespecifikované úřední činnosti známo, že výčet míst, kde probíhá měření rychlosti automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, je veřejně dostupný na webových stránkách města Turnov.

17. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že takovýto postup není správný. Mělo-li být informování provedeno prostřednictvím webových stránek, musí být v řízení možnost posoudit, z jaké jejich podoby bylo vycházeno. Je přitom nezbytné, aby jejich stav byl pro dokazování odpovídajícím způsobem zachycen. Pokud k tomu krajský soud nepřistoupil, nemůže kasační soud ověřit, jaké informace se na webových stránkách v daném okamžiku nacházely (blíže srov. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019-35, odst. 18 a tam citovanou judikaturu). Jakkoliv je možné splnit tuto informační povinnost prostřednictvím webových stránek (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2019, č. j. 9 As 280/2019-39, odst. 16), nedošlo v projednávaném případě k přezkoumatelnému konstatování jejího splnění ze strany krajského soudu.

18. Nejvyšší správní soud také uvádí, že pochybením krajského soudu v tomto případě je pouze nemožnost přezkoumat jeho znalost z úřední činnosti o uveřejnění informací. Z judikatury vyplývá, že soud „musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, ze které jeho konkrétní činnosti či postupu jsou mu skutečnosti podle § 121 o. s. ř. známé a jak se o nich dozvěděl. Jinak by nebylo možné přezkoumat, zda se vskutku jedná o skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti ve smyslu § 121 o. s. ř., a tedy zda soud postupoval v souladu se zákonem, když z nich vycházel, ačkoliv o nich nevedl dokazování.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009-129). Tento požadavek naplněn nebyl, neboť krajským soudem uvedená znalost z úřední činnosti není blíže specifikovaná a tedy přezkoumatelná.

19. V této věci lze ještě upozornit, že klíčovým aspektem splnění informační povinnosti podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, bez ohledu na způsob prokazování (doplnění dokazování nebo přezkoumatelný odkaz na znalost z úřední činnosti), je zkoumání splnění ke dni spáchání přestupku (tedy ke dni 10. 8. 2017) a nikoliv ke dni rozhodování soudu (rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019- 35, odst. 19).

20. Co se týče odkazu na vyjádření Policie ČR vložené do správního spisu, nepovažuje Nejvyšší správní soud tento způsob „informování“ za naplňující požadavky § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Založení informace do spisového materiálu totiž z logiky věci nelze označit za „uveřejnění“. 9 As 89/2020 - 38 pokračování

21. Je tak na krajském soudu, aby se v dalším řízení zabýval otázkou splnění informační povinnosti podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii ke dni inkriminovaného jednání, v tomto rozsahu doplnil dokazování nebo odkázal na konkrétní znalost z úřední činnosti, a následně znovu ve věci rozhodl.

22. Námitkami směřujícími proti způsobu vyvěšování rozsudků na webových stránkách Nejvyššího správního soudu se kasační soud nijak nezabýval, neboť nesouvisejí s předmětem tohoto řízení, jímž je přezkum napadeného rozsudku krajského soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud bude povinen o žalobě rozhodnout znovu, přičemž je vázán názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

24. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. října 2021 JUDr. Radan Malík předseda senátu