9 Azs 106/2020

Rubrum

9 Azs 106/2020 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. O., zast. Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem se sídlem Štěpánská 615/24, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2018, č. j. MV-2973-4/SO- 2018, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, č. j. 57 A 140/2018 - 94, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, č. j. 57 A 140/2018 - 94, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí specifikované tamtéž.

2. Stěžovatelka jím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 11. 2017, č. j. OAM-28787-10/DP-2017, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem strpění pobytu na území.

3. Žádost byla zamítnuta proto, že pominuly důvody, pro které bylo žalobci uděleno vízum k pobytu za účelem strpění pobytu na území. Trvání těchto důvodů je přitom jednou z podmínek pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění (§ 43 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobci dříve ve vycestování bránila překážka nezávislá na jeho vůli [§ 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců], spočívající ve zhoršené bezpečnostní situaci v Doněcké oblasti, odkud pochází. Nyní je situace odlišná v tom, že se může vrátit do jiné části země, kde ozbrojený konflikt neprobíhá (možnost tzv. vnitřního přesídlení). 9 Azs 106/2020

4. Krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky pro nesplnění požadavků na odůvodnění rozhodnutí podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně pro (i.) nevypořádání námitky zpochybňující závěr o možnosti vnitřního přesídlení, (ii.) opomenutí důkazních návrhů žalobce fotodokumentací z místa jeho dřívějšího pobytu (Doněcká oblast) a tiskovými informacemi z místních médií.

II. Obsah kasační stížnosti

5. Stěžovatelka namítá, že se námitkou týkající se vnitřního přesídlení zabývala; výslovně se k ní sice vyjádřila jen jednou větou, vypořádání námitky je však zřejmé z kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

6. Podotýká, že správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (uvedené podporuje bohatými citacemi z judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu). Doplňuje, že o možnosti vnitřního přesídlení na Ukrajině konstantně judikuje i Nejvyšší správní soud.

7. Zmínka žalobce týkající se vnitřního přesídlení byla pouze všeobecnou proklamací, na kterou stěžovatelka dle svého názoru adekvátně reagovala.

8. K závěru krajského soudu o opomenutí důkazních návrhů uvádí, že šlo o podpůrné důkazy dokreslující tvrzení žalobce ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou se však stěžovatelka řádně zabývala na str. 4 a 5 rozhodnutí.

9. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

10. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, z přípustných důvodů, stěžovatelka je osobou oprávněnou a jedná za ni zaměstnankyně, která má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Přistoupil proto k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

11. Dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

12. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil závěru krajského soudu o nevypořádání odvolací námitky týkající se možnosti vnitřního přesídlení.

13. Předně v této souvislosti uvádí, že argumentaci v odvolání lze podle obsahu rozdělit na tři části. V první z nich žalobce zcela obecně uvádí, že rozhodnutí ministerstva je pouze 9 Azs 106/2020 - 23 pokračování formální, není v něm upřesněno, jak ministerstvo posuzovalo a jak prokazovalo svůj závěr, z jakých zdrojů čerpalo a na základě čeho rozhodlo. Žalobce má za to, že odůvodnění rozhodnutí je postaveno jen na evropských předpisech ohledně bezvízového styku pro občany Ukrajiny. Také druhá část, která se konkrétněji vztahuje k možnosti vnitřního přesídlení, je značně obecná; žalobce v podstatě netvrdí nic jiného, než že závěr o možném návratu do jiné části země je nepodloženým tvrzením, kterým mu stěžovatelka doporučuje či nařizuje, jak má ve svém životě postupovat. Nejkonkrétnější je třetí část, ta se ale týká situace v Doněcké oblasti, o jejíž závažnosti nebylo ve věci sporu, a míjí se tedy s důvodem, pro který nebyl žalobci dlouhodobý pobyt za účelem strpění udělen.

14. Byť je odvolání relativně obsáhlé (čítá 6 stran), obsahově je vcelku chudé a rozhodovací důvody ministerstva zpochybňuje jen v části a poměrně obecnými námitkami.

15. Dále je podstatné, že stěžejní částí odůvodnění napadeného rozhodnutí je popis a následně kvalifikace situace na Ukrajině, kde stěžovatelka rozlišuje situaci na východě země a v jejím zbytku (výslovně je to zdůrazněno v odst. 4 na str. 5 rozhodnutí).

16. Z kontextu (závěr o možnosti vnitřního přesídlení byl důvodem, pro který ministerstvo žalobcovu žádost zamítlo, se kterým se stěžovatelka ztotožnila a který byl tedy z logicky věci podstatou její argumentace) je zcela zřejmé, že stěžovatelka se možností vnitřního přesídlení zabývala, a proto výtka krajského soudu byla neopodstatněná.

17. Nejvyšší správní soud nicméně považuje za vhodné na tomto místě zdůraznit, že s ohledem na povahu přezkoumávaných rozhodovacích důvodů krajského soudu nijak nehodnotí zákonnost závěru ohledně vnitřního přesídlení ani důvodnost dalších žalobních námitek.

18. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka opomenula žalobcem navrhované důkazy.

19. V odvolání ověřil, že žalobce k důkazu navrhoval zprávy a fotodokumentaci z místa svého pobytu na Ukrajině (Doněcku). Z odvolání však nikterak nevyplývá, že by se uvedené důkazy měly vztahovat k možnosti vnitřního přesídlení, jak uváděl krajský soud; jde skutečně pouze o popis situace na východě země, o níž, jak již bylo uvedeno, nebylo a není mezi stěžovatelkou a žalobcem sporu.

20. Za uvedené situace hodnotí Nejvyšší správní soud jako irelevantní, že se stěžovatelka v napadeném rozhodnutí k důkazním návrhům výslovně nevyjádřila. Ze správních rozhodnutí je zcela zřejmé, jaký je náhled správních orgánů na situaci na východě Ukrajiny, a také to, že je tento náhled shodný jako žalobcův. Z napadeného rozhodnutí tedy implicitně vyplývá, jak stěžovatelka nahlíží na žalobcovy důkazní návrhy, a pochybení spočívající v tom, že se o tomto svém náhledu výslovně nezmínila, je ryze formální a bez jakéhokoli reálného dopadu do žalobcových práv. Nejedná se proto o vadu, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí stěžovatelky a pro kterou by mělo být toto rozhodnutí zrušeno. 9 Azs 106/2020 IV. Závěr a náklady řízení

21. Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako důvodnou, rozsudek krajského soudu proto zrušil podle § 110 odst. 1, věty první, s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) a rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. července 2020 JUDr. Radan Malík předseda senátu