9 Azs 117/2015

Rubrum

9 Azs 117/2015 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., v právní věci žalobkyně: O. O., zast. JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem Lukavická 22, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2015, č. j. MV-166331-3/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2015, č. j. 30 A 45/2015 – 19, takto:

Výrok

I. Žalobkyni s e p ř i z n á v á osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 14. 10. 2014, č. j. OAM-8994-30/PP-2013, zamítlo podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná zamítla rozhodnutím citovaným v záhlaví tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který její žalobu odmítl usnesením citovaným v záhlaví, neboť byla podána opožděně. Žaloba neobsahovala údaj o dni oznámení napadeného rozhodnutí žalobkyni. Žalovaná k výzvě soudu doložila, že zástupkyni žalobkyně bylo napadené 9 Azs 117/2015 rozhodnutí doručeno dne 9. 3. 2015. Lhůta k podání žaloby je podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni s tím, že zmeškání lhůty nelze prominout. Posledním dnem lhůty k podání žaloby tedy byla středa 8. 4. 2015, žaloba však byla podána soudu až dne 20. 4. 2015. Proto ji krajský soud podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl.

3. Proti usnesení krajského soudu nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností.

II. Obsah kasační stížnosti, žádost o osvobození od soudních poplatků a vyjádření žalované

4. Stěžovatelka výslovně označila kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost obsahuje jedinou námitku, kterou stěžovatelka zpochybňuje doručení napadeného rozhodnutí a dovozuje, že lhůta k podání žaloby vůbec nepočala běžet.

5. V řízení předcházejícím soudnímu řízení stěžovatelku zastupovala Mgr. V. K., která není advokátkou a nebyla jí udělena řádná procesní plná moc pro zastoupení ve správním řízení. Skutečnost, že Mgr. K. učinila v řízení jeden úkon (odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně), neznamená, že byla zmocněna k zastoupení v celém řízení. Správní orgán však napadené rozhodnutí doručoval Mgr. K. a stěžovatelka se o něm dozvěděla jen náhodou. Nebylo jí ani sděleno, kdy byla zásilka převzata. Z těchto důvodů lhůta pro podání žaloby ještě nepočala běžet a mělo by být zohledněno, že o počátku lhůty nebyla z důvodu doručení Mgr. K. zpravena.

6. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

7. Poté, co bylo stěžovatelce doručeno usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2015, č. j. 9 Azs 117/2015 – 11, kterým ji soud vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků (podáním ze dne 8. 6. 2015). Žádost odůvodnila tím, že v současné době je bez zaměstnání, nové si hledá a žije toliko z podpory svých nejbližších.

8. K výzvě soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 9 Azs 117/2015 – 23, zaslala vyplněný formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ve věci, ve kterém uvedla, že nemá žádné příjmy ani majetek, v současné době nežije s manželem ve společné domácnosti, a to ani po stránce ekonomické, nemůže pracovat, neboť neobdržela pracovní vízum, žije z podpory sestry.

9. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

10. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem [§ 105 9 Azs 117/2015 - 36 pokračování odst. 2 s. ř. s.]. Poté přistoupil k posouzení žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků za kasační stížnost.

11. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

12. Podmínka podání žádosti o osvobození byla v nynější věci splněna. Návrh stěžovatelky ani nebyl zjevně neúspěšný, neboť takovým by byl pouze tehdy, pokud by již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů obsažených v návrhu bylo zcela zřejmé, že jí ve věci nemůže být vyhověno (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 – 72; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Proto se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda osvobození odůvodňují majetkové poměry stěžovatelky a zda jsou v projednávané věci dány zvlášť závažné důvody pro přiznání plného osvobození od soudních poplatků.

13. Stěžovatelka ve svých podáních uvedla, že nemá žádný majetek ani příjmy. Je odkázána na svou sestru, s manželem nevede společnou domácnost ani společně nehospodaří. Ač svá tvrzení nedoložila, Nejvyšší správní soud vzal v úvahu, že je lze prokázat jen stěží (pokud vůbec), proto takový postup nelze po stěžovatelce spravedlivě požadovat. Současně její tvrzení nevyhodnotil jako nedůvěryhodná, neboť si neodporují a ani jednotlivě nevzbuzují pochybnost o své pravdivosti. Tvrzení stěžovatelky o nemajetnosti jsou pochopitelná s ohledem na její současnou situaci, neboť rozhodnutím specifikovaným v bodě [1] byla zamítnuta její žádost k přechodnému pobytu. Není ani důvodu nevěřit stěžovatelce, že nežije se svým manželem ve společné domácnosti a výživou je tak odkázána na svou sestru.

14. Při posuzování žádosti o osvobození do soudních poplatků měl soud na zřeteli, že se jedná o procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který by mu mohl znemožnit přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

15. Stěžovatelka se nachází ve velmi tíživé finanční situaci, neboť je zcela bez prostředků a fakticky odkázána na pomoc své sestry, která žije a pracuje v České republice. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že u stěžovatelky jsou dány zvlášť závažné důvody, pro které přiznal úplné osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti. Opačný postup by byl v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť by jím byl stěžovatelce omezen ústavně garantovaný přístup k soudní ochraně.

16. Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, že napadené 9 Azs 117/2015 usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

17. Stěžovatelka uplatnila kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V situaci, kdy krajský soud napadeným usnesením žalobu odmítl, však z povahy věci přicházejí v úvahu pouze kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále dle písm. c) uvedeného ustanovení, spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. Označením kasačních důvodů nicméně není Nejvyšší správní soud vázán. Kasační námitka směřuje proti závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby a dle svého obsahu spadá pod důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V jejím rozsahu Nejvyšší správní soud napadené usnesení přezkoumal.

18. Kasační stížnost není důvodná.

19. Argumentace stěžovatelky se odvíjí od tvrzení, že Mgr. V. K. nezmocnila k zastupování v celém správním řízení. Rozhodnutí žalované proto mělo být doručováno přímo stěžovatelce, nikoliv zástupkyni.

20. Nejvyšší správní soud uvedenou námitku vyhodnotil jako lichou. Ve správním spisu ověřil, že v textu plné moci předložené správním orgánům je výslovně uvedeno, že stěžovatelka zmocňuje zástupkyni: „k řízení na MV ČR Odbor azylové a migrační politiky ve věci řízení o udělení přechodného pobytu“. Je tedy zjevné, že zmocnění bylo zástupkyni uděleno pro celé správní řízení a správní orgány jej neodvodily z toho, že zástupkyně ve věci učinila jediný úkon (odvolání). Dále soud ověřil, že správní spis neobsahuje žádnou listinu dokládající, že zastoupení bylo ukončeno, proto není pochyb o tom, že stěžovatelka byla zastoupena v průběhu celého správního řízení prvního i druhého stupně. Pro úplnost lze dodat, že správní orgány řádně doručovaly zástupkyni po celou tuto dobu.

21. Z uvedených důvodů žalovaná správně doručovala napadené rozhodnutí zástupkyni stěžovatelky. Krajskému soudu k výzvě doložila rozhodnutí včetně originálu doručenky, která prokazuje, že zástupkyně stěžovatelky převzala zásilku dne 9. 3. 2015. Toho dne tedy bylo rozhodnutí řádně doručeno.

22. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V nynější věci je lhůta stanovena zvláštním zákonem, kterým je zákon o pobytu cizinců. Podle jeho § 172 odst. 1 platí, že žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

23. Dnem rozhodným pro počátek běhu lhůty bylo pondělí 9. 3. 2015, třicetidenní lhůta k podání žaloby skončila ve středu 8. 4. 2015. Žaloba však byla krajskému soudu podána až dne 20. 4. 2015, tedy opožděně.

24. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. Usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby je proto zákonné. 9 Azs 117/2015 - 37 pokračování IV. Závěr a náklady řízení

25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1, poslední věty, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec její úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. června 2015 JUDr. Radan Malík předseda senátu