9 Azs 14/2009

Rubrum

9 Azs 14/2009 - 65 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Y. L., zastoupené Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2006, č. j. OAM-1134/LE-05-05-2006, ve věci mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. 3 Az 72/2006 - 40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo řízení o jí podané žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 25. 9. 2006, č. j. OAM-1134/LE-05-05-2006, zastaveno. Žalobou napadeným rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně nedůvodná. Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak 9 Azs 14/2009 - 66 nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, na www.nssoud.cz, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích přijatelnosti, v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje zákonný důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., přičemž úvodem svého podání konstatuje, že městský soud zastavil řízení z toho důvodu, že v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany neoprávněně vstoupila na území jiného státu. Svým postupem však soud podle jejího mínění nedostál své povinnosti poskytnout stěžovatelce ochranu, která jí podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod náleží (článek 36 Listiny základních práv a svobod, na který stěžovatelka odkazuje, je pak v kasační stížnosti doslova citován). Závěrem stěžovatelka již jen navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud předně na tomto místě považuje za vhodné zdůraznit, že ačkoli odkaz stěžovatelky na Listinu základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je v kasační stížnosti bez dalšího doplněn doslovnou citací znění čl. 36 Listiny, tj. bez dalšího upřesnění a rozvedení důvodů, z jakých stěžovatelka shledává dotčení svých základních práv a svobod shora specifikovaným usnesením soudu, dovodil kasační soud z obsahu podání, že tento zásah do základních práv a svobod vidí stěžovatelka v samotném faktu, že řízení o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu bylo zastaveno (a její žaloba nebyla meritorně projednána), a dovolává se proto ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., čímž namítá nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. 9 Azs 14/2009 - 67 K tomu je třeba podotknout, že ani ústavně zaručené právo na soudní ochranu není zcela bezbřehé. Čl. 4 odst. 2 Listiny v obecné rovině stanoví, že „Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem“. Čl. 4 odst. 4 Listiny (tzv. „meze mezí“) pak ukládá, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Tyto meze ústavně chráněných práv a svobod, pokud jde konkrétně o soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy, jsou navíc také dány samotnou Listinou (čl. 36 odst. 2, věta první, in fine, zní: „Kdo tvrdí, že byl ve svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak“… k tomu srov. např. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 8/99 ze dne 3. 11. 1999, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Meze základních práv a svobod jsou tak primárně dány jednotlivými zákony, které jsou ze strany orgánů veřejné moci aplikovány. V souzené věci se jedná o použití ustanovení § 33 písm. c) zákona o azylu, které stanoví, že soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti ze spisového materiálu spisu ověřil, že stěžovatelka se v průběhu řízení, konkrétně dne 28. 11. 2006 (tj. po podání správní žaloby – tato byla podána dne 2. 10. 2006), spolu s dalšími čtyřmi státními příslušníky Čínské lidové republiky svévolně vzdálila z pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí, ilegálně překročila státní hranici s Rakouskem, kde byla později zadržena rakouskou policií u města Hollabrunn. Po umístění do tamního tábora pak požádala dne 29. 11. 2006 o azyl i v Rakousku. Dne 9. 2. 2007 však byla navrácena do České republiky, která je dle Nařízení Rady ES č. 343/2003 k projednání žádosti stěžovatelky o mezinárodní ochranu příslušná. Následně bylo Policií ČR podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky z České republiky (rozhodnutí ze dne 9. 2. 2007, č. j. SCPP-10-11/BR-9-SV-2007, založeno na č. l. 37 soudního spisu). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany neuváděla žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, městský soud použitím ustanovení § 33 písm. c) zákona o azylu dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky nikterak nezasáhl. 9 Azs 14/2009 - 68 Otázkou zastavení řízení pro neoprávněný vstup žadatele o mezinárodní ochranu na území jiného státu v průběhu správního řízení se ostatně Nejvyšší správní soud již dříve ve své rozhodovací činnosti zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 16. 3. 2005, č. j. 3 Azs 165/2004 - 54, nebo v rozsudku ze dne 14. 7. 2004, č. j. 7 Azs 94/2004 - 56, obě rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz. Totéž analogicky platí s ohledem na znění ust. § 33 písm. c) zákona o azylu pro řízení soudní. Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Proto ji posoudil ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. jako nepřijatelnou a odmítl ji. Stěžovatelka ve svém podání navrhla, aby soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech azylových je vybavena odkladným účinkem ex lege (ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ust. § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. července 2009 JUDr. Radan Malík předseda senátu