9 Azs 15/2015

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. A., zast. Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2013, č. j. OAM-396/ZA-ZA06-ZA14-2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2014, č. j. 61 Az 5/2013 – 28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Radimu Struminskému, advokátu se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

I. Vymezení věci

2. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel uváděl obavy o život z důvodu jeho náboženského vyznání (Svědci Jehovovi). Popsal také problémy s kriminálními živly, které vybíraly tzv. výpalné. Svědci Jehovovi nemají v Abcházii oficiální status a jsou zakázáni. V případě návratu se bojí smrti, mohli by ho zabít lidé, kteří vydírali a zabili jeho rodiče. Součástí správního spisu jsou i zprávy o zemi původu, a to zpráva MZ USA o dodržování lidských práv za rok 2011 v Gruzii ze dne 24. 5. 2012, články ze zpravodajského severu Kavkazský uzel a Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, zpráva MZV USA ze dne 30. 7. 2012 „Výroční zpráva o svobodě vyznání v Gruzii za rok 2011“, zpráva Freedom House z července 2012 „Svoboda ve světě 2012 – Abcházie“ a zpráva organizace Fórum 18 ze dne 27. 4. 2004 „Abcházie: zákazy vztahující se na svědky Jehovovy a gruzínskou pravoslavnou církev stále platí“.

3. V doplňujícím pohovoru konaném dne 28. 3. 2013 stěžovatel uvedl, že v České republice navázal vztah s partnerkou, s níž žije ve společné domácnosti asi 10 měsíců. Dne 1. 3. 2013 se jim narodil syn, přičemž partnerka i dítě jsou občany České repoubliky. V rodném listu dítěte je jako otec zapsán bývalý manžel partnerky, neboť dítě se narodilo do 300 dnů od rozvodu manželství.

4. V řízení před krajským soudem spatřoval nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí pouze v nesprávném posouzení svého vztahu s přítelkyní, s níž žije ve společné domácnosti a se kterou vychovává dítě.

5. Krajský soud odkázal na rozhodnutí žalovaného, který poukázal na to, že stěžovatel je hlášen k pobytu v PoS, přičemž jeho přítelkyně má trvalé bydliště na OÚ O. V rodném listu dítěte je zapsán jako otec bývalý manžel přítelkyně a nikoliv stěžovatel. Dle žalovaného nelze navázaný vztah považovat za natolik dlouhodobý, aby na něj byl brán zvláštní zřetel pro udělení humanitárního azylu.

6. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva „by se muselo jednat o natolik dlouhodobý a intenzivní vztah, nejčastěji pak dlouholeté manželství či dokonce rodinu s dětmi, aby i s ohledem na stupeň integrace jednotlivých členů rodiny a naopak již nemožnost zpětné integrace v zemi původu cizince, bylo možno zcela vyloučit reálnou možnost případného následování ostatních členů rodiny do země původu vyhošťované osoby“.

7. Dle § 14 zákona o azylu lze udělit azyl z humanitárního důvodu v případě hodném zvláštního zřetele, pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 citovaného zákona. Za případ hodný zvláštního zřetele nelze dle krajského soudu označit stěžovatelův vztah k družce a dítěti.

8. Otázku legalizace pobytu cizinců na území České republiky řeší zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a jeho právní instituty nelze nahrazovat instituty mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany. Ostatně právě dle tohoto zákona bylo stěžovateli vydáno nové rozhodnutí o zrušení správního vyhoštění ze dne 26. 4. 2013.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

9. Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

10. Namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s podmínkami udělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu. Na str. 3 rozsudku se uvádí, že soud má za prokázáno, že k opuštění vlasti došlo z důvodu náboženského vyznání – jehovistické víry. Stěžovatel i jeho rodina byli v zemi původu terčem značného příkoří. Rodiče byli usmrceni, stěžovatel znásilněn, byla mu odpírána školní docházka.

11. Součástí spisu je i zpráva organizace Fórum 18 ze dne 27. 4. 2014, dle které se na svědky Jehovovy vztahuje celá řada zákazů.

12. Je přesvědčen, že ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že byl v zemi původu pronásledován z důvodu náboženského vyznání a naplňuje zákonné znaky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu.

13. Podpůrně uvádí, že splňuje i znaky pro udělení azylu dle § 14 uvedeného zákona. Nesouhlasí se závěrem, že jeho vztah k družce M. Ch. nelze považovat za dlouhodobý. S družkou žije od července 2012. Dne X se jim narodil syn L. A., žijí spořádaně a bydlí spolu v pronajatém bytě na ulici E. D. v H. Ke svému tvrzení dokládá rodný list dítěte, kde již je zapsán jako jeho otec a potvrzení pronajímatelky bytu MUDr. A. ze dne 1. 1. 2015.

14. Skutečnost, že s družkou nežijí ve formálním manželství, není důvodem pro odepření humanitárního azylu. Družka i syn jsou státní občané České republiky a je tak zcela vyloučena možnost, aby jej následovali do země původu. Jejich integrace do života v Abcházii je nemyslitelná.

15. Uvádí, že o řešení své situace v rámci zákona o pobytu cizinců byl svým zástupcem poučen a činí potřebné kroky.

16. Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

17. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany i rozsudek soudu považuje za vydané v souladu s právními předpisy. Odkazuje na správní spis a vyjádření k žalobě. K námitkám vůči postupu soudu mu nepřísluší se vyjadřovat. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

18. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

19. Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.

20. Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele, a to v mezích vytyčených výše citovaným usnesením prvního senátu zdejšího soudu.

21. Z obsahu žaloby je nesporné, že stěžovatel žalovanému vytýkal porušení jedné ze základních zásad činnosti správních orgánů zakotvené v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V této souvislosti žalovanému vytýkal také porušení § 50 správního řádu, které pojednává o podkladech pro vydání správního rozhodnutí a v návaznosti na to i porušení § 38 odst. 3 správního řádu, kde jsou uvedeny náležitosti odůvodnění správního rozhodnutí.

22. Porušení uvedených ustanovení vztahoval pouze k nesprávnému posouzení svého vztahu s přítelkyní (družkou), s níž žije ve společné domácnosti a se kterou vychovává dítě, tj. v souvislosti s porušením čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“).

23. Kasační námitky, směřující do nedostatečného vypořádání podmínek udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, nejsou dle § 104 odst. 4 s. ř. s. přípustné, neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl. Krajskému soudu proto nelze vytýkat jejich nevypořádání. Pro úplnost soud uvádí, že na str. 3 krajský soud mj. uvedl, že „z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 24. 11. 2010 uvedl, že svoji vlast opustil dne 2. 11. 2010 z důvodu svého náboženského vyznání“, nikoli, že má za prokázanou pravdivost v žádosti uvedených tvrzení. Po věcné stránce se soud důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu vůbec nezabýval.

24. Dále stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že mu měl být z důvodu jeho vztahu s družkou a jejich společného rodinného soužití spolu s jejich synem udělen azyl dle § 14 zákona o azylu.

25. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod udělení azylu podle § 12. Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout.

26. Jak uvedl Nejvyšší právní soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Aos 46/2008 - 71, udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Samotná skutečnost, že stěžovatel žije v ČR ve společné domácnosti se svojí snoubenkou a pečuje o dceru ani skutečnost, že požádal o sňatek, není skutečností zakládající důvod pro udělení humanitárního azylu. Společné rodinné soužití, ať už manželské či partnerské, nemůže být bez dalšího považován za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 14 zákona o azylu. Takovým důvodem může být dle konstantní judikatury např. zvlášť těžká nemoc, zdravotní postižení či příchod z oblastí postižených humanitární katastrofou (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55).

27. Nad rámec rozhodujících důvodů soud uvádí, že na ohrožení rodinného (soukromého) života samotným vycestováním cizince (tj. ohrožení rodinného života v České republice), pamatuje § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že právě toto ustanovení primárně chrání práva cizince na soukromý a rodinný život vyplývající z čl. 8 Úmluvy, nikoliv ustanovení § 179 odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců, které upravuje důvod znemožňující vycestování cizince pro rozpor takového vycestování s mezinárodními závazky České republiky, ani jemu svou dikcí odpovídající ustanovení § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, upravující obdobně formulovaný důvod udělení doplňkové ochrany, neboť je zřejmé, že obvykle právě jen dlouhodobý zákaz pobytu na území České repoubliky může v některých případech dosáhnout intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života, který si cizinec za dobu svého pobytu na území České republiky vytvořil (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71).

28. Přípustnou míru zásahu do práva stěžovatele na soukromý a rodinný život na území České republiky tak není na místě zkoumat v rámci řízení dle zákona o azylu, nýbrž tuto otázku bylo v daném případě třeba zkoumat a také byla příslušným správním orgánem zkoumána v rámci řízení o správním vyhoštění stěžovatele (viz rozhodnutí o zrušení správního vyhoštění ze dne 26. 4. 2013).

IV. Závěr a náklady řízení

29. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovateley, a proto ji ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

31. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce provedl ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven [§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)], a písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] spočívající v sepsání doplnění kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 3 400 Kč. Zástupce stěžovatele doložil soudu osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty, odměna se proto zvyšuje o částku 1 428 Kč připadající na tuto daň. Celková výše odměny ustanoveného zástupce tak činí 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. května 2015 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu