9 Azs 156/2019 - 68

Rubrum

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) M. S. B., b) J. K. B., c) nezl. J. K. B., zast. žalobcem a) jako zákonným zástupcem, d) Ch. K. B., všichni zast. Mgr. Kateřinou Vávrovou, advokátkou se sídlem Riegrova 2668/6, České Budějovice, proti žalované: Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 930/27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutím žalované ze dne 21. 3. 2019, č. j. KRPU-55852-16/ČJ-2019-040022, č. j. KRPU-55871-14/ČJ-2019-040022-ZZ-DB, č. j. KRPU-55861-16/ČJ-2019-040022-ZZ-DB, v řízení o kasační stížnosti žalobců a), b), c) a d) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2019, č. j. 75 A 13/2019-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobců Mgr. Kateřině Vávrové, advokátce se sídlem Riegrova 2668/6, České Budějovice, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 10 220 Kč, která jí bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podanou kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jejich žaloba proti shora označeným rozhodnutím žalované.

2. Rozhodnutími žalované byli dle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěni stěžovatelé a), b) a d) za účelem předání do Rakouska podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“). Doba zajištění byla stanovena dle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 20. 3. 2019 ve 20.00 hod.

3. Z obsahu spisového materiálu soud ověřil, že stěžovatelé cestovali společně s převaděčem autem z Rakouska do domu v obci Křimov, kde byli po několika dnech kontrolováni policií. Směřovali do Německa.

4. Podle záznamu ze systému EURODAC a průkazů žadatelů o azyl předložených stěžovateli a), b) a d) bylo zjištěno, že podali žádost o mezinárodní ochranu v Rakousku. Do protokolů o podání vysvětlení ze dne 21. 3. 2019 stěžovatelé a), b) a d) shodně uvedli, že před třemi lety přiletěli z Afganistánu do Evropy (blíže nespecifikované země) a následně autem s převaděčem dojeli do Rakouska. Obdrželi adresu zařízení pro zajištění cizinců, kde požádali o mezinárodní ochranu. Žili tam přibližně deset měsíců, byli ubytováni v kontejnerech bez sociálního zařízení. Stěžovatelé a) a d) navštěvovali jazykové kurzy pro cizince, stěžovatelky b) a c) se účastnily školní docházky. Kvůli nevyhovujícím podmínkám a špatné perspektivě se rozhodli odcestovat do Německa. Kontaktovali převaděče a zaplatili mu penězi ušetřenými během pobytu v Rakousku. Na území ČR ani EU nikoho neznají, nevlastní zde žádný majetek. Mají v úmyslu se do Rakouska dobrovolně vrátit.

5. Stěžovatel a) uvedl, že si přeje, aby nezletilá stěžovatelka c) zůstala s ním a celou rodinou v zařízení pro zajištění cizinců.

6. Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatelů, že žalovaná neměla zajistit rodinu s nezletilým dítětem s ohledem na věk nezletilé stěžovatelky c), její zranitelnost a nejlepší zájem dítěte. Žalovaná k její osobě přistoupila s maximálním zřetelem, nejlepší zájem dítěte shledala v tom, že nebyla oddělena od zbytku své rodiny, neboť právě necitlivé odtržení nezletilého dítěte od ostatních členů rodiny mu může způsobit vážnou újmu, a to újmu mnohem závažnější, než jakou by mohl způsobit dočasný pobyt v detenčním zařízení. O zajištění rodičů nezletilé [stěžovatelů a) a d)] bylo rozhodnuto až po úvaze, že není možné využít zvláštních opatření za účelem vycestování a navíc, s umístěním dcery do zařízení souhlasil také její otec [stěžovatel a)]. Krajský soud svůj názor opřel o rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2014, č. j. 4 Azs 115/2014 - 37, ze dne 17. 6. 2015, č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 a ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 316/2018 - 60.

7. Umisťování rodin s dětmi do Přijímacího střediska v Zastávce u Brna v předchozích letech bylo vyvoláno vrcholící migrační krizí a s tím spojenou potřebou zajistit odpovídající podmínky pro zajištění nezletilých dětí, které nebylo možné v zařízení pro zajištění cizinců uspokojit. Ačkoli v dané době musely správní orgány tuto variantu zvažovat a k přesunům některých rodin s dětmi do přijímacího střediska docházelo, nejedná se o postup, který by byl používán i v současnosti (viz rozsudek NSS č. j. 10 Azs 316/2018 - 60).

8. Velmi podrobně byly popsány materiální podmínky v Zařízení Bělá - Jezová, zejména z hlediska vhodnosti zajištění rodin s dětmi. Konkrétně žalovaná uvedla, že zařízení je určeno speciálně pro rodiny s dětmi a nejsou zde zajišťováni samostatně cizinci – muži. K dispozici jsou samostatné pokoje v nově zbudovaném objektu a dětem je dostupné veškeré zařízení, které ve svém věku potřebují. Je zde zajištěna lékařská péče, školní docházka i volnočasové aktivity. Personál je specializovaný pro rodiny s dětmi, dostupná je psychologická pomoc i bezplatné právní poradenství. V posledním období došlo k odstranění většiny režimových opatření, např. mříží v oknech, ostnatého drátu v oplocení a vnitřního rozdělení areálu. Došlo ke změně odívání zaměstnanců bezpečnostní agentury, ke zvýšení dostupnosti dětského centra, jídelny, právního poradenství a okénka „24/7 dispečinku“. Vybudováním nového bloku pro rodiny s dětmi tak došlo k minimalizaci nutnosti organizování pohybu ubytovaných cizinců v rámci objektu a dalšímu snížení faktorů, které mohou u dětí vyvolávat tíseň.

9. V kontrastu s výše uvedenou charakteristikou stojí tvrzení žalobců, že v důsledku rozdělení střediska na dvě oddělené části byl navýšen počet policistů, kteří se nachází v areálu. Vzhledem ke smyslu a účelu zajištění musí dle krajského soudu stále existovat alespoň v minimální míře určitá bezpečnostní opatření. V případě zajištění rodin s nezletilými dětmi jde nicméně o to, aby tato opatření byla co nejméně viditelná a nevzbuzovala zejména v dětech pocit věznění, což z výše uvedeného výčtu plyne. Odkaz na zprávu Veřejné ochránkyně práv ze dne 8. 6. 2017 je ve světle výše naznačených úprav již neaktuální, což potvrdil i NSS v rozsudku č. j. 10 Azs 316/2018 - 60.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

10. Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

11. Podmínky pro vydání rozhodnutí o zajištění je třeba hodnotit s ohledem na skutečnost, že se budou přímo dotýkat i nezletilého dítěte (viz rozsudek NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56). Dle výkladu ESLP je nutné při zajištění zohlednit, zda je dané zařízení primárně obýváno dospělými osobami a jestli je v něm silně patrna přítomnost policie. Pozornost by měla být věnována také celkovému vybavení zařízení, např. zda je v zařízení dětské hřiště nebo zajištěny jiné aktivity.

12. Správní orgán a krajský soud vzaly v potaz zájem nezletilého dítěte s ohledem na možnost zajistit celou rodinu dohromady a celkovou dobu zajištění. Samotné podmínky v příslušném zařízení pro zajištění cizinců však krajský soud neřešil, omezil se pouze na obecný popis vhodnosti zajištění pro rodiny s dětmi učiněný v rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatelé však během pobytu v zařízení citelně registrovali přítomnost uniformovaných policistů.

13. Krajský soud opomenul zhodnotit alternativní možnosti, které stěžovatelé v žalobě konkrétně uváděli, tj. umístění rodiny do Přijímacího střediska v Zastávce u Brna. Soud tuto úvahu odmítl pouze s odkazem na neaktuálnost. V předchozích letech však docházelo k umisťování rodin s dětmi v přijímacích střediscích, správní orgán se měl touto alternativou zabývat právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte, který by měl mít prioritu před úvahou, zda je taková alternativa aktuální s ohledem na současnou míru migrace.

14. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že jejich umístění do zařízení pro zajištění cizinců bylo zvoleno jako krajní řešení, k čemuž nebyl zákonný důvod. Dle stanoviska ESLP je potřeba vážit nejen objektivní stránku zajištění, ale také její subjektivní stránku, a to do jaké míry a zda je zajištěním osoby zasaženo do práva na osobní svobodu člověka, zejména v případě nezletilého dítěte, kdy zajištění jeho zákonných zástupců má na něj přímý dopad. Děti nízkého věku nemají možnost svobodně prostory zařízení opustit a mohou tak danou situaci vnímat fatálně a nezvratně.

15. Dle nařízení Dublin III musí být pro zajištění osoby splněny podmínky: existence vážného nebezpečí útěku; rozhodnutí o zajištění musí být přiměřené okolnostem; není jiná relevantní alternativa, jak účelu dosáhnout. Poslední podmínkou se krajský soud nad rámec odkazu na rozhodnutí správního orgánu nezabýval, nevypořádal konkrétní žalobní námitku týkající se srovnání podmínek v zajišťovacím zařízení a přijímacím středisku. Z tohoto důvodu je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný.

16. S ohledem na rozsudek NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 a na argumentaci krajského soudu, který uvádí odlišné stanovisko NSS, dávají do úvahy užití § 17 a § 18 s. ř. s. za účelem sjednocení judikatury.

17. Z výše uvedených důvodů navrhují rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

18. Ve vyjádření žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout. Trvá na tom, že se nejlepším zájmem dítěte zabývala dostatečně. V každém napadeném rozhodnutí je odůvodnění týkající se posouzení zvláštních opatření za účelem vycestování, jakož i zákonných alternativ k zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. Rozsudky ESLP na nyní projednávanou věc nedopadají, neboť šlo o případy dětí do věku maximálně 3 let [stěžovatelka c) je mnohem starší], zajištěných rodin s dětmi s určitou pobytovou historií ve Francii (ne tranzitujících cizinců bez vazeb na daný stát) a neochoty rodiny opustit Francii (v projednávané věci stěžovatelé vědomě směřovali do Německa).

19. V době vydání rozsudku NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 bylo několik rodin přesunuto ze Zařízení Bělá - Jezová do Přijímacího střediska v Zastávce u Brna, avšak důvodem bylo přetížení Zařízení Bělá - Jezová v době migrační krize. Přijímací středisko mělo v té době status zařízení pro zajištění cizinců, a to se všemi omezeními. V současné době jsou v ČR tři zařízení pro zajištění cizinců, přičemž Zařízení Bělá - Jezová je jako jediné vyčleněno a speciálně upraveno pro zajišťování rodin s dětmi.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

20. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněného důvodu, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

21. Soud k uplatněné námitce nepřezkoumatelnosti konstatuje, že napadený rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný. Vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Krajský soud nemusí nutně volit cestu vypořádání se s každou dílčí žalobní námitkou, ale naopak proti žalobě postaví právní názor, v jehož konkurenci žalobní body jako celek neobstojí. Případně svůj názor podpoří i odkazem na napadené rozhodnutí žalované. K námitce týkající se Přijímacího zařízení v Zastávce u Brna, resp. proč nepovažoval za podstatné srovnání podmínek v zajišťovacím zařízení a přijímacím středisku, se krajský soud konkrétně vyjádřil v odst. 24 napadeného rozsudku.

22. Je vhodné poznamenat, že napadenými rozhodnutími žalované bylo rozhodnuto o zajištění stěžovatelů a), b) a d); nezletilé stěžovatelky c) se formálně netýkalo. Všichni stěžovatelé však byli účastníky řízení před správními soudy a byli i správně označeni v záhlaví napadeného rozsudku. Jak již dříve v obdobné věci vyslovil Ústavní soud (nález ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3289/14), ačkoli napadenými rozhodnutími správního orgánu byli výslovně zajištěni pouze stěžovatelé a), b) a d); stejné účinky měla tato rozhodnutí i na nezletilou stěžovatelku c), neboť v jejich důsledku došlo k jejímu umístění do Zařízení Bělá - Jezová. Jestliže k zajištění nezletilé nebyla ze strany správního orgánu shledána žádná alternativa ve vztahu k pobytovému režimu, neměla nezletilá stěžovatelka právo volby a byla nucena sdílet stejný režim jako její rodiče a sestra. Došlo tím tedy de facto ke zbavení osobní svobody i stěžovatelky c). Ke stejnému závěru dospěl i ESLP v rozsudcích ve věci A. B. a ostatní proti Francii ze dne 12. 7. 2016, stížnost č. 11593/12, § 122; rozsudek ve věci R. K. a ostatní proti Francii ze dne 12. 7. 2016, stížnost č. 68264/14, § 84, a rozsudek ve věci R. M. a ostatní proti Francii ze dne 12. 7. 2017, stížnost č. 33201/14, § 85.

23. Na zajištění nezletilých jsou kladeny ještě přísnější požadavky než u zletilých osob s ohledem na vůdčí princip nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Nejlepší zájem dítěte vyžaduje, aby byla v největší možné míře zachována jednota rodiny a k zajištění bylo přistoupeno až jako k poslednímu možnému opatření poté, co byly prověřeny všechny jeho možné alternativy. Přítomnost dětí v zařízení pro zajištění cizinců bude v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jen tehdy, pokud vnitrostátní orgány prokáží, že k tomuto krajnímu řešení přistoupily až poté, co s ohledem na konkrétní individuální okolnosti případu ověřily, že jiné opatření, které méně zasahuje do osobní svobody, není možné přijmout (rozsudek ve věci A. B. a ostatní proti Francii, § 123; rozsudek ve věci R. K. a ostatní proti Francii, § 85, a rozsudek ve věci R. M. a ostatní proti Francii, § 86). Tento požadavek je obsažen i v čl. 11 přijímací směrnice, na který odkazuje čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin III. Podle přijímací směrnice musí dále zajištění nezletilých osob trvat co nejkratší dobu a musí být vyvinuto veškeré úsilí o jejich propuštění a umístění do ubytovacího zařízení vhodného pro nezletilé osoby (viz nález ÚS sp. zn. III. ÚS 3289/14).

24. Správní orgán i krajský soud detailně zhodnotily, proč je Zařízení Bělá - Jezová vhodné pro umístění stěžovatelů včetně nezletilé stěžovatelky c). Žalovaná na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí č. j. KRPU-55852-16/ČJ-2019-040022 podrobně rozepsala podmínky, které v zařízení panují, a následně shrnula, že v současné době jde o jediné zařízení speciálně určené pro ubytování rodin s dětmi. Popsala vybavení bloku vyčleněného pro pobyt rodin s dětmi, minimalizaci jeho viditelných bezpečnostních opatření narušujících rodinný život a přizpůsobení programu a aktivit potřebám rodin. Na str. 6 a 7 rozsudku krajský soud detailně vypořádal všechny žalobní námitky týkající se vhodnosti zařízení pro zajištění stěžovatelů.

25. Umístění stěžovatelů do přijímacího střediska pro žadatele o mezinárodní ochranu nebylo v tomto případě relevantní alternativou k umístění do zařízení pro zajištění cizinců, ostatně stěžovatelé nebyli na území ČR žadateli o mezinárodní ochranu. Protože nešlo o alternativu, nemusela se touto otázkou ani žalovaná ve svém rozhodnutí zabývat (NSS připomíná, že ve správním řízení tímto nikdo neargumentoval a celá otázka vyvstala až v řízení před správními soudy). Nadto umístění malých dětí do zařízení pro zajištění cizinců před několika lety, v době vrcholící migrační krize, zjevně naráželo na tehdejší limity těchto zařízení. Žalovaná i krajský soud podrobně vysvětlily, proč Zařízení Bělá - Jezová bylo pro stěžovatelku c) vhodné z hlediska ochrany nejlepšího zájmu dítěte (srov. rozsudek NSS č. j. 10 Azs 316/2018-60).

26. Zařízení Bělá - Jezová je zařízením, jež primárně slouží k zajištění cizinců pro účely správního vyhoštění. S přítomností dětí, resp. rodin s dětmi, v tomto zařízení se nicméně počítá v zákoně o pobytu cizinců, což se odráží v povinnostech brát ohled na různé věkové kategorie při nabídce kulturního, sportovního a dalšího vyžití či při odděleném umísťování nezletilých. Z informací o konkrétních podmínkách v tomto zařízení (popsány např. v nálezu ÚS sp. zn. III. ÚS 3289/14) lze vypozorovat snahu o reflexi potřeb dětí (vnitřní dětské centrum, venkovní hřiště, výlet dětí mimo zařízení). Dle názoru NSS i ÚS nelze usuzovat na to, že jsou bez dalšího natolik nevyhovující, že bude pobyt dětí v tomto zařízení vždy představovat špatné zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je však zřejmé, že celková atmosféra v zajišťovacím zařízení bude zejména s ohledem na nutná bezpečnostní opatření, bez ohledu na snahu přizpůsobit prostředí dětem, nutně velmi odlišná od zařízení, které primárně není určeno ke zbavení osobní svobody.

27. Stěžovatelé tvrdí, že během pobytu v Zařízení Bělá – Jezová citelně registrovali přítomnost uniformovaných policistů. Podstatné je, že s jejich přítomností nespojují žádné konkrétní negativní následky, všechny jimi uváděné námitky jsou pouze v obecné a eventuální rovině. V této souvislosti NSS nevidí důvod zpochybnit závěry krajského soudu, který s odkazem na žalovanou popsal podmínky panující v Zařízení Bělá – Jezová tak, že je tam pro nezletilou připraveno nejlepší možné zázemí.

28. NSS závěrem shrnuje, že žalovaná bez jakékoli pochybnosti zohlednila při umístění žalobců do Zařízení Bělá – Jezová skutečnost, že stěžovatelka c) je nezletilá, brala v potaz její nejlepší zájem spočívající v tom, aby zůstala se svou rodinou – stěžovateli a), b) a d) a neopomněla se vyjádřit ani k otázce způsobilosti tohoto zařízení pro pobyt dětí. Stěžovatelé nebyli od sebe podle svého přání odděleni, žalovaná jim umožnila pobývat společně v zařízení určeném pro rodiny s dětmi, tj. v zařízení vyšší kvality oproti běžným zařízením pro zajištění cizinců. Vyhověla tak i doktrinálním požadavkům na nejlepší zájem dítěte plynoucím z Úmluvy o právech dítěte. Poctivě zvážila i varianty k zajištění, tedy přistoupila k zajištění jako k poslední možnosti poté, co se jakákoliv jiná možnost ukázala jako pro tento případ nepoužitelná.

29. Návrh stěžovatelů na předložení věci rozšířenému senátu z důvodu sjednocení judikatury kvůli naznačovaným rozporům mezi rozsudky NSS č. j. 1 Azs 39/2015 - 56 a č. j. 10 Azs 316/2018 - 60 nevyhodnotil NSS jako důvodný, neboť s ohledem na výše uvedené rozpor mezi rozsudky neshledal.

IV. Závěr a náklady řízení

30. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.

31. Stěžovatelé, kteří neměli v řízení úspěch, nemají ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované, byť měla ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí je soud nepřiznává.

32. V řízení před NSS byla stěžovatelům usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 9 Azs 156/2019 - 50, ustanovena zástupkyní Mgr. Kateřina Vávrová, advokátka se sídlem Riegrova 2668/6, České Budějovice. Dle § 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. zástupkyni stěžovatelů, která jim byla soudem ustanovena k ochraně jejich práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

33. Ustanovená zástupkyně učinila v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)] spočívající v sepsání kasační stížnosti. Soudní praxe při výkladu ustanovení náhrady nákladů za převzetí a přípravu zastoupení, je-li klientům zástupkyně ustanovena [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu] vychází z toho, že k přiznání odměny za úkon právní služby spočívající v převzetí věci dojde pouze tehdy, jestliže se uskuteční první porada mezi zástupkyní a zastoupenými. Zástupkyně však potvrzení o první poradě nedoložila, proto jí náhrada nákladů řízení za tento úkon nebyla přiznána. Za jeden úkon právní služby zástupkyni stěžovatelů náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu]. Jelikož advokátka zastupuje čtyři stěžovatele, náleží ji podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, tedy v částce 4 x 2 480 Kč. Náhrada nákladů řízení se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupkyně nepředložila osvědčení o registraci plátkyně DPH, proto jí nemohlo být DPH přiznáno. Zástupkyni stěžovatelů se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 10 220 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení