9 Azs 161/2016

Rubrum

9 Azs 161/2016 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., v právní věci žalobce: T. V. N., zast. Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2015, č. j. OAM-266/LE-BE03-HA08-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016, č. j. 49 Az 31/2015 – 28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. et Bc. Filipu Schmidtovi, LLM., advokátu se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému tamtéž. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

2. V průběhu správního řízení vyšlo najevo, že důvodem stěžovatelovy žádosti je snaha o legalizaci pobytu na území České republiky, do země původu se nechce vrátit z ekonomických důvodů. Žalovaný správní orgán i krajský soud dospěly k jednoznačnému závěru, že tyto důvody nejsou azylově relevantní.

3. Krajský soud dále k námitce stěžovatele uvedl, že jej v souladu se zákonem vyzval k doplnění žaloby, která byla podána blanketně. Lhůta k doplnění se stavěla po dobu rozhodování o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce, následně zástupce vady ve lhůtě odstranil. Soud jej nemohl znovu vyzývat k odstranění vad žaloby poté, co byl předložen správní spis. V tuto chvíli již vady byly odstraněny a lhůta k podání žaloby uplynula. 9 Azs 161/2016 Zástupce mohl do správního spisu nahlížet u žalovaného nebo si mohl relevantní informace opatřit přímo od stěžovatele.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Stěžovatel se domnívá, že jej krajský soud měl po předložení správního spisu k doplnění žaloby znovu vyzvat. Poté, co mu byl ustanoven zástupce, měl pouze 8 dnů na to, aby se s věcí seznámil a žalobu doplnil, což je fakticky těžko realizovatelné. Navíc jako zástupce ustanovený pro řízení o žalobě nemá zmocnění k nahlížení do spisu vedeného podle zákona o azylu a žalovaný umožňuje zástupcům žadatelů nahlížet do spisu pouze na základě písemnosti, k jejímuž vyřízení si stanoví lhůtu 30 dnů.

5. Namítá, že mu měla být udělena doplňková ochrana, protože v případě návratu do vlasti by čelil extrémní chudobě, přesunu na okraj společnosti, společenskému propadu a ponížení (k tomu odkázal na zprávu Světové banky dostupnou na internetu). Tyto skutečnosti považuje za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Vycestování by ekonomicky zasáhlo jeho rodinu v České republice.

6. Uvedené skutečnosti měly být hodnoceny i v rámci humanitárního azylu, jehož posouzení nelze zužovat na otázky zdravotního stavu. V této souvislosti upozornil na aktuální zhoršení zdravotního stavu a odkázal na lékařské zprávy, které však nedoložil.

7. Svoji kasační stížnost považuje za přijatelnou proto, že došlo k zásadnímu pochybení, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení, neboť krajský soud jednak nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu, jednak hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

8. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovatel v průběhu správního řízení neuváděl žádné mimořádné skutečnosti. Nelehký život ve Vietnamu se netýká pouze jeho, ale milionů jeho spoluobčanů a udělení mezinárodní ochrany z těchto důvodů by znamenalo degradaci celého azylového systému.

10. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

11. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

12. Ve věcech mezinárodní ochrany se v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, 9 Azs 161/2016 - 30 pokračování č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil.

13. V projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal.

14. Předně se zabýval námitkou stěžovatele, že jej krajský soud měl opakovaně vyzvat k doplnění žaloby poté, co mu byl předložen správní spis. Nepřisvědčil jí, neboť krajský soud postupoval v projednávané věci zcela standardně a v souladu se zákonem.

15. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla blanketní, krajský soud stěžovatele, respektive jeho zástupce, vyzval k odstranění této vady ve lhůtě osmi dnů, a to usnesením ze dne 18. 3. 2015, č. j. 49 Az 31/2015 – 12, které nabylo právní moci 25. 3. 2015. Tím splnil svoji povinnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. a nadále bylo na zástupci stěžovatele, aby podnikl potřebné kroky a žalobu doplnil. Žádné zákonné ustanovení neupravuje postup, dle kterého by měl krajský soud vyzývat k odstranění vad žaloby znovu poté, co mu byl předložen správní spis. Taková výzva byla navíc v projednávané věci pojmově vyloučena, neboť v době, kdy krajský soud správní spis obdržel, již nebylo jaké vady odstraňovat – zástupce stěžovatele žalobu doplnil podáním ze dne 31. 3. 2015.

16. Stěžovatel, respektive jeho zástupce, se domnívá, že seznámit se s věcí a kvalifikovaně doplnit žalobu v osmi dnech je prakticky těžko realizovatelné. To však nemůže mít na délku lhůty k doplnění žaloby vliv. Krajský soud ji odvíjel od lhůty k podání žaloby, která je dána zákonem (podle § 71 odst. 2, věty třetí, s. ř. s. lze žalobu rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě k podání žaloby; podle § 32 odst. 1 zákona o azylu je lhůta k podání žaloby proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany 15 dnů od doručení rozhodnutí). Dále je v těchto situacích podstatná aktivita žalobce, respektive to, v jaké fázi lhůty žalobu podá a zda podá žalobu bezvadnou či nikoli. Lze tedy jen zopakovat, že bylo na zástupci stěžovatele, aby podnikl takové kroky, které by mu umožnily s věcí se řádně seznámit a učiněná zjištění promítnout do doplnění žaloby. Jako právní profesionál si musel být vědom toho, že tyto kroky je třeba učinit ve stanovené lhůtě, o čemž byl ostatně krajským soudem poučen (viz shora citované usnesení ze dne 18. 3. 2015). Pokud argumentoval tím, že žalovaný fakticky znemožňuje zástupcům žadatelů o azyl seznámit se s obsahem správního spisu, jeho tvrzení bylo zcela obecné a zůstalo v rovině spekulací.

17. Nad rámec výše uvedeného je třeba zmínit, že stěžovatel vůbec neuvedl, v čem konkrétně mělo mít vytýkané pochybení, respektive popsaná situace, dopad do jeho hmotněprávního postavení. Není tedy zřejmé, proč by jeho kasační stížnost měla být přijatelná. Jeho argumentace v kasační stížnosti je vystavěna na tom, že žalovaný dostatečně nereflektoval ekonomickou situaci stěžovatele v zemi původu, a to přesto, že již krajský soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, že žalovaný se problematikou dostatečně zabýval a stěžovatelovy námitky jsou nedůvodné.

18. Závěr, že legalizace pobytu ani ekonomické potíže nejsou relevantními azylovými důvody, je konstantně judikován i Nejvyšším správním soudem. Odkázat lze zejména na rozsudky ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004 – 55, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 – 69. Skutečnosti, které stěžovatel 9 Azs 161/2016 dokládal zprávou Světové banky, tedy byly nerozhodné, a dokazovat uvedenou zprávou by bylo zcela nadbytečné.

19. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že se nezabýval stěžovatelovým tvrzením o zhoršeném zdravotním stavu, neboť bylo zcela obecné (uvedl skutečně pouze tolik, že v jeho případě „nastalo i zhoršení zdravotního stavu“) a nijak nedoložené (v kasační stížnosti pouze k důkazu obecně zmínil „kopie lékařských zpráv“ a soudu je nezaslal).

IV. Závěr a náklady řízení

20. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

22. Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 18. 3. 2015, č. j. 49 Az 31/2015 – 12, ustanoven zástupcem advokát Mgr. et Bc. Filip Schmidt, LLM. Podle § 35 odst. 8, věty poslední, s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle první věty téhož ustanovení, ve spojení s § 120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

23. Ustanovený zástupce učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání ve věci samé – podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za jeden úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 3 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že Mgr. et Bc. Filip Schmidt, LLM., je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), zvyšuje se částka přiznané odměny podle ustanovení § 35 odst. 8, věty druhé, s. ř. s. o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 714 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce tak činí 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. října 2016 JUDr. Radan Malík předseda senátu