9 Azs 161/2025

Rubrum

9 Azs 161/2025 - 33 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R. S., zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2024, č. j. MV-78418-8/SO-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2025, č. j. 62 A 6/2024-36, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká nevydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), z důvodu, že cizinec nesplňuje podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Pracovní pozice, na kterou měla být zaměstnanecká karta vydána, byla totiž vyřazena z centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále též „evidence“). Řešena je právní otázka, zda může důvod nevydání zaměstnanecké karty odpadnout, je-li v průběhu správního řízení v evidenci nově evidována stejná pracovní pozice u téhož zaměstnavatele, avšak pod jiným číselným označením volného pracovního místa obsaditelného držitelem zaměstnanecké karty ve smyslu § 42h odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. 9 Azs 161/2025

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je státním příslušníkem Indické republiky. Dne 24. 1. 2024 podal na Velvyslanectví České republiky v Dillí žádost o vydání zaměstnanecké karty. V úředním tiskopisu uvedl, že zaměstnanecká karta měla být vydána na pracovní pozici vedenou v evidenci pod číselným označením 22 570 380 787 – řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel (8332) u obchodní společnosti MEZADO, s.r.o. (dále jen „zaměstnavatel“). Ministerstvo vnitra zjistilo, že tato pracovní pozice byla z evidence vyřazena z důvodu pokuty uložené zaměstnavateli. Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2024, č. j. OAM-9720-20/ZM-2024, zaměstnaneckou kartu podle výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců nevydalo.

3. Toto rozhodnutí žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdila a odvolání stěžovatele zamítla. K námitce, že od 16. 5. 2024 byla v evidenci evidována u téhož zaměstnavatele stejná pracovní pozice pod číselným označením 29 326 440 778, žalovaná uvedla, že chtěl-li stěžovatel posoudit svou žádost ve vztahu k jiné pracovní pozici, měl požádat o změnu obsahu své žádosti ve smyslu § 41 odst. 8 správního řádu.

4. Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované. Ve svém posouzení vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 29. 8. 2025, č. j. 5 Azs 186/2024-32, z něhož vyplývá, že zaměstnanecká karta je vázána na určitou konkrétní pracovní pozici uvedenou v evidenci, která je identifikována referenčním číslem. Nenachází-li se tato pracovní pozice v evidenci, je dán zákonný důvod pro nevydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Není podstatné, zda byla stejná pracovní pozice evidována i pod jiným referenčním číslem. Zaměstnanecká karta se vždy týká výlučně referenčním číslem určeného pracovního místa, které je podle § 42h odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců zákonnou náležitostí žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Měla-li být žádost posuzována ve vztahu k jiné pracovní pozici, stěžovatel měl požádat o změnu obsahu své žádosti.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované

5. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Napadený rozsudek navrhl zrušit spolu s rozhodnutím žalované a věc jí vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud měl nesprávně posoudit právní otázku, zda je změna (nikoli zánik) referenčního čísla volného pracovního místa právně relevantním důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Podle stěžovatele jde pouze o technický a evidenční údaj. Pracovní pozice je definována zaměstnavatelem, druhem vykonávané práce a místem jejího výkonu, číslo volného pracovního místa ovšem není jejím definičním nebo obsahovým znakem. Nejde ani o údaj ve smyslu § 37 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který definuje volné pracovní místo. Bude-li v průběhu správního řízení evidováno ke stejné pozici a místu výkonu práce číslo nové, podle stěžovatele tím odpadne důvod nevydání zaměstnanecké karty. Krajský soud se odlišným přístupem dopustil přepjatého formalismu.

6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že stěžovatel uplatnil stejnou argumentaci jako ve správním řízení. Kasační stížnost navrhla odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout. 9 Azs 161/2025 - 34 pokračování III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

8. Pro posouzení zákonných předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí o žádosti o vydání oprávnění k pobytu. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

9. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

10. Kasační stížnost je nepřijatelná.

11. Na posuzovanou věc plně dopadají právní závěry vyslovené v již zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 186/2024-32. Tento rozsudek řešil situaci, kdy správní orgán zamítl žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. b) zákona o pobytu cizinců z důvodu, že nebyla splněna podmínka uvedená v § 42g odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Potenciálnímu zaměstnavateli byla totiž v období posledních 4 měsíců pravomocně uložena pokuta za umožnění nelegální práce, v důsledku čehož bylo volné pracovní místo, na které měla být zaměstnanecká karta vydána, podle § 37a odst. 7 písm. a) zákona o zaměstnanosti vyřazeno z evidence. Samotná skutečnost, že po uplynutí uvedené doby je volné pracovní místo na tutéž pozici na základě oznámení zaměstnavatele krajské pobočce Úřadu práce České republiky a po případném novém provedení testu trhem práce (§ 37a odst. 4 zákona o zaměstnanosti) zařazeno do evidence, nemůže na důvodu nevydání zaměstnanecké karty nic změnit. Jde již o nové pracovní místo, na které se původní žádost o vydání zaměstnanecké karty – bez případného povolení změny jejího obsahu podle § 41 odst. 8 správního řádu – nevztahuje.

12. Kromě toho se Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku zabýval povahou referenčního čísla, tedy číselného označení volného pracovního místa obsaditelného držiteli zaměstnanecké karty ve smyslu § 42h odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Dospěl k závěru, že referenční číslo není toliko technickým a evidenčním údajem, ale má svůj nezpochybnitelný význam, neboť je jím identifikováno právě konkrétní volné pracovní 9 Azs 161/2025 místo, které je v daném okamžiku evidováno v evidenci. Jde o definiční znak pracovního místa (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 186/2024-32, odst. [21] až [24]).

13. Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud rovněž v rozsudku ze dne 16. 10. 2025, č. j. 4 Azs 170/2025-24, který se týkal téhož zaměstnavatele a pracovního místa téhož referenčního čísla jako v nyní posuzované věci.

14. Lze uzavřít, že ve věci stěžovatele nevyvstává žádná právní otázka, v níž by bylo možné spatřovat některý z předpokladů přijatelnosti kasační stížnosti. Krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. podle úspěchu ve věci. Je tomu tak z toho důvodu, že při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, byť měla ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. května 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu