9 Azs 170/2022

Rubrum

9 Azs 170/2022 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. B., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2021, č. j. OAM-808/ZA-ZA11-VL11-2020, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 33 Az 7/2021-46, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 33 Az 7/2021-46, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jelikož žalobce pochází z bezpečné země původu (X).

2. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný nemohl jako zjevně nedůvodnou zamítnout tu část žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ve které namítal, že má na území ČR veškeré rodinné vazby. Soukromé a rodinné důvody nelze z povahy věci podřadit pod některé z kritérií rozhodných pro označení konkrétního státu jako bezpečné země původu. Okolnosti související se soukromým a rodinným životem žadatele o mezinárodní ochranu lze spojovat pouze s možným udělením doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023, pokud by vycestování žalobce bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Žalovaný proto musí danou část žádosti o udělení mezinárodní ochrany meritorně přezkoumat a pomocí testu proporcionality posoudit, zda by nucené vycestování žalobce nepředstavovalo zásah do jeho soukromého nebo rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních 9 Azs 170/2022 svobod. Krajský soud též uvedl, že se připojuje k názoru Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) uvedenému v usnesení ze dne 27. 5. 2022, č. j. 5 Azs 200/2021-51, dle kterého žalovaný musí tyto skutečnosti posuzovat meritorně i v případě žadatele přicházejícího z bezpečné země původu.

3. Krajský soud naopak neshledal důvodnou námitku ohledně žalobcova zdravotního stavu a nedostupnosti kvalitní zdravotní péče v zemi původu.

II. Obsah kasační stížnosti

4. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

5. Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovatel měl žalobcem uváděné důvody rodinného charakteru posuzovat meritorně. Judikatura správních soudů ohledně této otázky není jednotná. Usnesení NSS č. j. 5 Azs 200/2021-51, na které odkázal krajský soud, není právně závazné, jelikož daná otázka byla tímto usnesením předložena rozšířenému senátu, který o ní v době vydání rozsudku krajského soudu ještě nerozhodl. Krajský soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost nad rámec zákona a jej interpretující judikatury. Žalobcova rodinná situace nepředstavuje důvod pro přijetí jeho žádosti o mezinárodní ochranu k věcnému projednání. Nedochází tak k porušení mezinárodních závazků ČR, jelikož žalobcův pobyt lze řešit v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

6. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

8. Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. 9 Azs 170/2022 - 27 pokračování

9. NSS poté, co vyčkal na vydání usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 5 Azs 200/2021-62, a přerušil za tím účelem řízení, dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná, jelikož právní názor krajského soudu neobstojí pohledem tohoto následného rozhodnutí rozšířeného senátu. Proto nyní rozhodujícímu senátu NSS nezbylo než rozhodnutí krajského soudu zrušit.

10. Kasační stížnost je důvodná.

11. Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem a pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. NSS shledal, že rozsudek krajského soudu je srozumitelný, řádně a logicky odůvodněný a krajský soud se zabýval všemi otázkami podstatnými pro danou věc. Napadený rozsudek proto není nepřezkoumatelný.

12. Stěžovatel dále uplatnil námitku nesprávného právního posouzení, tedy důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že by měl meritorně posuzovat důvody týkající se žalobcova rodinného života, a že by proto nemohl jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Krajský soud i stěžovatel poukázali na to, že rozšířenému senátu byla v řízení vedeném pod sp. zn. 5 Azs 200/2021 předložena otázka, zda stěžovatel může zamítnout jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu žádost o mezinárodní ochranu žadatele pocházejícího z bezpečné země původu, aniž by se věcně zabýval skutečnostmi spadajícími pod pojem vážné újmy dle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023.

13. Na danou otázku rozšířený senát odpověděl v usnesení č. j. 5 Azs 200/2021-62. V něm navázal na své předchozí usnesení ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, ve kterém uvedl, že doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu „míří na tzv. extrateritoriální situace, tj. na ochranu před újmou hrozící ve státě původu a následným pobytem v takovém státě, nikoli před újmou hrozící v hostitelském státě“. Navazujícím usnesením rozšířeného senátu č. j. 5 Azs 200/2021-62 bylo předurčeno řešení otázky v nyní posuzovaném případě. Podle názoru rozšířeného senátu platí, že podle § 16 odst. 2 a 3 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023, „žalovaný zamítne žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou, jestliže žadatel přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, a neprokáže, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. To platí i ve vztahu ke skutečnostem svědčícím o hrozbě vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023.“ Krajský soud, který se v napadeném rozsudku výslovně ztotožnil s opačným názorem, jenž byl vyjádřen například v předkládacím usnesení č. j. 5 Azs 200/2021-51, tedy danou otázku posoudil nesprávně.

14. Na usnesení rozšířeného senátu následně navázal pátý senát usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 5 Azs 200/2021-69, ve kterém uvedl, že „pokud se žadateli o mezinárodní ochranu nepodaří vyvrátit domněnku bezpečné země původu, podobně jako se to stalo v případě 9 Azs 170/2022 stěžovatele, pak je nadbytečné, aby žalovaný meritorně posuzoval jednotlivé jím uváděné skutečnosti, včetně tvrzeného rozporu vycestování s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právem na respektování rodinného a soukromého života), potažmo s Úmluvou o právech dítěte či jinými individuálními právy plynoucími z mezinárodních závazků České republiky.“

15. Tento závěr se uplatní i v projednávané věci. Krajský soud dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo vyvrátit domněnku o tom, že X je v jeho případě bezpečnou zemí původu. V takové situaci bylo dle výše uvedené judikatury nadbytečné, aby stěžovatel meritorně posuzoval žalobcem uváděné skutečnosti ohledně jeho rodinného života v ČR, jak po něm požadoval krajský soud. Stěžovatel proto nepochybil, když se meritorně nezabýval žalobcovými soukromými a rodinnými vazbami na území ČR ve smyslu § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023, a žalobcovu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyššímu správnímu soudu proto z výše uvedených důvodů nezbylo než v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušit rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Dle § 110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v § 110 odst. 3 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. dubna 2024 JUDr. Pavel Molek předseda senátu