9 Azs 18/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: P. M., zastoupená Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2025, č. j. OAM-1605/ZA-ZA11-BA06-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, č. j. 19 Az 23/2025-43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ve věci jde o posouzení důvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, kterou podala státní příslušnice Ruské federace v obavě z pronásledování pro některé její projevy vyjadřující názor na tamní režim.

2. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 29. 11. 2024 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný o této žádosti rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem stěžovatelce neudělil.

3. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala existenci odůvodněné obavy z pronásledování ani reálného rizika vážné újmy v případě návratu do Ruské federace. V minulosti tam žádnou veřejnou politickou aktivitu nevyvíjela a její protiválečné postoje se projevily až po odjezdu ze země původu, zejména účastí na několika demonstracích v České republice a v Itálii a sdílením protiválečných příspěvků na sociálních sítích. Taková činnost je však omezená a nenápadná. Stěžovatelka nebyla organizátorkou ani řečnicí na demonstracích a není ani aktivistkou či novinářkou. Její aktivita na sociálních sítích je těžko dohledatelná a do jisté míry anonymní. Obsah, který měla zveřejňovat na Instagramu, nedoložila. Činnost stěžovatelky proto nepředstavuje politický aktivismus schopný přitáhnout zvýšenou pozornost ruských orgánů. Neexistuje přiměřená pravděpodobnost budoucího pronásledování.

4. Jde-li o zdravotní stav stěžovatelky, městský soud poukázal na jí poskytnuté údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Tehdy uvedla, že se fyzicky cítí zdravá, má ale psychické potíže, nemůže spát a jíst, občas má panické záchvaty, setkala se i se sluchovými či zrakovými halucinacemi. Z těchto důvodů byla hospitalizována, v nemocnici jí poskytli i medikaci a doporučili konzultace s odborníkem v oblasti psychiatrie. Stěžovatelka však hospitalizaci sama ukončila podepsáním negativního reverzu a ani následně nenavštívila psychiatričku, která jí byla doporučena. Ačkoliv žalovanému udělila souhlas s obstaráním své zdravotnické dokumentace, sama žádné lékařské zprávy nepředložila a nenavrhla je ani městskému soudu jako důkaz. Ke svému zdravotnímu stavu neuvedla žádná další tvrzení. Za této situace nebylo prokázáno, že by stěžovatelka trpěla vážným psychickým onemocněním, pro které by měla být považována za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.

5. Na rozdíl od žalovaného městský soud nepovažoval žádost o udělení mezinárodní ochrany za účelovou jen proto, že ji stěžovatelka nepodala po příjezdu do České republiky. Azylové důvody mohou vzniknout i v průběhu pobytu mimo zemi původu. Ostatně situace v Rusku se po zahájení invaze na Ukrajinu výrazně změnila. Tato dílčí nepřesnost v úvahách žalovaného však neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

6. Stěžovatelka podala kasační stížnost proti rozsudku městského soudu z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit spolu s rozhodnutím žalovaného a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

7. Městskému soudu stěžovatelka vytýká, že na posuzovanou věc nesprávně vztáhl závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) ze dne 21. 9. 2023, C-151/22, S. A. proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie. Pojem „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), nevyžaduje určitý stupeň přesvědčení, přesto městský soud míru přesvědčení posuzoval. Tím zatížil napadený rozsudek vnitřní rozporností. Podle čl. 10 odst. 2 kvalifikační směrnice je při posuzování toho, zda má žadatel odůvodněnou obavu z pronásledování, rozhodující, zda mu znaky spojené s důvodem pronásledování připisuje původce pronásledování. Ruské orgány prokazatelně monitorují online aktivitu občanů a stíhají i osoby bez aktivistické minulosti, pročež je připisování protirežimních postojů stěžovatelce přinejmenším přiměřeně pravděpodobné.

8. Neobstojí závěr městského soudu, že přesvědčení stěžovatelky není pevné a že pokud nevyjadřuje názory ve svobodné zemi, nebude tak činit ani po návratu do Ruska. Důvodem její současné nečinnosti na sociálních sítích je její špatný psychický stav a obavy z důsledků, které by taková aktivita mohla mít v případě návratu. Nečinnost je tedy projevem zranitelnosti a strachu, nikoliv absence přesvědčení. Jak ostatně v minulosti vyslovil Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“), absence minulého pronásledování neznamená, že žadateli nehrozí pronásledování v budoucnu, zejména pokud se situace v zemi původu od jejího odjezdu zhoršila (rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2025, č. j. 5 Azs 332/2024-48). Stěžovatelka rovněž poukazuje na standard přiměřené pravděpodobnosti pronásledování. Protiválečná rétorika na sociálních sítích je stíhána daleko častěji než účast na fyzických protestech a potrestána může být i digitální aktivita několik let stará. Ruské orgány činnost osob na sociálních sítích systematicky kontrolují a jsou schopné ztotožnit i uživatele vystupující pod pseudonymem. Nelze tedy hovořit o pouhé hypotetické hrozbě.

9. Nesprávným je i závěr, že informace o stíhání osob bez aktivistické minulosti (vyplývající z článku organizace Human Rights Watch ze dne 11. 1. 2024), nemá na celkové posouzení žádosti žádný vliv. Městský soud jej učinil bez informace o tom, jaký společný znak tyto stíhané osoby měly, pročež nelze vyloučit, že do této skupiny spadá i stěžovatelka. V tomto směru měl postupovat v souladu se zásadou in dubio pro refugio, obzvláště je-li země původu známá zásadním porušováním lidských práv.

10. Dalších pochybení se městský soud dopustil tím, jakým způsobem posoudil zdravotní stav stěžovatelky a zhodnotil její postavení jako zranitelné osoby. Právě závažnost psychického stavu byla příčinou neschopnosti stěžovatelky shromáždit důkazy a setrvat v léčbě. Žalovaný od ní obdržel souhlas s nahlédnutím do zdravotnické dokumentace, přesto si ji v rozporu se zásadou sdíleného důkazního břemene neopatřil. Městský soud neměl jednotlivé rizikové faktory hodnotit izolovaně, nýbrž v celkovém kontextu. Kvalifikace žádosti stěžovatelky jako zneužití institutu mezinárodní ochrany je nepřípadná a nepřiléhavá. Předpojaté východisko o účelovosti žádosti mohlo ovlivnit celkový přístup žalovaného k hodnocení důkazů.

11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout. Stěžovatelka se ve svobodném prostředí projevovala pouze jako běžná účastnice demonstrací a sdílela názory jiných osob na profilu vedeném pod přezdívkou, kterou si nepamatuje. Neexistuje reálný předpoklad, že by s ohledem na svou dosavadní apolitičnost mohla být v Ruské federaci vystavena nějakým potížím. I když je tamní politický režim značně uzavřený a omezuje práva na svobodu projevu, shromažďování a pohybu, neznamená to, že by stěžovatelka měla být v případě návratu vystavena nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, ani že by ruští občané, kteří dlouhodobě pobývali v zahraničí, byli ve významném procentu perzekuováni. K námitkám týkajícím se zdravotních problémů stěžovatelky žalovaný odkázal na napadený rozsudek. Stěžovatelka požádala o udělení mezinárodní ochrany ve snaze o legalizaci pobytu na území České republiky.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

12. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem.

13. Stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. O takové žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

14. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy kasační soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

15. Kasační stížnost je nepřijatelná.

16. Při posuzování, zda žadateli o udělení mezinárodní ochrany hrozí po návratu do Ruské federace pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, se uplatní důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti nežádoucího důsledku návratu do země původu, tedy zda „k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným“ (rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82; srov. též rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 23. 8. 2018, č. j. 1 Azs 137/2018-50, č. 3801/2018 Sb. NSS, odst. [25]). Samotná problematická situace v oblasti lidských práv v zemi původu nezakládá nárok na mezinárodní ochranu každému jejímu občanovi (např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 Azs 3/2020-70, odst. [44]). Stejně tak jej bez dalšího nezakládá ojedinělé uplatnění politických práv v autoritářském státě (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2014, č. j. 7 Azs 35/2014-29, či usnesení NSS ze dne 22. 2. 2024, č. j. 2 Azs 350/2023-27, odst. [13]).

17. Městský soud v souladu s těmito východisky nezpochybňoval, že jsou v Ruské federaci represe a že se tamní lidskoprávní situace od roku 2022 zhoršuje. Ve svém posouzení se však zaměřil na konkrétní aktivity stěžovatelky, které by mohly v jejím případě zakládat přiměřenou pravděpodobnost pronásledování, tedy jejich povahu, intenzitu i způsob, jakým je stěžovatelka vykonávala. Zohlednil také, že stěžovatelka nevystupovala jako veřejně známá aktivistka, řečnice či organizátorka demonstrací a že nedoložila obsah tvrzených příspěvků na Instagramu (tím se její věc významně liší od věci řešené v rozsudku NSS č. j. 5 Azs 332/2024-48, v němž se jiná stěžovatelka jako dobrovolnice podílela na organizaci Prague Pride a fotografie z něj umísťovala na Instagram, kde vystupovala pod křestním jménem). Stěžovatelka v kasační stížnosti opakuje svůj názor na význam těchto aktivit, aniž by poukázala na konkrétní okolnost, kterou městský soud při hodnocení jejího individuálního profilu opomenul nebo vyhodnotil v rozporu s obsahem spisu. Stěžovatelkou zmiňované projevy na Instagramu, stejně jako pouhá účast na demonstracích v České republice a v Itálii, neopodstatňují strach z pronásledování (srov. usnesení NSS ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Azs 80/2024-26, odst. [16]).

18. Přisvědčit nelze ani námitce, že městský soud nesprávně použil závěry rozsudku Soudního dvora S. A. proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie. Soudní dvůr vymezil, že pro naplnění pojmu „politické názory“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) kvalifikační směrnice stačí, aby žadatel o mezinárodní ochranu tvrdil, že zastává či vyjadřuje tyto názory, aniž by byla podstatná míra tohoto přesvědčení. Tím však není předjímáno posouzení odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování z důvodu těchto politických názorů. Míra přesvědčení je zkoumána jako významná skutečnost pro účely individuálního posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany (body 45 až 47 odkazovaného rozsudku). Městský soud postupoval v souladu se závěry uvedeného rozsudku, správně hodnotil míru politických projevů stěžovatelky z hlediska posouzení odůvodněnosti obav z pronásledování a jeho posouzení není vnitřně rozporné.

19. Dále se městský soud zabýval také tím, zda stěžovatelka netrpí vážným psychickým onemocněním, které by z ní činilo zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (blíže k tomuto pojmu rozsudky NSS ze dne 18. 9. 2023, č. j. 5 Azs 156/2023-32, nebo již zmíněný rozsudek č. j. 5 Azs 332/2024-48). S ohledem na dosavadní přístup stěžovatelky k léčbě, obecnost jejích tvrzení a její procesní pasivitu při obstarání lékařských zpráv přisvědčil žalovanému, že stěžovatelku za zranitelnou osobu považovat nelze. S tím souhlasí i Nejvyšší správní soud. Stěžovatelka přes deklarovaný úmysl nepředložila do spisu lékařské zprávy, ačkoliv si je mohla opatřit. Žalovanému nelze vytýkat, že zdravotnickou dokumentaci neopatřil z vlastní iniciativy, ani že bez dalších konkrétních tvrzení nepřisoudil této okolnosti rozhodný význam (k standardu a rozložení důkazního břemene ve věcech mezinárodní ochrany srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 66/2008-70).

20. Žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně a své závěry opřel o relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a dohledatelné informace o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, nebo ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, odst. [16]). Městský soud vysvětlil, že článek organizace Human Rights Watch je svým obsahem téměř totožný a o situaci v Rusku vypovídá stejně jako Informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2007, č. j. 2 Azs 128/2006-65).

21. Přestože žalovaný poukázal na účelovost žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nic to nemění na tom, že provedl plné a věcné hodnocení všech v ní tvrzených důvodů. Pakliže městský soud označil tento poukaz žalovaného za nepřípadný či nepřiléhavý, neznamená to, že by tato úvaha ovlivnila skutková zjištění nebo hodnocení relevantních podkladů. Ze správního spisu ani z odůvodnění rozhodnutí žalovaného neplyne, že by žalovaný rezignoval na individuální posouzení věci nebo by k tvrzením stěžovatelky přistupoval předpojatě.

22. V posuzované věci nevyvstává žádná právní otázka, která by nebyla v dosavadní judikatuře řešena, nebo by byla řešena rozdílně, případně by do budoucna vyžadovala odlišné právní posouzení. V samotném posouzení věci městským soudem neshledal Nejvyšší správní soud žádné, natožpak zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

24. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, odst. [53]). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatelka neměla v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice úspěch měl, v tomto řízení mu ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. září 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu