9 Azs 249/2024

Rubrum

9 Azs 249/2024 - 19 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: E. S., zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2024, č. j. OAM-1248/BE-BE01-VL14-PS2-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 50 A 22/2024-17, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Vymezení věci

1. Žalobkyni bylo rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 23. 6. 2024, č. j. KRPA-204388-12/ČJ-2024-000022-SV, uloženo správní vyhoštění se stanovením doby neumožňující vstup na území na dobu 12 měsíců. V září téhož roku bylo zjištěno, že žalobkyně z území nevycestovala. V návaznosti na to Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, dne 13. 9. 2024 vydala rozhodnutí č. j. KRPA-291020-10/ČJ-2024-000022-ZZC, kterým rozhodla o zajištění žalobkyně za účelem realizace správního vyhoštění. Dne 17. 9. 2024 žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu. V průběhu řízení o žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný dne 20. 9. 2024 rozhodl rozhodnutím č. j. OAM-1248/BE-BE01-VL14-PS-2024, o dalším zajištění žalobkyně (tzv. přezajištění) v režimu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), na dobu 140 dnů, tj. do 3. 2. 2025.

2. Dne 16. 10. 2024 žalobkyně podala žádost o propuštění ze zajištění, kterou odůvodnila tím, že disponuje nájemní smlouvou ze dne 27. 9. 2024 uzavřenou s panem P. M., který jí pronajal byt na adrese x, s dobou nájmu sjednanou na dobu určitou od 28. 9. 2024 do 27. 9. 2025 za nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně (dále jen „nájemní smlouva“).

3. Žalovaný výše označeným rozhodnutím žádosti nevyhověl a rozhodl o nepropuštění žalobkyně ze zajištění. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně nemá k místu uvedenému 9 Azs 249/2024 v nájemní smlouvě žádné prokazatelné osobní vazby, výši nájemného shledal nereálnou vzhledem k nemajetnosti žalobkyně. Žalovaný nepřistoupil k aplikaci zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu, tedy povinnosti žalobkyně osobně se hlásit žalovanému ve stanovené době, a konstatoval, že zajištění žalobkyně je v souladu s § 46a odst. 1 písm. e), odst. 5 a 10 zákona o azylu.

4. Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí podala žalobu, kterou krajský soud výše označeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně v ní tvrdila, že má na území České republiky stabilní a dlouhodobé ubytování na základě nájemní smlouvy a že rozhodnutím o zajištění došlo k zásahu do jejích práv. Nesouhlasila s tím, že by podaná žádost o mezinárodní ochranu měla sloužit k vyhnutí se správnímu vyhoštění, jak předpokládá § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, s možným ohrožením průběhu správního řízení o mezinárodní ochraně v případě propuštění žalobkyně ze zařízení, a dále poukázala na porušení § 3 a § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

5. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku považoval značnou část žalobních bodů za míjející se s důvody napadeného rozhodnutí, nebo za obecnou, až na samé hranici požadavků kladených na žalobní bod. Žalobkyně totiž mimo jiné brojila proti rozhodnutí o zajištění ze dne 13. 9. 2024 a navazujícímu rozhodnutí o přezajištění ze dne 20. 9. 2024, nikoliv proti napadenému rozhodnutí o zamítnutí žádosti o propuštění ze zajištění. Krajský soud shledal projednatelnou jedinou žalobní námitku, a to, zda předložená nájemní smlouva může představovat dostatečný důvod pro propuštění ze zajištění při současném uložení mírnějšího opatření dle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud měl za to, že nájemní smlouva byla uzavřena s cílem zajistit podklad ke zrušení zajištění, nikoliv jako důkaz o existenci stabilního a dlouhodobého bydlení. Tento závěr zdůvodnil tím, že žalobkyně k bytu na adrese uvedené v nájemní smlouvě nemá žádné osobní vazby, nájemní smlouva byla uzavřena v době, kdy žalobkyně pobývala v zajištění, do té doby v bytě nikdy nebydlela, sjednané nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně je vzhledem k atraktivní a poptávané lokalitě pražské čtvrti Karlín podhodnocené a jeví se nereálným, že by žalobkyně, která nedisponuje dostatkem finančních prostředků, mohla takovou částku platit.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

6. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požadovala napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

7. Stěžovatelka úvodem kasační stížnosti shrnula dosavadní průběh řízení. Následně uvedla, že na území České republiky má stabilní a dlouhodobé ubytování, jelikož disponuje ověřenou kopií nájemní smlouvy, kterou měla sjednanou na dobu určitou od 28. 9. 2024 do 27. 9. 2025. Byly splněny podmínky pro vyhovění žádosti stěžovatelky o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců.

8. Dle stěžovatelky je rozhodnutí o zajištění nepřiměřeným zásahem do jejích práv, došlo k omezení její osobní svobody, ke kterému nebyly dány žádné zákonné důvody. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že její žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána 9 Azs 249/2024 - 20 pokračování pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, že by v případě zrušení zajištění po dobu řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany nevyčkala výsledku řízení a navázala by na nelegální pobyt a práci. Není dále pravdou, že by propuštěním stěžovatelky ze zajištění byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a ve věci správního vyhoštění. Žalovaný ve správním řízení porušil § 3 správního řádu, neopatřil podklady pro své rozhodnutí dle § 50 odst. 2 správního řádu.

9. Žalovaný ve svém vyjádření trval na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a uvedl, že kasační důvody nelze podřadit pod důvody, které by umožňovaly propuštění stěžovatelky ze zařízení pro zajištění cizinců a vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jeho úvahy vedly. Žalovaný upozornil na to, že stěžovatelka proti rozhodnutí o zajištění ze dne 20. 9. 2024 žádným způsobem nebrojila, pouze podala žádost o propuštění ze zajištění. Navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popřípadě zamítnout pro nedůvodnost.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

10. Nejvyšší správní soud v rámci posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost je jako celek nepřípustná.

11. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

12. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož takové rozhodnutí vzešlo, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Z toho plyne, že aby byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě závěry krajského soudu. V žádném případě nepostačuje, aby kasační stížnost toliko opakovala žalobní námitky, byť v jiné formulaci (shodně také rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2022, č. j. 1 As 76/2022-41, odst. [18], nebo ze dne 23. 6. 2023, č. j. 9 Afs 70/2023-73, odst. [36]).

13. Kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s. a bude jako nepřípustná odmítnuta dle § 104 odst. 4 s. ř. s. (shodně také usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, odst. [12]). Nejvyšší správní soud v tomto usnesení v odst. [7] a [8] uvedl, že „v kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. […] smyslem povinného zastoupení bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější.“ Takový postup opakovaně shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23, bodu 17. a v něm uvedených usneseních. 9 Azs 249/2024

14. Obdobně jsou nepřípustné kasační důvody, které směřují pouze proti postupu ve správním řízení či výlučně proti rozhodnutí žalovaného (viz rozsudek NSS č. j. 9 Afs 70/2023-73, odst. [38]).

15. Z podané kasační stížnosti nevyplývá žádná konkrétní právní polemika se závěry krajského soudu. Stěžovatelka pouze opakuje argumentaci o nesprávnosti rozhodnutí žalovaného a bez dalšího přebírá žalobní námitky. Nejvyšší správní soud shledal shodu textu kasační stížnosti se žalobou v kasačních námitkách rekapitulovaných v odst. [7] a [8] tohoto usnesení (blíže viz str. 2 a 3 kasační stížnosti na č. l. 1 a 2 spisu NSS) a týkajících se nájemní smlouvy coby doložení stabilního a dlouhodobého ubytování, nepřiměřeného zásahu do práv stěžovatelky rozhodnutím o zajištění, domnělého cíle podané žádosti o mezinárodní ochranu, (ne)ohrožení průběhu správního řízení v důsledku propuštění stěžovatelky ze zařízení pro zajištění cizinců, naplnění podmínek pro vyhovění žádosti stěžovatelky o propuštění ze zařízení a poukazu na porušení § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu. Kasační námitky zcela odpovídají žalobním námitkám rekapitulovaným v odst. [4] tohoto usnesení (blíže viz str. 2 a 3 žaloby na č. l. 2 a 3 spisu krajského soudu). Jediné, co stěžovatelka v textu kasační argumentace změnila, bylo označení „žalobkyně“ na označení „stěžovatelka“ a „napadené rozhodnutí“ na „napadený rozsudek“.

16. Nejvyšší správní soud shrnuje, že v projednávané věci nejsou uplatněny žádné kasační důvody, jelikož stěžovatelka pouze opakuje žalobní argumentaci, tyto námitky nereagují na argumentaci krajského soudu obsaženou v napadeném rozsudku, a navíc se zcela míjí s důvody, o něž žalovaný opřel své rozhodnutí. Kasační stížnost je tak nepřípustná dle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 (srov. též rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 Azs 299/2020-41, odst. [16] a tam citovanou judikaturu).

17. Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že stěžovatelku před posouzením kasační stížnosti nevyzýval k jejímu doplnění o další kasační námitky. Postup podle § 109 odst. 1 ve spojení s § 106 odst. 3 s. ř. s. je na místě jen v situaci, kdy kasační stížnost neobsahuje vůbec žádnou argumentaci (ani pokus o ni). Postup podle těchto ustanovení ovšem není určen k tomu, aby soud upozorňoval stěžovatelku na potřebu či vhodnost doplnění její argumentace (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/2020-42, odst. [19], obdobně usnesení NSS ze dne 24. 4. 2023, č. j. 8 Azs 41/2023-38, odst. [12]).

IV. Závěr a náklady řízení

18. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka z výše uvedených důvodů v kasační stížnosti neuplatnila ani jednu přípustnou kasační námitku, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost jako celek je nepřípustná, a proto ji odmítl [§ 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. října 2025 9 Azs 249/2024 - 21 pokračování JUDr. Radan Malík předseda senátu