9 Azs 278/2018

Rubrum

9 Azs 278/2018 - 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: O. M., zast. Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutím žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. CPR-14124- 7/ČJ-2017-930310-V242, a ze dne 3. 4. 2018, č. j. CPR-14124-8/ČJ-2017-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 A 41/2018 - 22, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně (dále také „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedeným rozhodnutím žalované. Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2018, č. j. CPR-14124-7/ČJ-2017-930310-V242, zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 24. 4. 2017, č. j. KRPA-87299-19/ČJ-2017-000022-ZAM, kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku, a potvrdila jej. Stejně tak rozhodnutím ze dne 3. 4. 2018, č. j. CPR-14124-8/ČJ-2017-930310-V242, zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 24. 4. 2017, č. j. KRPA-87299-20/ČJ- 2017-000022-ZAM, kterým jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení spojené 9 Azs 278/2018 s řízením o správním vyhoštění paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně při pobytové kontrole prováděné při její pracovní činnosti nepředložila pracovní povolení ani jiný doklad, který by ji opravňoval k výkonu pracovní činnosti na území České republiky, pouze svůj platný cestovní pas Ukrajiny s polským vízem typu „D“ s platností od 1. 12. 2016 do 1. 10. 2017 a délkou pobytu 180 dnů. Obě rozhodnutí žalované byla předmětem přezkumu v řízení před městským soudem, proti jehož rozsudku směřuje nyní podaná kasační stížnost.

2. Městský soud ve svém rozsudku vypořádal stěžejní žalobní námitku, že žalobkyně žádné pracovní povolení ani jiný doklad, který by ji opravňoval k pracovní činnosti na území České republiky, nepotřebovala, neboť dle § 98 písm. k) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), byla pouze vyslána na území České republiky v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie.

3. Městský soud vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované tak, jak jej žalovaná a prvostupňový správní orgán (dále také „správní orgány“) zjistily. Žalobkyně uzavřela pracovní smlouvu se společností OVD- TEMYRTRANS se sídlem v Polsku dne 27. 1. 2017, stejného dne uzavřela dodatek k pracovní smlouvě, dle nějž měl být prováděn výkon práce v České republice (na tehdejší adrese provozovny Rohlík CZ společnosti Velká Pecka s. r. o.). Zároveň společnost OVD- TEMYRTRANS již měla od 1. 1. 2017 uzavřenou smlouvu o poskytování přeshraničních služeb se společností Vidininvest Trade s. r. o. na dobu od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, v níž se zavázala provádět dokončovací stavební práce, balící práce a úklidové práce na území České republiky, a to na základě objednávky, kterou následně společnost Vidininvest Trade s. r. o. učinila s termínem zahájení 1. 1. 2017 a termínem dokončení dne 31. 12. 2017. Předmětem této objednávky s názvem VELKA PECKA byly balící práce (balení a třídění zboží). Rovněž společnost Velká Pecka s. r. o. uzavřela dne 27. 9. 2016 se společností Vidininvest Trade s. r. o. rámcovou smlouvu o dílo, jejímž předmětem je zajišťování vyskladnění zboží, kompletace nákupu pro zákazníky, odvoz zkompletovaných nákupů do zóny kurýrů, zajištění úklidových prací apod.

4. V provozovně Rohlík CZ, ve které žalobkyně pracovala opakovaně a kde byla 9. 3. 2017 v rámci policejní akce ROHLÍK 2017 vyzvána k předložení pracovního povolení nebo jiného dokladu, který by ji opravňoval k výkonu práce, jí přiděloval práci zaměstnanec společnosti Velká Pecka s. r. o. jménem Žeňa, rumunské nebo bulharské státní příslušnosti. Z těchto skutečností nevyplynulo, že pro společnost OVD- TEMYRTRANS na území Polska vykonávala svou hlavní činnost a že nebyla na území České republiky vyslána s cílem vstupu na pracovní trh (uzavření dodatku o vyslání žalobkyně ve stejný den jako uzavření samotné pracovní smlouvy, řetězení smluvních vztahů zainteresovaných společností, kontrola práce žalobkyně zaměstnavatelem společnosti Velká Pecka s. r. o., opakovaný výkon práce v provozovně Rohlík CZ), a proto městský soud uzavřel, že vyslání žalobkyně představovalo agenturní zprostředkování práce, na nějž nelze aplikovat výjimku z povinnosti získat pracovní povolení dle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Uvedený závěr podepřel judikaturou Nejvyššího správního soudu. 9 Azs 278/2018 - 20 pokračování II. Obsah kasační stížnosti

5. Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku městského soudu z důvodů, jež lze dle jejího názoru podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka uvádí shodnou argumentaci jako v podané žalobě se zaměřením na pochybení správních orgánů i městského soudu v právním posouzení skutkového stavu, neboť na něj měl být aplikován § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Na území České republiky nevykonávala práci neoprávněně, neboť byla pouze vyslána svým polským zaměstnavatelem v rámci přeshraničního poskytování služeb v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 96/71/ES, o vyslání pracovníků v rámci poskytování služeb, a proto žádné pracovní povolení ani jiný doklad k výkonu pracovní činnosti na území České republiky nepotřebovala. K tomu uvádí, že byla vyslána z důvodu nevytíženosti u polského zaměstnavatele a že nebyla pod přímým vedením společnosti Velká Pecka s. r. o., neboť práci jí přiděloval instruktor Ž. Ze skutečnosti, že v Polsku nepobývala delší dobu, nelze usuzovat, že se nehodlá vrátit ke svému zaměstnavateli.

6. Dále uvádí, že městský soud stejně jako žalovaný vycházel z její výpovědi ve správním řízení, přičemž není znalá obchodních a smluvních vztahů zúčastněných společností, a proto nemohla být schopna stěžejní otázky posoudit. Tyto nejasnosti mohly být zhojeny, pokud by byly provedeny navrhované důkazy a zopakován její výslech. Ze všech výše uvedených důvodů navrhuje zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

7. Žalovaná se ztotožňuje s rozsudkem městského soudu a odkazuje na spisový materiál.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

8. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.).

9. Nejvyšší správní soud je v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem kasační stížnosti a důvody, pro které je podána. Jediným přípustným důvodem kasační stížnosti, pro který by mohl zdejší soud uvažovat o zrušení rozsudku městského soudu, je nesprávné posouzení právní otázky spočívající v neaplikaci § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti na zjištěný skutkový stav. K případnému zpochybnění zjištěného skutkového stavu směřuje druhá kasační námitka stran neprovedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů ve správním řízení stejně jako opakování vlastního výslechu. Tato druhá námitka je však dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, protože nebyla uplatněna v řízení před městským soudem, ač stěžovatelce nic nebránilo ji uplatnit. Jen na okraj lze z odůvodnění jak prvostupňového správního rozhodnutí, kterým bylo stěžovatelce uloženo správní vyhoštění, tak rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění, seznat, že tyto navrhované důkazy po zohlednění toho, že jejich provedením by 9 Azs 278/2018 nebylo přispěno k objasnění skutkového stavu, provedeny nebyly, což je zcela legitimní postup správních orgánů.

10. Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z okolností, za jakých došlo k uzavření pracovně právního vztahu stěžovatelky, k jeho změnám (změna místa výkonu práce ve stejný den, kdy byla uzavřena pracovní smlouva), jakož i vzhledem k předcházejícím smluvním ujednáním mezi zaměstnavatelem stěžovatelky a společností Vidininvest s. r. o. a mezi touto společností a společností Velká Pecka s. r. o., jasně vyplývá, že již v okamžiku přijetí stěžovatelky do pracovního poměru byly vytvořeny podmínky pro zprostředkování pracovní síly u posledně jmenované společnosti. Stěžovatelka netvrdila, že by v Polsku po uzavření pracovní smlouvy vykonávala pro svého zaměstnavatele jakoukoliv pracovní činnost, pouze byla opakovaně dopravována do Prahy k výkonu práce u společnosti Velká Pecka s. r. o. Tento způsob výkonu závislé práce městský soud zcela správně posoudil jako agenturní zprostředkovávání práce, na nějž nelze aplikovat výjimku z povinnosti získat pracovní povolení dle § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Oprávnění k výkonu pracovní činnosti na území České republiky by stěžovatelka nepotřebovala pouze v případě, pokud by vykonávala svou hlavní činnost v členském státě, v němž má její zaměstnavatel sídlo. Z ničeho však nevyplynulo, že by v Polsku jakoukoliv pracovní činnost v rámci pracovního poměru vykonávala, a proto je zcela v souladu s judikaturou zdejšího soudu (rozsudek ze dne 31. 1. 2018, č. j. 2 Azs 289/2017 - 31, publ. pod č. 3713/2018 Sb. NSS) závěr o neoprávněném výkonu závislé práce stěžovatelky na území České republiky. Námitka nesprávné aplikace § 98 písm. k) zákona o zaměstnanosti je tak nedůvodná.

V. Závěr a náklady řízení

11. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů kasační námitce nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. O věci přitom rozhodl bez jednání, jelikož § 109 odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. září 2018 JUDr. Radan Malík předseda senátu