9 Azs 28/2010

Rubrum

9 Azs 28/2010 - 43 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: P. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2009, č. j. OAM-102/VL-18- PA03-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2010, č. j. 56 Az 59/2009 - 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 7. 2010 brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. 4. 2010, č. j. 56 Az 59/2009 - 24, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2009, č. j. OAM-102/VL-18-PA03- 2009. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou z podmínek je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě. Podle ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační 9 Azs 28/2010 - 44 stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí s tím, že zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením § 40 s. ř. s., které stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil. Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený rozsudek krajského soudu byl odeslán stěžovateli dne 28. 5. 2010 do vlastních rukou na adresu: A. P., P. H., N. K. 5, H. Tato adresa byla vedena jako adresa pobytu stěžovatele v Evidenci Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Stěžovatel nebyl dne 1. 6. 2010 na uvedené adrese zastižen, proto byla zásilka uložena a adresátu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky s poučením o následcích jejího nevyzvednutí ve stanovené lhůtě. Dle ustanovení § 64 s. ř. s. se pro řízení ve správním soudnictví použijí přiměřeně ustanovení části prvé a třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nestanoví-li s. ř. s. jinak. Speciální úpravu doručování s. ř. s. neobsahuje, proto se přiměřeně použije příslušné ustanovení o. s. ř. upravující doručování písemností do vlastních rukou. Ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. stanoví, že „Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.“ Z doručenky založené v soudním spise na č. l. 27 zdejší soud ověřil, že si stěžovatel písemnost nevyzvedl, proto bylo aplikováno výše uvedené ustanovení o. s. ř. a písemnost byla doručena fikcí 10. den ode dne připravení písemnosti k vyzvednutí. S ohledem na výše uvedené rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen fikcí v pátek 11. 6. 2010. Okamžikem doručení rozsudku krajského soudu dne 11. 6. 2010 nastala zákonem předpokládaná skutečnost pro určení počátku lhůty ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 s. ř. s. Konec lhůty počítané podle týdnů je dle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. určen uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti byl tedy s ohledem na výše uvedené pátek 25. 6. 2010. Kasační stížnost však podal stěžovatel až dne 14. 7. 2010. 9 Azs 28/2010 - 45 Dle stanoviska rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Ads 54/2003 - 78, není v případě, že je kasační stížnost podána opožděně, na místě odstraňovat její jiné vady či nedostatek právního zastoupení. Z toho důvodu neshledal v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud nutnost zabývat se žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce. Ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s., věta poslední, stanoví, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti napadenému rozsudku krajského soudu z výše uvedených důvodů podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., odmítl, neboť byla podána opožděně. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. října 2010 JUDr. Radan Malík předseda senátu