9 Azs 28/2013

Rubrum

9 Azs 28/2013 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: T. L. V., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2013, č. j. OAM-573/VL-18-HA08-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2013, č. j. 56 Az 7/2013 - 26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2013, č. j. OAM-573/VL-18-HA08-2009, Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci (dále jen „stěžovatel“) dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Tvrzení stěžovatele, že v zemi původu odešel od policie pro svůj nesouhlas se způsobem její práce, pročež měl problémy najít si zaměstnání, a že v České republice má sourozence a manželku, shledal žalovaný nedostatečnými.

2. Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) názoru žalovaného přisvědčil a žalobu proti jeho rozhodnutí rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl.

3. Kromě zrušení naříkaného rozsudku navrhl stěžovatel, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

4. Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl její zamítnutí.

5. Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s ustanovením § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších 9 Azs 28/2013 předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

6. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS (vyhledatelné též – stejně jako dále citovaná rozhodnutí - na www.nssoud.cz), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Závěry v tomto rozhodnutí traktované jsou zcela použitelné i v nyní projednávané věci; vzhledem k jejich všeobecné dostupnosti a stabilizovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu podepřené neměnnosti postačí na ně odkázat.

7. Stěžovatel přesah vlastních zájmů spatřuje v zásadním pochybení krajského soudu aprobujícího pro nepřezkoumatelnost nezákonné rozhodnutí žalovaného. Krajský soud též pochybil při vypořádání se s neudělením doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Podrobněji netřeba důvody, o něž stěžovatel opřel podanou kasační stížnost doručenou blanketně Nejvyššímu správnímu soudu 2. 12. 2013 a doplněnou 10. 1. 2014 opakovat, jelikož jsou stěžovateli i žalovanému známy.

8. Předně Nejvyšší správní soud poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena. Stěžovatel opíral svou žádost o udělení mezinárodní ochrany především o důvody ekonomické, které však z povahy věci k jejímu udělení nepostačují; k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, a ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43. Možností udělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného života se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71, a ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012-28, č. 2836/2013 Sb. NSS. K otázce udělení humanitárního azylu se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003-38, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, a ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55.

9. Nejvyšší správní soud přitom nesdílí názor stěžovatele, že se krajský soud dopustil pochybení, jež mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ačkoli stěžovatel sám uvedl, že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodu neprodloužení podnikatelského víza kvůli prodeji padělaného zboží, žalovaný se přesto řádně vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a dospěl procesně bezvadným způsobem k závěru respektujícímu relevantní zákonnou úpravu; práva stěžovatele nebyla ve správním řízení ani v rozhodnutí jím završeném nikterak zkrácena. Krajský soud správně a s dostatečným odůvodněním žalobu zamítl, a to aniž by se při svém rozhodování dopustil pochybení, které by bylo způsobilé přivodit zrušení stěžovaného rozsudku.

10. Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; proto ji dle § 104a s. ř. s. odmítl. 9 Azs 28/2013 - 30 pokračování

11. O akcesorickém návrhu žádajícím přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo třeba zvlášť rozhodovat, neboť bezodkladným rozhodnutím o kasační stížnosti samotné (jež se stala projednatelnou až doručením podání odstraňujícím její vady, tj. dnem 10. 1. 2014) se stal tento návrh požadavkem obsoletním. Nejvyšší správní soud k tomu navíc poznamenává, že kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má dle § 32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek (s výjimkou kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva o udělení doplňkové ochrany osobou požívající doplňkové ochrany) vždy.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. února 2014 Zdeněk Kühn předseda senátu