9 Azs 281/2023

Rubrum

9 Azs 281/2023 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka, soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: E. I., zast. JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2023, č. j. OAM-1079/ZA-ZA11-ZA19-2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2023, č. j. 16 Az 23/2023-35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud shledal důvodnou námitku, že žalovaný porušil žalobcovo právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tím, že ho nechal vzdát se možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim ještě před tím, než je nashromáždil. Žalovaný vyzval žalobce, aby se vyjádřil, zda se bude chtít v budoucnu seznámit s podklady rozhodnutí, již při pohovoru na začátku správního řízení. Žalovaný žalobci též nevysvětlil, jaké důsledky má vzdání se práva seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobce proto nemohl dát informovaný souhlas s tím, že se nebude chtít vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Jelikož krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro toto pochybení, nezabýval se již dalšími žalobními námitkami.

II. Obsah kasační stížnosti žalovaného 9 Azs 281/2023

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

4. Z napadeného rozsudku není zřejmé, o jaký závazný právní akt krajský soud opírá svůj závěr o stanovení podmínek pro stěžovatelův postup, který spočíval v poskytnutí možnosti žalobci jako žadateli o mezinárodní ochranu vzdát se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Současně z napadeného rozsudku nevyplývá žádné stěžovatelovo pochybení či nezákonný postup.

5. Podmínka existence shromážděných podkladů již v době vzdání se práva vyjádřit se k nim je nadbytečná a nevyplývá z žádného právního předpisu. Žalobce se dle § 10 zákona o azylu mohl po celou dobu správního řízení dožadovat informací, jež se týkaly jeho řízení. Možnost uplatnění procesních práv je též zaručena díky § 38 správního řádu, který žalobci po celou dobu řízení umožňoval nahlédnout do spisu. Tuto možnost mohl žalobce využít i prostřednictvím právního zástupce, o čemž byl řádně poučen.

6. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že byl povinen žalobci podrobně vysvětlit, jaké důsledky bude mít vzdání se práva na seznámení s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim. Žalobce nebyl zkrácen na svých procesních právech, jelikož měl po celou dobu řízení možnost požádat o informace a nahlédnout do spisu. Není ani osobou nesvéprávnou, která by nebyla způsobilá disponovat procesními právy. Pohovor byl s žalobcem veden za přítomnosti tlumočníka, přičemž žalobce byl řádně poučen o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce výslovně uvedl, že svého práva využít nechce. V projednávané věci se navíc jednalo již o druhou žádost žalobce, proto musel vědět, jak dané řízení probíhá.

7. Stěžovatel odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 4 Az 15/2023-23, který neshledal postup stěžovatele nezákonným. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 57 Az 3/2023-40.

8. Stěžovatel též připomněl, že je vázán zásadou hospodárnosti řízení. Dlouhodobá správní praxe ukazuje, že ve většině případů, kdy jsou žadatelé o mezinárodní ochranu písemně vyzváni k seznámení se s podklady rozhodnutí, se vůbec nedostaví, případně se dostaví, ale s podklady se neseznámí. Žalovaný však musí na tento úkon vynaložit řadu prostředků. Postup, který zvolil v projednávané věci, je proto v souladu se zásadou hospodárnosti řízení.

9. Žalobce se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

11. Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS 9 Azs 281/2023 - 24 pokračování podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

12. NSS neshledal, že by byl naplněn některý ze čtyř výše uvedených důvodů, které zakládají přijatelnost kasační stížnosti. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

13. Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem a pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS). Stěžovatel neuvedl, v čem konkrétně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. NSS neshledal, že by napadený rozsudek nebyl dostatečně odůvodněn nebo že by byl nesrozumitelný. Krajský soud důkladně a logicky vysvětlil své závěry a řádně odůvodnil, proč přistoupil ke zrušení stěžovatelova rozhodnutí. Napadený rozsudek proto není nepřezkoumatelný.

14. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že by nemohl žadatele o mezinárodní ochranu vyzvat již při pohovoru vedeném na začátku správního řízení k vyjádření, zda se bude chtít seznámit s podklady rozhodnutí. Touto otázkou a shodným postupem stěžovatele se NSS již zabýval v rozsudku ze dne 12. 1. 2024, č. j. 5 Azs 120/2023-24, ve kterém označil tento postup za nezákonný. Dle pátého senátu k účinnému vzdání se práva na vyjádření se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu na základě dotazu stěžovatele může v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu dojít za splnění dvou následujících podmínek: 1) stěžovatel již shromáždil veškeré podklady a 2) žadatel byl náležitě poučen o důsledcích takového kroku, aby jej mohl informovaně a odpovědně učinit s vědomím všech jeho dopadů.

15. Pátý senát neshledal důvodnou stěžovatelovu námitku, že neexistuje právní základ pro stanovení podmínek pro účinné vzdání se práva na vyjádření k podkladům rozhodnutí, jak je dovodil krajský soud. V bodě 21 rozsudku č. j. 5 Azs 120/2023-24 uvedl, že krajský soud správně vyšel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), jejímž základním východiskem je podle bodu 22 téhož rozsudku „zejména požadavek, aby žadatel o mezinárodní ochranu obdržel ve správním řízení právní informace a informace o řízení s ohledem na jeho konkrétní situaci (viz bod 22 odůvodnění procedurální směrnice), aby měl účinný přístup k řízení jakož i možnost předkládat důležité skutečnosti o svém případu i právo být informován o svém právním postavení v rozhodujících okamžicích během řízení (bod 25 odůvodnění procedurální směrnice).“ V bodě 23 pátý senát shrnul procesní záruky pro žadatele o mezinárodní ochranu upravené přímo v jednotlivých ustanoveních procedurální směrnice, mezi které patří například přístup žadatele o mezinárodní ochranu k informacím či povinnost členských států zajistit, aby 9 Azs 281/2023 žadatelé byli informováni o průběhu řízení, o svých právech a povinnostech během řízení a o možných důsledcích nesplnění těchto povinností s tím, že tyto informace musejí být poskytnuty včas. Procedurální směrnice tak představuje právní základ pro stanovení podmínek, při jejichž splnění se žadatel o mezinárodní ochranu může účinně vzdát práva na vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

16. Ohledně podmínky spočívající ve shromáždění veškerých podkladů rozhodnutí již v době, kdy je žadatel dotazován, zda se hodlá vzdát svého práva se k nim vyjádřit, pátý senát v bodě 25 rozsudku č. j. 5 Azs 120/2023-24 konstatoval, že kromě argumentace krajského soudu procedurální směrnicí lze odkázat na samotný smysl práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, jak ho dovodila judikatura NSS (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 Azs 229/2016-44, č. 3560/2017 Sb. NSS). Pátý senát dospěl k závěru, že žadatel o mezinárodní ochranu může být jen stěží dotazován, zda se vzdává práva na seznámení s podklady rozhodnutí a vyjádření k nim, ve chvíli, kdy shromažďování podkladů ještě není ukončeno a kdy si účastník řízení nemá možnost ani případným nahlédnutím do spisu ověřit, jaké podklady pro své rozhodnutí správní orgán shromáždil, a tedy posoudit, zda se k nim chce vyjádřit.

17. Co se týče námitky, že žadatel o mezinárodní ochranu může požádat o informace týkající se průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 10 odst. 1 zákona o azylu či využít právo nahlédnout do spisu dle § 38 správního řádu, pátý senát v bodě 28 rozsudku č. j. 5 Azs 120/2023-24 konstatoval, že smyslem práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí je, aby byla účastníku řízení dána skutečná možnost seznámit se s úplným správním spisem a vyjádřit se ke všem shromážděným podkladům rozhodnutí. Účastník řízení nemůže, pokud mu to správní orgán sám nesdělí, zjistit, zda si správní orgán skutečně již obstaral veškeré podklady rozhodnutí a chystá se o věci rozhodnout. Z tohoto důvodu nemohou výše uvedená ustanovení nahradit roli § 36 odst. 3 správního řádu.

18. V bodě 32 rozsudku č. j. 5 Azs 120/2023-24 proto pátý senát uzavřel, že stěžovatelův procesní postup zkracuje žadatele o mezinárodní ochranu na procesních právech, jelikož porušuje jejich právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, přičemž toto podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem může mít za následek nezákonné rozhodnutí stěžovatele o věci samé.

19. Devátý senát neshledal důvod se v projednávané věci od závěrů pátého senátu odchýlit. Nyní uplatněné kasační námitky jsou téměř shodné s námitkami, se kterými se pátý senát vypořádal přesvědčivým způsobem. Z tohoto důvodu považuje devátý senát odkaz na posouzení sporné otázky provedené pátým senátem za dostačující.

20. K odkazu stěžovatele na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 4 Az 15/2023-23 a Krajského soudu v Praze č. j. 57 Az 3/2023-40 NSS uvádí, že je vázán dřívějším rozsudkem pátého senátu, a nikoliv rozsudky krajských soudů. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 57 Az 3/2023-40 byla navíc podána kasační stížnost, kterou nyní projednává šestý senát v řízení pod sp. zn. 6 Azs 343/2023. Správnost rozsudku Krajského soudu v Praze tak bude posouzena až v tomto řízení.

21. Ohledně závěrečné námitky, že postup stěžovatele je v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, NSS konstatuje, že zásady správního řízení nemohou odůvodnit 9 Azs 281/2023 - 25 pokračování postup v rozporu se zákonem a nelze je zneužívat ke zkrácení práv žadatelů o mezinárodní ochranu.

IV. Závěr a náklady řízení

22. Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, neboť zůstal pasivní. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. února 2024 JUDr. Pavel Molek předseda senátu