9 Azs 362/2017

Rubrum

9 Azs 362/2017- 52 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: S. O., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2017 č. j. OAM-85/LE-LE05-LE05-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2017, č. j. 62 Az 15/2017 – 47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný shledal žádost stěžovatele ze dne 24. 5. 2017 o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

I. Vymezení věci

2. Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně shrnout dosavadní vývoj posuzované věci. Z předloženého správního spisu je patrné, že stěžovatel podal dne 14. 10. 2013 první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný o první žádosti rozhodl tak, že se mu žádná z forem mezinárodní ochrany neuděluje. V nyní posuzované věci stěžovatel podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu dne 24. 5. 2017, kterou 9 Azs 362/2017 žalovaný shledal jako nepřípustnou dle § 10a písm. e) zákona o azylu s tím, že v ní nebyly uvedeny nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.

3. Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve rekapituloval dosavadní průběh řízení a shrnul skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Poté se podrobně zabýval relevantní právní úpravou obsaženou v zákoně o azylu, především úpravou opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkami její nepřípustnosti dle § 10a písm. e) zákona o azylu. Následně konstatoval, že žalovaný dospěl opodstatněně k závěru, že v opakované žádosti je uveden důvod (obava z pronásledování v zemi původu z důvodu homosexuální orientace), který mohl být uplatněn již v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Tato skutečnost mohla být azylově relevantním důvodem ve smyslu § 12 zákona o azylu pouze tehdy, pokud by ji stěžovatel uvedl v první žádosti o mezinárodní ochranu.

4. Z obsahu správního spisu navíc vyplývá, že v řízení o první žádosti byl opakovaně dotazován na další skutečnosti, o které hodlá svou žádost opřít. Kromě obavy z pronásledování ze strany státních orgánů kvůli jeho politickým aktivitám v Kazachstánu však neuvedl nic. Je proto patrné, že tvrzení o pronásledování v zemi původu z důvodu homosexuální orientace uvedl teprve v reakci na zjištění, že mu v předchozím řízení nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

5. Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

6. Uvádí, že krajský soud se vůbec nevypořádal s jeho klíčovou argumentací, kterou uplatnil v žalobě. Namítal, že existují oprávněné důvody pro „prominutí“ skutečnosti, že tvrzení o nebezpečí vážné újmy, která mu hrozí v Kazachstánu z důvodu homosexuální orientace, uvedl až při druhé žádosti o mezinárodní ochranu. Připomíná, že nevypořádání žalobních námitek krajským soudem je natolik závažné pochybení, že zakládá přijatelnost kasační stížnosti.

7. Krajský soud se omezil na zkoumání, zda stěžovatel mohl uplatnit tvrzení o strachu z pronásledování z důvodu sexuální orientace při první žádosti o mezinárodní ochranu. Nezabýval se ale už tím, že existují důvody, které mohou ospravedlnit, že tento azylově relevantní důvod v předchozím správním řízení neuvedl. Stejně tak nehodnotil, jestli mu v Kazachstánu hrozí riziko pronásledování z důvodu homosexuální orientace.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje zamítnutí kasační stížnosti, případně odmítnutí pro nepřijatelnost. Odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, obsah správního spisu a napadený rozsudek. Napadený rozsudek je podle žalovaného plně přezkoumatelný, závěry v něm obsažené jsou opřeny o logické argumenty vycházející se zákonné úpravy i ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. 9 Azs 362/2017- 53 pokračování III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

10. Ve věcech mezinárodní ochrany se soud v souladu s § 104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.

11. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

12. Přijatelnost kasační stížnosti je podle stěžovatele dána nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Krajský soud se nevypořádal s žalobní námitkou, ve které de facto tvrdil, že jsou v jeho případě dány důvody, aby mu bylo „prominuto“, že tvrzení o strachu z pronásledování kvůli své homosexuální orientaci uvedl teprve při druhé žádosti o mezinárodní ochranu.

13. Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu může za určitých okolností naplnit důvody přijatelnosti kasační stížnosti, a to dokonce i za situace, kdy to není v kasační stížnosti výslovně namítáno. Ve smyslu usnesení sp. zn. 1 Azs 13/2006 je totiž kasační stížnost posouzena jako přijatelná, pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

14. V daném případě soud napadený rozsudek nepřezkoumatelným neshledal. Krajský soud se na stranách 5 až 7 rozsudku podrobně zabýval opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany, její nepřípustností ve smyslu § 10a písm. e) zákona o azylu, ale i požadavkem na náležité tvrzení rozhodných skutečností. Konstatoval, že aby mohl posoudit správnost postupu žalovaného, který zastavil řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, zabýval se nejprve otázkou, jestli tvrzení o homosexuální orientaci představuje novou skutečnost, kterou stěžovatel „[n]emohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést a současně, zda se jedná o takové skutečnosti, které jsou podřaditelné pod důvody uvedené v § 12 nebo alespoň § 14a zákona o azylu. Co se týče jeho sexuální orientace, jedná se o takovou skutečnost, kterou žalobce mohl uvést již v prvé žádosti. Nejedná se o žádnou novou skutečnost, která nastala až po ukončení řízení o první žádosti […] Z obsahu správního spisu vyplývá, žalobce byl opakovaně dotazován na další skutečnosti, o které by chtěl svou žádost opřít, což žalobce neučinil a setrval jen na tvrzení obavy ze státních orgánů v souvislosti s jeho 9 Azs 362/2017 politickou angažovaností. Žalobce tak svým postupem naplnil podmínky § 10a písm. e) zákona o azylu.“

15. Ohledně věcného posouzení krajský soud dospěl k závěru, že tvrzení o homosexuální orientaci stěžovatel uvedl teprve v reakci na zjištění, že s první žádostí o mezinárodní ochranu nebyl úspěšný. Konstatoval, že společenská intenzita nerespektování příslušnosti k určité sociální skupině způsobené sexuální orientací by mohla založit naplnění podmínek dle § 12 zákona o azylu pouze za předpokladu, že by tuto obavu vznesl v řízení o první žádosti. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje.

16. Žadatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by mu bránily uplatnit tvrzení o sexuální orientaci již v první žádosti. Okolnost, že jde o informace týkající se jeho intimní sféry, nemůže sama o sobě odůvodnit jejich včasné neuplatnění. Žadatel je tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení a jeho žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí jako důvody k jejímu podání (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). Pokud tak neučinil, musí být připraven nést negativní následek s tím spojený, jímž je zastavení řízení.

17. Pro úplnost soud dodává, že úlohou krajského soudu nebylo posuzovat, jestli měl být stěžovateli udělen azyl či doplňková ochrana, ale pouze to, zda byla jeho opakovaná žádost přípustná, tj. byly v ní uvedeny nové skutečnosti či zjištění, které nemohl bez své viny uvést již v první žádosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96). Jelikož žádné takové skutečnosti uvedeny nebyly, žalovaný ani krajský soud nepochybili, pokud tyto důvody věcně nezkoumali.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

20. Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem jako zástupce ustanoven Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, který ho zastupoval i v řízení o kasační stížnosti. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce 3 100 Kč, a podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Ustanovený zástupce není plátcem DPH, proto mu výše odměny nebyla o částku DPH navýšena. Celková výše odměny ustanoveného 9 Azs 362/2017- 54 pokračování zástupce proto činí 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. ledna 2018 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu