9 Azs 425/2017

Rubrum

9 Azs 425/2017 - 16 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: H. A. D. V., zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2016, č. j. MV-145085-4/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 9. 2017, č. j. 65 A 11/2016 - 23, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2016, č. j. MV-145085-4/SO-2015.

2. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

3. Stěžovatelka neuhradila soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud ji proto vyzval usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 9 Azs 425/2017 - 5, k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně ji poučil, 9 Azs 425/2017 že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupkyni stěžovatelky doručena dne 11. 12. 2017.

4. Podle § 40 odst. 1, věty první, s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Z § 40 odst. 3, věty první, s. ř. s. dále vyplývá, že pokud připadne poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

5. Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, bylo úterý dne 12. 12. 2017, byla posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku středa dne 27. 12. 2017.

6. Stěžovatelka soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatila. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.

7. Pro úplnost soud dodává, že ačkoli stěžovatelka dne 1. 2. 2018 zaslala soudu podání, z nějž vyplývá, že bere svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět, soud upřednostnil postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 11 A 2/2015 - 22).

8. Obdobně postupoval také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněném pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud v této věci s poukazem na § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoli tu byl dán i jiný zastavovací důvod (v tomto případě nikoli zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, ale neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele). Konstatoval totiž, že z uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích de facto plyne nárok státu na zaplacení určité části soudního poplatku (tj. poměrné části, která by při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na jeho zahájení nebyla navrhovateli vrácena). Pokud by upřednostnil zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, nezbylo by mu než na úhradě soudního poplatku trvat.

9. Se shora uvedeným závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ačkoli se v citovaném usnesení jednalo o věc civilní, nikoli o věc správního soudnictví, byly zde také dva vzájemně si konkurující důvody pro zastavení řízení. Nejvyšší soud tudíž řešil podobnou otázku a relevantní procesní právní úprava (ohledně zastavení řízení, resp. povinnosti zaplatit soudní poplatek) je prakticky totožná, a proto závěry vyplývající z výše uvedeného judikátu lze analogicky vztáhnout i na nynější případ, v němž stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek ve stanovené lhůtě a současně soudu zaslala podání, jehož obsahem je zpětvzetí kasační stížnosti.

10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ze kterého vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. února 2018 JUDr. Radan Malík předseda senátu