9 Azs 43/2016

Rubrum

9 Azs 43/2016 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) T. P., a b) O. L., oba zast. JUDr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem Washingtonova 1599/17, Praha 1, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, č. j. CPR-38977- 3/ČJ-2015-930310-V243, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2016, č. j. 1 A 8/2016 – 28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni a) s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně a) a žalobce b) (dále jen „stěžovatelé“) domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že odvolání žalobce b) se zamítá a potvrzuje se rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 28. 9. 2015, č. j. KRPA-99778-38/ČJ-2015-00022, kterým bylo žalobci b) dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. 9 Azs 43/2016

2. Městský soud o žalobě rozhodl usnesením, kterým odmítl žalobu obou stěžovatelů. V případě žalobkyně a) z důvodu, že nevyčerpala řádné opravné prostředky a v případě žalobce b) pro opožděnost.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Proti usnesení městského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost, v níž namítali, že žalobkyně a) byla k podání žalobního návrhu oprávněna, jelikož oba stěžovatelé byli účastníky řízení o správním vyhoštění a zájmy stěžovatelů jsou natolik spjaty, že postačuje, když proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal odvolání pouze žalobce b).

4. Stěžovatelé dále uvedli, že z obdobných důvodů je chybný závěr městského soudu o opožděnosti podání žaloby žalobcem b), když lhůta pro podání žaloby v době podání žaloby neuplynula žalobkyni a).

5. Závěrem navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení a dále požádali o přiznání odkladného účinku, jelikož v případě provedení vyhoštění by bylo nepřiměřeně zasaženo do jejich práv, což by pro ně mohlo znamenat nenahraditelnou újmu.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na spisový materiál.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

7. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem. Důvod kasační stížnosti uvedli stěžovatelé podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a dále také dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační soud usnesení městského soudu přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

8. Ačkoli stěžovatelé dovozují naplnění stížnostních důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s., podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS) lze v případě usnesení o odmítnutí žaloby podat kasační stížnost pouze z důvodu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení městského soudu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z toho důvodu, zda rozhodnutí o odmítnutí žaloby bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud se proto ve svém rozsudku může (a musí) zabývat toliko zákonností odmítnutí žaloby stěžovatele, a to v rozsahu jím vznesených stížnostních námitek, případně (s ohledem na § 109 odst. 4 s. ř. s.) nad jejich rámec z úřední povinnosti i důvody pro zmatečnost řízení před soudem, jež vyústilo v rozhodnutí o odmítnutí žaloby, dále vadami tohoto soudního řízení, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí žaloby, a případnou nepřezkoumatelností rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby. 9 Azs 43/2016 - 27 pokračování

9. Dle ustanovení § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, pokud žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon.

10. Takovým opravným prostředkem je odvolání dle ustanovení § 81 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle spisové dokumentace žalobkyně a) odvolání nepodala. Sami stěžovatelé v kasační stížnosti toto přiznávají. Nicméně se snaží dovodit, že lze hovořit o společenství účastníků, neboť jejich zájmy jako druha a družky jsou nadevší pochybnost souladné. Za vyčerpání řádných opravných prostředků nelze považovat podání opravného prostředku jiným z účastníků správního řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2010, č. j. 9 As 43/2010 – 50, dospěl k závěru, že není dostačující ani taková situace, ve které žalobu podal účastník správního řízení – spoluvlastník dotčené nemovitosti, přičemž vyčerpání (řádných) opravných prostředků spatřoval v podání odvolání jiným ze spoluvlastníků. Od tam uvedených závěrů nevidí Nejvyšší správní soud žádný důvod se odchylovat. Vztah spoluvlastníků nemovitosti je z pohledu právního řádu, byť zejména soukromého práva, nepochybně pevnější a užší než vztah druha a družky, který zpravidla žádné další konsekvence nemá. Tím spíše proto nelze považovat za vyčerpání opravného prostředku ze strany žalobkyně a), pokud mělo spočívat v odvolání podaném žalobcem b).

11. Jediná výjimka z tohoto pravidla je dána v poslední části citovaného ustanovení § 68 písm. a) s. ř. s., tedy v případě, že rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu práv žalobce změněno k opravnému prostředku jiného. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo ovšem odvolacím správním orgánem dle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno a odvolání bylo zamítnuto.

12. Závěr městského soudu o nepřípustnosti žaloby žalobkyně a) je z výše uvedených důvodů správný.

13. Dle doručenek ve správním spisu bylo napadené rozhodnutí žalobci b) doručeno dne 28. 12. 2015 prostřednictvím jeho zástupce. Jak správně uvádí městský soud, dle ustanovení § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí o vyhoštění podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí o odvolání. Posledním dnem této lhůty byl tedy den 7. 1. 2016. Stěžovatelé podali žalobu až dne 25. 1. 2016. Není pak podstatné, zda v tento den uplynula či neuplynula lhůta k podání žaloby i žalobkyni a), když její žaloba není přípustná. Nad rámec rozhodovacích důvodů nicméně Nejvyšší správní soud poznamenává, že opožděná by byla i žaloba žalobkyně a), neboť jí bylo napadené rozhodnutí doručeno fikcí dle ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu dne 11. 1. 2016.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil kasační námitce, proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

15. Vzhledem k tomu, že rozhodl o věci samé bezprostředně poté, kdy provedl nezbytné procesní úkony, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného 9 Azs 43/2016 účinku kasační stížnosti. Výrokem III. proto soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. dubna 2016 JUDr. Radan Malík předseda senátu