9 Azs 44/2026

Rubrum

9 Azs 44/2026 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: T. D. V., zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2025, č. j. OAM-731/ZA-ZA12-HA13-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2026, č. j. 78 Az 5/2025-23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu z důvodu, že jí bylo uděleno vyhoštění, žije ale v České republice 25 let, má tu rodinu, syna a ve Vietnamu nemá žádné zázemí a není tam schopna žít. Výše nadepsaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), doplňkovou ochranu nemohl udělit z důvodů dle § 15a zákona o azylu.

2. Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou, kterou krajský soud zamítl nyní napadeným rozsudkem. Krajský soud konstatoval, že žalovaný jasně a srozumitelně zdůvodnil neudělení mezinárodní ochrany a vyložil, že žalobkyně spáchala vážný zločin, pro který nelze udělit doplňkovou ochranu. Stěžovatelka konkrétně v roce 2015 spáchala dva zvlášť závažné zločiny těžkého ublížení na zdraví a přečin ublížení na zdraví z nedbalosti, všech těchto trestných činů se dopustila na dětech mladších 15 let a v jednom případě způsobila smrt dítěte. Za tyto trestné činy byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 41 T 12/2026, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 To 53/2017, k trestu odnětí svobody v délce trvání 11 roků, podmíněně byla propuštěna z výkonu trestu dne 9. 2. 2024. Žalovaný se dostatečně zabýval situací žalobkyně, jejím možným návratem do vlasti a schopností se o sebe a nezletilého syna postarat a dostatečně zjistil skutkový stav. Co se týče věcného 9 Azs 44/2026 posouzení, krajský soud seznal, že žádné právně relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a § 13 zákona o azylu nejsou v případě žalobkyně naplněny. Takovým důvodem není ani pouhá nespokojenost žalobkyně se stavem dodržování lidských práv v zemi původu či snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Humanitární azyl nemohl být žalobkyni udělen, jelikož tento institut byl s účinností od 1. 10. 2025 zrušen. Rovněž byla naplněna podmínka pro aplikaci vylučující klauzule pro neudělení doplňkové ochrany dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, jelikož se žalobkyně dopustila násilné opakované trestné činnosti spáchané na dětech kojeneckého a batolecího věku. Krajský soud v neudělení mezinárodní ochrany a samotném vycestování do země původu neshledal nepřiměřený zásah do rodinného života žalobkyně dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaný se touto otázkou ani nemusel zabývat.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

4. Dle stěžovatelky se žalovaný aplikací vylučující klauzule v § 15a zákona o azylu zbavil povinnosti zabývat se tím, zda by vycestování stěžovatelky nevedlo k porušení absolutních práv dle čl. 3 Úmluvy. Žalovaný nevzal v potaz stěžovatelčina tvrzení ve vzájemné souvislosti, nýbrž jako izolované dílčí prvky.

5. Žalovaný nesprávně vyložil pojem závažný zločin dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Závažný zločin musí být posouzen ve smyslu kvalifikační směrnice a relevantní judikatury. Hodnocení závažnosti činu nebylo úplné a aktuální, nebylo přihlédnuto k tomu, že stěžovatelka trest odnětí svobody vykonala, byla podmíněně propuštěna, nyní nevyvolává bezpečnostní riziko a žije v rodinném prostředí.

6. Co se týče posouzení rodinného a soukromého života, stěžovatelka má těžiště svého života v České republice, její syn má zvláštní potřeby, návrat do vlasti by znamenal zásadní zásah do existujícího rodinného života. Nebylo přihlédnuto k nejlepšímu zájmu dítěte. Měly být zkoumány rodinné vazby a závislost syna na stěžovatelce. Skutečnost, že stěžovatelka v minulosti navštívila zemi původu a syn zde pobýval v letech 2018 až 2024, automaticky neznamená, že tam má reálné zázemí a návrat rodiny je reálný, bezpečný a přiměřený. Stěžovatelka nesouhlasí s mechanickým názorem krajského soudu, že čl. 8 Úmluvy nemá v řízení o mezinárodní ochraně zásadní význam.

7. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se závěrem krajského soudu, dle kterého byl humanitární azyl novelou zákona o azylu odstraněn. Krajský soud neposoudil přechodná ustanovení, legitimní očekávání stěžovatelky a povinnosti správního orgánu posoudit humanitární aspekty věci v širším smyslu. Dále Informace Ministerstva vnitra ze dne 23. 5. 2025 – Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi obsahuje pouze přehled o politické a bezpečnostní situaci. Žalovaný nezkoumal dostupnost bydlení, práce, zdravotní a sociální podpory, postavení navrátilců po dlouhodobém pobytu v zahraničí a reálné začlenění stěžovatelky a jejího syna. Napadený rozsudek je vnitřně rozporný, jelikož krajský soud zdůrazňuje dispoziční zásadu, nicméně připouští, že správní orgány 9 Azs 44/2026 - 37 pokračování musí opatřit objektivní informace o zemi původu. Dále má stěžovatelka za to, že samotná skutečnost, že podala žádost o mezinárodní ochranu až v návaznosti na pobytovou situaci, neznamená, že je účelová nebo že její obsah není třeba seriózně posoudit

8. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadený rozsudek a navrhl kasační stížnost zamítnout. Stojí si za tím, že jediným tvrzeným důvodem v žádosti stěžovatelky o mezinárodní ochranu byla legalizace jejího pobytu, neboť jí bylo uděleno správní vyhoštění. Žalovaný dále setrval na výkladu pojmu vážný zločin dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Nelze bagatelizovat vážné a společensky nebezpečné trestní jednání stěžovatelky.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

9. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.).

10. Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.). K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatelky kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval.

11. Stěžovatelka v kasační stížnosti vymezila důvody její přijatelnosti, neboť má za to, že napadený rozsudek přesahuje její vlastní zájmy. Navrhla vyložit otázku nutnosti aplikace vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu v případě, kdy žadatel tvrdí, že pro udělení mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany jsou dány vážné rodinné a humanitární důvody nebo popřípadě návratové překážky. Dále navrhla posouzení zásahu do základních práv zaručených v čl. 3 a čl. 8 Úmluvy v případě aplikace vylučující klauzule. Nejvyšší správní soud nicméně žádné zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelky, v napadeném rozsudku neshledal. Kasační stížnost se ani nedotýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou Nejvyššího správního soudu řešeny nebo jsou řešeny rozdílně a není dána potřeba učinit judikatorní odklon. Kasační stížnost je tedy nepřijatelná.

12. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91, nebo ze dne 13. 7. 2022, č. j. 7 As 342/2020-30, odst. [8]).

13. V projednávané věci jsou napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné. Je z nich zjevné, jaký skutkový stav vzali žalovaný i krajský soud za rozhodný, proč neshledali naplněným žádný důvod pro udělení mezinárodní ochrany 9 Azs 44/2026 a z jakého důvodu aplikovali vylučující klauzuli dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Krajský soud reagoval na žalobní tvrzení stěžovatelky a vysvětlil, proč jim nepřisvědčil.

14. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce vnitřní rozpornosti napadeného rozsudku, jelikož odůvodnění krajského soudu není vnitřně rozporné a je zcela v souladu s ustálenou judikaturou kasačního soudu. K otázce povinnosti žalovaného zjistit skutkový stav věci a zároveň povinnosti tvrdit, která tíží žadatele o mezinárodní ochranu, kasační soud odkazuje na rozsudky NSS ze dne 11. 2. 2021, č. j. 9 Azs 226/2020-60, odst. [16], ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016-32, odst. [22], ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34, odst. [22], nebo usnesení NSS ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48.

15. Stran neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu kasační soud souhlasí s krajským soudem a žalovaným, že stěžovatelka neuvedla žádný azylově relevantní důvod. Žalovaný zkoumal politickou a bezpečnostní situaci v zemi původu stěžovatelky (včetně zákazu mučení a nelidského zacházení dle čl. 3 Úmluvy), vycházel zejména z Informace odboru azylové a migrační politiky žalovaného - Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. 5. 2025, která splňuje požadavky, které na ni klade judikatura (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, odst. [16] nebo usnesení NSS ze dne 19. 4. 2026, č. j. 7 Azs 20/2026-37, odst. [10]). Socioekonomické důvody a možnost začlenění navrátilců do života nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, stejně jako snaha o legalizaci pobytu na území České republiky za účelem realizace soukromého a rodinného života (viz rozsudky NSS ze dne ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004-60, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS, ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005-43 či usnesení NSS ze dne 24. 6. 2026, č. j. 7 Azs 72/2026-34, odst. [13]).

16. K námitce, že žádost o mezinárodní ochranu nebyla účelová a měla být důkladně posouzena, kasační soud uvádí, že skutečnost, že stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu až za účelem legalizace pobytu, nebyla primárním důvodem zamítnutí její žádosti. Taková skutečnost může vypovídat o možné účelovosti žádosti, její úspěšnost však sama o sobě neznemožňovala (srov. rozsudky NSS ze dne 25. 7. 2025, č. j. 5 Azs 13/2021-86, odst. [34], a ze dne 17. 12. 2025, č. j. 2 Azs 190/2025-53, odst. [44]).

17. Co se týče otázky doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, tato nebyla věcně projednána, jelikož žalovaný přistoupil k aplikaci vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Při výkladu v ní užitém pojmu „vážný zločin“ žalovaný vycházel v souladu s judikaturou z relevantních okolností konkrétního případu (viz rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016-28, č. 3546/2017 Sb. NSS, odst. [14], usnesení NSS ze dne 31. 7. 2024, č. j. 6 Azs 343/2023-26, odst. [21], či ze dne 7. 12. 2023, č. j. 1 Azs 179/2023-30, odst. [11]). Odůvodnění svého rozhodnutí opřel o zjištění vyplývající z trestního rozsudku, kterým byla stěžovatelka odsouzena, ale také o skutečnosti, že stěžovatelka byla podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, nicméně je do dne 9. 2. 2030 ve zkušební době, tedy trest odnětí svobody doposud nevykonala. Jeho závěry jsou tak v souladu s judikaturou kasačního soudu, dle které má na posouzení závažnosti zločinu význam mimo jiné plynutí času a s tím související právní události. Tento význam však bude tím menší, čím závažnější byl spáchaný trestný čin. Nicméně je však na žadateli (tj. stěžovatelce), aby poskytl nutnou 9 Azs 44/2026 - 38 pokračování součinnost a spolupráci při prokázání skutečností nutných k posouzení uvedených okolností (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2020, č. j. 1 Azs 396/2020-37, odst. [14] a násl., usnesení NSS ze dne 20. 1. 2023, č. j. 2 Azs 246/2022-37, odst. [13] a násl., či ze dne 30. 3. 2023, č. j. 9 Azs 15/2023-36, odst. [11]). Stěžovatelka mimo tvrzené rodinné poměry a skutečnost, že byla podmínečně propuštěna, nevyvinula žádnou aktivitu k prokázání, že vážnost zločinu, který spáchala, je jakýmkoliv způsobem oslabena. Posouzení žalovaného ohledně aplikace vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu je tedy v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou. Dále kasační soud uvádí, že ani aplikace vylučující klauzule žalovaného nezbavila povinnosti zkoumat, zda v případě stěžovatelky nedojde k porušení čl. 3 Úmluvy, čemuž žalovaný dostál (blíže viz odst. [15] tohoto rozsudku).

18. Nemožnost udělení humanitárního azylu krajský soud dostatečně zdůvodnil v bodě 37. napadeného rozhodnutí, a to i s přihlédnutím k přechodným ustanovením, když stěžovatelce vysvětlil, že tento institut byl ze zákona o azylu s účinností od 1. 10. 2025 odstraněn, tudíž jí logicky nemohl být udělen. Stěžovatelka v kasační stížnosti obecně namítala legitimní očekávání a nutnost posoudit humanitární aspekty věci v širším smyslu. Tuto námitku však blíže nerozvedla a nevysvětlila, jaký vliv by měla mít na udělení humanitárního azylu. Rozhodné nicméně je, že humanitární azyl již z důvodu zrušení tohoto institutu nemohl být stěžovatelce v žádném případě udělen.

19. Co se týče námitky zásahu do práva na soukromý a rodinný život ve smyslu čl. 8 Úmluvy, nepřiměřenost zásahu není nutné posuzovat v případě aplikace vylučující klauzule dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu (viz usnesení NSS ze dne 22. 1. 2025, č. j. 2 Azs 240/2024-42, odst. [21]), jak je tomu v nyní projednávané věci. Případný zásah do práva na soukromý a rodinný život mohl být posuzován jen v souvislosti s rozhodováním o udělení mezinárodní ochrany, u něhož se však nejedná o azylově relevantní důvod (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020-23, odst. [25]) IV. Závěr a náklady řízení

20. S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 120 ve spojení s § 60 odst. 1, větou první s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, část III.4.). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. července 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu