9 Azs 57/2022

Rubrum

9 Azs 57/2022 - 31 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. P. N., zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. OAM-521/ZA-ZA11-HA13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 75 Az 1/2020 - 88, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a rozhodl, že doplňkovou ochranu mu nelze udělit pro existenci důvodů dle § 15a tohoto zákona. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 75 Az 1/2020 - 45. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále též „NSS“), který rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 77/2021 - 36, zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jelikož se nevypořádal s námitkou hrozby pronásledování žalobce ve Vietnamu z náboženských důvodů.

2. Krajský soud poté žalobu zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Vyžádal si aktuální zprávy o uplatňování náboženských svobod ve Vietnamu, ze kterých vyplynulo, že katolíci, ke kterým se žalobce hlásí, patří ke státem uznané náboženské menšině a že jim ze strany státních orgánů nehrozí velké riziko šikany. Žalobce uvedl, že nebyl politicky aktivní, že jeho rodina je katolického vyznání a jeho rodiče nemají kvůli svému vyznání v zemi původu problémy. Neuvedl žádné podrobnosti k tvrzenému napadení policisty 9 Azs 57/2022 z důvodu jeho víry a ze zpráv o zemi původu nevyplývá, že by osoba v jeho postavení měla být pronásledována státními orgány.

3. Dále nepřisvědčil námitce, že žalobce měl nárok na azyl z humanitárních důvodů dle § 14 zákona o azylu. Situaci žalobce nelze považovat za případ hodný zvláštního zřetele ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož nebyly zjištěny závažné okolnosti, jako je např. vysoký věk, či nepříznivý zdravotní stav.

4. Krajský soud nesouhlasil s tvrzením, že žalobci náleží doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu, jelikož na jeho případ dopadala vylučující klauzule dle § 15a tohoto zákona. Dle pravomocného rozsudku krajského soudu ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 49 T 11/2014, se dopustil zločinu spočívajícího v nedovolené výrobě a jiném nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný hodnotil individuální okolnosti případu i závažnost žalobcova jednání.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

5. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

6. Krajský soud odkazoval na obecné zprávy o zemi původu, které nebyly opatřeny z relevantních zdrojů a nemají vypovídací hodnotu ohledně pronásledování stěžovatele ze strany státních orgánů potlačujících náboženskou diverzitu ve Vietnamu. Krajský soud ignoroval, že Vietnam je na pomezí kategorie totalitních a autoritářských režimů. Z podkladů plyne, že existuje přinejmenším přiměřená pravděpodobnost vystavení stěžovatele riziku pronásledování. Krajský soud nezohlednil informace vztahující se ke konkrétním oblastem Vietnamu, které mohou mít větší vypovídací hodnotu.

7. Žalovaný vystavěl své rozhodnutí na tvrzení o stěžovatelově snaze legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Rozhodnutí žalovaného neobsahuje zprávy o situaci katolíků v zemi původu. Krajský soud doplňuje nedostatky napadeného rozhodnutí a domýšlí důvody pro neudělení mezinárodní ochrany.

8. Krajský soud nesprávně posoudil námitku ohledně humanitárního azylu. Ve stěžovatelově případě jsou naplněny důvody hodné zvláštního zřetele. Má zde manželku s pobytovým oprávněním a nevlastní dceru, která nemá ve Vietnamu povolení k pobytu. Neudělení mezinárodní ochrany znamená roztržení rodiny, což je v rozporu s mezinárodními úmluvami. Stěžovatel nemá ve Vietnamu materiální zázemí, proto je v situaci srovnatelné s osobou nemocnou. Žalovaný měl provést výklad neurčitého právního pojmu „důvod hodný zvláštního zřetele“. Krajský soud nereflektoval závěry NSS a nelze seznat jeho úvahy ohledně důvodů hodných zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu.

9. V dané věci nebyla posouzena možnost udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu kvůli aplikaci vylučující klauzule dle jeho § 15a. Úvaha krajského soudu je nesprávná a nepřezkoumatelná. Žalovaný zohlednil irelevantní kategorie, jako je ohrožení blaha lidí a vliv trestného činu na zásady společnosti. Dle rozsudku NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016 - 28, č. 3546/2017 Sb. NSS, nelze závěr o neudělení doplňkové ochrany 9 Azs 57/2022 - 32 pokračování kvůli spáchání vážného zločinu odůvodnit pouze tím, že stěžovatel byl odsouzen za spáchání činu, který je vnitrostátním trestním právem označován za zvlášť závažný zločin. V daném případě existují další okolnosti, které je třeba vzít v úvahu, jako je povaha a závažnost trestného činu, výše uloženého trestu, míra účasti na trestné činnosti, skutečnost, že nedošlo k dokonání trestného činu či že stěžovatel již vykonal trest odnětí svobody.

10. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost, případně zamítnutí. Ve správním řízení bylo prokázáno, že stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů dle § 12 zákona o azylu, nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele dle § 14 a doplňkovou ochranu nebylo možné udělit pro existenci důvodů dle § 15a tohoto zákona.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

11. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

12. Poté přistoupil k posouzení přípustnosti kasační stížnosti. Možnost účastníků řízení napadnout rozhodnutí krajského soudu poté, co NSS jeho původní rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, je omezena § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož se NSS nesmí znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, pokud se tímto právním názorem krajský soud řídil. Nepřípustnost kasační stížnosti se dotýká především otázek, které NSS v téže věci již závazně posoudil, resp. mohl posoudit (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS). Judikatura NSS dovodila výjimky z aplikovatelnosti § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., mezi které patří procesní pochybení krajského soudu, nedostatečně zjištěný skutkový stav nebo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. V dané věci zrušil NSS původní rozsudek, jelikož krajský soud nevypořádal žalobní námitku o hrozbě pronásledování stěžovatele v zemi původu, kvůli čemuž nemohl NSS posoudit další kasační námitky. Kasační stížnost je proto přípustná.

13. Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

14. Kasační stížnost je nepřijatelná. 9 Azs 57/2022

15. Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., proto se NSS nejprve zabýval tímto důvodem. Dle stěžovatele se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami a pouze potvrdil závěry žalovaného. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Krajský soud v bodech 39. až 40. rozsudku odůvodnil, proč stěžovateli nehrozí v zemi původu pronásledování z náboženských důvodů, v bodě 41. se vypořádal s námitkou ohledně neudělení azylu z humanitárních důvodů a následně se v několika bodech vypořádal s námitkou týkající se vylučující klauzule, přičemž své závěry logicky zdůvodnil a podložil judikaturou NSS. Pouhý nesouhlas s těmito závěry nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

16. Co se týče námitky nesprávného posouzení otázky hrozby pronásledování ve Vietnamu a nesprávně zjištěného skutkového stavu, z napadeného rozsudku i soudního spisu vyplývá, že si krajský soud obstaral informace zabývající se náboženskou situací ve Vietnamu, na jejichž základě dospěl k závěru, že stěžovateli nehrozí pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní a dohledatelné (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Tyto podmínky zprávy Ministerstva zahraničních věcí Austrálie z prosince 2019 a Ministerstva zahraničních věcí USA z června 2020 splňují. Stěžovatel ani nenamítá, že by se situace křesťanů ve Vietnamu od vydání uvedených zpráv změnila. Stěžovatel je běžným věřícím, tedy v jeho případě „nešlo o výraznou nábožensky orientovanou osobnost, náboženského vůdce či jinak profilovaného a obecněji známého náboženského aktivistu, u něhož by byla systematická pozornost ze strany vietnamské státní moci již představitelná“ (viz usnesení NSS ze dne 17. 8. 2016, č. j. 2 Azs 192/2016 - 18, bod 12). Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nemůže být samotný původ stěžovatele ze země s nedemokratickým režimem (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79). Krajský soud proto danou otázku posoudil v souladu s judikaturou NSS.

17. Námitku, že krajský soud nezohlednil informace vztahující se ke konkrétním oblastem Vietnamu, je nutné odmítnout jako nepřípustnou dle § 104 odst. 4 s. ř. s., jelikož stěžovatel v řízení před krajským soudem netvrdil, že by bylo podstatné, z jaké oblasti pochází.

18. Ohledně dokazování provedeného krajským soudem NSS uvádí, že krajský soud byl vázán názorem vyjádřeným v bodě 24 rozsudku č. j. 9 Azs 77/2021 - 36, že správnost závěrů žalovaného může posoudit prostřednictvím dokazování ohledně situace náboženských menšin ve Vietnamu. Dle bodu 11 rozsudku NSS ze dne 14. 5. 2015, č. j. 6 Azs 35/2015 - 30, může krajský soud v souladu s požadavky plné jurisdikce postupem dle § 77 odst. 2 s. ř. s. doplnit důkazy vlastním dokazováním u jednání. Provedené důkazy je povinen sám zhodnotit a učinit vlastní závěr o skutkovém stavu, což také učinil. Tvrzení ohledně hrozby pronásledování z náboženských důvodů stěžovatel rozvedl a upřesnil v žalobě. Pro danou věc tak bylo podstatné se vypořádat s těmito tvrzeními. Krajský soud postupoval v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, dle kterého jsou členské státy povinny zajistit, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní stránky. 9 Azs 57/2022 - 33 pokračování

19. K námitce, že měl být stěžovateli udělen humanitární azyl, NSS uvádí, že zachování stávajících rodinných vazeb, jako je tomu v daném případě, nelze považovat za případ hodný zvláštního zřetele, pro který by měl být humanitární azyl udělen, nejsou-li dány další významné skutečnosti jako např. přírodní katastrofa či vážné tělesné postižení (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, či usnesení ze dne 22. 2. 2022, č. j. 8 Azs 5/2021 - 54, bod 12). Stěžovatel takto významné skutečnosti netvrdil ani nevyšly najevo v řízení. Žalovaný i krajský soud posoudili stěžovatelovu situaci a odůvodnili, proč nenaplňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. K hrozbě návratu do země, k níž nemá faktickou vazbu, lze odkázat na bod 11 usnesení NSS ze dne 2. 9. 2015, č. j. 1 Azs 178/2015 - 25, dle kterého humanitární azyl není institutem, který by měl být „záchrannou brzdou“, pokud cizinec vlastním přičiněním pozbyl příslušné pobytové oprávnění.

20. K námitce, že žalovaný nesprávně aplikoval vylučovací klauzuli dle § 15a zákona o azylu, NSS odkazuje na své usnesení ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 Azs 108/2018 - 28, bod 12, dle kterého je dostatečné odůvodnění, že „jednání stěžovatele bylo úmyslné, na výrobě drog se aktivně podílel a činil tak ve velkém rozsahu“. Žalovaný tehdy při vymezení pojmu vážný zločin podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, stejně jako v projednávané věci, vycházel z mezinárodních úmluv o boji proti nedovolené výrobě drog a obchodu s nimi a uvedl, že Organizace spojených národů považuje tyto jevy za vážné ohrožení zdraví a blaha lidí a nepříznivé ovlivnění společnosti (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2019, č. j. 1 Azs 225/2018 - 45, bod 14, či výše uvedené usnesení č. j. 8 Azs 5/2021 - 54, bod 15).

IV. Závěr a náklady řízení

21. Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. června 2022 JUDr. Pavel Molek předseda senátu