9 Azs 73/2026

Rubrum

9 Azs 73/2026 - 44 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. M., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2026, č. j. OAM-9010-9/ZR-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2026, č. j. 36 A 3/2026-50, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká rozhodování o zrušení platnosti zaměstnanecké karty cizinci z důvodu jeho pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Jde o to, zda se správní orgán při posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života cizince, které předpokládá čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), řádně vypořádal s dopady tohoto rozhodnutí vůči manželce a nezletilým dětem cizince nacházejícím se v zemi jeho původu, na jejichž výživu jde část výdělku cizince.

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je státním příslušníkem Turecké republiky. Na základě výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců žalovaný shora označeným rozhodnutím zrušil platnost zaměstnanecké karty stěžovatele. Podle § 46e odst. 2 zákona o pobytu cizinců mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem byla skutečnost, že Okresní soud v Pardubicích trestním příkazem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 12 T 33/2025-43, uznal stěžovatele vinným ze spáchání úmyslného trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Trestného jednání se stěžovatel dopustil tím, že při žádosti o vydání řidičského průkazu České republiky předložil padělaný řidičský průkaz Turecka. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na 9 Azs 73/2026 zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu propadnutí věci. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 7. 2025.

3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Zohlednil, že stěžovatel od dubna 2024 pobývá na území České republiky, kde pracuje. Jeho manželka a dvě nezletilé děti jsou státními příslušníky Turecka, kde žijí, a na Českou republiku nemají žádné vazby. Stěžovatel jim zasílá část příjmu jako příspěvek na výživu. Krajský soud přisvědčil žalovanému, který nepřiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele neshledal. Nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti bránící stěžovateli a jeho manželce získávat prostředky prací v Turecku či jiném státě. Tvrzená vysoká nezaměstnanost a inflace v Turecku, nízké příjmy a vysoké ceny by bez dalšího nepřiměřenost uvedených dopadů rozhodnutí nemohly založit. Závěry žalovaného o ne zcela příznivé ekonomické situaci v Turecku v zásadě nebyly sporné a žalovaný při nich vycházel z údajů veřejně dostupných na internetu. Dokazování ke zjištění hranice bídy a chudoby v Turecku nebyl žalovaný povinen provádět, neboť tyto skutečnosti zmínil stěžovatel až v žalobě. Vzhledem k obecnosti tvrzení stěžovatele o situaci v Turecku, absenci tvrzení o mimořádných okolnostech na straně stěžovatele, jeho manželky, případně nezletilých dětí s přihlédnutím k obsahu písemného prohlášení manželky žalovaný nepochybil, pokud nepřistoupil k doplnění dokazování výslechem stěžovatele a jeho manželky.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Napadený rozsudek nezohlednil dopady zrušení zaměstnanecké karty pro výživu jeho manželky a nezletilých dětí, kterým stěžovatel posílá měsíčně částku 15 000 Kč. Vysoká míra inflace a vysoká nezaměstnanost v Turecku brání stěžovateli v tom, aby si tam našel zaměstnání. Žalovaný ve svém rozhodnutí citoval ze zdrojů, které neučinil podkladem pro vydání rozhodnutí a s nimiž stěžovatele v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neseznámil. Nezjišťoval hranici bídy a chudoby v Turecku, ani tamní aktuální situaci neprověřil z vícero nezávislých zdrojů. Žalovaný neprovedl ani stěžovatelem navržené výslechy. Ve správním spisu nemají oporu závěry připouštějící možnost, že by manželka stěžovatele, která celodenně pečuje o mladšího syna, pracovala. Stěžovatel dodává, že podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 trestního řádu. Má za to, že jednání, za které byl odsouzen, není trestné.

5. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a kasační stížnost navrhl zamítnout. Zrušení platnosti zaměstnanecké karty bylo výsledkem protiprávního jednání stěžovatele, který si tohoto následku měl být vědom. Důvody jeho pobytu jsou ryze ekonomické. Stěžovatel musel živit svou rodinu i před odjezdem, a nyní neuvádí žádné důvody, pro které by si v Turecku nebo v jiné zemi nemohl najít práci. Není jasné, jaké skutečnosti měly být výslechem jeho manželky ověřeny. Horší ekonomická situace v zemi původu nemůže bez dalšího způsobit nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného. Nebyl porušen ani § 36 odst. 3 správního řádu, neboť stěžovatel byl seznámen se všemi podklady, které byly rozhodné pro vydání rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Informace 9 Azs 73/2026 - 45 pokračování týkající se ekonomické situace v Turecku si žalovaný opatřil z veřejně dostupných zdrojů na internetu a vypovídají o aktuální hospodářské situaci v zemi původu. Podnět ministru spravedlnosti nemění nic na tom, že v době vydání rozhodnutí žalovaného byl stěžovatel pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

7. Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci zrušení doby platnosti oprávnění k pobytu. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

8. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

9. Kasační stížnost je nepřijatelná.

10. Krajský soud vyšel při svém rozhodování z právního názoru Nejvyššího správního soudu, že navzdory § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců je třeba i při rozhodování o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců zohlednit přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života cizince, jestliže cizinec takovýto zásah výslovně namítá. Tato povinnost vyplývá přímo z čl. 8 Úmluvy (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019-40, odst. [37], nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. 9 Azs 148/2023-25, odst. [19]). Námitka takových nepřiměřených dopadů „může spočívat také v tvrzení, že nemožnost výdělečné činnosti v České republice bude mít vliv na finanční situaci rodiny žijící v zemi původu, včetně nezletilého dítěte“ (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 95/2025-20, odst. [35]).

11. V posuzované věci se žalovaný uvedenou námitkou zabýval, neshledal ji však důvodnou s ohledem na absenci jakýchkoli mimořádných okolností, které by takovouto nepřiměřenost opodstatňovaly. Nepostačuje pouhý obecný poukaz na horší ekonomickou situaci v Turecku, neboť ten zjevně není způsobilý odůvodnit nezbytnost dalšího pobytu stěžovatele na území České republiky. Jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, podle zaměstnanecké karty měl stěžovatel vykonávat povolání pracovníka přípravy jídel ve fast foodu. Jde tedy o profesi, kterou mohl nepochybně vykonávat i jinde. S tímto hodnocením 9 Azs 73/2026 se ztotožnil i krajský soud. Poukázal-li žalovaný v rozhodnutí na údaje o očekávaném hospodářském růstu, vývoji nezaměstnanosti, výši průměrného výdělku a životních nákladů v Turecku, které vycházely z internetových zdrojů, lze přisvědčit stěžovateli, že tento podklad měl být zachycen ve správním spisu. Tyto údaje nicméně sloužily jen k dokreslení situace v Turecku, aniž by cokoli měnily na obecnosti tvrzení stěžovatele, jde-li o konkrétní dopad do jeho soukromého a rodinného života. Výsledek řízení na nich nezávisel. Lze proto souhlasit se žalovaným, že stěžovatel byl v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámen se všemi podklady, které byly rozhodné pro vydání rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty.

12. Nic nelze vytknout ani nevyhovění návrhům na provedení výslechu stěžovatele a jeho manželky, které žalovaný odůvodnil nadbytečností. Stěžovatel netvrdil, jaké informace by měly tyto výslechy přinést. Nadbytečnost představuje jeden ze zákonných důvodů, pro které lze důkaznímu návrhu účastníka řízení nevyhovět (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 As 180/2019-59, č. 4233/2021 Sb. NSS, odst. [23], a tam citovanou judikaturu). Obstojí závěr krajského soudu, že skutkový stav věci byl zjištěn v dostatečném rozsahu.

13. Bez významu je i tvrzení stěžovatele, že podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 trestního řádu. V době, kdy žalovaný rozhodl, byl stěžovatel pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

14. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud posoudil zákonnost zrušení platnosti zaměstnanecké karty stěžovatele v souladu s výše citovanou judikaturou. Nebylo zjištěno ani žádné jeho pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice úspěch měl, v tomto řízení mu ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. července 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu 9 Azs 73/2026 - 46 pokračování