Nejvyšší správní soud · Usnesení

9 Azs 75/2019

č. j. 9 Azs 75/2019-30

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2019-04-18 · odmítnuto · ECLI:CZ:NSS:2019:9.Azs.75.2019.30

  1. KS Plzeň 30 A 196/2017-79
  2. NSS 9 Azs 75/2019-30

Citované zákony (6)

Rubrum

9 Azs 75/2019 - 30 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. H. N., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2017, č. j. MV-106903-4/SO- 2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2018, č. j. 30 A 196/2017 - 79, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost a návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 6 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1.

Odůvodnění

1. Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 4. 3. 2019 doručena kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2018, č. j. 30 A 196/2017 - 79 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2017, č. j. MV-106903-4/SO-2017. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 3. 2017, č. j. OAM-998-15/ZR-2014, kterým bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu.

2. Kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti podle ustanovení § 37 odst. 3 a § 106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), protože v ní stěžovatel pouze uvedl, že se jedná o kasační stížnost proti napadenému rozsudku, která bude odůvodněna ve lhůtě 10 dnů.

3. Podle ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; 9 Azs 75/2019 ustanovení § 37 platí obdobně. Podle ustanovení § 106 odst. 3, věty první, s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.

4. Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 7. 3. 2019, č. j. 9 Azs 75/2019 - 9, k doplnění kasační stížnosti a odstranění jejích vad ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně jej poučil o tom, že nebudou-li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny, bude kasační stížnost odmítnuta.

5. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 8. 3. 2019, lhůta pro odstranění vad tedy stěžovateli uplynula v pondělí 8. 4. 2019. Stěžovatel však důvody kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedoplnil a učinil tak až po jejím marném uplynutí dne 9. 4. 2019.

6. Pro neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě není možné v daném případě v řízení o kasační stížnosti pokračovat (k pozdnímu doplnění kasační stížnosti nelze s ohledem na opožděnost přihlížet, srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2009, č. j. 2 As 28/2009 - 28). Protože stěžovatel přes výzvu Nejvyššího správního soudu důvody kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedoplnil, byla kasační stížnost podle ustanovení § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

8. Ve lhůtě stanovené soudem zaplatil stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč a soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000. Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Podle § 10 odst. 5 téhož zákona soud v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.

9. Z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší správní soud má povinnost stěžovateli jím zaplacený soudní poplatek vrátit dle ustanovení § 10 odst. 3 ve spojení s § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích. Soud tedy vrátí stěžovateli zaplacený soudní poplatek v celkové výši 6 000 Kč. Třicetidenní lhůta k vrácení zaplaceného soudního poplatku vychází z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 18. dubna 2019 JUDr. Radan Malík předseda senátu 9 Ads 86/2019 - 15 pokračování

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.