9 Azs 99/2025

Rubrum

9 Azs 99/2025 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. OAM-1435/LE-LE05-LE05-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2025, č. j. 32 Az 9/2024-98, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu její nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Jde o to, zda v této žádosti žadatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.

2. Právě neuvedení takovýchto skutečností bylo důvodem, pro který žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zastavil řízení o opakované žádosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) podané dne 21. 10. 2024. Stěžovatel, který je občanem Moldavské republiky, v ní uvedl stejné důvody jako v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané dne 9 Azs 99/2025 11. 7. 2023, a to obavu ze zločince, proti němuž v Moldavsku svědčil, výhrůžky uvězněním ze strany moldavského policisty v případě odmítnutí další spolupráce a svou sexuální orientaci. O první žádosti rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 11. 2023, č. j. OAM-938/LE-BA07-K12-2023, tak, že stěžovateli neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, 13, 14a a 14b zákona o azylu ani národní humanitární azyl podle § 14 téhož zákona. Řízení o žalobě, kterou stěžovatel toto rozhodnutí napadl, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. 20 Az 20/2023, zastavil.

3. Stěžovatel podal žalobu i proti rozhodnutí o jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V žalobě popsal svůj azylový příběh a politickou situaci v Moldavsku, kde podle jeho názoru panuje bezpráví a korupce. Krajský soud v Hradci Králové (dále „krajský soud“) žalobu zamítl napadeným rozsudkem, v němž porovnal důvody opakované žádosti s důvody uvedenými v předchozí žádosti, a shodně s žalovaným konstatoval, že stěžovatel v nově vedeném řízení neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. S jím uváděnými důvody odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice se žalovaný dostatečně vypořádal již v rozhodnutí o první žádosti.

4. Žalovaný podle krajského soudu náležitě odůvodnil, z jakého důvodu nelze nově tvrzené napadení stěžovatele v Moldavsku kvůli jeho sexuální orientaci, ani tvrzené pokračování výhrůžek ze strany policisty, považovat za novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Tyto skutečnosti musely být vzhledem k tvrzeným azylovým důvodům stěžovateli známy již v průběhu řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Mohl a měl je tedy uvést v něm. Tvrzená změna sexuální orientace stěžovatele z bisexuální na homosexuální i vztah s novým přítelem v České republice sice nastaly až po ukončení řízení o předchozí žádosti, nemají však žádnou souvislost s důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a nesvědčí ani o skutečné hrozbě vážné újmy podle § 14a tohoto zákona.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného

5. Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil otázku „novosti“ skutečností uvedených v opakované žádosti. Stěžovatel v ní uvedl, že byl po zveřejnění své homosexuální orientace v Moldavsku vystaven násilí, útokům a hrozbám, v zemi původu mu nebyla poskytnuta ochrana státními orgány a jeho rodině bylo vyhrožováno zločincem, proti kterému spolupracoval s policií. Tyto skutečnosti vykazují novou kvalitu a intenzitu oproti předchozímu řízení. Jde o vývoj situace, která byla v předchozím řízení sice částečně zmíněna, avšak nikoli v nyní podaném rozsahu. Stěžovatel dále popisuje společenskou a bezpečnostní situaci v Moldavsku a rizika, která mu hrozí po jeho návratu. Namítá, že krajský soud se těmito riziky zabýval pouze formálně a bez hlubší analýzy možné změny či upřesnění skutkového stavu. Krajský soud se měl také nedostatečně vypořádat s tím, zda se stěžovatelem tvrzené skutečnosti mohly objektivně projevit až po rozhodnutí o předchozí žádosti a zda na něj lze spravedlivě klást 9 Azs 99/2025 - 27 pokračování požadavek, aby je uvedl dříve. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

6. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Nesouhlasí ani s přiznáním odkladného účinku. Stěžovatel v opakované žádosti uvedl zcela totožné azylové důvody jako v řízení o předchozí žádosti. Nic na tom nemění ani jeho snaha dodat těmto důvodům větší vážnosti jejich doplňováním a gradováním v současném řízení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

8. Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

9. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy kasační soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

10. Kasační stížnost je nepřijatelná.

11. Rámec soudního přezkumu rozhodnutí, kterým žalovaný zastavuje řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost, vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS. Z odůvodnění takového rozhodnutí žalovaného musí vyplývat, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové 9 Azs 99/2025 skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (odst. [19] citovaného rozsudku).

12. Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku „novosti“ skutečností uvedených v opakované žádosti. Výkladem požadavku § 11a odst. 1 zákona o azylu na existenci „nové skutečnosti nebo zjištění“, jako podmínky přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud již ve své rozhodovací praxi zabýval. Tato „nová skutečnost nebo zjištění“ musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Smyslem tohoto zákonného požadavku je na jedné straně umožnit nové posouzení v případě, že nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (např. rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, nebo ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 325/2019-16, č. 4012/2020 Sb. NSS, odst. [17]). Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“ (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009-65). Krajský soud se v napadeném rozsudku od této judikatury neodchýlil.

13. Opakovaná žádost neslouží k doplňování předchozí žádosti. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má již v „prvním“ řízení povinnost uvést „všechny skutečnosti, které jsou mu známé a které mohou být relevantní z hlediska možného udělení mezinárodní ochrany, a dát příležitost správnímu orgánu, aby o takto přednesených důvodech jeho žádosti kvalifikovaně rozhodl. […] Neuvedl-li stěžovatel v řízení před správním orgánem posuzujícím jeho žádost všechny relevantní skutečnosti, neumožnil mu je kvalifikovaně posoudit a učinit součástí rozhodnutí, musí nést riziko v podobě zamítavého rozhodnutí“ (rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32, odst. [25] a [26]).

14. Stěžovatel namítá, že se krajský soud riziky, která stěžovateli hrozí po návratu do Moldavska, zabýval pouze formálně a bez hlubší analýzy možné změny či upřesnění skutkového stavu. Stěžovatelem uváděná rizika jsou ale pouhým rozšířením dříve tvrzených azylových důvodů, kterými se již zabýval jak žalovaný v obou svých rozhodnutích, tak krajský soud v napadeném rozsudku. Krajský soud ve svém posouzení nevybočil z mantinelů stanovených právními předpisy a výše citovanou judikaturou.

15. Nejvyšší správní soud uzavírá, že se ve své judikatuře již zabýval právními otázkami, které byly rozhodné pro rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud posoudil zákonnost zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v souladu s touto (výše citovanou) judikaturou. Není dán žádný důvod, aby se kasační soud při řešení některé z těchto právních otázek od svého dosavadního právního názoru odchýlil. Nebylo zjištěno ani žádné pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. 9 Azs 99/2025 - 28 pokračování IV. Závěr a náklady řízení

16. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

17. Stěžovatel přípisem ze dne 22. 7. 2025 požádal o nařízení jednání v jeho věci. Na něm chtěl předložit „důkazy (listinné i video) prokazující pronásledování v zemi původu“. Nejvyšší správní soud této žádosti nicméně v souladu s § 109 odst. 2 s. ř. s. nevyhověl, neboť pro účely tohoto řízení nebyl pro jakékoliv provádění důkazů žádný důvod.

18. Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o kasační stížnosti bez zbytečného odkladu, a tudíž již samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku.

19. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., který stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), v důsledku čehož je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. V posuzované věci měl úspěch sice žalovaný, tomu však v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení mu proto nebyla přiznána.

20. Krajský soud usnesením ze dne 14. 3. 2025, č. j. 32 Az 9/2024-69, ustanovil zástupcem stěžovatele advokáta JUDr. Ing. Jiřího Špeldu. Toto ustanovení se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti, přičemž hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát (§ 35 odst. 10 a § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, částkou 4 620 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání a podání kasační stížnosti) a částkou 450 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů vztahující se k jednomu úkonu právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů je třeba zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 1 064,70 Kč, neboť ustanovený zástupce je jejím plátcem. Celková částka odměny a náhrady hotových výdajů tak činí 6 134,70 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. července 2025 JUDr. Radan Malík předseda senátu 9 Azs 99/2025