Aprk 1/2023

Rubrum

Aprk 1/2023 - 35 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Mgr. T. S., proti žalovanému: Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Ústí nad Labem, se sídlem Dvořákova 18/1609, Ústí nad Labem, o žalobě vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 141 A 36/2022, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 9. 2. 2023, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 15. 2. 2023, se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), konkrétně vydání rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 141 A 36/2022.

2. Navrhovatel návrh odůvodňuje tím, že žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného podal dne 20. 10. 2022 a k dotazu na vyřízení věci bylo krajským soudem sděleno, že věc bude rozhodnuta do konce května 2023. Jelikož jde o přednostní a jednoduchou věc, má navrhovatel za to, že soudní řízení v délce sedmi měsíců (od podání žaloby do předpokládaného rozhodnutí) neodpovídá zákonu. Požaduje tedy určení lhůty k vydání meritorního rozhodnutí, a to do 20. 3. 2023.

3. Nejvyšší správní soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Aprk 1/2023

4. V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

5. V otázce meritorního vyřízení věci je podstatné, aby věc nebyla ve stavu nepřipraveném k rozhodnutí po příliš dlouhou dobu, což se posuzuje dle kritérií v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Jde o kritéria vycházející z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 16. 9. 1996, Süßmann proti Německu, stížnost č. 20024/92, bod 48.; rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 27. 6. 2000, Frydlender proti Francii, stížnost č. 30979/96, bod 43.; či nejnověji rozsudek ESLP ze dne 5. 5. 2022, Mesić proti Chorvatsku, stížnost č. 19362/18, bod 127.).

6. V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na tato kritéria nadále tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem na § 56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve než tu, které se týká návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Ochranu práva na projednání věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva někoho jiného jsou porušována ještě více. Zde se pak uplatní názor Ústavního soudu, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (např. nález ÚS ze dne 14. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94; nález ÚS ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01; nález ÚS ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 685/06; nález ÚS ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 391/07, bod 23.; či nález ÚS ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 2427/11, bod 13.).

7. Co se naplnění kritérií v projednávané věci týká, uvádí Nejvyšší správní soud následující.

8. Prvním kritériem je složitost věci. Nečinnostní věci jsou judikaturou soudu obecně považovány za jednodušší (srov. usnesení NSS ze dne 7. 1. 2020, č. j. Aprk 20/2019 - 10, odst. [8]) a nic zde nenasvědčuje opaku.

9. Druhým kritériem je význam věci pro navrhovatele. Vyšší význam Nejvyšší správní soud shledal například v situaci hrozící realizace přezkoumávaného záměru pro nepřiznání odkladného účinku žalobě (usnesení NSS ze dne 17. 7. 2019, č. j. Aprk 13/2019 - 59, odst. [8]), při dlouhotrvajícím přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí informace (usnesení NSS ze dne 11. 7. 2018, č. j. Aprk 13/2018 - 39, odst. [8]), při sporu o vysoké úroky (usnesení NSS ze dne 20. 12. 2017, č. j. Aprk 29/2017 - 12, odst. [9]), při možném ovlivnění podnikatelských záměrů a souvisejících vysokých finančních nákladech (usnesení NSS ze dne 20. 9. 2017, č. j. Aprk 17/2017 - 379, odst. [17]), či při vlivu sporu na navrhovatelovo zdraví (usnesení NSS ze dne 26. 7. 2017, č. j. Aprk 15/2017 - 50, odst. [16]). V tomto ohledu pokračování Aprk 1/2023 - 36 Nejvyšší správní soud neshledal, že by měla věc pro navrhovatele vyšší význam, ostatně tak sám ani netvrdí.

10. Třetím kritériem je postup účastníků řízení. V této souvislosti nelze přehlédnout, že krajský soud vyzval navrhovatele přípisem zde dne 9. 2. 2023, č. j. 141 A 36/2022-27, aby u správního orgánu uplatnil opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Reakce účastníka řízení na tuto výzvu již není součástí spisu, nicméně v okamžiku uplatnění projednávaného návrhu byl „míč“ na straně navrhovatele.

11. Čtvrtým kritériem je dosavadní postup soudu. Z jeho spisu neplynou jakékoliv prodlevy v činění procesních úkonů (jejich existenci ostatně navrhovatel ani netvrdí), takže krajskému soudu nemůže být nic vytknuto.

12. K tomu lze dodat, jak nedávno připomněl Nejvyšší správní soud, že „je třeba dbát pořadí nápadu přednostních věcí“. Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“ (srov. usnesení NSS ze dne 23. 2. 2023, č. j. Aprk 2/2023-49).

13. Nejvyšší správní soud při souhrnném zhodnocení kritérií uzavírá, že návrh není důvodný. Krajský soud v řízení postupuje standardně, v současné fázi řízení se čeká (resp. čekalo) na procesní aktivitu navrhovatele a navíc i v případě přednostních věcí je nutné dbát jejich pořadí. Proto jej podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. března 2023 JUDr. Radan Malík předseda senát