Aprk 11/2013

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: K. Š., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem Valdštejnovo náměstí 76, Jičín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 198/2010, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, takto:

Výrok

I. Městský soud v Praze j e p o v i n e n ve věci vedené u něj pod sp. zn. 8 A 198/2010 rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 29. 3. 2013.

II. Navrhovateli s e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení ve výši 3 400 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce (dále také „navrhovatel“) podal nejprve ke Krajskému soudu v Ostravě dne 24. 9. 2009 (soudu doručené dne 29. 9. 2009) podání v anglickém jazyce; soud je opatřil sp. zn. 4 Nt 706/2009. Soud žalobce obratem vyzval ke sdělení obsahu žaloby v českém jazyce, ten však reagoval odpovědí soudu opět v angličtině. Předseda senátu přibral do řízení ve věci nejasného podání tlumočnici, které určil lhůtu do 31. 3. 2010 pro překlad žalobcova podání do českého jazyka. Z překladu podání tlumočnicí bylo zřejmé, že žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu či donucení ze strany správního orgánu. Poté předseda senátu postoupil věc Krajskému soudu v Hradci Králové, jako soudu věcně příslušnému. Usnesením ze dne 2. 8. 2010, č. j. 30 A 23/2010-59 tento soud pak věc postoupil Městskému soudu v Praze, jako soudu věcně a místně příslušnému. Dne 11. 2. 2013 byl městským soudem Nejvyššímu správnímu soudu předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který navrhovatel podal u tohoto soudu dne 31. 1. 2013. Uvedený návrh navrhovatel odůvodnil tím, že soud nerozhodl bez jednání, třebaže s takovým postupem souhlasil, ani jednání ve věci samé dosud nenařídil. Zástupce žalobce se opakovaně dotazoval na předpokládané datum rozhodnutí; soudem mu bylo nejprve sděleno, že o věci rozhodne v 2. čtvrtletí roku 2012, dosud však soud nerozhodl a neučinil ani žádný jiný úkon. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud určil městskému soudu lhůtu pro rozhodnutí ve věci žalobce a přiznal mu náhradu nákladů řízení. K návrhu se vyjádřil předseda senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, pouze tak, že věc předává k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu a že mu oznamuje, že bude na dovolené v období od 25. 1. 2013 do 15. 2. 2012. Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal shora uvedenou žalobu původně u místně i věcně nepříslušného krajského soudu již dne 24. 9. 2009; městskému soudu byla postoupena usnesením ze dne 2. 8. 2010. Dne 13. 9. 2010 vyzval předseda senátu žalobce usnesením k doplnění petitu žaloby. Zástupce žalobce reagoval na výzvu soudu a podáním ze dne 5. 1. 2011 žalobu doplnil. Soud zaslal žalovanému žalobu k vyjádření (přípisem ze dne 10. 2. 2011), současně ho vyzval k předložení správního spisu a seznámil ho se složením senátu, který žalobu bude projednávat a rozhodovat, současně o tomtéž informoval i žalobce. Dne 13. 4. 2011 soud obdržel správní spis s vyjádřením k žalobě, které zaslal dne 10. 5. 2011 navrhovateli. Od tohoto dne neučinil soud žádný procesní úkon směřující k rozhodnutí věci. Nejvyšší správní soud posoudil postoupený návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že je důvodný. Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát. Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li v soudním procesu postupem soudu (či více soudů) k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu. V řízení podle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci všechny procesní úkony soudu byly učiněny v přiměřených časových lhůtách, avšak od 10. 5. 2011 do doby, kdy navrhovatel podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byl soud zcela nečinný. Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla věcně i místně příslušnému soudu postoupena již dne 2. 8. 2010 a doba, po kterou soud ničeho v řízení nečinil je již 2,5 roku. Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou; daná věc je o to závažnější, že se jedná o žalobu na nečinnost správního orgánu, kterou má soud povinnost vyřizovat v přednostním režimu (§ 56 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že ani argument, že městský soud vyřizuje věci podle pořadí nápadu, neobstojí. K takové případné argumentaci Nejvyšší správní soud uvádí, že odkazy na pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další). Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem a důrazem na povinnost přednostního vyřízení věci podle § 56 odst. 3 s. ř. s., složitost věci, postup účastníků řízení, kteří se negativně nepodíleli na délce řízení, a na dosavadní postup soudu dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání rozhodnutí. Touto lhůtou je městský soud vázán. Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Z obsahu spisu soud zjistil, že zástupce žalobce učinil jeden úkon (podání návrhu). Soud rozhodl tak, že se navrhovateli náhrada nákladů řízení přiznává ve výši 1 x 3 100 Kč a 1 x 300 Kč, celkem 3 400 Kč [dle § 9 odst. 4 písm. d) a dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Zástupci tak bude do 1 měsíce od právní moci usnesení vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu odměna ve výši 3 400 Kč.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (ust. § 174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích). V Brně dne 19. února 2013 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu