Aprk 22/2013

Rubrum

Aprk 22/2013 - 80 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci navrhovatele: M. L. G. R., zast. Mgr. B. S., pracovnicí Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 117/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Navrhovatel se svým podáním ze dne 20. 3. 2013, doručeným Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“) dne 25. 3. 2013 a tímto soudem předloženým Nejvyššímu správnímu soudu dne 27. 3. 2013, domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to vydání rozhodnutí ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 6 A 117/2012. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobou podanou dne 6. 8. 2012 se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, který nebyl schopen vydat rozhodnutí ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Po podání žádosti dne 16. 9. 2011 byl se žalobcem proveden pohovor, v měsících březnu, červnu a říjnu 2012 byly vedeny ještě další doplňující pohovory, avšak žalovaný ani přes prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do dne podání návrhu nevydal rozhodnutí ve věci. Městský soud ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že činil a činí procesní úkony potřebné k tomu, aby věc byla připravena k rozhodnutí. Dne 17. 8. 2012 vyžádal od Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí potvrzení za účelem rozhodnutí o žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků, které mu přiznal usnesením ze dne 29. 8. 2012, č. j. 6 A 117/2012 – 10. Dne 10. 9. 2012 vyžádal od žalovaného vyjádření k žalobě a správní spisy, dne 9. 11. 2012 bylo zástupci žalobce zasláno vyjádření žalovaného spolu s poučením o procesních právech a povinnostech. Dne 25. 3. 2013 bylo od žalovaného vyžádáno sdělení o aktuálním stavu řízení o důvodech, které brání rozhodnutí ve věci, a vyžádáno doplnění spisového materiálu. Dále uvedl, že žaloba v této věci byla podána v srpnu roku 2012, počet věcí spadajících do přednostního režimu projednání podaných Aprk 22/2013 před touto žalobou eviduje senát 6 A celkem 85, proto považuje podaný návrh za nedůvodný. Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou ze dne 6. 8. 2012, doručenou městskému soudu dne 7. 8. 2012, domáhá vydání rozhodnutí ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Městský soud po obdržení žaloby přípisem ze dne 17. 8. 2012 vyžádal od Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra informace o případném poskytování finančních prostředků navrhovateli, na základě kterých přiznal navrhovateli usnesením ze dne 29. 8. 2012, č. j. 6 A 117/2012 – 10, osvobození od soudních poplatků. Přípisem ze dne 12. 9. 2012 soud poučil žalovaného o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, současně žalovanému zaslal stejnopis žaloby a vyzval ho, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení této výzvy předložil soudu vyjádření k žalobě a úplný správní spis. Dne 11. 9. 2012 byl městskému soudu doručen první návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl zamítnut usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. Aprk 27/2012 – 34. Po vrácení spisu Nejvyšším správním soudem městský soud dne 9. 11. 2012 poučil navrhovatele o složení senátu a současně mu zaslal vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 25. 3. 2013 byl doručen soudu shora uvedený návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 8, věty první, tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, Pokračování Aprk 22/2013 - 81 usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu. Městský soud je podle § 56 odst. 1 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se sice jedná o věc, která podléhá režimu přednostního vyřizování podle § 56 s. ř. s., avšak i za této situace je třeba zohlednit zásadu, že soud vyřizuje věci zásadně v pořadí, v jakém mu došly. Vzhledem ke speciální úpravě obsažené v § 56 odst. 3 s. ř. s. tak platí, že soud je povinen rozhodovat i přednostní agendu v takovém pořadí, v jakém věci soudu napadly. Předchází-li nyní v souzené věci 85 návrhů v přednostní agendě, jak Nejvyšší správní soud ověřil z vyžádaného přehledu věcí v senátě 6 A městského soudu spadajících do režimu přednostního projednávání podaných před žalobou žalobce, pak i tyto věci soud vyřizuje sice přednostně před věcmi ostatními, ale v pořadí, v jakém mu napadly. Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla. Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný. Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit, že navrhovatel se svým jednáním v průběhu soudního řízení tím, že se nezdržoval na uvedené adrese, ani nepřebíral poštovní zásilky na jím uvedené adrese, jakož i opakovaným nedůvodným návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, negativním způsobem podílí na prodloužení délky řízení a neumožňuje městskému soudu po dobu, kdy je soudní spis opakovaně předložen Nejvyššímu správnímu soudu, činit žádné úkony. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy, Aprk 22/2013 a proto návrh navrhovatele podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. dubna 2013 JUDr. Radan Malík předseda senátu