Aprk 25/2016

Rubrum

Aprk 25/2016 - 57 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: EUROFORM spol. s r. o., se sídlem Malá Štupartská 634/7, Praha – Staré Město, zastoupený JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem Slezská 13, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1607/530/15 67020/ENV/15, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 21/2016, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu a vyjádření k němu

1. Návrhem ze dne 3. 8. 2016, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 11. 8. 2016, se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil lhůtu k nařízení jednání v příslušné věci a vydání vlastního meritorního rozhodnutí o jeho žalobě, o níž se před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) vede řízení pod sp. zn. 15 A 21/2016.

2. Navrhovatel uvedl, že má zájem realizovat v katastrálním území Chabařovice projekt výstavby průmyslové zóny (výrobního a skladovacího areálu) označené jako Přestanov-Chabařovice EUROFORM, přičemž správní žalobou se domáhá, aby v souvislosti s tímto jeho stavebním záměrem byla povolena výjimka podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), ze zákazů stanovených tímto předpisem pro několik zvlášť chráněných druhů živočichů. Aprk 25/2016

3. Dne 7. 6. 2016 požádal krajský soud o sdělení odhadovaného termínu nařízení jednání ve věci, přičemž soud ho dne 9. 6. 2016 informoval, že nařízení jednání v dané věci lze předpokládat v první polovině roku 2018. Průtahy spatřuje v tom, že jednání ve věci má být nařízeno v zásadě až za více jak dva roky po podání žaloby, přičemž samotné konání jednání ještě nemusí znamenat, že v tomto termínu bude také ve věci rozhodnuto.

4. K významu předmětu řízení uvedl, že v souvislosti s předmětným investičním záměrem vynaložil výrazné finanční prostředky (ať již na projektovou a inženýrskou činnost nebo na vlastní realizaci určitých částí infrastruktury) a především v souvislosti s ním byla učiněna řada právních jednání a vydána řada správních rozhodnutí, která by mohla v důsledku průtahů ve shora popsaném řízení o správní žalobě zaniknout (např. územní rozhodnutí o umístění stavby, smlouva o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě do napěťové hladiny vysokého napětí nebo velmi vysokého napětí, stanovisko krajského úřadu podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů).

5. Navrhovatel dále zdůraznil, že jeho stavební záměr je nejen v souladu s lokální legislativou, ale rovněž se stanoviskem zmocněnce vlády ČR pro Moravskoslezský a Ústecký kraj, v němž byl akcentován jasný veřejný zájem na rozvoji průmyslových zón a na tvorbě pracovních míst ve strukturálně postiženém regionu Ústeckého kraje. Realizace předmětného stavebního záměru by s sebou logicky přinášela vznik zhruba tisíce pracovních příležitostí nejen krátkodobého charakteru (realizace vlastní stavební činnosti), ale i z hlediska dlouhodobého (pracovní místa vytvářená nájemci, resp. provozovateli dotčeného průmyslového areálu).

6. Krajský soud ve vyjádření k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvedl, že žaloba byla podána dne 29. 1. 2016 a poslední úkon soudu byl učiněn dne 6. 4. 2016, proto ve věci doposud nejsou průtahy.

II. Podstatný obsah spisu krajského soudu

7. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 29. 1. 2016 navrhovatel brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. 1607/530/15 67020/ENV/15, jímž bylo zamítnuto odvolání navrhovatele a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje o nepovolení výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje a biotopu druhů střevlík zlatitý, ještěrka obecná a užovka hladká podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

8. Dne 16. 2. 2016 krajský soud vyžádal u žalovaného předložení správního spisu a vyjádření k žalobě, které mu bylo doručeno dne 11. 3. 2016. Dne 16. 3. 2016 zaslal toto vyjádření s poučením o složení senátu, který ve věci bude rozhodovat, zástupci navrhovatele a stejné poučení rovněž žalovanému a současně oba účastníky poučil dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), o možnosti rozhodování bez nařízení jednání. Dne 29. 3. 2016 soud obdržel souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a dne 30. 3. 2016 vyjádření navrhovatele k vyjádření žalovaného k žalobě a jeho nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 6. 4. 2016 soud zaslal žalovanému repliku navrhovatele, dne 7. 6. 2016 obdržel žádost navrhovatele o sdělení odhadovaného termínu nařízení jednání, na kterou odpověděl přípisem ze dne 9. 6. 2016, v němž uvedl, že nařízení jednání lze předpokládat v první polovině roku 2018. Dne 18. 7. 2016 krajský soud obdržel pokračování Aprk 25/2016 - 58 od žalovaného jeho stanovisko k podnětu navrhovatele k přezkoumání napadeného rozhodnutí.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

9. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.

10. Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. Jen u takto vymezeného procesního úkonu zkoumá, zda dochází k průtahům. V nynější věci jsou průtahy namítány ve vztahu k nařízení jednání a vydání rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem končí.

11. Důvodnost návrhu na určení lhůty zdejší soud posuzuje dle kritérií vymezených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Současně není bez významu ani § 56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. V § 56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny návrhy a věci, o nichž se rozhoduje přednostně.

12. Za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů pak Nejvyšší správní soud nepovažuje samotnou skutečnost, že soud, vůči němuž návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřuje, učinil v přiměřených lhůtách všechny přípravné úkony, které musí předcházet rozhodnutí věci, ale ve věci stále nerozhodl, jelikož rozhoduje věci napadlé dříve. Podstatné však je, aby v tomto stavu soud neudržoval řízení po příliš dlouhou dobu, což se posuzuje dle kritérií zmíněných v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, tj. s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu. Jde o kritéria vycházející z judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

13. V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na popsaná kritéria nadále tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem na § 56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve než tu, které se týká návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Ochranu práva na projednání věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva někoho jiného jsou porušována ještě více. Zde se pak uplatní názor Ústavního soudu, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“; viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další).

14. V nynější věci nejde o návrh, který by měl krajský soud projednat a rozhodnout přednostně dle § 56 odst. 3 s. ř. s. či § 56 odst. 1 věty za středníkem s. ř. s. Krajský soud přitom v současnosti rozhoduje žaloby, které obdržel dříve než navrhovatelovu žalobu. Aprk 25/2016

15. Nejvyšší správní soud dále neshledal s ohledem na hodnocení kritérií uvedených v § 174a zákona o soudech a soudcích, že by řízení před krajským soudem trvalo nepřiměřeně dlouho.

16. Význam předmětu řízení pro navrhovatele a složitost věci jsou kritéria zmíněná v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, která nejsou exaktně měřitelná. Ve vztahu ke složitosti věci lze nicméně konstatovat, že nejde o věc jednoduchou, naopak s ohledem na povahu žalobních námitek a problematiku poměřování veřejných zájmů jde spíše o věc, která svou složitostí v určité míře překračuje běžnou úroveň složitosti věcí řešených ve správním soudnictví.

17. Věc má pro navrhovatele ten význam, že výjimka dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ovlivňuje možnost realizovat projekt výstavby průmyslové zóny. Co se týče stěžovatelova tvrzení o tom, že realizace předmětného stavebního záměru by přinášela vznik pracovních příležitostí z krátkodobého i dlouhodobého hlediska, jedná se o vágní a ničím nepodložená tvrzení. Tvrdí-li navrhovatel ve vztahu k významu věci určité skutečnosti jdoucí nad povahu správního rozhodnutí, jež bylo žalobou napadeno, je třeba je v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu konkrétně rozvést a případně i doložit, což však neučinil.

18. Co se týče postupu krajského soudu, lze konstatovat, že se soud nedopustil žádných průtahů ve vztahu k úkonům, které je nutno učinit, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí. V přiměřené době účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, bez zbytečné prodlevy též vyzval žalovaného k předložení správního spisu a k vyjádření k žalobě. Vyjádření žalovaného bezprostředně po jeho obdržení zaslal navrhovateli. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že krajský soud v přiměřené době po obdržení žaloby dovedl řízení do stavu, kdy by bylo možno vydat rozhodnutí. Posouzení, zda v tomto stavu krajský soud neponechal řízení po nepřijatelně dlouho dobu, Nejvyšší správní soud považuje vhodné učinit v souvislosti s dalšími kritérii vymezenými v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.

19. Při komplexním zhodnocení hledisek uvedených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na určení lhůty není důvodný. Řízení před krajským soudem trvá 7 měsíců. Jak již bylo výše uvedeno, složitost nynější věci v určité míře překračuje běžnou úroveň složitosti věcí řešených ve správním soudnictví, což s sebou nese požadavek na čas potřebný pro rozhodnutí. Rovněž pak lze poukázat na to, že krajský soud neprodléval s úkony, které je nezbytné učinit před rozhodnutím věci. Jde o skutečnosti, které Nejvyšší správní soud vedly k závěru, že 7měsíční řízení není porušením práva navrhovatele na vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Na závěru o nedůvodnosti návrhu na určení lhůty nemění nic ani skutečnost, že k délce řízení navrhovatel negativně nepřispěl. Ani navrhovatelův popis významu věci též Nejvyšší správní soud nevedl k jinému závěru, neboť skutečnosti v něm uvedené a rizika s ním spojená mu musely být známy již v době přípravy projektu výstavby průmyslové zóny.

20. Nejvyšší správní soud shrnuje, že návrh na určení lhůty k provedení úkonu nevyhodnotil jako důvodný, proto jej dle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl. pokračování Aprk 25/2016 - 59

21. Pokud jde o stěžovatelův eventuální návrh, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu, u něhož je rychlost zpracování napadaných žalob výrazně vyšší, a to postupem podle § 9 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud uvádí, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty je určení toho, zda v řízení nedochází ze strany soudu k neodůvodněným průtahům a případné zjednání nápravy stanovením lhůty k provedení patřičného úkonu. V rámci tohoto řízení však soud nemůže rozhodovat o přikázání věci jinému soudu dle citovaného ustanovení s. ř. s., což však navrhovateli nebrání v podání takového samostatného návrhu.

IV. Náklady řízení

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. srpna 2016 JUDr. Radan Malík předseda senátu