Aprk 3/2026

Rubrum

Aprk 3/2026 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. Z. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, IČO 00025429, o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 175/2025, v řízení o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále jen „navrhovatel“) podal dne 11. 12. 2025 u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nečinností žalovaného ve věci žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

2. Dne 15. 7. 2026 navrhovatel podal u městského soudu návrh na určení lhůty dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Uvedl v něm, že posledním úkonem městského soudu ve věci bylo vydání usnesení o povinnosti uhradit soudní poplatek ze dne 16. 12. 2025, č. j. 11 A 175/2025-11. Od té doby městský soud o nečinnosti žalovaného meritorně nerozhodl.

3. Návrh na určení lhůty postoupil městský soud v souladu s § 174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích Nejvyššímu správnímu soudu spolu s vyjádřením předsedy senátu. Mgr. Marek Bedřich uvedl, že městský soud po podání žaloby navrhovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku a vyžádal si stanovisko žalovaného. Teprve z vyjádření žalovaného bylo Aprk 3/2026 zřejmé, že se navrhovatel domáhal nahlížení do spisu vedeného ve věci oznámení o podezření ze spáchání přestupku podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Za účelem posouzení, zda měla být navrhovatelova žádost posouzena jako žádost o nahlížení do spisu nebo jako žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím, městský soud požádal dne 25. 6. 2026 žalovaného o zaslání správního spisu, k čemuž mu stanovil lhůtu 20 dnů. Tato lhůta uplynula 15. 7. 2026, žalovaný na výzvu nereagoval, městský soud proto zaslání správního spisu znovu urgoval. Městský soud tedy nemá k dispozici dostupné podklady pro rozhodnutí ve věci.

4. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

5. Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích [m]á-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.

6. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

7. Zdejší soud již mnohokrát ve své judikatuře konstatoval (srov. např. usnesení ze dne 24. 6. 2020, č. j. Aprk 4/2020-107, odst. [9]), že průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní soud se při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Je podstatné, aby věc nebyla udržována ve stavu připraveném k rozhodnutí po příliš dlouhou dobu (srov. usnesení NSS ze dne 27. 9. 2022, č. j. Aprk 5/2022-79, odst. [6]).

8. Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu městského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl bezdůvodně nečinný. Ze soudního spisu sp. zn. 11 A 175/2025 Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal žalobu na ochranu před nečinností žalovaného dne 11. 12. 2025. Dne 16. 12. 2025 soud navrhovatele usnesením vyzval, aby zaplatil soudní poplatek. Navrhovatel soudní poplatek zaplatil. Následně městský soud přípisem ze dne 6. 1. 2026 přeposlal žalovanému žalobu k vyjádření společně s výzvou k předložení správního spisu, obojí ve lhůtě 1 měsíce. Dne 10. 2. 2026 městský soud obdržel vyjádření žalovaného a dne 11. 2. 2026 správní spisy, poté dne 16. 2. 2026 navrhovatele poučil o složení senátu. Městský soud si však následně všiml, že pro meritorní rozhodnutí ve věci mu chybí další správní spis, který mu žalovaný nezaslal. Výzvou ze dne 25. 6. 2026 proto žalovaného vyzval k předložení požadovaného správního spisu, a to ve lhůtě 20 dnů. Žalovaný po uplynutí lhůty správní spis městskému soudu nezaslal, proto jej městský soud před předložením návrhu na určení lhůty zdejšímu soudu, tedy dne 20. 7. 2026, opět urgoval.

9. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že městský soud po dobu od obdržení vyjádření žalovaného a správních spisů nečinil žádné úkony, a to do té doby, než žalovaného vyzval k doložení dalšího správního spisu. Nejedná se však o nepřiměřeně dlouhou dobu. Aprk 3/2026 - 37 pokračování Dle Nejvyššího správního soudu se městský soud nedopustil neodůvodněných průtahů, jelikož činí nutné úkony k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možné vydat rozhodnutí. Nepostupoval v řízení nikterak v rozporu s požadavky spravedlivého procesu, které obecně nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. Městský soud poskytl žalovanému zcela přiměřenou a standardní lhůtu k vyjádření (1 měsíc), a to i s ohledem na to, že se jedná o nečinnostní žalobu, která má dle § 56 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, přednostní režim. Současně však městský soud nemohl zcela upozadit běžnou agendu nepřednostních věcí, v nichž je povinen rovněž činit úkony a rozhodovat souběžně s věcmi přednostními.

10. Městský soud do okamžiku podání návrhu na určení lhůty nemohl meritorně rozhodnout, jelikož neměl k dispozici správní spis nezbytný dle něj pro posouzení právní otázky, která je předmětem řízení před městským soudem. Není ani důvodu dovozovat, že by městský soud hodlal řízení neúměrně či záměrně prodlužovat. Nejvyšší správní soud tedy nepovažuje návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu za důvodný, a proto jej podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 in fine zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 174a odst. 9 zákona o soudech a soudcích). V Brně dne 4. srpna 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu