Aprk 4/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: D. K., zast. obecným zmocněncem Bc. M. K., proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o žalobě vedené proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2024, č. j. KUPA- 16362/2024-3, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 81/2024, takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce podal žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného ve věci správního přestupku dne 27. 12. 2024.

2. Usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 52 A 81/2024-32, krajský soud nepřipustil zastoupení žalobce obecným zmocněncem Bc. M. K.; ke kasační stížnosti žalobce bylo citované usnesení krajského soudu zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2025, č. j. 21 As 18/2025-20.

3. Krajský soud usnesením ze dne 30. 7. 2025, č. j. 52 A 81/2024-60, přerušil řízení o žalobě s odkazem na § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., s odůvodněním, že ve věci žalobce probíhá jiné řízení u krajského soudu vedené pod sp. zn. 61 A 9/2024, které může mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí krajského soudu ve věci vedené pod sp. zn. 61 A 9/2024, a v případě podání kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí do rozhodnutí NSS o kasační stížnosti.

4. Dne 21. 7. 2026 podal žalobce u krajského soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Žalobce v něm odkazuje na věc vedenou u krajského soudu pod sp. zn. 61 A 9/2024, která dle něj byla rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 9. 2025 skončena, kasační stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením NSS ze dne 12. 3. 2026, č. j. 5 As 226/2025. Krajský soud je však do současnosti nečinný, ačkoli dle žalobce odpadly důvody pro přerušení řízení a má tak být pokračováno v řízení. Žalobce poukazuje na to, že řízení o žalobě bylo zahájeno téměř před dvěma lety, přičemž ve věci zbývá toliko nařídit jednání a rozhodnout. Žalobce považuje nečinnost krajského soudu za nesouladnou s jeho právem na projednání věci bez zbytečných průtahů, k čemuž odkazuje na judikaturu Ústavního soudu. Žalobce se domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud uložil krajskému soudu vydat ve lhůtě do 15. 9. 2026 usnesení, kterým se v řízení pokračuje.

5. Návrh byl krajským soudem postoupen Nejvyššímu správním u soudu dne 3. 8. 2026 spolu s vyjádřením předsedy senátu, který označil návrh za zjevně neopodstatněný. Poukázal zejména na to, že žalobce spojuje nečinnost ve věci s rozhodnutím krajského soudu sp. zn. 61 A 9/2024 a usnesením Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 226/2025, ze dne 12. 3. 2026. Tvrzení žalobce se však nezakládá na objektivně správných faktech. Co se týče řízení vedeného pod sp. zn. 61 A 9/2024, krajský soud si ověřil, že řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, když teprve dne 16. 7. 2026 bylo vydáno usnesení č. j. 61 A 9/2024- 100, o pokračování v řízení. Co se týče usnesení NSS ze dne 12. 3. 2026, č. j. 5 As 226/2025- 30, toto se týkalo rozsudku krajského soudu ze dne 2. 9. 2025 ve věci sp. zn. 61 A 6/2024. Žalobce tedy vztahuje na nyní vedenou věc výsledky zcela jiného řízení.

6. Nejvyšší správní soud shledal návrh zcela neopodstatněný.

7. Dle § 174a odst. 1, věty první, zákona o soudech a soudcích „[m]á-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení […].“

8. Nejvyšší správní soud se při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.

9. Podle § 174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích z návrhu musí být patrno, kdo jej podává, o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován.

10. Žalobce sice označil věc, ve které návrh na určení lhůty podává, jakož i to, čeho se domáhá, nicméně průtahy ve věci spojuje s okolnostmi, které s danou věci zjevně nesouvisejí. Žalobce poukazuje na vydání usnesení o přerušení řízení ve věci 52 A 81/2024, nicméně nečinnost krajského soudu nespojuje s důvody či opodstatněním vydání tohoto usnesení, ale poukazuje na údajné ukončení zcela jiné věci žalobce u krajského soudu, resp. Nejvyššího správního soudu, přičemž fakta, která uvádí, jak Nejvyšší správní soud ověřil, se nezakládají na pravdě (ve věci krajského soudu sp. zn. 61 A 9/2024 nebylo rozhodnuto usnesením NSS sp. zn. 5 As 226/2025; toto usnesení, kterým byla kasační stížnost žalobce odmítnuta pro opožděnost, se týkalo rozsudku krajského soudu č. j. 61 A 6/2024-100).

11. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že krajský soud se věcí bezprostředně po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.

12. Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. předseda senátu může přerušit řízení, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Z citovaného ustanovení vyplývá, že přerušit řízení je možností předsedy senátu a zároveň že podmínkou pro přerušení řízení není skutečnost, že výsledek jiného řízení nezbytně musí mít vliv na rozhodování soudu, postačí, že je zde dána možnost takového vlivu.

13. V řízení dle § 174a zákona o soudech a soudcích je Nejvyšší správní soud povolán toliko k tomu, aby posoudil, zda v řízení předcházejícímu vydání konečného rozhodnutí nedochází k neodůvodněným průtahům. Nejvyšší správní soud podotýká, že není však jeho úkolem dovozovat či domýšlet důvody tvrzené nečinnosti krajského soudu za žalobce. Na základě argumentace žalobce nelze dovodit, že by mohl být dán důvod, pro který by bylo lze dovozovat, že existují průtahy v řízení.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 in fine zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§174a odst. 9 zákona o soudech a soudcích). V Brně dne 24. srpna 2026 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu