Aprk 5/2013

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo kultury, Maltézské nám. 471/1, Praha 1, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 129/2009, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., takto:

Výrok

I. Řízení ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu se zastavuje.

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Navrhovatel se podáním ze dne 17. 12. 2012, které bylo Městským soudem postoupeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 17. 1. 2013, resp. dne 26. 2. 2013 (včetně vyžádaného spisu a vyjádření) opětovně domáhá provedení procesního úkonu ve věci sp. zn. 8 Ca 129/2009. Podání totožného obsahu, týkající se neumožnění nahlížení do spisu ve věci výše uvedené spisové značky posuzoval Nejvyšší správní soud již k návrhu stěžovatele ze dne 6. 11. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 11. 2012, a bylo o něm rozhodnuto usnesením NSS ze dne 26. 11. 2012, čj. Aprk 39/2012 - 164, které nabylo právní moci dne 3. 12. 2012. Z obsahu podání a z předloženého spisu jsou zřejmé totožné námitky týkající se stejného případu tvrzené nečinnosti. Podle § 174a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu. Ten v § 159a odst. 5 normuje, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Věc již dříve rozhodnutá je neodstranitelnou překážkou řízení a soud k ní přihlíží kdykoliv za řízení. K tomu, aby byla naplněna, je nezbytná existence dřívějšího rozhodnutí v téže věci. O stejnou věc (o totožnost věci) se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o totožný návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a téhož účastníka (navrhovatele). Totožnost předmětu řízení je dána tehdy, jestliže tentýž stav vymezený petitem návrhu plyne ze stejných tvrzení, jimiž byl uplatněn. Tak tomu je i v souzeném případě. Jedná se tedy o překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť v novém řízení jde o projednání téže věci; jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nelze-li tedy pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve věci vést další (opakované) řízení, chybí podstatná podmínka řízení a soud proto řízení ve věci návrhu ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb., dle kterého stát hradí náklady řízení o návrhu na určení lhůty jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb.). V Brně dne 28. února 2013 JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu