Aprk 5/2018

Rubrum

Aprk 5/2018 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: N. A. M. B., zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2017, č. j. MV-55636- 4/SO-2017, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 3/2017, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu

1. Návrhem ze dne 6. 3. 2018, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 12. 3. 2018, se žalobce (dále „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Konkrétně požaduje, aby městskému soudu byla uložena lhůta k nařízení jednání ve věci vedené pod sp. zn. 14 A 3/2017.

2. Městský soud ve svém vyjádření k návrhu uvádí, že navrhovatelova věc nebyla dosud projednána proto, že jí předchází jiné nevyřízené věci. Soud je projednává v pořadí, v jakém napadly, s výjimkou těch, u kterých je zákonem stanovené přednostní projednání nebo které nejsou řešeny věcně. Doplňuje, že ve stěžovatelově případě neshledal závažné důvody pro přednostní projednání podle § 56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dodává, že návrhu rozumí, nicméně před stěžovatelovou věcí je v pořadí cca 300 dřívějších. Rozhodnutí lze tedy očekávat nejdříve ke konci roku 2018. Aprk 5/2018 II. Podstatný obsah spisu městského soudu

3. Navrhovatel podal dne 3. 7. 2017 u městského soudu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2017, č. j. MV-55636-4/SO-2017, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 8. 2016, č. j. OAM-12482-40/PP-2015. Ministerstvo jím podle § 87e odst. 1 ve spojení s § 87d odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění v době rozhodné, zamítlo žádost navrhovatele o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Navrhovatel se žalobou spojil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

4. Dne 17. 7. 2017 městský soud zaslal navrhovateli informaci o složení senátu, vyzval jej, aby ve lhůtě dvou týdnů sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a aby v téže lhůtě případně doložil doklad potvrzující, že jeho zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Usnesením z téhož dne navrhovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě v celkové výši 4 000 Kč ve lhůtě 5 dnů. Žalovanou vyzval k vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku ve lhůtě 10 dnů, k vyjádření k žalobě a předložení spisového materiálu ve lhůtě jednoho měsíce, informoval ji o složení senátu a vyzval ji, aby ve lhůtě dvou týdnů sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

5. Dne 24. 7. 2017 bylo městskému soudu doručeno podání navrhovatele, kterým vzal zpět návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. K podání byla připojena kopie rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty zástupce navrhovatele a kolkové známky v hodnotě 3 000 Kč – úhrada soudního poplatku za žalobu.

6. Dne 26. 7. 2017 bylo městskému soudu doručeno vyjádření žalované k návrhu na přiznání odkladného účinku.

7. Dne 1. 8. 2017 bylo městskému soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Toto vyjádření městský soud zaslal navrhovateli společně s přípisem ze dne 7. 8. 2017.

8. Dne 6. 3. 2018 byl městskému soudu doručen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který následně zaslal Nejvyššímu správnímu soudu.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

9. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.

10. Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. Jen u takto vymezeného procesního úkonu zkoumá, zda dochází k průtahům. V nynější věci jsou průtahy namítány ve vztahu k nařízení ústního jednání. Vzhledem k tomu, že na konci ústního jednání soud zpravidla vyhlašuje rozhodnutí, jímž se řízení končí, je namístě pokračování Aprk 5/2018 - 35 při posuzování, zda dochází k namítaným průtahům s nařízením jednání, zhodnotit, zda městský soud neprodlévá s rozhodnutím věci samé.

11. Důvodnost návrhu na určení lhůty Nejvyšší správní soud posuzuje dle kritérií vymezených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Současně není bez významu ani § 56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. V § 56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny návrhy a věci, o nichž se rozhoduje přednostně.

12. Za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů Nejvyšší správní soud nepovažuje samotnou skutečnost, že soud učinil v přiměřených lhůtách všechny přípravné úkony předcházející rozhodnutí věci, ale stále nerozhodl, jelikož rozhoduje věci napadlé dříve. Podstatné je, aby v tomto stavu soud neudržoval řízení po příliš dlouhou dobu, což se posuzuje dle kritérií zmíněných v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Jde o kritéria vycházející z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz bod 48. rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 9. 1996, Süßmann proti Německu, stížnost č. 20024/92, publ. Reports 1996-IV, či bod 43. rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2000, Frydlender proti Francii, stížnost č. 30979/96, publ. Reports 2000-VII).

13. V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na popsaná kritéria nadále tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem na § 56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve. Ochranu práva na projednání věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva někoho jiného jsou porušována ještě více. Jak judikoval Ústavní soud: „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“; viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další.

14. V nynější věci nejde o návrh, který by měl městský soud projednat a rozhodnout přednostně dle § 56 odst. 2 a 3 s. ř. s. či § 56 odst. 1, věty za středníkem, s. ř. s. Městský soud přitom v současnosti rozhoduje žaloby, které obdržel dříve než navrhovatelovu žalobu.

15. Nejvyšší správní soud se dále zabýval hledisky zmíněnými v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.

16. Prvním z nich je složitost věci. K ní lze konstatovat, že se jedná o běžnou věc, která není nijak zásadně složitá. Navrhovatel se domáhá zrušení rozhodnutí ve věci své žádosti o přechodný pobyt, přičemž zpochybňuje způsob, jakým správní orgány v jeho věci vyložil pojem „narušení veřejného pořádku“, a namítá, že rozhodnutím dochází k nepřiměřenému zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Žalovaná v napadeném rozhodnutí poukázala na bohatou trestní historii navrhovatele a skutečnost, že v daném typu řízení není třeba posuzovat přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života (touto otázkou se nicméně zabýval správní orgán prvního stupně, z jehož rozhodnutí žalovaná Aprk 5/2018 citovala). Ve vztahu k řízení před městským soudem tedy nelze předpokládat složité zjišťování skutkového stavu, půjde o posouzení právních otázek. Zejména se jedná o to, jestli se žalovaná dostatečně a správně vypořádala s tím, zda (i.) navrhovatelovo dřívější jednání svědčí o důvodném nebezpečí, že by mohl v budoucnosti narušit veřejný pořádek, (ii.) je v řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu třeba posuzovat přiměřenost rozhodnutí s ohledem na zásah do soukromého a rodinného života cizince.

17. Z hlediska významu věci pro navrhovatele lze konstatovat, že jde o věc pro navrhovatele spíše významnější, neboť jde o problematiku pobytu na území České republiky, tj. otázku podstatně ovlivňující život navrhovatele i jeho rodiny.

18. V postupu navrhovatele Nejvyšší správní soud neshledal žádný krok, který by negativně přispěl k délce řízení. Podal žalobu, která obsahovala žalobní body, a přiložil k ní plnou moc udělenou zástupci. Společně se žalobou sice nezaplatil soudní poplatek, nicméně učinil tak v soudem stanovené lhůtě pěti dnů, proto tato skutečnost neměla podstatný vliv na délku řízení. Ve stejné lhůtě k výzvě soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a doložil rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty svého zástupce.

19. Co se týče postupu městského soudu, lze konstatovat, že se nedopustil žádných průtahů ve vztahu k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí. V přiměřené době účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, bez zbytečné prodlevy též vyzval žalovanou k vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku (byť se následně ukázalo, že to pro věc nebude mít význam, neboť navrhovatel vzal tento návrh zpět) a též k předložení správního spisu a k vyjádření k žalobě. Vyjádření žalované k žalobě v krátké době po jeho obdržení zaslal navrhovateli. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že městský soud v přiměřené době po obdržení žaloby dovedl řízení do stavu, kdy by bylo možno vydat rozhodnutí. Posouzení, zda v tomto stavu městský soud neponechal řízení po nepřijatelně dlouho dobu, Nejvyšší správní soud považuje vhodné učinit v souvislosti s dalšími kritérii vymezenými v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.

20. Při komplexním zhodnocení hledisek uvedených v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh na určení lhůty není důvodný. Od doby, kdy městský soud obdržel žalobu (tj. od 3. 7. 2017), uplynulo necelých 9 měsíců a městský soud se nedopustil žádných průtahů ve vztahu k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí. Jedná se o věc běžné složitosti. Byť navrhovatel svými kroky podstatně neovlivnil délku řízení a pro něj osobně se jedná o věc spíše významnější, po porovnání s délkou doby, po kterou je vedení řízeno, nelze dospět k závěru, že ve věci dochází k průtahům s nařízením jednání ve věci.

21. K podpoře tohoto závěru lze poukázat též na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publ. pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou dobu trvá, a dále na vysokém stupni obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší soud považuje ještě 24 měsíců pokračování Aprk 5/2018 - 36 (nikoli však již delší). Byť se Nejvyšší správní soud do značné míry brání naznačené paušalizaci a zdůrazňuje nutnost zohledňování všech okolností posuzovaného případu, v nyní posuzované věci lze konstatovat, že řízení před městským soudem nedosáhlo délky, kterou by bylo možné označit za nepřiměřenou.

IV. Náklady řízení

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. března 2018 JUDr. Radan Malík předseda senátu