Aprk 5/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Mgr. et Mgr. P. H., MBA, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. arch. J. K., II) Ing. arch. J. K., oba zastoupeni Mgr. Evou Lachmannovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Americká 525/23, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2025, č. j. 131055/2025/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 14. 1. 2026, č. j. 004933/2026/KUSK, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 A 89/2025, o návrhu Mgr. E. A., MBA, na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), takto:

Výrok

I. Návrh s e o d m í t á .

II. Mgr. E. A., MBA, n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Z předloženého spisu Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“) Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce, jenž je výlučným vlastníkem domu č. p. X v obci P. (ulice J.) a souvisejících pozemků, podal dne 29. 10. 2025 žalobu proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí. Žalovaný jím zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu Průhonice, jímž byla osobám zúčastněným na řízení umístěna a povolena stavba rodinného domu na pozemku p. č. XA v katastrálním území H., jenž bezprostředně sousedí s žalobcovým pozemkem.

2. Dne 4. 2. 2026 oznámila Mgr. E. A., MBA (dále jen „navrhovatelka“), že bude v řízení před krajským soudem uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Učinila tak spontánně, bez výzvy krajského soudu dle § 34 odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Své postavení osoby zúčastněné na řízení odvíjela od toho, že užívá žalobcův dům jakožto jeho rodinná příslušnice.

3. Krajský soud výrokem V. usnesení ze dne 5. 2. 2026, č. j. 37 A 89/2025-218, vyslovil, že navrhovatelka není osobou zúčastněnou na řízení. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že podmínky § 34 odst. 1 s. ř. s. splňuje ten, kdo byl přímo dotčen na svých právech či povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí. Podmínku přímosti dotčení navrhovatelka nesplňuje, neboť není vlastnicí ani spoluvlastnictví sousedních nemovitých věcí, které pouze spoluužívá, takže jsou její práva dotčena pouze zprostředkovně skrze žalobce, jenž je jejich vlastníkem. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou a tímto prostřednictvím se dostane soudní ochrany i navrhovatelce. Usnesení obsahuje poučení, podle nějž lze proti jeho výroku V. podat kasační stížnost, a dále o lhůtě i místu pro podání kasační stížnosti. Usnesení bylo doručeno navrhovatelce dne 5. 2. 2026. Lze dodat, že výrokem IV. usnesení ze dne 4. 8. 2026, č. j. 37 A 89/2025-370, byly opraveny písařské chyby v části odůvodnění usnesení č. j. 37 A 89/2025-218, která se vztahuje k jeho výroku V. Oprava usnesení však není takového charakteru, aby zakládala běh nové lhůty pro podání kasační stížnosti proti výroku V. usnesení č. j. 37 A 89/2025-218 (§ 106 odst. 2 věta první s. ř. s., usnesení NSS ze dne 16. 2. 2011, č. j. 3 Ads 12/2011-79, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 7 As 56/2018-12).

4. Navrhovatelka kasační stížnost proti výroku V. usnesení č. j. 37 A 89/2025-218 nepodala.

5. Navrhovatelka následně zaslala krajskému soudu několik dalších podání, v nichž se vyjadřovala jednak k věci samé, jednak vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím krajského soudu, jímž jí nepřiznal postavení osoby zúčastněné na řízení, který podepřela podrobnější argumentací k povaze dotčení na svých právech rozhodnutím o umístění a povolení stavby osob zúčastněných na řízení (viz zejména podání ze dne 6. 2. 2026 na č. l. 240 spisu krajského soudu, ze dne 6. 2. 2026 na č. l. 246 nebo ze dne 8. 2. 2026 na č. l. 252). Navrhovatelka se v těchto podáních označuje za osobu zúčastněnou na řízení, ovšem neužívá v nich spojení „kasační stížnost“ ani se jimi nedomáhá zrušení výroku V. usnesení č. j. 37 A 89/2025-218.

6. Dne 27. 7. 2026 doručila navrhovatelka krajskému soudu podání označené jako „návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů (podle § 79a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní)“. V návrhu shrnula, že krajský soud vydal usnesení, jímž vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení. V reakci na něj doručila krajskému soudu nové podání obsahující skutkové a právní důvody svého vstupu do řízení. V podání doložila zcela nové skutkové okolnosti a důkazní návrhy prokazující její přímé faktické uživatelské a majetkové dotčení na právech. Tímto doplňujícím a nově odůvodněným oznámením o vstupu do řízení se navrhovatelka stala podle § 34 odst. 1 a 2 s. ř. s. ze zákona od okamžiku jeho doručení soudu osobou zúčastněnou na řízení. Krajský soud s ní však odmítá jednat jako s osobou zúčastněnou na řízení, neprovádí vůči ní procesní úkony, zejména jí nedoručil žalobu, vyjádření žalovaného, repliky účastníků ani procesní usnesení. Neumožňuje jí tedy uplatňovat procesní práva podle § 34 odst. 3 s. ř. s. Pokud by krajský soud zastával názor, že o postavení navrhovatelky je nutno znovu formálně rozhodnout, je nečinný, neboť doposud žádné procesní usnesení podle § 34 odst. 4 s. ř. s. nevydal. Navrhovatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší správní soud podle § 79a odst. 4 s. ř. s. uložil krajskému soudu povinnost provést v řízení procesní úkony (doručení žaloby, vyjádření žalovaného a veškerých dosavadních procesních podání účastníků a usnesení soudu a stanovení přiměřené lhůty k jejímu písemnému vyjádření), in eventum vydat usnesení o novém/doplněném podání navrhovatelky týkajícím se jejího vstupu do řízení v pozici osoby zúčastněné na řízení.

7. Krajský soud předložil dne 4. 8. 2026 tento návrh Nejvyššímu správnímu soudu spolu se svým vyjádřením. V něm uvedl, že o postavení navrhovatelky rozhodl usnesením č. j. 37 A 89/2025-218, které nenapadla kasační stížností. Práva osoby zúčastněné na řízení tak stěžovatelce nenáleží a krajský soud nemůže svůj závěr vyjádřený v uvedeném usnesení přehodnocovat. V řízení tak nedochází k žádným průtahům, neboť krajský soud nemůže vůči navrhovatelce činit požadované úkony.

8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh podala osoba neoprávněná.

9. Dle § 174a odst. 1 věty první zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“).

10. Dle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn.

11. Navrhovatelka ve svém návrhu uvedla, že jej podává podle § 79a s. ř. s., současně jej označila jako návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů. Soudní řád správní vůbec neobsahuje § 79a, pouze § 79, jenž ovšem upravuje žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, nikoliv soudu. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je upraven v § 174a zákona o soudech a soudcích. Ačkoliv tedy navrhovatelka ve svém podání odkázala na ustanovení, které vůbec neexistuje, resp. neupravuje procesní prostředek ochrany před nečinností soudu, posoudil Nejvyšší správní soud její podání podle jeho skutečného obsahu jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích, jemuž odpovídá i vymezení toho, čeho se navrhovatelka podáním domáhá, v závěrečném petitu.

12. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tomu odpovídajícím způsobem je v § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích vymezen okruh osob oprávněných návrh podat. Návrh je oprávněn podat účastník řízení, popř. strana řízení.

13. Kdo je účastníkem řízení v soudním řízení správním, stanoví § 33 odst. 1 s. ř. s. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. jím je žalobce a žalovaný. Navrhovatelce takové postavení v daném řízení nenáleží. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti připouští, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je oprávněna podat i osoba zúčastněná na řízení (viz usnesení ze dne 20. 9. 2017, č. j. Aprk 17/2017-379, nebo ze dne 1. 4. 2025, č. j. Aprk 3/2025-72). Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval tím, zda navrhovatelce s ohledem na konkrétní okolnosti této věci podrobně shrnuté v bodech [1] až [7] shora náleží v současné době postavení osoby zúčastněné na řízení.

14. Procesní postavení osoby zúčastněné na řízení náleží osobě, která splňuje materiální podmínku vymezenou v § 34 odst. 1 s. ř. s. v podobě přímého dotčení na právech a současně ve stejném ustanovení upravenou formální podmínku spočívající v učinění výslovného oznámení vůči soudu, že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Pokud jedna z těchto podmínek není splněna, soud podle § 34 odst. 4 s. ř. s. vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby zúčastněné na řízení, není osobou zúčastněnou na řízení. V případě, že jsou obě podmínky splněny, a dané osobě tak skutečně náleží procesní postavení osoby zúčastněné na řízení, soud o tom žádné rozhodnutí nevydává, a to ani v případě, že jiné procesní subjekty vystupující v daném řízení toto její procesní postavení zpochybňují (viz usnesení NSS ze dne 15. 12. 2005, č. j. 1 Azs 155/2004-47, č. 1535/2008 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 3 As 10/2010-944).

15. Krajský soud se zabýval tím, zda navrhovatelce náleží postavení osoby zúčastněné na řízení, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Rozhodl o tom výrokem V. usnesení č. j. 37 A 89/2025-218. Usnesení vydané dle § 34 odst. 4 s. ř. s. není rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení, krajský soud jím je vázán (tj. nemůže jej změnit) a lze proti němu podat kasační stížnost (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005-53, č. 710/2005 Sb. NSS). Pokud navrhovatelka nesouhlasila s tím, jak krajský soud v jejím případě posoudil splnění materiální podmínky plynoucí z § 34 odst. 1 s. ř. s., měla podat proti výroku V. usnesení č. j. 37 A 89/2025-218 kasační stížnost. O přípustnosti tohoto opravného prostředku krajský soud navrhovatelku správně a v úplnosti poučil. Z obsahu předloženého soudního spisu ani z informačního systému Nejvyššího správního soudu ovšem neplyne, že by navrhovatelka tohoto svého procesního práva, jímž mohla zvrátit rozhodnutí krajského soudu, využila. Ani v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu netvrdí, že by tak učinila, resp. že by některé z jejích mnoha podání zaslaných krajskému soudu po vydání usnesení č. j. 37 A 89/2025-218 mělo být posouzeno jako kasační stížnost.

16. Navrhovatelka nemohla právní účinky výroku V. usnesení č. j. 37 A 89/2025-218, mezi něž patří též vázanost krajského soudu svým rozhodnutím, zvrátit tím, že následně krajskému soudu zaslala podání, v nichž podrobněji vylíčila důvody, pro něž se domnívá, že byla žalobou napadeným rozhodnutím přímo dotčena na svých právech. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že pokud po vydání rozhodnutí, jímž krajský soud rozhodl, že určité osobě nenáleží postavení osoby zúčastněné na řízení, dojde ke změně skutkových okolností, v důsledku nichž by tato osoba nově podmínky pro přiznání tohoto postavení splňovala, může krajský soud uvážit o této otázce znovu a s odlišným výsledkem. To však není posuzovaný případ. Navrhovatelka totiž v podáních, která krajskému soudu zaslala po vydání usnesení č. j. 37 A 89/2025-218, neuvedla, že by došlo k jakékoliv změně skutkových okolností, která by měla vliv na posouzení splnění materiální podmínky upravené v § 34 odst. 1 s. ř. s., nýbrž pouze podrobněji rozvedla svoji argumentaci, kterou však ve stejné podobě mohla uplatnit již před vydáním uvedeného usnesení a jíž dokládala jeho nezákonnost. Domáhat se přezkumu zákonnosti usnesení, jímž bylo vysloveno, že není osobou zúčastněnou na řízení, se však navrhovatelka mohla pouze podáním kasační stížnosti.

17. Domnívá-li se navrhovatelka, že poté, co krajský soud rozhodl, že jí nenáleží postavení osoby zúčastněné na řízení, toto postavení nabyla tím, že krajskému soudu zaslala podrobnější odůvodnění přímého dotčení svých práv, mýlí se. Usnesení NSS ze dne 16. 12. 2003, č. j. 4 As 41/2003-68, jehož závěrů se navrhovatelka dovolává, neexistuje (na skutečnost, že navrhovatelka ve svých podáních odkazuje na neexistující judikaturu, poukázal již krajský soud v bodě 22 usnesení č. j. 37 A 89/2025-370). O otázce, zda navrhovatelce toto postavení náleží, bylo v dané době již pravomocně rozhodnuto, přičemž toto rozhodnutí se stalo v důsledku toho, že navrhovatelka nevyužila svého práva napadnout je kasační stížností, definitivní a nezvratné. Nebylo proto namístě, aby krajský soud o této již závazně rozřešené otázce znovu rozhodoval, jak naznačuje navrhovatelka.

18. Nejvyšší správní soud podotýká, že jeho úkolem v řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není posuzovat, zda výrok V. usnesení krajského soudu č. j. 37 A 89/2025-218 je v souladu se zákonem. Přísluší mu toliko posoudit, zda navrhovatelce s ohledem na procesní stav dané věci a právní účinky vydaných rozhodnutí náleží v řízení takové procesní postavení, s nímž zákon spojuje oprávnění podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

19. Nejvyšší správní soud tedy shledal, že navrhovatelce v době podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nenáleželo v řízení před krajským soudem postavení osoby zúčastněné na řízení, na čemž se nic nezměnilo ani v době rozhodování o tomto návrhu. Navrhovatelka tak nebyla osobou oprávněnou podat tento návrh. Nejvyšší správní soud by s ohledem na tento závěr ani nemohl krajskému soudu v souladu s návrhovým petitem uložit povinnost provést navrhovatelkou vyjmenované procesní úkony, neboť ty může krajský soud učinit pouze ve vztahu k účastníkům řízení či osobám zúčastněným na řízení, nikoliv však vůči osobě stojící zcela mimo toto řízení.

20. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené návrh navrhovatelky podle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích odmítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. srpna 2026 Mgr. Tomáš Kocourek předseda senátu