Aprn 3/2013

Rubrum

Aprn 3/2013 - 4 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o návrzích na určení lhůty dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve věcech vedených u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 17/2013 a sp. zn. 2 Ans 1/2013, takto:

Výrok

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 21. 5. 2013 se žalobce (dále jen „navrhovatel“) opakovaně domáhá určení lhůty k provedení procesních úkonů v řízeních vedených u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 17/2013 a sp. zn. 2 Ans 1/2013. Jako důvod navrhovatel uvedl, že jeho podání vyhodnocená jako kasační stížnosti nelze odmítnout jako podání, k nimž se nepřihlíží. Navrhovatel zejména polemizuje s tím, že by kasační stížnost byla úkonem, kterým se disponuje řízením nebo jeho předmětem, a musela by tak být opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Ze spisů Nejvyššího správního soudu evidovaných pod sp. zn. 2 As 17/2013 a sp. zn. 2 Ans 1/2013 soud zjistil, že navrhovatel dvěma e-mailovými podáními doručenými soudu 15. 1. 2013 brojil proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 12. 12. 2012, č. j. 7 A 75/2011 – 68, kterým byla odmítnuta žaloba navrhovatele směřující proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 3. 3. 2010, a proti usnesení městského soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 A 74/2010 – 37, jímž tento soud zastavil řízení o žalobě navrhovatele proti nečinnosti České advokátní komory. Na obě podání Nejvyšší správní soud odpověděl společným přípisem zaslaným navrhovateli dne 31. 1. 2013 pod č. j. 2 As 17/2013 – 5 a č. j. 2 Ans 1/2013 – 5, ve kterém ho informoval, že jeho podání nemají formu předepsanou pro kasační stížnost. Zároveň navrhovatele poučil, že podle § 37 odst. 2 s. ř. s. platí, že pokud je podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, což je také kasační stížnost, učiněno Aprn 3/2013 elektronicky bez zaručeného podpisu, musí být ve lhůtě tří dnů písemně potvrzeno. Navrhovatel však svá podání ve stanovené lhůtě písemně nepotvrdil, a proto je za kasační stížnosti nelze považovat. I přesto navrhovatel v obou řízeních podal žádost o osvobození od soudních poplatků za kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ho v této věci dne 11. 2. 2013 informoval, že vzhledem k tomu, že jeho kasační stížnosti neměly předepsanou formu, považuje i navazující žádosti o osvobození od soudních poplatků za bezpředmětné. Nejvyšší správní soud v projednávané věci, shodně jako v usnesení ze dne 8. 3. 2013, č. j. Aprn 1/2013 – 19, dospěl k závěru, že návrh není oprávněný. Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Podle § 174a odst. 7 téhož zákona platí, že pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází. V řízení o určení lhůty dle § 174a zákona o soudech a soudcích soudu nepřísluší hodnotit, jakým způsobem soud s podáním navrhovatele naložil; nepřezkoumává tak úkon co do jeho správnosti, vhodnosti či zákonnosti. Dikce zákona mu umožňuje zabývat se pouze tím, zda je důvodné tvrzení o nečinnosti, tedy zda věcí, která byla soudu předložena, se tento nezabývá vůbec anebo její vyřízení trvá nepřiměřeně dlouho. Nejvyšší správní soud se v projednávaných případech věcmi zabýval, respektive obě řízení již ukončil z důvodu nesplnění předepsané formy kasační stížnosti. Skutečnost, že navrhovatel s takovým postupem soudu nesouhlasí, není v řízení o určení lhůty relevantní. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodným, neboť soud nebyl ve věci nečinný, naopak příslušné úkony učinil, a proto ho zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8, větu druhou, zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. května 2013 JUDr. Radan Malík předseda senátu