Konf 1/2016

Rubrum

Konf 1/2016 - 12 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Michala Mazance rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 EC 462/2010, ve věci žaloby o zaplacení 5.000 Kč s příslušenstvím: žalobce Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem Praha 1, Václavské nám. 808/66, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, a žalovaného L. I., takto:

Výrok

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 EC 462/2010 j e s o u d .

II. Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2011, čj. 9 EC 462/2010 - 33 s e z r u š u j e .

Odůvodnění

Návrhem doručeným dnem 12. 1. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 EC 462/2010, týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč s příslušenstvím. Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu Plzeň-město dne 28. 5. 2010, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím, jakožto smluvní pokuty. Ta byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností UPC Česká republika, a.s.) a žalovaným dohodnuta ve Smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 2236003 (dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Konf 1/2016 - 13 Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen „Všeobecné podmínky“), a to pro případ, že účastník (zde žalovaný) nesplní svou smluvní povinnost zaplatit dohodnutý měsíční paušál (případně další vyúčtované ceny) za poskytnuté služby, v důsledku čehož využije poskytovatel (právní předchůdce žalobce) svého oprávnění smlouvu předčasně vypovědět. Vzhledem k tomu, že žalovaný svým povinnostem ze Smlouvy nedostál, právní předchůdce žalobce poskytování služeb ukončil a Smlouvu ke dni 21. 9. 2009 vypověděl. V souvislosti s ukončením poskytování dodávaných služeb by žalovaný povinen vrátit poskytovateli dočasně poskytnuté technické zařízení uvedené ve Smlouvě (set-top-box), a to ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy. Jelikož tak žalovaný neučinil, byla mu, v souladu s čl. 3 Všeobecných podmínek, naúčtována smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč. Tuto pokutu žalovaný neuhradil. Okresní soud v Karlových Varech, kterému byla věc postoupena Okresním soudem Plzeň-město usnesením ze dne 27. 7. 2010, čj. 35 EC 175/2010 – 17, řízení ve věci zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ČTÚ (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech soudního řízení a o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výroky III. a IV.). Svůj postup odůvodnil tím, že žalovaná smluvní pokuta je přímo vázána na porušení povinností, jež plynou ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, přičemž podle ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen zákon o elektronických komunikacích) je k rozhodování tohoto typu sporů povolán ČTÚ. ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení okresního soudu nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu. Uvedl, že z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že žalovaná smluvní pokuta za nevrácení zapůjčeného technického zařízení není cenou za poskytnutou službu elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Jedná se o soukromoprávní vztah ze smlouvy o výpůjčce, neboť dle čl. 3.3 Všeobecných podmínek má uživatel ve vztahu k zařízení postavení výpůjčitele ve smyslu občanského zákoníku. Jde tedy o akcesorický závazek k závazku hlavnímu, kterým je povinnost vrátit zapůjčené zařízení provozovateli elektronických komunikací. Pravomoc ČTÚ je přitom dána pouze v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, ve smyslu vymezení tohoto pojmu, uvedeného v § 2 zákona o elektronických komunikacích. Ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc ČTÚ založena pouze v případech, jde-li o spory související se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících; ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení takovým ujednáním není. Z těchto důvodů proto ČTÚ navrhuje, aby zvláštní senát usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2011, čj. 9 EC 462/2010 – 33 zrušil a zároveň rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí v dané věci je soud. Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně: Okresní soud v Karlových Varech v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o Konf 1/2016 - 14 negativní (záporný) kompetenční spor, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je tímto zákonem povolán. Podle ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Zvláštní senát se v minulosti již opakovaně vyjadřoval k otázce rozhodovací pravomoci ve věci smluvní pokuty za nevrácené zapůjčené zařízení, jehož prostřednictvím je uživateli poskytována služba elektronických komunikací. Například v usnesení ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008 – 7, na které odkazují i navrhovatel a okresní soud, konstatoval, že smluvní pokuta je „typickým soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti (…). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporu na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné především vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je tudíž vztahem příčiny a následků, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom určujícím pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za níž je smluvní pokuta vymáhána (…). Předmětem řízení v této věci je (…) smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit vypůjčený satelitní komplet poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je přitom běžný soukromoprávní vztah a rozhodnutí o smluvních sankcích plynoucích porušení povinností vztahujících se k výpůjčce tedy přísluší soudu“. Zmínit lze též usnesení ze dne 29. 5. 2012, čj. Konf 30/2012 – 14, kde zvláštní senát konstatoval, že „[n]elze zpochybnit, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě zákona o elektronických komunikacích provozovat, to ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických komunikací. Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o smluvní pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; tato věc tedy patří do příslušnosti soudů.“ Tato judikatura je následována i dalšími rozhodnutími zvláštního senátu – viz například usnesení ze dne 19. 2. 2015, čj. Konf 15/2014 – 15. S ohledem na výše popsaný skutkový stav věci je zřejmé, že v nyní posuzovaném kompetenčním sporu se jedná o typově totožnou věc, jako ve zmiňovaných případech kompetenčních sporů, o kterých zvláštní senát již v minulosti rozhodoval. Žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty vyúčtované jeho právním předchůdcem (poskytovatelem služeb elektronických komunikací) za nevrácení zapůjčeného zařízení (zde set-top-box), jehož prostřednictvím byly žalovanému služby elektronických komunikací poskytovány. Nejedná se tedy situaci, kdy by se osoba vykonávající komunikační činnost (potažmo její právní nástupce) domáhala úhrady smluvní pokuty Konf 1/2016 - 15 sjednané pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací, jak se mylně domnívá okresní soud. Neuhrazení ceny za poskytnutou službu by bylo porušením povinnosti dle zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu by byl na toto porušení zákona přímo navázán; v takovém případě by pravomoc pro vydání rozhodnutí svědčila ČTÚ. V nyní posuzované věci se ovšem jedná o spor z výpůjčky věci, kdy smluvní pokuta stíhá porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc při ukončení smluvního vztahu. Výpůjčka je přitom běžný soukromoprávní vztah a rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce tedy přísluší soudu. S ohledem na uvedené skutečnosti lze tedy uzavřít, že dle konstantní judikatury zvláštního senátu rozhodování v těchto typových věcech není zákonem svěřeno ČTÚ, ale je zde založena obecná pravomoc soudů podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu. Jelikož zvláštní senát neshledal v nyní posuzované věci žádný důvod k odchýlení se od své dosavadní judikatury, rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 EC 462/2010 je soud. Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát zrušil rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoli podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 2. 2011, čj. 9 EC 462/2010 – 33, neboť odporuje výroku, jímž byla pravomoc tohoto soudu ve věci rozhodnout zvláštním senátem určena. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení v němž spor vznikl, pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci pokračovat Okresní soud v Karlových Varech. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 22. prosince 2016 JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu