Konf 1/2019

Rubrum

Konf 1/2019 - 16 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 7, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 2/2012, o zaplacení 19 816,50 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Connectel Czech s.r.o., se sídlem Sokolovská 325/140, Praha 8, zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem nám. Starosty Pavla 40, Kladno, a žalované Magnolie, spol. s r.o., se sídlem Kamenická 672/7, Praha 7, zastoupené Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem Dušní 906/8, Praha 1, takto:

Výrok

P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 2/2012, o zaplacení částky 8 280 Kč s příslušenstvím, j e s p r á v n í o r g á n.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným dne 23. 1. 2019 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 7 ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 C 2/2012 o zaplacení 19 816,50 Kč s příslušenstvím.

2. Z předloženého soudního spisu a spisu navrhovatele vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 5. 1. 2012, domáhala vůči žalované zaplacení částky 19 816,50 Kč s příslušenstvím a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovanou částku s příslušenstvím požadovala z titulu plnění poskytovaného podle Smlouvy o zprostředkování ADSL služby (dále jen „smlouva“), uzavřené mezi ní a žalovanou dne 15. 9. 2008 a za sjednanou cenu podle ceníku žalobkyně. Měsíční cena za poskytnutou službu ADSL komplet 4M ve výši 690 Kč bez DPH (celkem 828 Kč včetně DPH) sestávala ze dvou částí, a to z ceny za Internet 4M ve výši 390 Kč a za pronájem linky ve výši 300 Kč. V této smlouvě se žalobkyně zavázala zprostředkovat Konf 1/2019 žalované zřízení a poskytnutí datové služby internet ADSL v rozsahu podle specifikace v části H ve spojení s částí L smlouvy, podle nichž se službou ADSL komplet rozumí, že klient (žalovaná) bude mít od poskytovatele (internet) ADSL i telefonní linku. Poskytnuté plnění žalobkyně žalované vyfakturovala, žalovaná však faktury žalobkyni řádně neuhradila a zbývá jí zaplatit 19 816,50 Kč s příslušenstvím (z toho za Internet 4M částka 11 536,50 Kč s příslušenstvím a za pronájem telefonní linky částka 8 280 Kč s příslušenstvím).

3. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 23. 3. 2015, čj. 14 C 2/2012-39, řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o nevrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.). Vycházel z ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř., § 2 písm. a), § 7, § 64 odst. 1, § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 věty první zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) a dospěl k závěru, že uplatněný nárok na zaplacení fakturovaných částek za služby elektronických komunikací (internet), které žalobkyně žalované poskytla, je nárokem, o kterém je oprávněn rozhodnout Český telekomunikační úřad, nikoliv soud. Žalobkyně podala proti uvedenému usnesení blanketní odvolání, které však vzala zpět a Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2015, čj. 90 Co 198/2015- 53, odvolací řízení zastavil.

4. Navrhovatel však s postupem Obvodního soudu pro Prahu 7 v části týkající se žalované částky ve výši 8 280 Kč, tvořené v součtu cenou za pronájem linky, nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.

5. V návrhu uvedl, že Český telekomunikační úřad, odbor pro oblast Praha, vydal usnesení ze dne 7. 3. 2018, čj. ČTÚ-69 017/2015-631/IX. vyř. – DoL, kterým řízení v části návrhu na uložení povinnosti k úhradě ceny ve výši 8 280 Kč s příslušenstvím za položku „pronájem linky“ postupem podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu odložil s tím, že tato položka není dlužnou cenou za služby elektronických komunikací podle § 64 zákona o elektronických komunikacích (neboť neodpovídá definici služeb podle zákona o elektronických komunikacích), ale cenou za zboží, resp. jiné služby a správnímu orgánu o ní nepřísluší rozhodovat. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasný rozklad, o němž dosud nebylo rozhodnuto. K výzvě zvláštního senátu navrhovatel sdělil, že vyčká při rozhodování o rozkladu vydání rozhodnutí zvláštního senátu v nyní projednávané věci. O zbylé části návrhu bylo vydáno rozhodnutí ve věci ze dne 7. 3. 2018, čj. ČTÚ-69 017/2015- 631/X. vyř. – DoL, které nabylo právní moci poté, co bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 1. 2019, čj. ČTÚ-26 461/2018- 603.

6. Navrhovatel dále uvedl, že z vyjádření žalobkyně doručeného navrhovateli dne 27. 8. 2017 vyplývá, že cena za poskytnutou službu ADSL komplet ve výši 690 Kč bez DPH je tvořena ze dvou částí, a to z ceny za internet 4M ve výši 390 Kč a za pronájem linky ve výši 300 Kč. Navrhovatel je proto toho názoru, že byť se v této věci jedná o spor vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi účastníkem a poskytovatelem služeb elektronických komunikací, není dána jeho pravomoc případ projednat v rozsahu požadované úhrady za Konf 1/2019 - 17 pokračování pronájem linky, neboť se nejedná o úhradu za službu elektronických komunikací tak, jak je definována ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale o nájem věci, tj. běžný soukromoprávní vztah, a proto rozhodování o ceně za pronájem linky přísluší soudu. Poukázal v tomto směru na usnesení zvláštního senátu ze dne 26. 10. 2010, čj. Konf 31/2010-24, nebo ze dne 20. 10. 2015, čj. Konf 18/2015-11.

7. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

8. Podle § 1 odst. 2 zákona 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 7 i navrhovatel (co do částky 8 280 Kč s příslušenstvím za pronájem linky), jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.

9. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).

10. Zvláštní senát již v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12 (na které správně odkázal i navrhovatel), vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.

11. Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda je splněna věcná podmínka založení pravomoci navrhovatele. Ta vychází z druhé věty § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, podle níž „úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“. Komunikačními činnostmi podle § 7 zákona o elektronických komunikacích jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů. Službou elektronických komunikací se podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“

12. V nyní posuzované věci zůstává spornou otázka pravomoci rozhodnout o nároku žalobkyně na zaplacení částky 8 280 Kč s příslušenstvím za položku „pronájem linky“, přičemž ve vztahu ke zbývající části žalované částky navrhovatel vydáním vlastního rozhodnutí po rozhodnutí obvodního soudu o postoupení věci připustil svou pravomoc. Konf 1/2019

13. Zvláštní senát sdílí názor navrhovatele, že podle jeho ustálené judikatury (viz například usnesení ze dne 20. 3. 2012, čj. Konf 99/2011-12, ze dne 20. 10. 2015, čj. Konf 18/2015-11, popř. ze dne 21. 2. 2018, čj. Konf 29/2017-11) v případech, kdy si uživatel telekomunikačních služeb od operátora pronajme či zakoupí technické zařízení k přijímání telekomunikačních služeb, nejde o poskytování služeb elektronických komunikací, byť by takové závazky vznikly současně s uzavřením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb.

14. Zvláštní senát však při úvahách o povaze „pronájmu linky“ vycházel z následující úvahy. Jak vyplynulo z přílohy doložené žalobkyní navrhovateli k vyjádření ze dne 27. 8. 2017, označené jako Účastnický autorizační formulář - CAF, mezi žalovanou požadovanými službami třídy D (pro ADSL) bylo též zajištění plného přístupu k metalickému účastnickému vedení (od společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s.), což je telefonní linka (zpřístupňované vedení), na němž se zřizuje služba ADSL.

15. Telefonní linka je účastnické vedení, kterým se podle ustanovení § 78 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích „rozumí fyzické spojení koncového bodu sítě s hlavním rozvaděčem nebo obdobným zařízením ve veřejné pevné komunikační síti.“ Veřejnou komunikační sítí je pak síť elektronických komunikací, tj. přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně prvků sítě, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky [srov. § 2 písm. h) a písm. j) zákona o elektronických komunikacích]. Telefonní linka je tedy součástí sítě elektronických komunikací.

16. Podle názoru zvláštního senátu se tak v případě služby označené jako „nájem (pronájem) telefonní linky“ jedná o alokaci kapacity linky (resp. o přístup ke službě elektronických komunikací), coby účastnického vedení za účelem zřízení služby (internetu) ADSL. Cena „pronájmu telefonní linky“ pak toliko vyjadřuje plnění žádané žalobkyní za umožnění přístupu žalované k (internetu) ADSL. Povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích základní povinností účastníka, resp. uživatele veřejně dostupné služby.

17. Zvláštní senát tak z výše uvedených důvodů uzavřel, že předmětná věc (tj. otázka pravomoci rozhodnout o nároku žalobkyně na zaplacení částky 8 280 Kč s příslušenstvím za položku „pronájem linky“) představuje spor o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích, k jehož projednání a rozhodnutí je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (srov. § 64 a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích).

18. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. O nárocích uplatněných žalobkyní tedy bude rozhodnuto Českým telekomunikačním úřadem ve správním řízení. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. Konf 1/2019 - 18 pokračování V Brně 27. července 2020 JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu