Konf 10/2024

Rubrum

Konf 10/2024-24 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého, Mgr. Jitky Zavřelové, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu Energetického regulačního úřadu, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 2 na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 28/2023, o zaplacení 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím: žalobkyně: OTE, a. s., IČO: 264 63 318, se sídlem Sokolovská 192/79, Praha 8, zastoupená JUDr. Martinem Klimplem, advokátem se sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, a žalovaná: GELSO, s.r.o., IČO: 253 21 480, se sídlem Jaromírova 180/60, Praha 2, zastoupená Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, takto:

Výrok

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 28/2023, o zaplacení 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím, j e s o u d .

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 4. 2024, čj. 16 C 28/2023-199, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2024, čj. 19 Co 174/2024-212, se zrušují.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 20. 9. 2024 se Energetický regulační úřad (dále jen „navrhovatel“ nebo „ERÚ“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 2 (dále „obvodní soud“) na straně druhé ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 16 C 28/2023.

2. Ze spisu obvodního soudu vyplývá, že žalobkyně (společnost OTE, a. s., jako operátor trhu) podala dne 13. 11. 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 2 proti žalované (společnosti GELSO, s.r.o., jako výrobci elektřiny) žalobu o zaplacení 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v období od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2014 čerpala podporu podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o POZE“), ve formě zeleného Konf 10/2024 bonusu. Tuto podporu hradila žalobkyně ze svého vlastního majetku přímo žalované. Veškerá peněžitá plnění byla dle žalobkyně poskytnuta bez právního důvodu (po právu udělené licence).

3. Obvodní soud usnesením ze dne ze dne 30. 4. 2024, čj. 16 C 28/2023-199, řízení o žalobě podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I), rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena ERÚ (navrhovateli) (výrok II), žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku (výrok III) a rozhodl o tom, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok IV). Obvodní soud dospěl mimo jiné na základě judikatury zvláštního senátu k závěru, že jde o spor, jehož předmětem je splnění povinnosti úhrady podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, a proto je podle § 52 zákona o POZE dána pravomoc ERÚ.

4. Proti usnesení obvodního soudu podala žalobkyně odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který usnesením ze dne 24. 6. 2024, čj. 19 Co 174/2024- 212, změnil výrok III. usnesení obvodního soudu tak, že se žalobkyni vrací celý zaplacený soudní poplatek, a ve výrocích II. a IV. usnesení obvodního soudu potvrdil (proti výroku I. odvolání podáno nebylo).

5. Po postoupení věci navrhovatel podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu. Navrhovatel tvrdí, že příslušný vydat rozhodnutí v nyní řešené věci je soud v občanském soudním řízení. Změnovým zákonem č. 382/2021 Sb. (část první čl. I body 140 a 141) došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně § 52 zákona o POZE: Úřad (pozn. zvláštního senátu: ERÚ) rozhoduje spory, jejichž předmětem je splnění povinnosti úhrady podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, podpory tepla, přechodné transformační podpory tepla a podpory biometanu.

6. Podle navrhovatele tím došlo k zásadní legislativní změně, jejímž důsledkem je i významné zúžení jeho rozhodovací pravomoci. Není proto možné v současnosti dovozovat kompetenci navrhovatele k projednání nyní řešeného sporu s odkazem na judikaturu zvláštního senátu vztahující se k § 52 zákona o POZE ve znění účinném do 31. 12. 2021. V důsledku provedené změny kompetenčního ustanovení již není v pravomoci navrhovatele rozhodovat veškeré spory o vydání bezdůvodného obohacení či náhradě škody, které měly vzniknout v souvislosti s neoprávněným čerpáním podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Navrhovatel podle § 52 ve znění účinném od 1. 1. 2022 rozhoduje pouze spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, které spočívají ve sporu o úhradu samotné podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Takové spory mohou vzniknout jen mezi subjektem, který si úhradu podpory nárokuje (tedy výrobce) a subjektem, který je povinen podporu hradit (tedy povinně vykupující obchodník nebo operátor trhu). Z jazykového znění § 52 zákona o POZE plyne, že předmětem sporu může být splnění povinnosti zaplacení podpory, ale nikoli splnění povinnosti vrácení neoprávněně vyplacené podpory. Jednalo by se o spor odlišný jednak charakterem požadovaného plnění (nešlo by o splnění zákonného nároku, ale vymáhání již zaplacené částky zpět) a jednak předmětem, neboť by nešlo o spor o uhrazení podpory za vyrobenou elektřinu, ale o vydání bezdůvodného obohacení. Současné znění § 52 zákona o POZE je podle navrhovatele třeba vnímat rovněž v kontextu § 51 tohoto zákona, který zavedl zvláštní mechanismus vymáhání neoprávněně čerpané podpory formou řízení zahajovaného Státní energetickou inspekcí (dále jen „SEI“) z moci úřední. K obdobným závěrům dospěl i komentář k zákonu o POZE Konf 10/2024-25 pokračování – Šikola, L. a kol. Zákon o podporovaných zdrojích energie. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k § 52, s. 494, marg. 23 a 24. Navrhovatel odkazuje na usnesení zvláštního senátu ze dne 27. 6. 2024, čj. Konf 16/2023-19, jehož závěry dle navrhovatele dopadají i na nyní řešenou věc.

7. Žalobkyně ani žalovaná se k návrhu nevyjádřily.

8. Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu dle § 5 odst. 1, případně i odst. 3, zákona č. 131/2002 Sb. Vycházel z následujících skutečností a úvah.

9. V nynější věci obvodní soud usnesením čj. 16 C 28/2023-199 popřel svoji pravomoc ve věci rozhodnout. Podáním návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu popřel rovněž navrhovatel (ERÚ) svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena. Jde proto o negativní (záporný) kompetenční spor, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je podle § 2 odst. 1 tohoto zákona povolán zvláštní senát.

10. Zvláštní senát předesílá, že se skutkově i právně obdobným případem již zabýval v usnesení ze dne 27. 6. 2024, čj. Konf 16/2023-19. V tehdejší věci byl v postavení žalovaného povinně vykupující, zatímco v nyní projednávané věci je žalovaným výrobce elektřiny, který čerpal podporu formou zeleného bonusu. Zvláštní senát nicméně neshledal důvod se od závěrů vyslovených v uvedeném usnesení odchýlit, a níže v zásadě jen rekapituluje závěry z něj vyplývající, které lze užít i na nyní posuzovanou věc.

11. Podle § 52 odst. 1 zákona o POZE, ve znění účinném do 31. 12. 2021, rozhodoval ERÚ spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a podpory tepla. Podle odst. 2 pak ERÚ rozhodoval další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle § 51.

12. Zákonem č. 382/2021 Sb. (viz část první čl. I body 140 a 141) došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně § 52 zákona o POZE, který nyní zní: Úřad rozhoduje spory, jejichž předmětem je splnění povinnosti úhrady podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, podpory tepla, přechodné transformační podpory tepla a podpory biometanu.

13. Podle přechodného ustanovení zákona č. 382/2021 Sb., vztahujícího se k novelizaci zákona o POZE (viz část první čl. II bod 13), se řízení zahájená podle zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona [tj. přede dnem 1. 1. 2022], která nebyla do tohoto dne pravomocně skončena, dokončí podle zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. V nyní projednávané věci bylo řízení o nároku žalobkyně na zaplacení 4 359 186,67 Kč s příslušenstvím zahájeno podáním žaloby u obvodního soudu dne 13. 11. 2023. Ve smyslu výše citovaného přechodného ustanovení (a contrario) je proto pro určení pravomoci v nyní řešené věci rozhodné znění zákona o POZE účinné od 1. 1. 2022. Konf 10/2024

15. Zvláštní senát souhlasí s navrhovatelem v tom, že legislativní změnou § 52 zákona o POZE účinnou od 1. 1. 2022 došlo ke zúžení pravomoci navrhovatele oproti předchozímu znění účinnému do 31. 12. 2021. Uvedené plyne již ze samotné textace předchozího znění § 52 zákona o POZE [spory týkající se podpory (odst. 1); další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona (odst. 2)] a nynějšího znění § 52 zákona o POZE (spory, jejichž předmětem je splnění povinnosti úhrady podpory).

16. Podle zvláštního senátu se § 52 odst. 1 zákona o POZE ve znění účinném do 31. 12. 2021 týkal samotné podpory, zatímco odst. 2 financování této podpory (usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 45/2017-14, odst. 17). Užití širšího pojmu „další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona“ v § 52 odst. 2 zákona o POZE pak zvláštnímu senátu umožnilo určit pravomoc k rozhodnutí sporu na základě kritéria totožného základu sporu jak v případě nezaplacení částek podle zákona o POZE, tak i v případě jejich zaplacení a pozdějšího vymáhání zpět. Samotná existence poskytnutého plnění proto nemohla být rozhraničovacím kritériem pro určení pravomoci orgánu, který je povolán takový spor rozhodnout. Podstata sporu byla v obou případech stejná (tamtéž, odst. 19).

17. Tento výklad pak zvláštní senát použil i při výkladu § 52 odst. 1 zákona o POZE, který dopadá na „spory týkající se podpory“, a to v usneseních z 27. 2. 2020, čj. Konf 20/2019- 13, čj. Konf 19/2019-13 a čj. Konf 9/2019-13, a usneseních z 10. 6. 2020, čj. Konf 21/2019-13 a čj. Konf 18/2019-13.

18. Aktuálně účinné znění § 52 zákona o POZE však již takto šířeji nastavenou kompetenční normu neobsahuje, neboť pravomoc ERÚ zakládá striktně pouze k rozhodování sporů, „jejichž předmětem je splnění povinnosti úhrady podpory“. Tuto povinnost k úhradě podpory má však pouze operátor trhu v případě podpory formou zeleného bonusu a aukčního bonusu (§ 9 odst. 3 a § 9a odst. 2 zákona o POZE) a povinně vykupující, jde-li o podporu formou výkupních cen (§ 10 odst. 2 tohoto zákona). Operátor trhu i povinně vykupující tuto podporu hradí přímo výrobci jako jejímu (koncovému) příjemci. Od 1. 1. 2022 tak do pravomoci ERÚ spadají pouze spory o nesplnění povinnosti k úhradě podpory. Z logiky věci půjde pouze o takové spory, které zahájili samotní výrobci jako věřitelé, nikoli o spory jiné, zahajované jinými subjekty, ani o spory o vrácení již poskytnutých plateb z titulu bezdůvodného obohacení, ať už v oblasti financování podpory nebo v oblasti podpory samotné. V posledně uvedeném případě by totiž již nešlo o spor o nesplnění povinnosti k úhradě podpory, ale o spor z bezdůvodného obohacení, v němž podpora již byla uhrazena, ale žalobce (který podporu poskytl) tvrdí, že takto plnil bez právního titulu. Nešlo by tedy již o „úhradu podpory“, ale o vrácení neoprávněně vyplacené podpory. To se týká i nároků uplatňovaných z titulu náhrady škody. Ke shodnému závěru dospěla i komentářová literatura (Obůrek J. in Šikola, L. a kol. Zákon o podporovaných zdrojích energie. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k § 52, s. 494, marg. 23 a 24).

19. Vůle zákonodárce ohledně vymezení pravomoci ERÚ k rozhodování pouze sporů o splnění povinnosti úhrady podpory nedává zvláštnímu senátu prostor k zohlednění kritérií totožného právního základu sporu a specifických, vysoce odborných znalostí ležících mimo oblast práva (usnesení zvláštního senátu čj. Konf 45/2017-14, odst. 19 a 20). Konf 10/2024-26 pokračování Tedy kritérií, jež zvláštní senát bral dříve v potaz při určení pravomoci podle předchozího, obecnějšího znění rozhodné právní úpravy, jež obsahovala širší vymezení pravomoci ERÚ.

20. Vzhledem k výše uvedenému je pak nerozhodné, zda se spor mezi žalobkyní a žalovanou týká samotné podpory (ve smyslu § 52 odst. 1 v předchozím znění), nebo financování této podpory (ve smyslu § 52 odst. 2 v předchozím znění). Tuto otázku proto není třeba detailně řešit. Vzhledem k subjektům tohoto sporu, respektive k tomu, že žalobcem (navrhovatelem) není výrobce elektřiny, totiž § 52 v současném znění nezakládá pravomoc ERÚ k jeho rozhodnutí.

21. Jde-li o pravomoc SEI k rozhodování z moci úřední o veřejnoprávním nároku spočívajícím v neoprávněném čerpání podpory a stanovení jeho rozsahu podle § 51 ve znění účinném od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023, tj. rozhodném pro nyní řešený spor, je evidentní, že tato pravomoc směřuje jen a pouze vůči výrobci jako koncovému příjemci podpory. Žalobkyně nyní, oproti řízení vedenému pod sp. zn. Konf 16/2023, svůj nárok uplatňuje vůči výrobci elektřiny, který čerpal podporu formou zeleného bonusu. Ani v tomto případě však není úkolem zvláštního senátu zabývat se ústavní konformitou § 51 zákona o POZE ani hypotetickými problémy, jež by mohly být spojeny s paralelním postupem jak podle tohoto ustanovení, tak postupem, kdy operátor trhu podá vůči výrobci elektřiny žalobu u civilního soudu.

22. Podle § 51 odst. 1 věty první zákona o POZE v relevantním znění, došlo-li k čerpání podpory elektřiny, provozní podpory tepla, přechodné transformační podpory tepla nebo podpory biometanu v případech, kdy na podporu podle tohoto zákona nebo podle předchozích právních předpisů nevzniklo právo nebo došlo-li k čerpání podpory elektřiny, provozní podpory tepla, přechodné transformační podpory tepla nebo podpory biometanu v nesprávné výši ze strany výrobce, výrobce elektřiny z decentrální výrobny elektřiny, výrobce tepla, výrobce tepla z neobnovitelného zdroje nebo výrobce biometanu (dále jen „neoprávněné čerpání podpory“), Inspekce z moci úřední rozhodne o neoprávněném čerpání podpory a stanoví jeho rozsah podle doby trvání neoprávněného čerpání podpory. Dále citované ustanovení upravuje lhůtu pro úhradu neoprávněně čerpané podpory a penále do státního rozpočtu, výši penále; pro účely správy odvodů z neoprávněného čerpání podpory a penále odkazuje na daňový řád a zakotvuje prekluzivní lhůtu pro vyměření odvodu z neoprávněného čerpání podpory a penále.

23. Z § 51 zákona o POZE tedy nevyplývá, že by nárok na vrácení finančních prostředků vyplacených neoprávněně jako podpora podle zákona o POZE mohl být uplatňován výlučně SEI podle tohoto zákonného ustanovení. SEI je jím „pouze“ dána pravomoc vést řízení o vrácení neoprávněně čerpané podpory, avšak to nevylučuje, aby se jiné subjekty domáhaly svých nároků, souvisejících rovněž s neoprávněným čerpáním podpory, jinými způsoby. Pokud by došlo k tomu, že bude s výrobcem elektřiny vedeno řízení u SEI podle § 51 zákona o POZE a paralelně s tím i řízení u civilního soudu, v němž bude operátor trhu po tomtéž výrobci elektřiny požadovat vydání bezdůvodného obohacení (či plnění z jiného právního titulu), přičemž se obě řízení budou týkat totožné neoprávněně čerpané podpory, bude na civilním soudu, respektive na SEI, aby se s takovou situací odpovídajícím způsobem vypořádaly. Zvláštnímu senátu náleží pouze autoritativně určit, která strana kompetenčního sporu má věc projednat a rozhodnout. Určí tedy jen procesní rámec, ve kterém bude věc Konf 10/2024 meritorně projednána, a žádným způsobem nepředjímá, jak má být rozhodnuto o věcném základu sporu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2021, č. j. Konf 29/2019-18, č. 4205/2021 Sb. NSS). Úkolem zvláštního senátu tudíž nyní je jen určit orgán příslušný k rozhodnutí sporu, jak jej vymezila žalobkyně v žalobě podané obvodnímu soudu, bez ohledu na to, zda se lze nároku domáhat i jinou cestou.

24. Nad rámec nutného zvláštní senát dodává, že uplatňování nároku na plnění vycházejícího z neoprávněně čerpané podpory navzájem mezi jednotlivými články řetězce, prostřednictvím nichž se finanční prostředky dostaly do dispozice jejich konečného příjemce (tj. mezi státem, operátorem trhu, povinně vykupujícím a výrobcem elektřiny), se nemusí jevit jako efektivní a hospodárné. Žádnému z těchto subjektů nicméně nelze upřít jeho právo domáhat se takového plnění s odkazem na to, že uplatnění nároku v jiném řízení (respektive jiným subjektem) by bylo efektivnější. Ustanovení § 51 zákona o POZE neobsahuje žádné pravidlo, které by zamezilo vedení soukromoprávních sporů mezi jednotlivými „články“ poskytování podpory či jejího financování, jako je i spor, jehož se týká nynější věc. Dále novela č. 382/2021 Sb. v přechodných ustanoveních neupravuje osud běžících soukromoprávních sporů o vrácení již poskytnuté podpory mezi jednotlivými články řetězce. Ačkoli by tedy sjednocení režimu pro navrácení neoprávněného čerpání podpory mohlo být racionální a žádoucí, relevantní právní úprava k tomuto cíli nevede.

25. Zvláštní senát proto podle § 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodl, že příslušným k vydání rozhodnutí ve věci žalobkyně je soud (výrok I.).

26. Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. tohoto usnesení zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 4. 2024, čj. 16 C 28/2023-199, kterým byla popřena pravomoc soudů v občanském soudním řízení. Současně zrušil i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2024, čj. 19 Co 174/2024-212, jímž byl změněn výrok prvostupňového usnesení o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, neboť toto usnesení odvolacího soudu nemůže samo o sobě existovat.

27. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 2 pokračovat v řízení o žalobě žalobkyně vedeném pod sp. zn. 16 C 28/2023. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 21. listopadu 2024 Mgr. Ing. Radovan Havelec předseda zvláštního senátu