Konf 13/2012

Rubrum

Konf 13/2012 - 17 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Pavla Vrchy rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 109 EC 14/2009, ve věci návrhu na zaplacení smluvní pokuty v částce 5000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně UPC Česká republika, s. r. o., IČ 00562262, se sídlem v Praze 4 - Nusle, Závišova 502/5, a žalované A. Č., takto:

Výrok

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 109 EC 14/2009, o zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení v částce 5000 Kč s příslušenstvím, j e soud.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, čj. 64 Co 409/2009 - 19, se zrušuje.

Odůvodnění

Podáním doručeným dne 17. 2. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8 ve věci návrhu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5000 Kč s příslušenstvím. Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti: Podle tvrzení obsaženého v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 9. 7. 2007 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále též „Všeobecné Konf 13/2012 - 18 podmínky“). Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto došlo ze strany žalobkyně k ukončení smluvního vztahu na základě výpovědi ze dne 20. 3. 2008. V souladu s čl. 3. 6 Všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit zapůjčené zařízení (MODEM TP0011E3472068) do sedmi dnů od ukončení smlouvy. Jelikož žalovaná zapůjčené zařízení v uvedené lhůtě nevrátila, navrhla žalobkyně soudu, aby uložil žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení v částce 5000 Kč s příslušenstvím od 6. 5. 2008 do zaplacení a nahradit náklady soudního řízení (dle čl. 3. 7 Všeobecných podmínek). Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 7. 8. 2009, čj. 109 EC 14/2009 - 11, řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok I.). V odůvodnění uvedl, že ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o elektronických komunikacích“), stanovilo pravomoc k projednání a rozhodnutí nároku žalobkyně jinému orgánu než soudu, jímž je Český telekomunikační úřad. Z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) ve spojení s § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že pravomoc soudu v dané věci není dána, neboť žalobkyně požaduje smluvní pokutu na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Soud proto řízení zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně napadla usnesení obvodního soudu odvoláním, v němž zdůraznila, že výpůjčka věci je běžným soukromoprávním vztahem a povinnost zaplatit smluvní pokutu v případě nevrácení zařízení není povinností uloženou zákonem o elektronických komunikacích ani na jeho základě. K rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je příslušný soud. Žalobkyně dodala, že uvedený výklad zastává i zvláštní senát (srov. usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5). Z uvedených důvodů navrhla, aby městský soud zrušil napadené usnesení obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze neshledal podané odvolání důvodným a usnesením ze dne 21. 9. 2009, čj. 64 Co 409/2009 - 19, potvrdil napadené usnesení obvodního soudu. Odvolací soud konstatoval, že pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána také v případě, že základ sporu vychází ze zákona o elektronických komunikacích. Je proto nutné dovodit, že domáhá-li se žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v důsledku porušení povinnosti vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí veřejně dostupných služeb elektronických komunikací na základě ujednání obsažené v čl. 3. 7 Všeobecných podmínek, které podle zákona musí být součástí smlouvy, pak základ sporu vychází ze zákona o elektronických komunikacích a je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k projednání předmětného sporu. Poté byla věc postoupena k rozhodnutí správnímu orgánu. Český telekomunikační úřad následně podal zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že jeho pravomoc je dána pouze v případech sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících; ujednání o povinnosti Konf 13/2012 - 19 zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým ujednáním není. V tomto případě se nejedná o cenu za službu elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích, ale o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu ze smlouvy o výpůjčce, což vyplývá z čl. 3. 3 Všeobecných podmínek. Vzhledem k tomu, že povinnost zaplatit smluvní pokutu je akcesorickým závazkem k závazku hlavnímu, tj. k povinnosti vrátit zapůjčené zařízení, k rozhodování předmětného sporu je příslušný soud. K tomu navrhovatel odkázal na pravomocná usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 50/2009, Konf 100/2009 Konf 46/2011 nebo Konf 57/2011, která se týkala prakticky shodného smluvního ujednání. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem ohledně zaplacení smluvní pokuty se zvláštní senát řídil následující úvahou: Smluvní pokuta je soukromoprávním institutem zajišťujícím závazek, jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§ 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem, nelze je tedy posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu. Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy v oblasti elektronických komunikací mezi Ministerstvo průmyslu a obchodu a Český telekomunikační úřad (§ 3 a § 105 a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle § 129 odst. 1 věta prvá zákona o elektronických komunikacích rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Komunikačními činnostmi podle § 7 zákona o elektronických komunikacích jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů. Podle § 2 písm. k) zákona o elektronických komunikacích se rozumí veřejnou telefonní sítí síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb a která umožňuje mezi koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace, jako je faksimilní a datový přenos. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně Konf 13/2012 - 20 telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V předmětné věci je třeba rozlišit, za porušení jaké povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud by se jednalo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak by k rozhodování o smluvní pokutě byl příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí. V tomto případě by zvláštní senát potvrdil názor soudu, že k rozhodování je příslušný správní orgán. Předmětem řízení v posuzované věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit zapůjčené zařízení poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem, proto příslušným k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je soud. Neobstojí tak argumentace Městského soudu v Praze, že pokud bylo ujednání o povinnosti vrátit zapůjčené zařízení součástí smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jedná se o spor týkající se povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Výpůjčka zařízení, přestože byla sjednána ve smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací, byla mezi stranami sporu uzavřena na podkladě § 659 a násl. občanského zákoníku, nikoliv na základě zákona o elektronických komunikacích; jedná se tedy o porušení povinnosti vyplývající z občanskoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, nikoliv o porušení povinnosti uložené na základě zákona o elektronických komunikacích. Obdobnou otázkou se ostatně zabýval zvláštní senát již v usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikovaném pod č. 1478/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz, od jehož závěrů neměl důvodu se v projednávané věci odklonit. Podle předmětného usnesení „spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§ 129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).“ Zvláštní senát nezpochybňuje, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě zákona o elektronických komunikacích provozovat; to ovšem z výpůjčky přijímacího zařízení nečiní službu elektronických komunikací. Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o smluvní pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu, a Konf 13/2012 - 21 proto tato věc patří do příslušnosti soudů. Zvláštní senát tedy rozhodl, že věc, týkající se zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení s příslušenstvím, projedná a rozhodne soud podle § 9 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, čj. 64 Co 409/2009 - 19, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.). Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze pokračovat v řízení o podaném odvolání. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 9. května 2012 JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu