Konf 16/2013
č. j. Konf 16/2013-7
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 9 § 104a § 104b
- o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), 256/2000 Sb. — § 11
- o rozhodování některých kompetenčních sporů, 131/2002 Sb. — § 1 § 5
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 4 § 65 § 79 § 82
Rubrum
Konf 16/2013 - 7 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu senátu 9 A Městského soudu v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a senátem 14 Cm Městského soudu v Praze, se sídlem Slezská 9, Praha 2, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 175/2012, v řízení o žalobě na zaplacení 297 499,60 Kč, 455 067,08 Kč, 410 756,70 Kč a 694 835,69 Kč s příslušenstvím: žalobce Farmy Frýdlant, a. s., IČ: 254 83 323, se sídlem Krásný Les čp. 281, Frýdlant v Čechách, zast. Mgr. Evou Urbanovou, LL.M., advokátkou, se sídlem Finská 5, Praha 10 – Vršovice, a žalovaného Státní zemědělský intervenční fond, IČ: 481 33 981, se sídlem ve Smečkách 33, Praha 1, takto:
Výrok
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 175/2012, o zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím, je so u d v občanském soudním řízení.
Odůvodnění
Návrhem doručeným dne 15. 3. 2013 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se senát 9 A Městského soudu v Praze, rozhodující ve věcech správního soudnictví, domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a senátem 14 Cm Městského soudu v Praze, rozhodujícím v občanském soudním řízení, ve věci žaloby o zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím z důvodu porušení práva Evropské unie. Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti: Žalobce je zemědělcem, který se zavázal provozovat zemědělskou činnost v méně příznivých oblastech určených podle čl. 50 odst. 2 a 3 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen „Nařízení 1698“). Žalobci tak vznikl nárok na platby a náhrady kompenzující Konf 16/2013 - 8 dodatečné náklady či ušlé příjmy zemědělců hospodařících ve znevýhodněných oblastech (dále jen „kompenzační platby“). Žalobce splnil všechny podmínky pro poskytnutí kompenzačních plateb, žalovaný proto vydal rozhodnutí podle § 11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a změně některých dalších zákonů, a nařízení vlády č. 75/2007 Sb., o podmínkách poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě, a poskytl žalobci platby za hospodaření v méně příznivé oblasti. Žalobce nesouhlasil s tím, v jaké výši mu žalovaný vyplatil kompenzační platby, proto dne 27. 2. 2012 podal u Městského soudu v Praze žalobu na zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím, „z titulu plateb kompenzujících újmu žalobce spojenou s jeho hospodařením v méně příznivých oblastech resp. v rámci agroenviromentálního opatření, nevyplacených neoprávněně žalovaným za kalendářní roky 2007 a 2008 – návrh na vydání platebního rozkazu“. Věc byla u městského soudu vedena pod sp. zn. 14 Cm 22/2012. Žalobce v žalobě navrhoval, aby městský soud vydal platební rozkaz a v případě podání včasného odporu proti vydanému platebnímu rozkazu navrhoval, aby městský soud vydal rozsudek, kterým by žalovanému uložil povinnost zaplatit konkrétní finanční částky s příslušenstvím. Senát 14 Cm Městského soudu v Praze žalobu posoudil a dospěl k tomu, že z tvrzení uvedených v žalobě nevyplývá, že by se mělo jednat o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti podle § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř., a nejsou splněny ani další podmínky pro to, aby ve věci rozhodoval krajský (zde městský) soud. Senát 14 Cm proto věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o tom, který soud je příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Vrchní soud v Praze přípisem ze dne 25. 9. 2012, čj. Ncp 937/2012 - 94, věc sp. zn. 14 Cm 22/2012 vrátil senátu 14 Cm Městského soudu v Praze s tím, že pro vydání rozhodnutí podle § 104a odst. 2 o. s. ř. nejsou dány předpoklady, protože není dána pravomoc soudů projednat žalobu v občanském soudním řízení. Podle vrchního soudu ve sporu o přezkoumání správnosti výše dotací přiznaných zemědělské společnosti rozhodnutím státního orgánu ve správním řízení se jedná o věc z oblasti veřejnoprávní, náležící projednat soudům ve správním soudnictví, a proto má senát 14 Cm postupovat podle § 104b o. s. ř. V souladu s právním názorem vrchního soudu nechal senát 14 Cm Městského soudu v Praze (dále jen „civilní senát“) žalobu převést do agendy správního soudnictví a žaloba byla nově u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 9 A 175/2012. Senát 9 A Městského soudu v Praze (dále jen „správní senát“) s tímto postupem nesouhlasil a přípisem ze dne 1. 11. 2012 věc vrátil civilnímu senátu. V přípisu namítal, že žalobce nepodal žalobu podle § 65 s. ř. s., ani se nedomáhal přezkumu rozhodnutí o poskytnutí dotací, ale žádal peněžní plnění z titulu kompenzačních plateb, které po státu v tvrzené výši požaduje z důvodu nesprávného výpočtu dle Nařízení 1698. Poté byla věc přípisem civilního senátu Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2012 věc opětovně vrácena správnímu senátu Konf 16/2013 - 9 Městského soudu v Praze, který následně podal návrh na řešení kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb. Správní senát v návrhu předloženém zvláštnímu senátu uvedl, že se žalobkyně nedomáhá ochrany podle § 65, § 79 ani § 82 s. ř. s., ale žádá poskytnutí finančního plnění. Jde tedy podle jeho názoru o spor mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako právnickou osobou ze závazkového vztahu, který byl uzavřen ve smyslu Nařízení 1698. K návrhu na předložení věci zvláštnímu senátu žalovaný vyjádření nepodal. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním a civilním senátem Městského soudu v Praze se zvláštní senát řídil následující úvahou: Podle § 104b odst. 3 o. ř. s. je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle s. ř. s. k projednávání a rozhodnutí věcí správního soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, postupuje se podle zákona č. 131/2002 Sb. V nyní rozhodované věci popírá jak správní, tak civilní senát městského soudu svou pravomoc rozhodnout ve věci; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb. Na úvod vlastního posouzení věci je nutné zdůraznit, že řízení před civilními soudy i soudy ve správním soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční. Žalobce je pánem sporu a záleží výhradně na něm, zda bude spor vůbec zahájen, jaké námitky budou v řízení uplatněny, vydání jakého rozhodnutí se bude domáhat, případně zda bude spor předčasně ukončen. Bylo tedy primárně na žalobci, aby zvolil, jaké formy ochrany se domáhá a čeho se v řízení dožaduje (shodně vyslovil zvláštní senát v usnesení ze dne 28. 5. 2013, čj. Konf 67/2012 - 8). Zvláštní senát proto musí při svém rozhodování respektovat, jakým způsobem se žalobce rozhodne hájit svá práva. Přestože může existovat vhodnější, a v závěru pro žalobce úspěšnější cesta, jak se domoci svých práv, mohou soudy postupovat pouze v mezích stanovených právními předpisy a nemohou způsob obrany, který zvolil žalobce, libovolně měnit či nahrazovat. Zvláštní senát při posouzení nyní rozhodované věci proto musel vycházet z toho, čeho se žalobce domáhá. Žalobce v žalobě žádal zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím, „nevyplacených neoprávněně žalovaným za kalendářní roky 2007 a 2008“. Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda by se mohlo jednat o žalobu projednatelnou před soudy ve správním soudnictví. Ty rozhodují podle § 4 s. ř. s. o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem, o kompetenčních žalobách, ve věcech volebních a věcech místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a hnutí a o zrušení opatření obecné povahy. V této věci si lze představit, že by žalobce brojil proti rozhodnutí správního orgánu žalobou podle § 65 s. ř. s.; to však z podané žaloby nevyplývá. Žalobce netvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalobce současně nežádá, aby soud takové rozhodnutí správního Konf 16/2013 - 10 orgánu zrušil či vyslovil jeho nicotnost. Nejsou tedy splněny podmínky pro to, aby zvláštní senát mohl podání žalobce považovat za žalobu, kterou se domáhá ochrany podle § 65 s. ř. s. před soudy ve správním soudnictví. Žalobce žádá zaplacení konkrétní finanční částky, kterou jí z důvodu vadného přepočtu kurzu české koruny měl správní orgán zaplatit jako kompenzační platby, ale neučinil tak. Ze shora uvedeného tedy plyne, že se jedná o soukromoprávní spor. Pouze pro doplnění je třeba uvést, že při rozhodování o příslušnosti soudů k projednání věci žalobce není na místě zvažovat, zda žalobce v občanském soudním řízení může být úspěšný či nikoliv, případně zda by pro něj mělo příznivější výsledek, kdyby při nesouhlasu s kompenzačními platbami brojil proti rozhodnutí správního orgánu včasnou žalobou ve správním soudnictví. Ostatně pokud by žalobce sám vymezil předmět řízení nesprávně voleným petitem a soudy by jeho žalobě nevyhověly, nelze v takovém postupu soudů spatřovat porušení práv chráněných čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. IV. ÚS 37/2000, http://nalus.usoud.cz). S ohledem na zásadu dispoziční vlastní občanskému soudnímu řízení i řízení před správními soudy je výlučně na žalobci, aby nastavil rámec soudního řízení, které podanou žalobou sám vyvolal. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobce nesouhlasí s tím, v jaké výši mu byly uhrazeny kompenzační platby, a žádá, aby mu byla nahrazena nevyplacená část. Domáhá se tedy svého nároku žalobou na náhradu škody, z důvodu porušení práva Evropské unie, který budou řešit soudy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád); k řízení o žalobě je příslušný soud v občanském soudním řízení (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb). Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Městský soud v Praze pokračovat v řízení o podané žalobě. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. dubna 2014 JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu