Konf 18/2011
č. j. Konf 18/2011-18
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
Konf 18/2011 - 18 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou, a dalších účastníků sporu původně vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 106/2009, o 12 529,50 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, IČ 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem v Plzni, Úslavská 33, a žalovaného M. S., takto:
Výrok
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 106/2009, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 8000 Kč s příslušenstvím, j e soud.
Odůvodnění
Návrhem doručeným dne 15. 2. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, mezi ním a Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 C 106/2009, týkající se zaplacení 12 529,50 Kč s příslušenstvím. Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti: Společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě žalovanému poskytovala služby prostřednictvím mobilní telekomunikační sítě. Za tyto služby žalovanému Telefónica vyfakturovala částku 12 529,50 Kč. Žalovaný neuhradil čtyři faktury na částku v celkové výši 12 529,50 Kč. Konf 18/2011 - 19 Společnost Telefónica postoupila pohledávku ve výši 12 529,50 Kč žalobkyni, která podala proti žalovanému dne 15. 9. 2008 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím. Uvedená částka sestávala z úhrady za poskytnuté telekomunikační služby ve výši 4529,50 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 8000 Kč, kterou byl účastník (žalovaný) povinen zaplatit poskytovateli telekomunikační služby (žalobkyni) v případě, že nesplní, resp. poruší některé ustanovení čl. 11 Všeobecných podmínek. Smluvní pokutu uvedenou ve Speciální nabídce (sestávající z výčtu mobilních telefonů za zvýhodněnou cenu) přitom činila výše rozdílu plné ceny a zvýhodněné ceny zboží nebo služeb uvedených v Ceníku mobilních telefonů. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 25. 2. 2010, čj. 10 C 106/2009 - 86, řízení o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český telekomunikační úřad. Spor o zaplacení ceny poskytnutých telekomunikačních služeb je sporem vyplývajícím z porušení povinnosti uložené zákonem, k jehož rozhodování je dána pravomoc Českému telekomunikačnímu úřadu. Na tom nic nemění skutečnost, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, která není osobou vykonávající komunikační činnost. Z důvodu nedostatku pravomoci soud řízení zastavil s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu. Proti usnesení okresního soudu brojila žalobkyně odvoláním u Krajského soudu v Brně. Dle žalobkyně o postoupené pohledávce nemá pravomoc rozhodovat Český telekomunikační úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v § 129 zákona o elektronických komunikacích. Český telekomunikační úřad řeší spory pouze mezi zákonem stanovenými subjekty, a to osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem nebo uživatelem na straně druhé. Současně namítla, že žalobou uplatněný nárok z titulu nezaplacené smluvní pokuty není finančním plněním spojeným s poskytováním telekomunikačních služeb; jde tedy o akcesorický závazek sjednaný smluvně, na základě a v mezích jiné zákonné úpravy než zákona o elektronických komunikacích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost a že žalobou uplatněný nárok není finančním plněním spojeným s poskytováním telekomunikačních služeb, k rozhodování sporu je příslušný soud. Krajský soud považoval odvolání za částečně důvodné. Uvedl, že pro určení příslušnosti správního úřadu k rozhodnutí sporu není určující, že pohledávka telefonního operátora za telefonním účastníkem byla po svém vzniku postoupena třetí osobě, která telekomunikační činnost nevykonává. I spor z pohledávky takto postoupené je příslušný rozhodnout správní orgán. Dlužná částka 12 529,50 Kč se však skládá z nezaplacených plateb za telekomunikační služby a ze smluvní pokuty ve výši 8000 Kč. Dle krajského soudu se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty nikoliv pro neuhrazení poskytnuté telekomunikační služby, nýbrž pro nesplnění závazku využívat sjednanou Konf 18/2011 - 20 telekomunikační službu po dobu 24 měsíců, na základě kterého byl žalovanému poskytnut telefon za „zvýhodněnou cenu“. Spory z prodeje mobilního telefonu však nejsou spory týkající se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě a jejich rozhodování tedy nepřísluší Českému telekomunikačnímu úřadu. Krajský soud proto usnesení okresního soudu o zastavení řízení ohledně částky 8000 Kč, o které podle jeho právního názoru má pravomoc rozhodovat soud, změnil tak, že řízení se v této části nezastavuje a věc Českému telekomunikačnímu úřadu postoupena nebude. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, vázaný právním názorem odvolacího soudu, rozsudkem ze dne 7. 12. 2010, čj. 10 C 106/2009 - 122, ve věci rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že smluvní pokuta je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny a následku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám, jako orgán, který je podle zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastního porušení povinností. Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 9. září 2008, čj. Konf 27/2008 - 7. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 8000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující úvahou: S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát se nejdříve zabýval otázkou, zda o postoupené pohledávce (ať se smluvní pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel. Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu vymezuje § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku“. Zvláštní senát proto uzavřel, že pro určení pravomoci ČTÚ je prvý předpoklad splněn, vznikl-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem (uživatelem). Postoupení pohledávky takovýto charakter sporu nezměnilo; proto i k návrhu postupníka (a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační činnost) bude rozhodovat Český telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený v § 129 zákona o elektronických komunikacích je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele cesí jej nemění. Konf 18/2011 - 21 Spor v konkrétní věci je však omezen pouze na to, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti zaplatit smluvní pokutu; okresní soud měl za to, že tímto orgánem je navrhovatel (ČTÚ), krajský soud tuto pravomoc přiřkl soudu; zavázal tak okresní soud svým právním názorem, který jej posléze akceptoval ve svém rozsudku. Proto bylo třeba řešit i druhý předpoklad pravomoci ČTÚ („pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“). Tento předpoklad nemá zvláštní senát za splněný, a to ani s ohledem na právní závěry navrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008. Otázkou pravomoci k rozhodování o smluvní pokutě se zvláštní senát zabýval ve zmíněném usnesení (publikováno ve Sb. NSS pod číslem 1738/2009) v tom smyslu, že vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“ Jádrem argumentace je právní názor, že smluvní pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§ 544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu. Rozliší se proto, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí. Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení (např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud (srov. k tomu např. usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikované ve Sb. NSS pod č. 1478/2008). Judikatura v tomto ohledu je zcela stabilní. Předmětem řízení v posuzované věci je „smluvní pokuta“ spočívající v nedoplatku kupní ceny za mobilní telefon. Žalovaný – v rámci speciální nabídky služeb – koupil od právní předchůdkyně žalobkyně za zvýhodněnou cenu mobilní telefon a zavázal se využívat poskytovaných telekomunikačních služeb nejméně po dobu stanovenou ve smlouvě (Všeobecných podmínkách); jinak se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve Konf 18/2011 - 22 výši rozdílu plné ceny a zvýhodněné ceny mobilního telefonu. Na tento doplatek vznikl žalobkyni podle jejího tvrzení nárok. Český telekomunikační úřad svou pravomoc rozhodovat o nedoplatku kupní ceny nepopírá, avšak nedůvodně. Při prodeji movité věci (mobilního telefonu za zvýhodněnou cenu) jde o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, nikoli o službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Rozhodování o těchto věcech uvedený zákon nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu a z kompetence soudů se proto tyto věci nevymykají (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci, pokud jde o „smluvní pokutu“ de facto spočívající v doplatku kupní ceny za dotovaný mobilní telefon (8000 Kč), je v soudní pravomoci. Otázkou pravomoci k rozhodování o nedoplatku kupní ceny za mobilní telefon se zvláštní senát již zabýval v usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 - 19 (publikováno ve Sb. NSS pod číslem 47/2004). Uvedený závěr dále podpořil i Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3557/2006, na které odkázal ve svém rozhodnutí již odvolací soud a podle něhož rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevyužívání telekomunikačních služeb (související s prodejem mobilního telefonu za zvýhodněnou cenu) nepřísluší Českému telekomunikačnímu úřadu, i když se jedná o závazek obsažený ve smlouvě. Ve zbytku žalované částky správní úřad svou pravomoc rovněž nepopírá, okresní soud v této části řízení zastavil a odvolací soud jeho rozhodnutí v této části nezměnil; kompetenční spor tu proto nevznikl. Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc soudu (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. září 2011 JUDr. Pavel Vrcha předseda zvláštního senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.