Nejvyšší správní soud · Usnesení

Konf 5/2021

č. j. Konf 5/2021-20

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-01-17 · odmítnuto · ECLI:CZ:NSS:2022:Konf.5.2021.20

Citované zákony (5)

Rubrum

Konf 5/2021 - 20 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu společnosti SUNTEON a. s., IČ 28880994, se sídlem Ústí nad Labem, Přístavní 483/27, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem Praha 2, Salmovská 1534/11, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze na straně jedné a Energetickým regulačním úřadem na straně druhé, ve věci žaloby na zaplacení částky odpovídající zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 4 994 598,29 Kč od 24. 6. 2017 do 30. 8. 2018 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 259/2020 mezi navrhovatelem jako žalobcem a žalovaným ČEZ Prodej, a. s., IČ 27232433, se sídlem Praha 4, Duhová 425/1, zastoupeným Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1015/55, takto:

Výrok

Návrh s e o d m í t á .

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 19. 3. 2021 se společnost SUNTEON a. s. (dále též „navrhovatel“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“) rozhodl tvrzený kompetenční spor vzniklý mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“) a Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) na straně jedné a Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“) na straně druhé, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 259/2020.

2. Ze spisu předloženého obvodním soudem vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u tohoto soudu se navrhovatel jako žalobce domáhal po společnosti ČEZ Prodej, a. s., jako žalované zaplacení částky 478 170,45 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 4 994 598,29 Kč za období od 24. 6. 2017 do 30. 8. 2018 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Podle navrhovatele byla žalovaná v prodlení se zaplacením faktury vystavené Konf 5/2021 navrhovatelem na zaplacení ceny dodané elektřiny z obnovitelných zdrojů (slunečního záření) za období od 1. 5. 2017 do 30. 8. 2017.

3. Na základě výše popsaného návrhu vydal obvodní soud elektronický platební rozkaz ze dne 7. 7. 2020, č. j. EPR 146715/2020-5, proti němuž podala žalovaná odpor. V průběhu dalšího řízení žalovaná v podání ze dne 21. 9. 2020 namítla nedostatek pravomoci soudu a dovozovala, že je ve věci dána pravomoc ERÚ s odkazem na § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a § 52 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o POZE“).

4. Usnesením ze dne 23. 10. 2020, čj. 30 C 259/2020 - 49, obvodní soud řízení zastavil s tím, že se jedná o spor ze smlouvy uzavřené dle zákona o POZE, jejímž předmětem bylo dodání elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje, jejíž výše je stanovená cenovým rozhodnutím ERÚ, respektive spor o její příslušenství ve formě úroku z prodlení. Jedná se tak o spor, jehož předmětem je splnění peněžité povinnosti sjednané na základě zákona o POZE, a tedy o spor ve smyslu § 52 odst. 2 tohoto zákona, k jehož projednání je příslušný ERÚ.

5. Navrhovatel proti tomuto usnesení podal odvolání. V doplnění tohoto odvolání ze dne 22. 12. 2020 uvedl, že jeho sesterská společnost ENERGY WAY a.s., IČ 28231759, se sídlem Přístavní 483/27, Ústí nad Labem (dále jen „společnost ENERGY WAY“), podala u ERÚ návrh na zaplacení částky 6 456 Kč, představující úrok z prodlení za období od 24. 3. 2018 do 15. 4. 2018 a náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Dále navrhovatel odkázal na usnesení ERÚ ze dne 8. 12. 2020, č. j. 10806-3/2020-ERU (dále jen „usnesení ERÚ o odložení věci“), jímž ERÚ posledně uvedený návrh odložil podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu s tím, že k rozhodnutí sporu není věcně příslušný žádný správní orgán.

6. Městský soud k odvolání navrhovatele usnesení obvodního soudu o zastavení řízení potvrdil usnesením ze dne 8. 2. 2021, č. j. 54 Co 377/2020 - 83. Ztotožnil se s názorem obvodního soudu, že i spor o zaplacení úroku z prodlení za pozdní úhradu ceny za vyrobenou elektřinu z obnovitelných zdrojů je sporem ve smyslu § 52 odst. 2 zákona o POZE a k jeho rozhodnutí je dána pravomoc ERÚ. K obsahu doplnění odvolání městský soud uvedl, že pokud bude mít ERÚ poté, co mu bude věc postoupena, za to, že nemá pravomoc k rozhodnutí sporu, bude se jednat o tzv. negativní spor o pravomoc a bude třeba postupovat podle zákona č. 131/2002 Sb. K předloženému usnesení ERÚ o odložení věci uvedl pouze to, že není zřejmé, zda navrhovatel (tj. společnost ENERGY WAY) podal proti tomuto rozhodnutí rozklad a jak o něm bylo rozhodnuto.

7. Navrhovatel v návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu tvrdí, že v projednávané věci vznikl negativní kompetenční spor. Ten spatřuje v tom, že na jedné straně zde existuje pravomocné usnesení obvodního soudu o zastavení řízení a na druhé straně má navrhovatel k dispozici pravomocné usnesení ERÚ o odložení věci. Navrhovatel dále uvádí, že není povinen podávat rozklad proti tomuto usnesení ERÚ a nemá povinnost „u každého jím či jeho sesterskou společností (míněno zřejmě společností ENERGY WAY – Konf 5/2021 - 21 pokračování pozn. zvláštního senátu) uplatněného nároku ′testovat′ jak soud, tak Energetický regulační úřad“. Je přesvědčen, že usnesení ERÚ o odložení věci je správné a že je dána pravomoc soudu k rozhodnutí sporu. V další části svého návrhu pak předkládá argumenty ve prospěch pravomoci soudů. Ty lze ve stručnosti shrnout tak, že podle navrhovatele právo na podporu podle zákona o POZE není v projednávané věci sporné; sporná je pouze částka zákonného úroku z prodlení, což je nárok „čistě soukromoprávní povahy“, a proto je dána pravomoc soudu.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na zahájení kompetenčního sporu uvádí, že kompetenční spor není dán, neboť ERÚ v dané věci svoji pravomoc dosud nepopřel. ERÚ totiž popřel svoji pravomoc v jiném případě, mezi jinými účastníky a ohledně jiné pohledávky. Proto by měl zvláštní senát návrh odmítnout pro předčasnost. Dále pak argumentuje k vlastní otázce orgánu příslušného k rozhodnutí sporu ve prospěch pravomoci ERÚ a odkazuje na nedávnou judikaturu zvláštního senátu v podobných věcech.

9. Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.

11. Z ustanovení § 1 odst. 2 téhož zákona plyne, že kompetenčním sporem je buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (spor negativní).

12. Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§ 5 odst. 1 téhož zákona).

13. Esenciální podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je tedy existence kompetenčního sporu. Ten podle názoru zvláštního senátu v projednávané věci dosud nevznikl.

14. Je pravdou, že soud v občanském soudním řízení (tj. obvodní soud) pravomocným usnesením svou pravomoc projednat nárok, uplatněný navrhovatelem proti žalované, popřel. Věc však nebyla postoupena Energetickému regulačnímu úřadu, který v této věci tedy svoji pravomoc rozhodnout dosud nepopřel; ostatně navrhovatel to ani netvrdí. Dovozuje totiž existenci kompetenčního sporu pouze z usnesení ERÚ o odložení věci ve vztahu k jinému žalobci, společnosti ENERGY WAY. Žalovaná ve svém vyjádření správně upozornila, že toto usnesení bylo vydáno ve věci jiného žalobce (společnosti ENERGY WAY) a jiné pohledávky. Není přitom rozhodné, že posledně uvedenou Konf 5/2021 společnost navrhovatel označuje jako společnost „sesterskou“ a že předmětem sporu, v němž ERÚ vydal usnesení o odložení věci, byla též pohledávka na zaplacení úroku z prodlení. Tyto okolnosti nemají vliv na skutečnost, že v konkrétní věci, která byla předmětem řízení před obvodním soudem, žádný kompetenční spor (dosud) nevznikl.

15. Při absenci kompetenčního sporu zvláštnímu senátu nepřísluší rozhodovat, zda soud uvážil o (ne)existenci své věcné příslušnosti, respektive pravomoci předmět sporu projednat a rozhodnout v souladu se zákonem. Bylo na navrhovateli, aby se v projednávané věci obrátil na ERÚ se žádostí o rozhodnutí o jeho pohledávce za žalovanou. Případné rozhodnutí ERÚ v této věci nelze nahradit poukazem na usnesení ERÚ o odložení věci, které se týká jiného sporu mezi jinými účastníky.

16. Nad rámec nezbytného odůvodnění považuje zvláštní senát za vhodné upozornit, že navrhovatel ve své věcné argumentaci ve prospěch pravomoci soudů pomíjí nedávnou judikaturu zvláštního senátu v obdobných věcech, týkajících se sporů o zaplacení příspěvku na podporované zdroje energie, respektive vyplácení podpory dle zákona o POZE (ať již ve formě zeleného bonusu či výkupních cen), na níž příhodně odkázala žalovaná ve svém vyjádření. Konkrétně se jedná o usnesení ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 45/2017-14, a řadu dalších rozhodnutí, která na něj navázala a potvrdila jej (viz zejména usnesení ze dne 28. 11. 2019, čj. Konf 10/2019-14, ze dne 27. 2. 2020, čj. Konf 19/2019-13 či ze dne 30. 11. 2020, čj. Konf 26/2019-12).

17. Vzhledem k uvedeným skutečnostem zvláštnímu senátu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu odmítnout [§ 4 zákona č. 131/2002 Sb., a § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního], neboť nejsou splněny podmínky takového řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 17. ledna 2022 Mgr. Radovan Havelec předseda zvláštního senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.